Guerilla War - historickou podobnost (ne)hledejte

SNK (1987) Guerilla War (arkádová hra)

Guerilla War japonského vývojáře SNK z roku 1987 na první pohled vypadá jako běžná arkádová střílečka typu Commando, kde se hráč prodírá pomocí samopalu a granátů vlnami nepřátel.  Kontroverzním faktem však je, že hra byla v japonském originále vydána pod názvem Guevara a hráč přímo ovládal postavu stejnojmenného kubánského revolucionáře ve snaze svrhnout režim generála Batisty. Hra nese i možnost připojení druhého hráče, který hraje za postavu Fidela Castra.

Hra proto musela být pro trhy mimo Japonsko předělána tím, že byly odstraněny všechny textové zmínky o událostech kubánské revoluce. Všechno ostatní však zůstalo. Z cutscén těchto pozdějších vydání je podle ikonických uniforem a portrétů jasné, o koho se jedná. Ani jeden z revolucionářů však není zmíněn jménem. Při výběru postavy se tak hráč setká s klasickým Player 1 a Player 2 namísto původních Guevara a Castro.

Původní zůstala i podoba ostrova, na kterém se celý příběh hry odehrává. Ta svým tarem stále připomíná Kubu.

Dějiště hry, které nepřipomíná Kubu.

Hlavní hrdina, který není Che Guevara.

Hra umožňovala i řízení tanku (hráč je v modrém).

Platformy: Amstrad CPC, Commodore 64, NES, PC Booter, PlayStation 3, PSP, ZX Spectrum

Rok vydání: 1987

Žánr: Akční, run and gun

Hlavní designer: Koji Obata

Země výroby: Japonsko

Adam Hecl

Tom & Jerry (and Tuffy)

Tato plošinovka, známá též pod názvem „Tom & Jerry: The Ultimate Game of Cat and Mouse!“, byla vůbec první hrou na motivy těchto slavných animovaných postaviček. V roce 1991 ji pro konzoli Nintendo Entertaining System přinesla na pulty trojice tvůrců společnosti Software Creations Paul Murray, David McLachan a Geoff Follin. Následujícího roku se hra dostala i do Evropy a Japonska. V roce 1993 si ji pak mohli užít i vlastníci PC.

Hra vychází z vlastního a nutno říct nijak komplikovaného příběhu, který se dozvídáme pomocí tří screenových textů. Tom unesl Jerryho bratrance Tuffyho (v angličtině též Nibbles) a drží ho na půdě domu. Úkolem Jerryho (hráče) je projít skrze pět úrovní (sklep, kuchyň, strom, střechu a půdu) a Tuffyho zachránit. Pozor si ale musí dávat nejen na kocoura Toma, ale spoustu dalších a ne vždy racionálně zvolených protivníků, pastí a nástrah (pavouci, umělé zuby, vosy, louskáčci, připínáčky, veverky, netopýři a mnoho dalších). Kromě úspěšného proběhnutí a proskákání každým kolem je cílem získat co největší počet sýrů a s tím i skóre. Zajímavostí je, že se ve hře objeví i samotná NES konzole.

Dnes je možné hrát tuto vintage hru i na online emulátorech a vyzkoušet si na vlastní kůži její hratelnost: http://game-oldies.com/play-online/tom-jerry-the-ultimate-game-of-cat-and-mouse-nintendo-nes.

Platformy: NES, později i PC

Rok vydání: 1991 (1993)

Žánr: Arkáda (plošinovka)

Výrobce: Software Creations

Hlavní designér: Paul Murray, David McLachan a Geoff Follin

Země původu: USA

Rampart - střílečka, či tetris?

Atari Games Corporation. (1990). Rampart. (Arcade).

Opravit pevnost, umístit kanóny, pal! Opakuj stále dokola, dokud všechny nezničíš. Na omylu je ten, který se domnívá, že hra snadno omrzí.



