Student Sim

Student Sim je jednoduchá flashovka, která se snaží simulovat studentský život. V úvodu nastupujete na vysokou a zvolíte si přezdívku (běda těm, kteří si naivně zvolí ženskou), osobní atributy, směr studia a nejlepšího kamaráda, s tím, že každý z potenciálních parťáků má jisté klady i nedostatky. Zbytek hry představuje neustálý boj s nástrahami špatně stravitelného kebabu, nedostatečnou osobní hygienou a prudérními děvčaty, doplněný o frekventované alkoholové dýchánky, mizerné brigády a nějaké to studium. To jest - když se vám do něj bude chtít.

Hra se svým lehce nadsazeným vykreslením studentského života příliš netají – v úvodu vnadná spolustudentka hráče oslovuje babe a ptá se, co by chtěl „studovat“. Ano, slovo je skutečně uvedeno v uvozovkách. O simulaci reálného studia tu tedy nemůže být ani řeč, zvolený obor ani pilné učení beztak průběh hry ani v nejmenším neovlivňuje. Stejně tak nepodstatný je vliv osobnostních rysů, při kterém hráč dostává možnost rozdělit si patnáct „bodů“ mezi krásu, charisma a inteligenci – například při balení dívky lze bezpečně opakovaně selhat s jakoukoliv konfigurací. Volba nejlepšího přítele má dopad na podobu zpráv v dialogovém okně v tom smyslu, že si „vylejt mozek“ odcházíte s Tarquinnem místo Ozzyho, jinak je nepodstatná. Jediný význam, který tyto kroky mají je, že přispívají k určité personalizaci. Samotný studentský avatar však nemá tvář, což možnost jakékoliv identifikace výrazně znesnadňuje.

Zbytek hry probíhá v týdenních cyklech. Jak moc se vám (ne)daří, se dozvíte ze čtyř různobarevných ukazatelů v horních části obrazovky – hodnotí se zdraví, respekt, známky a štěstí. Horní lišta vám kromě toho - pravděpodobně pro případ totálního deliria - zopakuje základní osobní údaje  včetně roku a semestru studia, poskytne výčet svedených slečen, zústatku na účtu i případné brigády a vzhledu vaší tělesné schránky i pokoje.

Nejdřív se každý týden rozhodnete, kolik toho dáte studiu (tvrdá dřina, makačka s trochou zábavy, chlastačka s minimem studia nebo chlastačka totální) a vyberete, čím potrápíte žaludek (biopotraviny, zdravá strava se sladkou odměnou, šlichta ze supermarketu nebo junk food). Pak si vyberete ještě jednu dodatečnou aktivitu – můžete si dát do pořádku háro, lícní porost, zpocené tělo nebo rozbordelenou ložnici, případně provětrat peněženku sázením nebo koupí rozličných předmětů, které z vás udělají většího samce, až se koncem týdne vydáte na rande. U těchto rutiních, nezajímavých činností dává hra vybrat z pětistupňové škály různě finančně náročných možností – vyšší cena zaručuje větší pravděpodobnost úspěchu, jinak je ale mechanismus značně závislý na náhodě. Pokud chcete uniknout červeným číslům a následnému vyhazovu z instituce, stojí za to přijmout čas od času nějkou tu brigádu. Tak to pokračuje až do zkouškového, které simulují jednoduché vložené klikací minihry, která jsou ještě nudnější než zbytek semestru. Vaše dosavadní píle se na známkách nijak neprojevuje.

Nejintenzivnějšími pocity ze hry jsou tak nuda pocházející z pasivního čekání a neuvěřitelná frustrace pramenící z mizivé možnosti ovlivnit svůj osud. Pokud má sdělením hry být, že zrovna takový je studentský život, pak její tvůrci ve svém záměru uspěli. Otázkou zůstává, zda nějaké sdělení někdo u online flashové hry vůbec hledá a zda kvůli odlišným očekáváním hráčů zbytečně nevyzní do ztracena. Dalším prvkem, který výrazně snižuje z hratelnost a ruku v ruce s ním potěšení ze hry, je přehršel naprosto zbytečných četných podstupňů pokud jde o výběr v rámci osobní hygieny, na jejímž (ne)dostatku částečně stojí úspěch studenta v milostném životě. O to víc otravným se pak stává výrazně omezené množví výběru aktivit jako takových. Bichle, hospoda, ponižující zaměstnání, jídlo, dívky a dývka tvoří základní mantinely vašeho života.

