Save the Date: Happily ever after? Nope.

Paper Dino Software (2013). Save the Date (Windows, Linux, Mac OS).

Pro svou analýzu jsem si zvolila hru Save the Date. Žánrově se jedná o dating sim, který je ovšem neotřelý a překvapivý. Co se názvu hry týče, je mírně zavádějící nebo spíše dvojsmyslný, ale ve své podstatě vyjadřuje celou pointu hry. 

Jedná se o freeware, volně šiřitelnou indie hru pro platformy Windows 2000 a mladší, Mac OS X 10.4 a mladší, a Linux x86. Hra je z dílny Paper Dino Software, za kterým stojí Chris Cornell, který se sám prezentuje slovy:“ Ahoj, já jsem Chris a vytvářím divný hry!“. Hra se hlásí k žánru dating sim a autor o ní, ironicky (což zjistí člověk později, pokud si o hře dosud nic nepřečetl), prohlašuje, že je: „o úplně normální večeři s milou mladou dámou, která se jmenuje Felicia, tak co se může stát špatného?“. 

V případě nepozornosti ji můžete zahrát během krátké chvíle s tím, že vlastně nechápete, co tím chtěl autor říci. Hře je třeba věnovat více času, co se zpočátku zdá, jako hra na 10 minut nakonec zabere více než hodinu, možná dvě, pokud důkladně prozkoumáváte různé možnosti. Na první pohled jednoduchá a neoriginální hra – zavolá vám dívka, která se s vámi chce domluvit na večeři. Hra automaticky navodí pocit, že se jedná o frázovité nekonečné dialogy dvou lidí na rande, neoriginální balící hlášky a pak klasické zakončení s blahopřáním, že jsme zaskórovali. Ale omyl, tady jde úplně o něco jiného. Rande vždycky skončí katastrofálně. Nikoliv tak, že byste si s dívkou nerozuměli nebo to bylo trapné. Vůbec tu totiž nejde o nějakou romantiku a vztahy. 

Všechno probíhá do určité chvíle vcelku hladce; rozhovory o věcech každodenního života jako je rodina, jídlo, atd. Postava Felicii je napsaná sympaticky, v rozhovoru o všedních věcech se tedy nenudíte. Důležitým prvkem hry je černý humor – Felicia totiž záhy umírá nějakou absurdní smrtí – zastřelí jí, dojde k výbuchu plynu, umře na alergickou reakci na oříšky, do restaurace vtrhnou ninjové, restauraci napadne vodní příšera. Tyto absurdity vedou hráče, aby hrál hru znovu a znovu, pokouší se prožít večer od začátku s jasným úkolem: pokusit se Feliciu zachránit před další smrtí. Hra dává možnost začít pokaždé znova, jakoby se hlavní hrdince nic nestalo. Vy však víte, co se stalo a máte tedy možnost zasáhnout do jejího osudu.

Navzdory tomu, že se jedná o dating sim, její nejlepší variantou ukončení je na rande vůbec nejít, neboť jen tak svůj randící protějšek nezabijete a dopřejete Felicii „happily ever after“, ale s někým úplně jiným. Takže to, co se zpočátku jeví jako nejhorší možná varianta, tedy pro daný žánr dating sim, tak je vlastně ta nejlepší. Mainstreamové hry však hráče naučily, že hra má skončit „pořádně“ a vítězstvím nejlépe hláškou „Blahopřejeme, vyhráli jste!“ nebo něčím podobným, a tak hráč neustále hledá dobrý konec. Odůvodnění může být různé, například stereotypní, že je přeci gentlemanská povinnost slečnu zachránit, ale nakonec to stejně hráč dělá ze sobeckého důvodu, protože přece jenom hledá tu ukončující hlášku.

Co se formy týče, zpracováním je hra velmi minimalistická. Je určena pro jednoho hráče a ovládá se myší. Grafika hry je taktéž velmi jednoduchá, jedná se o 2D statické zobrazení pozadí scény, kde se hra zrovna odehrává (pokoj, restaurace, skála nad městem). Hlavní hrdina ani hlavní hrdinka v příběhu nejsou graficky ztvárněni. Jedná se o hru, která nevypráví pomocí prostředí, hernímu pozadí dominuje text, který je hlavním prvkem. Neztvárnění ani jedné hlavní postavy důležitost textu jen podtrhuje. Hráč interaktivně vybírá z možností, které ho ale stejně zahánějí do kouta – hra je manipulativní. Hudební podkres je nevtíravý a poslouchatelný. Hudbu složil Francisco Cerda, který vytvořil soundtracky k několika dalším hrám; jednou se se svým soundtrackem umístil na druhém místě v soutěži Best Indie Game Soundtrack of 2011. 