Herní plocha Rampart se skládá ze zelené pláně rozdělené na 2 - 3 sektory v závislosti na počtu hráčů. V každém sektoru tedy najdeme 4 - 6 pevností, nebo základen, kolem nichž lze stavět zdi a tím je zabírat. Hráč tyto pevnosti kontroluje a brání je tím, že střídavě střílí na ostatní hráče (či útočící lodě, pokud hraje v single-player), a opravuje jakékoliv škody jemu způsobené v časovém limitu. Cílem je zabrat co největší území a zůstat na mapě jako poslední přeživší.

Stav a opravuj! Hradby pevnosti jsou tvořené z malých bloků generovaných v náhodných tvarech, které známe z kultovního Tetris. Náhoda (či snad karma) zároveň určila, že se budou generovat všechny kostičky, jen ne ty, které se nám zrovna hodí. Nicméně podaří-li se nám pomocí tohoto dělnického pekla včas neprodyšně uzavřít nějaké území i s pevností, máme již napůl vyhráno. Toto území nyní můžeme považovat za své a po celý čas hraní se snažíme ho rozšiřovat a hlavně udržet.



Umístit kanóny! Jakmile se podaří získat uzavřené území (oblast se vybarví příslušnou barvou hráče), můžeme rozmístit děla. Po úspěšném opravení pevností jich může hráč získat pár navíc, což se určitě hodí. Celkový počet děl závisí na počtu zabraných pevností. Pokud hráč během hry nějaké pevnosti ztratí, počet přidělených kanónů se sníží.

Pal! Tady začíná masakr, snažíme se zbořit co nejvíc zdí všech protihráčů. Taktika se různí, já osobně doporučuju nezbořit zeď celou, spíš v ní dělat střídavě malé a velké díry. Ty se zacelují obzvlášť špatně, zvlášť když hra vašemu protihráči přidělí naprosto nemožnou Tetris kostičku.

Na hře se dá vyřádit především strategicky. Je lepší stavět blíž nepříteli, mít lepší mušku a dát v hazard vlastní bezpečnost? Je výhodnější zabrat novou pevnost, nebo opravit starou? Stojí tato děla za záchranu, nebo radši jít na jistotu?

Hra Rampart rozhodně ovlivnila "věžovky" o dobrých deset let později. Herní podobnosti zahrnují obranu území, budování obranných struktur a provádění oprav mezi jednotlivými vlnami útoků.

Platformy: Amiga, Arcade, Atari ST, Commodore 64, DOS, Game Boy, Game Boy Color, Genesis, Lynx, NES, SEGA Master System, SNES
Rok vydání: 1990
Žánr: akční, strategie, puzzle
Hlavní designér: John Salwitz
Země výroby: USA

Arcade Volleyball

COMPUTE! Publications, Inc. (1989). Arcade Volleyball. (MS-DOS).

Pro Arcade Volleyball dokonale platí tvrzení, že v jednoduchosti je síla. Tato prostá, pouze čtyřbarevná sportovní arkáda s nosatými hlavonožci v hlavní roli nabízí hráčům hodiny zábavy.

Cílem hry je odpálit míč přes síť tak, aby ho soupeř nechytil a získat bod. Kdo jako první dosáhne skóre 15 bodů, vyhrál. Po vzoru skutečného volejbalu jsou hráči omezeni třemi dotyky na vlastní polovině, na druhou stranu zásah míče do stropu či okrajových stěn je povolen.


Hráč ovládá svoji "hlavu" pouze třemi klávesami - dvě jsou pro pohyb do stran, třetí pro výskok. Je možné hrát proti počítači, ale skutečná legrace začíná až při hře dvou hráčů na jedné klávesnici.

Arcade Volleyball je díky své geniální jednoduchosti ideální hrou pro hraní s partou přátel.

Platformy: Commodore 64, Amiga, MS-DOS
Rok vydání: 1988
Žánr: sportovní
Hlavní designer: Rhett Anderson
Země výroby: USA

TRON

Bally Midway (1982). TRON. (Midway MCR II).

Jedná se o jednu z prvních videoher vzniklých na základě filmové předlohy,
v tomto případě stejnojmenného cyberpunkového filmu Tron od studia Walt Disney Productions. Hra byla původně vyrobena a distribuována firmou Bally Midway na arkádovém herním automatu a bylo možné ji hrát jak v single, tak i multi player módu dvou hráčů, ovšem vzhledem k přítomnosti pouze jediného joysticku bylo nutností střídání těchto hráčů.