O něco zajímavější je již zmiňovaná dominantní role náhody, která, ač si to není každý ochoten připustit, významně ovlivňuje i studium reálné – od přijímacích zkoušek až po otázky u státnic. Její posun do pozice hlavního rozhodujícího faktoru ve valné většině herních situací dělá toto sdělení o to naléhavejším, že je čas jednoho týdne stlačen do úseku desítek vteřin a hráč je tak schopen si narozdíl od skutečného života utvořit jakousi „statistiku“, při kterému mu dojde, že náhoda se mnohem častěji obrací proti němu, než aby mu vyšla vstříc.

Jedinou částí hry, která tolik nepodléhá náhodě je balení děvčete na baru. Úspěšné rande není dílem osudu, ale dobře promyšleného klikání: musíte si udržet hladinku, dámu soustavně opíjet a ještě jí vymývat hlavu tlacháním doplněným o občasný kompliment. Stačí jeden klik vedle, a jdete domů – a sami. Slabou stránkou tohoto úseku hry je, že dívku balíte stále stejnou dokud neuspějete, ale ona si bůhvíproč nic nepamatuje (to asi ten alkohol). Když už se vám konečně poštěstí a pokoušíte se o nějakou další, můžete se sice pokochat jiným obličejem, chováním a mluvou je dívka ale stejně prudérním klonem té předešlé a rande za chvíli začnou být stejně otravná jako zbytek týdenní rutiny. Skrytým argumentem této části hry je, že pokud si nedáte dostatečně do nosu, tak nezaskórujete. Ani omylem. Až se vám začne po náhodě stýskat...

autor: Karolina Hošek

Hra na studenta? Na co si to hrajete?

Student Sim se tváří, že je flashovou hrou na vysokoškoláka. Toho si můžete na začátku dokonce trochu vygenerovat, dát mu jméno a přidělit jak v Dračím doupěti body do tří vlastností. Nijak extra vás to ale během studia neovlivní. Stejně tak patrně nijak příliš nehraje roli výběr oboru studia a jen lehce hru změní volba nejlepšího kámoše - některý za vás platí v hospodě, jiného vytrvale zvete.

Student Sim totiž klame svým názvem. Není simulátorem studentského života, jen jednoduchou klikací hrou o tom, jak dostat do postele nepříliš atraktivně naanimované a povětšinou dost protivné slečny. Protože žádného jinak objektivně měřitelného úspěchu se ve hře dosáhnout nedá! Zbytek je tedy jen více méně na okrasu. 

Tím pádem je podružné řešit otázku, zda se opravdu studentský život skládá jen z mejdanů, laciného jídla, (příležitostného) sexu, špatně placených bizarních brigád a sem tam i učení, jak se nám autoři snaží vnutit. Možná jo, ale rozhodně to není zas taková nuda a stereotyp, jak prezentují autoři.

Hra vám v balení moc možností nenabízí. Osm dívek, které postupně, jak studentský život běží, máte získat. Moc se toho s nimi dělat nedá - pít, koupit drink, říct vtip, zalichotit, kecat vatu. Když náklonnost dosáhne sta procent a předtím, než se jí udělá nevolno, jít na věc. Jakmile přijdete na správný poměr jednotlivých ingrediencí (a na to, že konverzační vatu do ní musíte hrnout mnohem rychleji než chlast) a - bude-li v pokoji uklizeno a budete-li mít třeba správně oholené vousy- poprvé, a nyní mi promiňte ten výraz, zasunete, omezenost hry se projeví přímo explicitně. 

(Navíc i samotný koitus je zpracován fušersky, nehezky, cudně a bez nápadu. V tomhle směru je hra zpracováním sto i více let za opicemi za mnoha dávnými svlékacími flashovkami, kde se mělo sekvencí kliků děvče obnažit, vzrušit a uspokojit. Třeba si z puberty vzpomínám na Orgasm girl.) 