Hra vyvolává několik otázek – co je podstatou příběhu? Lze vůbec dosáhnout dobrého konce? A co je to vlastně ten takzvaný dobrý konec? V někom může Save the Date navodit pocit, že je lepší zůstat sedět doma na zadku než jít na rande. Takže pokud je pro vás dobrým koncem úspěšné rande, tak hra rozhodně nemá dobrý konec. Pokud se spokojíte alespoň s tím, že Felicii zachráníte před smrtí, hra nabízí možnost nejít na rande vůbec (hra končí tím, že Felicia si najde někoho jiného a je s ním šťastně až do smrti) a nebo využít mód „hacker ending“, což je alternativní ukončení příběhu s pořádnou dávkou autorova sarkasmu, kde je vám několikrát připomínáno, jak jste skvělý hacker. 

Originalitu hry zajišťují právě herní mechaniky. Přestože si chvíli myslíte, že je příběh otevřený a máte svobodnou volbu, není tomu tak. Tedy ne doslova, máte svobodnou volbu, ale pokud hru zkoušíte hrát po několikáté, víte, kam vás některá možnost může dovést. Nejedná se o stereotypní narativ, neboť příběh který vypráví je nečekaný a plný zvratů. Příběh dává hráči neustále naději v možnost agence, která je ovšem minimální.

Autor zde úspěšně vkládá svou myšlenku do příběhu a nutí člověka se nad ní zamyslet - konkrétně nad tím, proč ve hrách děláme to, co děláme. Podle slov autora se hra zabývá především tématem „Vyprávění příběhu a role hráče v něm“. Hráč chce slyšet příběh, ale nespokojí se jen tak s nějakým, obvykle se špatným koncem, tam kde by nedopadl jako hrdina, chce být hrdina. Pokaždé když hru spustí znovu, dokazuje to. Hra tedy zdůrazňuje fakt, že se lidé snaží neustále měnit vyznění příběhu, který čtou, sledují nebo hrají. 

The (or at least an) End.

Platformy: Windows, Mac OS X, Linux

Rok vydání původní verze: 2013

Hlavní designer: Chris Cornell

Žánr: dating sim, vizuální novela

Země výroby: USA

Katawa Šódžo: Krásní takoví, jací jsme

Four Leaf Studios (2012). Katawa Šódžo. (Windows).

Katawa Šódžo (anglickým názvem Disability girls) je vizuální novela s prvky eroge a dating sim, která je však oproti většině her tohoto žánru výjimečná díky společné vlastnosti všech hlavních charakterů – hendikepu. S nápadem tohoto originálního prvku přišel v roce 2007 malíř dódžinši Raita, který nakreslil omake (bonusový obsah) s konceptem pro hru žánru dating sim, kterou nazval právě Katawa Šódžo. Nápad zaujal mnoho lidí, až nakonec několik největších nadšenců založilo tým nazvaný Four Leaf Studios a na projektu vizuální novely začalo doopravdy pracovat. Hra byla vydána 4. ledna 2012 a je dostupná pro volné nekomerční šíření pod otevřenou licencí Creative Commons.

Žánrové zařazení a herní mechaniky

Vizuální novely (nebo také vizuální romány) jsou velmi oblíbeným herním žánrem pro jednoho hráče v Japonsku a dalších zemích Dálného východu. Hry mají velmi zjednodušené mechaniky, obvykle se skládají z klikání pro pohyb textu, poutavé grafiky a zvuků. Nejběžněji jsou vyprávěné z první osoby, aby se hráč s postavou, za kterou dělá rozhodnutí, mohl lépe ztotožnit. Pro tento žánr je nejdůležitějším prvkem grafická stránka doprovázená příběhem, pro atmosféru je často velká pozornost věnována také hudebnímu podkresu. Vzhledem k primitivním herním mechanikám, které ale nejsou pro hráče zdaleka nejpohodlnější, mívají vizuální novely funkci automatického posouvání textu. Někdy jsou hry doplněné dabingem, jelikož ale značně prodlužují herní dobu, není to u tohoto žánru až tak žádoucí.