Průběh hraní hry se skládá ze čtyř po sobě jdoucích miniher Input/Output tower, Master Control Program Cone, Battle Tanks a Light Cycles, které všechny odkazují na reálie, postavy a příběh filmu a jejichž procházení postupně zvyšuje skóre a zpřístupňuje další z dvanácti obtížnostních úrovní. Vzhledem k tomu, že se jedná o klasickou hardcore arkádovku, nebylo vůbec jednoduché hru vyhrát. Sebemenší zaváhání se rovnalo game over, což mělo samozřejmě hráče motivovat k vhazování dalších a dalších mincí.

Možná i díky tomu samotná hra komerčně překonala úspěch své filmové předlohy a byla vyhlášena za nejúspěšnější herní automat roku. V New York Times odhadují, že jen do konce roku 1983 bylo prodáno přes 10 000 automatů a hra vydělala odhadem 45 mil. $.

Platformy: Midway MCR II, Intellivision, Atari 2600, TRS-80 Color Computer, Xbox Live Arcade
Rok vydání: 1982
Žánr: Arkáda, bojovka
Hlavní designér: Bill Adams

Země výroby: USA

Mr. Robot And His Robot Factory

Datamost (1984). Mr. Robot And His Robot Factory (Atari 800).

Panu Robotovi uniká energie a on se v téhle nešťastné situaci musí dostat na konec své továrny. Cestu přes plošiny za pomoci žebříků mu komplikují pohybliví plamenní mužíčci. A jde tu samozřejmě i o skóre, čím více bodů seberete, tím lépe pro vás.

Jednoduchý příběh v single-screen 2D provedení má 22 levelů, které zkušenému hráči zaberou jedno sychravé odpoledne, ale pro jiné může být přesné skákání a propočítání si ideální trasy na delší dobu. Třicet let starý single player se od ostatních ve své době lišil jakýmsi „editorem map“, hráči mu byl ale vyčítán chybějící high score. I přesto na dílo Rona Rosena, který vytvořil hned několik podobných her v první polovině 80. let, spousta lidí i pro trochu až psychedelickou hudbu ráda vzpomíná.

Platformy: Apple II, Commodore 64, Atari 800

Rok vydání: 1984

Žánr: arkáda, plošinovka

Hlavní designér: Ron Rosen

Země výroby: USA

Robotron: 2084

Williams Electronics (1982). Robotron: 2084. (Commodore 64).

Intenzivní atmosféra příkladné arkádové estetiky zakládá přitažlivost této hry: kombinace změti výrazných zvuků přesně pasujících k poblikávajícímu barevnému doprovodu; frenetický pohyb. Nekončící vlnolam nepřátel vyvěrá z hluboce černého pozadí, na němž je ohraničené pouze pole bitvy.

Zápletkou hry je záchrana lidstva. To je totiž cílem nekontrolovatelného vyhlazování ze strany robotronů, již se obrátili vůči svým stvořitelům dle tradičního dystopického scénáře. Zbývá už jen poslední lidská rodina, kterou se snažíte zachránit.

Protivníci přicházejí ve vlnách, jež musíte eliminovat, přičemž zachraňujete lidské postavičky (což přidává bonusové body, jež přinášejí extra životy). Specifická je možnost pohybu a výstřelu v 8 směrech, kterou v původní arkádové verzi zajišťuje dvojice joysticků. Lze střílet a pohybovat se zároveň v různých směrech, což je esenciálním prvkem pro udržení zběsilého tempa hry. Variace jednotlivých vln neumožňuje vynalezení všeobecně účinné strategie překonávání nepřátel, ačkoli se roboti příliš nemění. Hra samozřejmě nekončí.

Platformy: Commodore 64,  Apple II, Atari 5200, Atari 7800, Atari 8-bit, Atari ST, BBC Micro, Electron, Lynx, PC Booter, VIC-20 Xbox 360, ZX Spectrum.
Rok vydání původní verze: 1982.
Žánrové zařazení: arkáda (akční – fixed shooter).
Designéři:  Eugene Jarvis, Larry DeMar.
Země výroby: USA.