Hra je prostě příliš jednoduchá a repetitivní, takže záhy omrzí. Po třetí, čtvrté uklikané dámě chybí motivace opakovat stejný postup znovu a znovu.

Studentský život je tu v podstatě jen kulisa, svou postavičku je jen potřeba udržet tak nějak naživu, aby na konci týdne byla ve formě. Ale ne kvůli testům, ale protože se téměř pravidelně opakuje šance na sbalení dalších protivných a nehezkých dívek. (Postupem času sice stoupají jejich nároky na váš účes či vybavení domácnosti, ale odměny tomu neodpovídají).

Testy na konci semestru sice je potřeba klikem absolvovat, ale nikdo neřeší, jak jste v nich dopadli. Kvůli 20 procentům vám nikdo hlavu neutrhne, naopak maminka pokaždé vysolí pět set babek a můžeme pokračovat v mejdanech.

Možností má hráč hrozně málo. Jednou za týden se můžete umýt, ostříhat, oholit, jít nakupovat, vsadit si. To je vše.. Většinu má na starosti otravný "random". Jídlo vám někdy chutná (a tak máte radost), pak někdo virtuálně hodí kostkou a vy se poblinkáte (hladina štěstí dramaticky klesne). Necháte se ostříhat na holohlavého frajera, anebo se to nepovede a zůstané vám háro. Strávíte týden intenzivním učením - ale ejhle, nevleze vám to do hlavy. Třeba v tom všem hraje roli váš kamarád nebo obor studia, ale jak? Že by humanitní vzdělanec hůř trávil pizzu než třeba matfyzák?

Můžete jít na brigádu, jenže je jich jen několik druhů a vycpavač regálů v sámošce se od striptéra liší patrně jen mzdou. Nebo si jednou do týdne (vše se dělá jen jednou do týdne) odpustíte koupel či stříhání a zkusíte si vsadit na fotbal. Hra ale bohužel generuje zřejmě naprosto náhodné výsledky nehledě na kurzy (i tak jsem náhodně správným tipem na čtyři zápasy získal asi šest stovek z deseti liber, což mi přijde nereálné).

Kromě obezřetného klikání při opíjení slečen je třeba dbát na to, aby postavička byla přiměřeně zdravá a při penězích. Další atributy - pocit štěstí, "respekt" mezi kumpány a úroveň vzdělání- na hru zas takový vliv nemají. Sice když se štěstí blíží k nule, číslo se otravně rozbliká a zobrazí se varování před blížící se depresí, ale s ní se dá v klidu vydržet několik měsíců.

Stejně jako v situaci, kdy jste extrémně nepopulární mezi kamarády (když se příliš učíte). Je možné, že vám ty několikaměsíční depky (a třeba jen 20 procent z testů) na konci hra nějak spočítá ve výsledném počtu bodů, ale jelikož výstupem je jen procento a množství získaných bodů, nikdy se to nedozvíme.

Poslední poznámka se týká her ve hře - kromě té řekněme seznamovací, která je tím, na čem hra stojí a a padá, při závěrečných testech přichází na řadu asi čtyři klikací hry na postřeh a soustředění. Ty jsou napoprvé celkem zábavné, napodruhé už nudí. Jejich výsledky hru ale nijak neovlivní

Zkrátka a dobře, možná je to pokus o satiru, ale  nenápaditý a ne dvakrát vtipný a odfláknutý. Nebo to má být kritický náhled. Že by skrze tuto hru mladý člověk zjistil, že dosud žil zahálčivě a nesprávně. Ale to zase možná tvůrcům příliš fandím. Podle mě by se měli hlavně vrátit na začátek a zdokonalit mechanismus a ztvárnění balení, aby hráčům aspoň něčím zvýšili motivaci proklikat se k virtuálnímu bakaláři.

Lukáš Werner

Simulátor studentského života aneb party!

(Mousebreaker Ltd. 2008, http://www.roundgames.com/game/Student+Sim)

Dokážete si sehnat přítelkyni, užívat si, vyrazit s kámoši na tah a k TOMU ještě vystudovat?

