Analýza hry To Build A Better Mousetrap: Kapitalismus hrou

To Build A Better Mousetrap není jen citát amerického esejisty Ralpha Walda Emersona, ale také název hry z dílny herních vývojářů (např. designéra Paola Pederciniho), kteří svá díla zveřejňují na stránce Molleindustria. Jak je pro tyto levicově smýšlející autory zvykem, je To Build A Better Mousetrap lehce provokativní hrou. Vždyť pastička na myši v názvu je v ní metaforou pro zaměstnání.

Hra byla poprvé prezentována na výstavě v liverpoolské galerii nadace FACT, oficiálně byla vydána v květnu 2014 k příležitosti Svátku práce. Právě práce je hlavním tématem hry, úkolem hráče je totiž budovat úspěšně prosperující společnost. Tak jako ve skutečném světě ale na hráče čekají nástrahy, které jeho snahy být dobrým kapitalistou kazí.

Herní možnosti

Hráč ovládá tři různé skupiny, které jsou znázorněny postavami polidštěných myší. První jsou zaměstnanci vývojového oddělení, jejichž primárním úkolem je vývoj nového lepšího produktu, který zvýší zisk firmy. Druhou skupinou jsou dělníci, kteří tento produkt kompletují. Poslední skupinou jsou nezaměstnaní žádající o práci. Na herní ploše se objevují ještě dvě postavy – myši převlečené za kočky – tato zvířátka, která jsou si rovnější než jiná, ale není možné ovládat. Jedna je šéfem firmy (tedy vlastně sám hráč), druhá pak dozorcem u vchodu do továrny. Obecně se dá říci, že zaměstnanci jsou ve hře reprezentováni jako bezbranní tvorové, kteří jsou závislí na řediteli podniku – ten si s nimi může snadno dělat, co chce. Zároveň ale hra naznačuje, že se nemusíme narodit kapitalistou, ale že se jím můžeme stát. To je vyjádřeno tím, že ve hře vyobrazený ředitel firmy není skutečně kočkou, ale jen převlečenou myší.

Na první pohled se zdá budování prosperujícího podniku jednoduché, chvíle hraní odhalí, že je to jen zdání. Zaměstnanci totiž potřebují plat (vyjádřený kouskem sýru), který je jim pravidelně vyplácen. Příliš zvýšená mzda rázem znamená, že zásoby sýra klesají a firma směřuje k bankrotu. Nízký plat zase znamená, že si zaměstnanci začnou stěžovat – dělníci začínají ničit vyráběné zboží, vývojáři zase zdržují vývoj nového produktu.

Problém s hladovými a nespokojenými zaměstnanci má jedno řešení. Vývojářům je možné změnit zadání úkolu – místo nového produktu mohou vyvíjet počítač nebo stroj, který zastane práci za myši. Nahrazení myší stroji se zdá výhodné, nepotřebují žádný plat, a tak zisk firmy může rychle strmě růst. Je tu ale paralela s dělnickými protesty v devatenáctém století, kdy se dělníci báli o to, že jim nové stroje vezmou práci. Ostatní pracovníci si totiž častěji stěžují, když je v práci doplňují počítače, respektive stroje. Navíc jsme zatím jen minimálně zmínili nezaměstnané – ti při vysoké nezaměstnanosti a vysoké technizaci produkce rovněž protestují, což může vést až k násilnostem. Nezaměstnané myši v tu chvíli začnou ničit výrobu. Řešení, jak nezaměstnané myši uklidnit, existují dvě – zaměstnat je, nebo je posadit do chládku. Ano, jedna z možností hráče je uvěznit nespokojené myši – myší pasti vyjádřené v názvu hry jsou tu tedy vlastně dvě – zaměstnání, nebo vězení.

Jak hrát?

Po spuštění hry může hráč poněkud tápat. Hra mu pouze naznačí některé herní volby, a to tři možnosti práce vývojového oddělení. Na ostatní herní možnosti, případně následky jednotlivých různých kroků musí hráč přicházet sám v průběhu hry. Hráč tak zpočátku neví, že se mu nezaměstnaní mohou vzbouřit a mohou mu zničit továrnu. Rovněž až v průběhu hry zjišťuje, že se nálada kazí i samotným zaměstnancům, a to přestože jim zvýšil plat. Toto odhalování vrstev hry a herních vzorců je nicméně zábavné a je tak vlastně součástí herního zážitku. Jednotlivé mechanismy se pak nemění, a tak je hráč může případně využít ke svému prospěchu. Navíc utajení pravidel má paralelu s realitou – skutečný kapitalista zná také jen minimum pravidel (např. musí dodržovat zákony), jinak má ale při podnikání volné pole působnosti a až časem zjišťuje, jaké kroky jsou správné a které nikoliv.