Ugh! - pravěký taxikář

Bones Park Software Artistic (1992). Ugh! (MS-DOS)

Člověk z pravěku sedí pod stromem. Má to štěstí, že na něj spadne ze stromu jablko a to ho podobně jako Isaaca Newtona přivede na úžasnou myšlenku. Vyrobí si helikoptéru na lidský pohon, stane se z něj pravěký taxikář, který bude rozvážet lidi tam, kam si budou přát. To je "zápletka" hry Ugh!

Ugh! je klonem Space Taxi, populární hry pro Commodore 64. Cílem je převést šlapací helikoptérou zákazníky na místo určení. Zákazníci vždy vyjdou z nějaké jeskyně a nad hlavou se jim ukáže bublinka s číslem jeskyně, kam by byli rádi dopraveni. Cílem každého kola hry je dostat všechny zákazníky v časovém limitu do jejich cílových jeskyní. Tento úkol zesložiťuje několik překážek. Pračlovíčci jsou poměrně pomalí a pokud jim nezastavíte hned u jeskyně, budete na ně dlouho čekat, než se dopraví k vašemu prostředku. Vaše helikoptéra je dosti křehká, takže každé přistání musí být velmi opatrné. Prudký náraz znamená předčasný konec levelu.

Další komplikací jsou pravěká zvířata, která ohrožují helikoptéru. Ve hře lítá pterodaktil a v některých levelech se ukáže i tryceratops. Střet s nimi opět ukončuje předčasně kolo.

Hra Ugh! asi nebude patřit k přelomovým titulům a ani nedokážu posoudit jestli byla ve své době nějak více populární. S kamarády na gymplu nám sloužila jako taková retro oddychová hra, když nás na chvíli omrzel Half-Life.

Dneska by se podobná hra vyjímala na nějakém tabletu, nebo jako webová hra. Grafika je vcelku roztomilá, má to i docela příjemnou hudbu a minimalistický náznak příbehu je také vtipný.

Pro mého herního kamaráda to byla tak populární hra, že se rozhodl, že se po ní bude jednou jmenovat jeho budoucí syn - Ugh Vaňek. Dlouho jsem ho neviděl, tak nevím, jak to dopadlo.

Ukázka ze hry:


Platformy: DOS, Amiga, Commodore 64
Rok vydání: 1992
Žánr: Arkáda
Výrobce: Bones Park Software Artistic
Distributor: PlayByte

Achtung, die Kurve! (Zatáčka)

Vývojáři Kamil Doležal a Filip Oščádal (1995) Achtung, die Kurve! (Zatáčka) (DOS)

Pozor, začínáme zatáčet!
Achtung, die Kurve! není žádná sprosťárna, jak by se na první pohled mohlo člověku neznalému němčiny zdát. Jedná se o nesmírně jednoduchou, ale stejně tak chytlavou hru pro šest hráčů, kdy všichni mohou hrát na jedné klávesnici. Přijde vám to zvláštní? Nebude až zjistíte, že na ovládání stačí každému hráči jen dvě tlačítka. Hra totiž spočívá v tom, že v uzavřeném poli každý hráč ovládá čáru (nebo hada, chcete-li) který se stále natahuje a nechává za sebou své barevné tělo. Jediné dvě klávesy tedy stačí k ovládání zatáčení doleva či doprava. Jedinhý cíl je nenarazit do zdi, do cizího hada a ani do svého vlastního těla. A to je vše, nic složitějšího ve hře není. Že vám to nestačí a přijde vám to jako nuda? Zkuste si zahrát s pěti dalšími cholerickými kamarády v souboji 'malíček na malíček' na jedné klávesnici. Každé kolo trvá jen pár desítek vteřin, než všichni ostatní narazí a jeden had nevyhraje svému majiteli body. Bodování je jednoduché, každý hráč dostane body podle toho, kolikátý v daném kole zemřel - První vypadnuvší nedostane nic, poslední přeživší při hře šesti hráčů získá pět bodů. Celkový počet bodů do kolika se hraje je dán jednoduchou rovnicí x = (P*10) - 10 kde x je počet bodů a P je počet hrajících hráčů. Pro hru šesti hráčů tedy vítězí ten, kdo první dosáhne 50 bodů. 