Tímto prohlášením vás vítá úvodní obrazovka flashovky Student Sim. Potom si zvolíte jméno, na základě kterého můžete i pak ve hře pokračovat ve své studijní dráze. Dále na základě zadaných 15 bodů vytvoříte stručný charakter postavy, kde se objeví poměr inteligence, charismatu a vzhledu. Na výběr máte i oborové zaměření, které se ovšem později ve hře nijak neprojeví. Hra vaší postavu pošle přímo do univerzitního kampusu, kde si jako první najdete nejlepšího kamaráda. Ten představuje určitý archetyp osobnosti s typickými charakterovými vlastnostmi. Ani ten vám ale nikterak nepomůže, jenom občas utratíte nějaké peníze za s ním strávené alkoholové dýchánky. Pak vám nezbývá nic jiného než se vrhnout přímo do víru studentského života, tedy aspoň do jeho představy podle vývojářů z Mousebreaker.

Herní mechanismus představuje ten nejjednodušší klikací systém, kdy má hráč na výběr pouze z omezeného počtu možností. Na základě hráčova rozhodnutí se jeho avatar v každém jednotlivém týdnu buď může více učit a nebo se více věnovat popíjení. Jednou z nejdůležitějších složek hry představuje (víceméně na konci každého herního týdne) rande s dívkou. Jelikož jedním s cílů hry je mít přítelkyni, ale také se s co nejvíce dívkami vyspat. To ovšem není tak jednoduché. Než hráč pochytí v jakém pořadí má provádět možné úkony (např.: napít se piva, zavtipkovat, přinést slečně pití), dost možná se opije, slečna ho pozvrací a nebo, nejčastěji, rande skončí předčasně jejím odchodem. V jednom herním týdnu si může hráč také upravit svůj zevnějšek (vousy, vlasy, celková očista), zasázet si na fotbal a nebo si jít něco nakoupit. Dalo by se říct, že studium v této hře skutečně nehraje příliš velkou roli. Zkoušky na konci každého semestru jsou představovány formou jednoduchých miniher. Prospět se dá vždycky, hlavně když je co pít a s kým randit. Nezávisle na tom si také můžete vybrat formu stravování, od té nejlevnější studentské až po zdravé a ověřené biopotraviny.

Hra časem sklouzne do určitého stereotypního cyklu, který narušuje pouze ono zkouškové období a nebo například špatná finanční situace vašeho avatara, díky které může hra dokonce skončit. Jako největší klad této jednoduché online flashovky vidím právě ony rande konající se téměř každý studijní týden. Ale i u nich časem přijdete na systém, který vám zaručí úspěch. Samotné grafické zpracování slečny k randění, která se jmenuje vždy Suzie, nevypadá nikterak lákavě. To trochu snižuje hráčovo vnoření se do hry, ovšem jako formu výzvy: „to konečně zvládnu“ funguje dobře. Hra v určitém smyslu paroduje klasický studijní život, kdy se s vaším pilným studentem věnujete opravdu pouze alkoholu, svému zevnějšku a shánění svolných slečen. I ona finanční stránka se řeší poměrně snadno díky tomu, že nabídky práce vám naskakují během hraní sami od sebe. Je nutné si ale postupem času všímat měnících se ukazatelů zdraví, naučenosti, štěstí a „coolovosti“ vašeho studenta. Ty se projevují v probíhajících setkáních s dívkami či ve studijních úspěších. Tato část hry mi nepřijde příliš propracovaná, jelikož váš postup ve hře neovlivňují natolik, jako například známé ukazatele potřeb ze hry Sims. Právě tuto úspěšnou sérii si bere Student Sim za vzor, jak už by mohl napovědět název.

Pokud máte pocit, že vám chybí rande každý týden, víc alkoholových akcí a studijní úspěchy víceméně zadarmo, zkuste si to. Třeba tu Suzie nakonec opravdu sbalíte.