Orientaci ve hře naštěstí usnadňuje jednoduché ovládání, ke kterému stačí myš. Jednoduchá je rovněž kompozice, ta je neměnná a hra se celá odehrává na jediné scéně. Ta reprezentuje postavení jednotlivce ve společnosti – nejvýše je šéf spolu s vývojáři, uprostřed dělníci a úplně dole, jako spodina společnosti, nezaměstnaní a vězni.

Jednoduchá je i grafika: zhoršující se nálada proletariátu je znázorněna postupným tmavnutím jejich postavy, vyráběný produkt je jednoduchá krabička, mzda je zase vyjádřena kouskem sýru. Zájem zákazníků o produkt je vyjádřen grafem, který reprezentuje hospodářský cyklus – konjunkturu, boom, recesi a depresi. I přes svoji jednoduchost dokáže grafika zaujmout, hráč tak najednou zjistí, že místo aby rozhodoval, zda zvýšit zaměstnancům plat nebo zda dále automatizovat výrobu, sleduje raději jednotlivé postavy – trápící se vývojáře u počítače, dělníky sestavující u pásu produkt a revoltující nezaměstnané, ničící holemi budovu továrny.

Jak vyhrát?

To Build A Better Mousetrap je emergentní hrou, hráči se do cesty nestaví žádné meziúkoly. Úkolem je jen udržování prosperujícího podniku. Možnosti ukončení hry jsou tři. Tou první je odchod vedení do důchodu, což je vyjádřeno naplněním nádoby vydělanými prostředky z výroby produktu. Druhou možností je bankrot, kdy je naopak zásobník vyčerpán a firmě dojdou prostředky na odměny (krmení) zaměstnanců. Poslední možností je rebelie, kdy se nezaměstnané myši vzbouří a přeberou kontrolu nad firmou.

Žádné z ukončení není explicitně stanoveno jako vítězství. S ohledem na své smýšlení mohou autoři hry považovat za vítězství rebelii, kdy jsou myši vlastně vysvobozeny z myší pasti (alias zaměstnání). Ta je vyjádřena převzetím podniku protestujícími nezaměstnanými, kteří následně vývoj a vývoj zautomatizují a sami místo práce jen tančí a radují se z automaticky vytvářeného kapitálu, zatímco kapitalista sedí ve vězení.

Pravicově smýšlející hráči naopak vítězství spíše uvidí v odchodu do důchodu – vždyť úspěšný kapitalista chce vydělat tolik, aby už nemusel dále chodit do práce a mohl si jen užívat. Nejblíže vítězství má toto zakončení i kvůli tomu, že je hráč v tomto případě bodově ohodnocen. Pouze bankrot můžeme v této hře považovat za skutečnou prohru. Bankrot totiž ublíží jak kapitalistovi, tak proletariátu.

Je ale konec hry opravdu tím, k čemu hráč směřuje? Nebo je cílem spíše udržování podniku co nejdelší dobu? Ano, tak jako ve skutečném kapitalismu je ve hře To Build A Better Mousetrap cílem udržovat prosperující podnik co nejdelší dobu. Jakkoliv ukončení hry je kvůli tomu vlastně prohrou.

Jak si zahrát?

To Build A Better Mousetrap je hrou, která dokáže oslovit široké spektrum hráčů. Pro jednu skupinu to bude jednoduchá hříčka, ve které se bude hráč snažit dosáhnout co nejvyššího dosaženého skóre. Některé hra může začít nudit po pár minutách a budou se ji snažit ukončit co nejdříve, jiné hráče je ale schopna k obrazovce počítače ukovat na hodně dlouho. Takoví hráči se hrou mohou bavit i bez odhalení v ní skrytých významů.

Právě skryté prvky, které jsou reprezentací reálné společnosti, jsou charakter, který dokáže ke hře nalákat i náročnější hráče. Navíc odhalování těchto skrytých významů je možná ještě zábavnější než udržování prosperity podniku.