Hra vychází z původního konceptu hry 'Červi' avšak přináší jednu zásadní odlišnost a tou jsou díry v jednotlivých hadech. Je tak možné projíždět těly ostatních hráčů a tak jim ničit plány na zakempení a točení se v kruhu a celá hra tak dostává mnohem větší náboj, ačkoliv se přidání děr může zdát jako totální banalita. Hra se dočkala od roku 95 ještě několika vylepšení, kdy přibyly i různé power-upy, po jejichž sebrání se na pár vteřin dramaticky zrychlí ostatní hadi, na pár vteřin začnete zatáčet do pravých úhlů, nebo se soupeřům invertuje ovládání hadů. Hlavní bonus ale tkví v tom, že hru je možné hrát po síti. Na stránkách curvefever.com naleznete jak originální verzi Achtung, die Kurve z roku 1995, tak ale i její pokračování Kurve fever 2, které nabízí možnost hrát proti desítkám hráčů po síti, bez nutnosti instalace hry, či čehokoliv jiného. Prostě se přihlašte, zvolte místnost a pusťte se do nelítostného souboje.

Platformy: MS-DOS
Rok vydání: 1995
Žánr: Arkáda, Multiplayer, Strategie

Segasonic the Hedgehog - neporazitelný ježek v akci

SEGA (1993), Segasonic the Hedgehog (Sega system 32)

Sonic the Hedgehog je klasická dobrodružná arkáda, vytvořená japonskou společností SEGA jako protivník slavné hry Super Mario konkurenčního Nintenda. Hra vyšla v červnu roku 1993 pro platformy SEGA.

Později se trend Sonica rozmohl natolik, že vyšlo nespočet pokračování. V posledních letech je Sonic dostupný na všech platformách (PC, Xbox 360, PS3 i Wii). 

Děj hry se opírá o hlavní postavu ježka Sonica a jeho kamarády Raye a Mightyho. Ti jsou polapeni zlým Dr. Eggmanem a uvězněni na opuštěném ostrově plném nástrah a nebezpečí, které jim Dr. Eggman připravil. 

Hra je postavena pro 1-3 hráče, kteří hru ovládají pomocí speciálního "track-ball" ovladače. Ten se skládá z kuličky a jediného tlačítka. Pomocí kuličky se ovládá směr pohybu a tlačítko slouží ke speciálnímu útočnému výskoku. Smyslem hry je dostat Sonica a jeho přátele do bezpečí s co největším počtem bodů.

 

Hra je hrána na různých částech ostrova a herní prostředí se lehce liší dle počtu hráčů. To je často přirovnáváno ke hře Marble Madness. Ve hře se tak můžete střídavě nacházet jak na cestě mezi žhavou lávou ve vulkánu, tak i v jungli, poušti a mezi sněhem a ledem. Kupředu vás žene láva, padající ledové kry, vichry a tekutý písek. V každé úrovni na vás také vykoukne zlý Dr. Eggman, který celý tento "hon" řídí zpoza své nedobytné veže. 

Segasonic the Hedgehog je velmi lehce pochopitelná, zábavná a napínavá hra. Je dle mého určena všem věkovým kategoriím a s postupujícími levely se napětí značně stupňuje. Hra se stala kultovní a Sonic je znám jak starším generacím, tak i nynější nejmladší generaci. 

Platformy: SEGA, později Xbox 360, PS3, Windows, iOS, Wii
Rok vydání: 1993
Žánr: Dobrodružný
Hlavní designéři: Manabu Kusunoki, K. Miyagi, Masahiro Hoshino, Satoshi Yamagata, Naoto Ohshima
Země výroby: Japonsko

Supaplex

Think!Ware Development (1991) Supaplex (MS-DOS).