Student SIM – pokus o simulaci vysokoškolského života

Mousebreaker, 2008, Student SIM, PC

Dokážete si najít přítelkyni, pobavit, zapařit s kamarády a při tom všem úspěšně dokončit vysokou školu? Tak zní podtitul simulační hry Student Sim, se kterou před třemi lety přišla britská společnost Mousebreaker. Hráč se na tři virtuální roky stává studentem vysoké školy a musí svůj čas spravedlivě rozložit mezi studium a večírky. Cílem hry je získat diplom ve zvoleném oboru, uchovat si zdraví a být oblíbený. Zároveň hráč nesmí prodělat všechny peníze, jinak hra končí.

Hra se podobá textovým hrám, ovládá se pouze pomocí klikání na jednotlivé příkazy. Hrdinu ani děje ve fikčním světě nevidíme, o tom, co se za uplynulý týden stalo, se dozvídáme jen z textu, který se chronologicky objevuje na obrazovce. Herní mechaniky jsou podobné textovým hrám s tím rozdílem, že zde nemusíme pokyny vypisovat, ale hra nám je nabízí už připravené, stačí klikat. Podle názvu se zdá, že ambicí tvůrců bylo vytvořit simulační hru, simulace se však odehrává jen v malé míře. Prakticky nevidíme, co náš avatar právě dělá, jen dostáváme každý herní den jakýsi report činností a důsledků, které z nich vyplývají. Rovněž možnosti fikčního světa jsou velmi omezené, náš student se může pouze učit nebo chodit na party, na brigádu a provozovat pár doplňkových činností, které se týkají především hygieny. Hráč ani nemá možnost vidět, jak prostředí, ve kterém se avatar pohybuje, vypadá, jediné grafické prvky jsou tlačítka s možnostmi.

Každý týden máme možnost svému avataru zvolit, jak moc bude studovat a kolik času bude věnovat večírkům, jak se bude stravovat a jednu další aktivitu navíc. Hra nám dává na výběr ze šesti činností – stříhání, mytí, nakupování, holení, uklízení pokoje a sportovní sázení (většina z nich se ještě nabízí na několika úrovních, podle vynaložených financí). Tyto volby pak mají vliv na naše úspěchy ve hře. Hra nás vede k tomu, abychom se snažili udržet ukazatele úspěšnosti v několika kategoriích na co nejvyšší úrovni (zdraví, “coolnes” - oblíbenost, učení a štěstí).

Hra je rozdělena po jednotlivých semestrech, které jsou zakončeny vždy zkouškovým obdobím, kde student dostává body v testech podle nasbíraných zkušeností s učením, několik zkoušek skládá přímo hráč v podobě jakýchsi primitivních miniher (vyhýbání se objektům, klikání na šedá kolečka či na srdíčko). Oproti mým předpokladům se však úroveň zkoušek v průběhu studia nijak nezvyšuje a jejich složení není podmíněno soustavným učením během semestru.

Tyto semestry na první pohled budí dojem, že mají ve hře roli levelů. Při hlubším proniknutí do hry vyjde najevo, že levely v této hře představují dívky, které má za úkol hrdina v místní putyce získat. Odvést si dívku domů není vůbec jednoduché, hráč musí zvolit správný postup v konverzaci (nebýt příliš dotěrný ani neopakovat stejné vtipy), kupovat dívce ve správnou chvíli drink a nezapomínat ani sám pít, aby žena nepojala podezření, že se jí snaží opít. Úspěšnost balení měří škála 100 bodů, když se ji podaří naplnit, dívka s avatarem jde na kolej. Tady ještě také není vyhráno, některé se nelíbí, že má v pokoji nepořádek, jiná ho zase zpraží prohlášením, že se zaplete jenom s chlapcem, který má tetování či televizi. Když je hrdina úspěšný, dostane bonus v podobě nárůstu ukazatele oblíbenosti.

Hra nabízí poměrně omezenou simulaci studentského života, která ani není pravou simulací. Ukazuje život vysokoškoláka jen v rovinách učení – alkohol – sex, což podle mě vyplývá jen z nízkého rozpočtu tvůrců hry a nemá persvazivní záměr. Estetikou se nijak neliší od podobných flashových her dnešní doby. 

--Michaela Raková