Hru Katawa Šódžo bychom mohli uvést jako typickou hru žánru vizuální novela. Obsahuje klasické klikání myší pro pohyb textu, statickou grafiku i občasné rozhodování za hlavního hrdinu, které posouvá příběh k jednomu z možných konců. Tato interaktivní část hry však není příliš častá a nabízí jen dvě možnosti na výběr. Pohled je nejčastěji z první osoby. Pohled třetí osoby je využíván jen málokdy, obvykle pro přehlednost situace nebo pro zachycení důležitého okamžiku. Titulky ve hře předávají kromě dialogu hlavního hrdiny s ostatními postavami také jeho myšlenkové pochody a v neposlední řadě slouží také jako popis dané situace. Nad titulky je vždy uvedeno jméno promlouvajícího, větší přehlednost dodává barevné označení jmen jednotlivých postav. Pro urychlení postupu ve hře je možné zapnout automatické posouvání textu. Pokud hráč některý z dialogů nestihne přečíst, případně ho zapomene, může se k němu v menu hry vždy vrátit. Menu nabízí také zobrazení obrázků na pozadí a hudby, které hráč v průběhu hraní již objevil – je tak tvořen jakýsi deník. Hru je možné kdykoliv uložit a vytvářet další a další uložené pozice. Nabízí tak možnost před každým rozhodnutím hru uložit, aby bylo snazší zažít více vývojů děje bez toho, aby hráč musel začíta od začátku.

Audiovizuální reprezentace

Jelikož je pro vizuální novely audiovizuální stránka hry velice důležitá, prostředí a kresba postav je velmi propracovaná. Prostředí reprezentují reálně malované kresby nebo upravené fotografie. V protikladu stojí postavy kreslené v japonském manga stylu. Postavy své postoje a výrazy často mění, aby obraz nebyl stále stejný. Pro detailní prohlédnutí scenérie je možné zobrazit pozadí s postavou bez rámečku s titulky. Hudební podklady se střídají podle jednotlivých scén a pomáhají tak hráči lépe zachytit správnou atmosféru. Hra je doplněná také o zvukové efekty (zavírání dveří atd.), které doplňují zvukový vjem, vzhledem k tomu, že ve hře není dabing.

Narativ a charakteristika postav

Katawa Šódžo má pět hlavních příběhových linií, které se odvíjejí od pěti ženských postav, se kterými může hlavní hrdina Hisao Nakai skončit. Začátek příběhu je vždy stejný, mění se až dle rozhodnutí, jejichž význam hráč často pozná až později. Hisao je student, kterému doktoři zjistí srdeční arytmii. Kvůli této nemoci přestoupí na školu pro hendikepované studenty. Zažívá tak den po dni školní život a seznamuje se se spolužáky a zaměstnanci školy. Nejvíce hovorů zaplétá právě se svými spolužačkami, mezi kterými je pět slečen, se kterými svůj vztah následně může rozvíjet. Dívky jsou velmi odlišné a to nejen svými povahami, ale také hendikepy, kterými trpí. V příběhu se objevuje slepá Lilly, neslyšící Šizune, Hanako s popáleninami, Emi s amputovanými nohami a bezruká Rin.

Hodnocení a interpretace

Jako vizuální novela je hra Katawa Šódžo kvalitně zpracovaná. Opravdu pěkný vizuál doplňuje příjemná hudba, která se však kvůli délce scén a častému opakování hráči časem může „přejíst“. Hra není koncipovaná k rychlému dohrání, to dovoluje přítomnost propracovaného příběhu, ale pro hráče se může snadno stát nudou a zdlouhavou. Jelikož se hráč aktivně účastní jen občas, může nabýt dojmu, že se nejedná o hru, ale jen o příběh doplněný obrázky. Tematicky je však Katawa Šódžo natolik zajímavá, že i dlouhé narativní pasáže nemusí hráče od dokončení hry odradit. Dá se říci, že se jedná o optimistickou hru, kde hráč velmi rychle sympatizuje s postavami, a která ukazuje postižené studenty jako normální lidi, spíše než jako poškozené zboží. Prostřednictvím erotických scén navíc dokazuje, že i hendikepované dívky se mohou stát objekty sexuální touhy. Zajímavým prvkem je pak postižení hlavního hrdiny, které je postaveno na stejnou úroveň s ostatními hendikepy jeho spolužáků, kvůli čemu má často smíšené pocity.

 

Vývojářům se dle mého názoru povedlo vytvořit skvělou vizuální novelu s příběhem dotýkajícím se tabuizovaného tématu. Pro hráče, kteří nemají v oblibě tento žánr, sice hra bude zřejmě herně nezajímavá, svůj účel upozornit na pocity a nastínit školní dobrodružství hendikepovaných lidí však určitě splní, i když ji hráč nedokončí.

Platformy: Windows, Mac OS X, Linux x86
Rok vydání původní verze: 2012
Žánr: vizuální novela
Země výroby: mezinárodní spolupráce