V rámci sponsorského daru základní škole pronikly počítače, tehdy pro nás pouze jako zdroj zábavy, do všech tříd a staly se tak pro většinu žáků každodenností. Do jaké míry se jednalo o vhodný krok z hlediska výuky, by asi byla otázka delšího rozboru. Propojená síť už tehdy poněkud zastaralých strojů nabízela odlišný obsah her, i když byly tituly, objevující se takřka na všech discích: Mario, Alladin, Prehistoric 2, UGH a v neposlední řadě i Supaplex.

zdroj: mobygames.com

Supaplex není originálem. Jedná se o klon už dříve vytvořeného Boulder Dash (1984) a i zde lze vidět inspiraci z The Pit či Dig Dug (oba 1982). Přesto přináší oživení žánru založeného na plnění úrovní pomocí logiky a rychlosti. Do rukou hráče je vložen avatar, jehož úkolem je co v nejkratším čase projít bludištěm nástrah, sesbírat dostatečný počet bodů a najít cíl. Hrací pole o různé velikosti je rozděleno do čtverců, z nichž každý má určité vlastnosti a význam. Od pouhého prázdného pole, zdi, statických či dynamických nepřátel, nutných bodů, cíle až po originální nápady, které tyto hry od sebe odlišují.

Příběh zastřešující celou hru, uvádí hráče přímo do nitra počítače, kde se v roli hlavního avatara Murphyho snaží odstranit chyby z programů reprezentovaných jednotlivými úrovněmi. K dosažení takového úkolu je zapotřebí sesbírat dostatečný počet potřebných informací, tzv. infotronů. Až pak lze přikročit k závěrečnému kroku, tedy opravení programu. Těch nás v originální verzi Supaplexe čeká 111.

zdroj: mobygames.com

Pominu-li klasické objekty odlišující se spíše graficky než funkčně, Supaplex přináší i nové: chybová pole, tunely, tři druhy disket a s nimi související terminály. První zmíněný je pro Murphyho nebezpečný jen občas, a to pouze tehdy je-li aktivní. V takovém případě způsobuje okamžitý výbuch a nutnost opakovat úroveň. Tunely a to především jednosměrné do značné míry omezují pohyb ale i chrání před pohyblivými nepřáteli. Naopak diskety se svou výbušnou povahou často otevírají nové možnosti. Jsou známé tři typy a to na základě jejich iniciátora výbuchu, jimiž je dopad (ať už samotné diskety nebo objektu na ni), odpálení Murphym či použitím terminálu. Mimo objektů je v určitých úrovních využita gravitace dávající hraní nový rozměr.

Zajímavostí, která dle dostupných informací, nebyla ve své době tak běžná, je existence uživatelských účtů. Umožňuje tak soupeřit o nejlepší časové skóre v rámci jednoho počítače. Oproti Boulder Dash však čas nehraje takovou roli, jelikož jím úrovně nejsou omezeny, s čímž souvisí i zánik bodů a životů. Hráč má neomezený počet pokusů na vyřešení dané úrovně a smrt avatara způsobuje pouze její restart. V případě značného počtu nezdarů zde jako ochrana klávesnice a nervů slouží možnost třikrát přeskočit problémovou pasáž, ke které je možno se následně vrátit a získat žeton přeskočení levelu zpět.

Závěrem bych snad už jen pochválil grafiku, která ani po zhruba 22-ti letech neodradí od spuštění a zavzpomínal na klávesnice nucené snášet hráčské rozhořčení nad výbuchem Murphyho těsně před cílem. Ať už z nepozornosti či díky přejícím pozorovatelům, které v tu nejméně vhodnou chvíli fascinovala klávesa Esc.

zdroj: mobygames.com

Platformy: Amiga (1991), MS-DOS (1991)
Rok vydání: 1991
Žánr: Arkáda
Vydavatel: Digital Integration Ltd.
Vývojář: Think!Ware Development
Designér: Philip Jespersen a Michael Stopp
Země původu: Švýcarsko

Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/The_Pit_(arcade_game)
http://en.wikipedia.org/wiki/Boulder_Dash
http://en.wikipedia.org/wiki/Supaplex
http://www.elmerproductions.com/sp/whatisit.html
http://www.elmerproductions.com/sp/cast.html#c
http://www.mobygames.com/game-group/boulder-dash-variants/offset,25/so,1d/

Bermuda Syndrome

Ve hře Bermuda Syndrome se mísí to nejlepší, co je pro její devadesátkové současníky příznačné. Přináší však novou úroveň hraní, a tak ji ocení jak milovníci skákavého Prince of Persia, tak i příznivci pokusů o líbivější grafiku.

V zásadě se jedná o adventuru pro jednoho hráče, který z pohledu třetí osoby ovládá hrdinu děje – ztroskotaného válečného pilota Jacka Thompsona. Ten po překonání lehkého šoku z nehody zachrání amazonskou princeznu a jeho novým cílem se stává jediné – dostat ji do bezpečí do rodné vesnice.

A co věčně rozhádané duo po cestě čeká? Žraví dinosauři, které je třeba sestřelit a nakrmit jimi jejich ještě žravější kolegy, objevení tajemných komnat nebo vyřešení složitých puzzlů. Občas pomůže inteligence princezny, občas je třeba hru pársetkrát uložit. Ostatně právě náročnost úkolů byla udávána jako největší zápor hry. 

Snaha o vytvoření neobyčejné arkády je ale na Bermuda Syndrome jasně viditelná – docela ostré a vtipné slovní přestřelky hrdinů, rozmanitost a zejména jedinečné grafické zpracování dokážou přitáhnout pozornost. Právě díky propracovanému pozadí se hra brzy dostala do povědomí hráčů. Unikátní scenérie, kterých je celkem přes dvě stovky, patřily ve své době k vrcholům herní grafiky. A své pokračovatele má Bermuda Syndrome i dnes. Co třeba takové Machinárium, nepřipomíná vám něco?

Platformy: PC
Rok vydání: 1995
Žánr: Adventura

Výrobce: Century Interactive

Země výroby: Německo

 

Commander Keen 4 aneb osud galaxie závisí na osmiletém pozemšťanovi

id Software (1991). Commander Keen 4: Secret of the Oracle. (MS – DOS)

Pravděpodobně nejoblíbenější díl série o prckovi s vesmírnou lodí, vlastním jménem Billy Blaze, který pro záchrané akce přijal za své bratrovu ragbyovou helmu a poněkud nabubřelý pseudonym 'velitel Keen'.

Malý Billy omylem zachytí na svém po domácku vyrobeném rádiu vysílání o plánu zlotřilých Shikadi zničit mléčnou dráhu. Nastartuje raketoplán a vydává se pro radu k Orákulu, ale přichází pozdě. Osm mudrců bylo mezitím uneseno a našemu hrdinovi nezbývá nic jiného než je všechny postupně vyrvat ze spárů mimozemské rasy...

Čtvrtý díl znamenal pro celou sérii značný posun a také ustálení na jejích charakteristických znacích. V první řadě je to iluzorní 3D efekt prostředí, jeho postupné odvíjení - side-scroller (tzn. že člověk nemusel dojít „za obrazovku“, aby se mu načetla další scenérie) a ironický nadhled. Díky jednoduchému ovládání skládající se pouze ze šipek a kláves ctrl, alt a space se hra stala přístupnou i pro nižší věkovou kategorii, než pro jakou byla původně zamýšlena – v mém případě již v předškolním věku.

Hráči se nabízí poměrně velká řada voleb od náročnosti hraní, přes různou souslednost dobývaných území a možnost pohybu (plavání!), až po způsob smrti nepřátel (střelba, zašlápnutí pogo tyčí). Těch je tu navíc nepřeberné množství druhů – polodementní slimáci či zákeřně maskované skákající kameny – a hra obsahuje i různé jiné nástrahy a pasti. A jako bonbonek, což také fanoušci náležitě ocenili, je tu reinkarnace jedné z prvních videoher vůbec: Pong, v Commander Keen uváděná jako Paddle War (oproti originálu se lišila vertikální orientací).

Hra má předvídatelný a částečně otevřený konec, protože příběh přesahuje i do pátého dílu série The Armageddon Machine a vytváří tak minisérii Goodbye, Galaxy!

Platformy: PC (MS – DOS)
Rok vydání: 1991
Série: Invasion of the Vorticons (Commander Keen 1: Marooned on Mars, Commander Keen 2: The Earth Explodes, Commander Keen 3: Keen Must Die!)
Commander Keen: Keen Dreams (The Lost Episode)
Goodbye, Galaxy! (Commander Keen 4: Secret of the Oracle, Commander Keen 5: The Armageddon Machine)
Commander Keen 6: Aliens Ate My Baby Sitter!
Commander Keen (pro Game Boy Colour)
Žánr: arkádovka / 2D plošinovka
Hlavní designér: Tom Hall
Země výroby: USA

Ukázka:

http://www.youtube.com/watch?v=jNW_27ThKsQ

Zdroje:

http://www.mobygames.com

http://www.wikipedia.org

http://www.databaze-her.cz

A T L A N T I S že neexistuje? Ale kdeže...

Imagine (1982) Atlantis (Atari 2600)

Konzolová hra vyprodukovaná firmou Imagic; právě ona se stala po Activision ihned druhou společností, která byla založena (r. 1981) bývalými designéry Atari Inc. (a také Mattel Intellivision); ti odešli kvůli neuznání autorského kreditu her na kterých se podíleli. I přes rychlý růst společnosti, Imagic končí r. 1986 – z velké části kvůli markantnímu zásahu videoherní krize v roce 1983 – mezi tím stihla vydat 24 titulů, některé z nich byly poměrně úspěšné. Svatá trojice z r. 1982 Demon Attack, Cosmic Ark a právě Atlantis, se považují za její nejzdařilejší počiny. 

Atlantis patřila k jedněm z nejoblíbenějších konzolových her r. 1982; z velké části byl úspěch kladen na vrub vysokému rozlišení grafického rozhraní s velkým množstvím detailů a poměrně širokému rejstříku barev (v dravě jedovatém podání). A co vlastně tedy bylo tak hezky vyobrazeno?

Ano, jak již název hry napovídá, jednalo se o bájné Atlantis. Město je napadeno bandou zlotřilých Gorgonů a Vaším cílem je uchránit vymezenou periferii za každou cenu. K tomu Vám slouží trojice kanonů (dvě krajní: diagonální střelba; jedno uprostřed: kolmý útok), kterými v neomezených dávkách (projektily nejsou oproti černi na obloze zcela zřetelné, což je věru mazané) pokud možno sestřelujete vetřelce nad vaším městem – bonbónkem je pak možnost zapojit k Vašemu střeleckému umu spoluhráče. Pokud minete nepřátelskou loď přelétající horizont, následný útok se nepříjemně posune blíže k Vaší civilizaci a počet nepřátel se zdvojnásobí. Pokud selžete i v druhé fázi, dostává se na řadu Gorgonský bitevník; útočí paprskem, jenž dokáže způsobit městu nemalé nepříjemnosti. Váš úspěch (výše score) je přímou úměrou závislý na množství sestřelených lodí Gorgonů – a nutno podotknout, že čím vyšší úspěšnost, tím rychlejší pohon nepřátelských strojů.                                                           

Tato hra patří ke klasickým zástupcům žánru vesmírných arkád, konkrétně sub-žánru  STG „fixed shooterů“. Staticky lokalizovanou zbraní (zde zbraněmi) eliminujete valící se počet nepřátel; postup závisí na Vašem postřehu, hbitosti prstů, přičemž obtížnost je postupně navyšována.                                                                 

           Někteří se domnívají, že Atlantis je jednou z prvních konzolových her, která má jakési výraznější ukončení; tím je zde opuštění malé lodi (kosmické archy) s několika Atlantiďany v závěru hry, než Atlantis dostojí svému mytologickému výkladu a je srovnáno se zemí – tudíž, ať se budete snažit sebevíc, město skončí v troskách. K tomuto se váže druhá zajímavost,  Atlantis je první hrou, která má svůj sequel: tím je již zmíněné Cosmic Ark, které narativně navazuje na svého předchůdce. 

Ukázka hry: http://www.youtube.com/watch?v=ubM7vTd3LUg

            Další platformy: Atari 8-bit; Intellvision; Magnavox Odyssey 2; Commodore VIC-20;

Rok vydání: 1982

Název série: Atlantis

Žánr: Arkáda; STG (fixed shooter) 

Hl. designér: Dennis Koble

Země výroby: USA