Save the Date: Happily ever after? Nope.

Paper Dino Software (2013). Save the Date (Windows, Linux, Mac OS).

Pro svou analýzu jsem si zvolila hru Save the Date. Žánrově se jedná o dating sim, který je ovšem neotřelý a překvapivý. Co se názvu hry týče, je mírně zavádějící nebo spíše dvojsmyslný, ale ve své podstatě vyjadřuje celou pointu hry. 

Jedná se o freeware, volně šiřitelnou indie hru pro platformy Windows 2000 a mladší, Mac OS X 10.4 a mladší, a Linux x86. Hra je z dílny Paper Dino Software, za kterým stojí Chris Cornell, který se sám prezentuje slovy:“ Ahoj, já jsem Chris a vytvářím divný hry!“. Hra se hlásí k žánru dating sim a autor o ní, ironicky (což zjistí člověk později, pokud si o hře dosud nic nepřečetl), prohlašuje, že je: „o úplně normální večeři s milou mladou dámou, která se jmenuje Felicia, tak co se může stát špatného?“. 

V případě nepozornosti ji můžete zahrát během krátké chvíle s tím, že vlastně nechápete, co tím chtěl autor říci. Hře je třeba věnovat více času, co se zpočátku zdá, jako hra na 10 minut nakonec zabere více než hodinu, možná dvě, pokud důkladně prozkoumáváte různé možnosti. Na první pohled jednoduchá a neoriginální hra – zavolá vám dívka, která se s vámi chce domluvit na večeři. Hra automaticky navodí pocit, že se jedná o frázovité nekonečné dialogy dvou lidí na rande, neoriginální balící hlášky a pak klasické zakončení s blahopřáním, že jsme zaskórovali. Ale omyl, tady jde úplně o něco jiného. Rande vždycky skončí katastrofálně. Nikoliv tak, že byste si s dívkou nerozuměli nebo to bylo trapné. Vůbec tu totiž nejde o nějakou romantiku a vztahy. 

Všechno probíhá do určité chvíle vcelku hladce; rozhovory o věcech každodenního života jako je rodina, jídlo, atd. Postava Felicii je napsaná sympaticky, v rozhovoru o všedních věcech se tedy nenudíte. Důležitým prvkem hry je černý humor – Felicia totiž záhy umírá nějakou absurdní smrtí – zastřelí jí, dojde k výbuchu plynu, umře na alergickou reakci na oříšky, do restaurace vtrhnou ninjové, restauraci napadne vodní příšera. Tyto absurdity vedou hráče, aby hrál hru znovu a znovu, pokouší se prožít večer od začátku s jasným úkolem: pokusit se Feliciu zachránit před další smrtí. Hra dává možnost začít pokaždé znova, jakoby se hlavní hrdince nic nestalo. Vy však víte, co se stalo a máte tedy možnost zasáhnout do jejího osudu.

Navzdory tomu, že se jedná o dating sim, její nejlepší variantou ukončení je na rande vůbec nejít, neboť jen tak svůj randící protějšek nezabijete a dopřejete Felicii „happily ever after“, ale s někým úplně jiným. Takže to, co se zpočátku jeví jako nejhorší možná varianta, tedy pro daný žánr dating sim, tak je vlastně ta nejlepší. Mainstreamové hry však hráče naučily, že hra má skončit „pořádně“ a vítězstvím nejlépe hláškou „Blahopřejeme, vyhráli jste!“ nebo něčím podobným, a tak hráč neustále hledá dobrý konec. Odůvodnění může být různé, například stereotypní, že je přeci gentlemanská povinnost slečnu zachránit, ale nakonec to stejně hráč dělá ze sobeckého důvodu, protože přece jenom hledá tu ukončující hlášku.

Co se formy týče, zpracováním je hra velmi minimalistická. Je určena pro jednoho hráče a ovládá se myší. Grafika hry je taktéž velmi jednoduchá, jedná se o 2D statické zobrazení pozadí scény, kde se hra zrovna odehrává (pokoj, restaurace, skála nad městem). Hlavní hrdina ani hlavní hrdinka v příběhu nejsou graficky ztvárněni. Jedná se o hru, která nevypráví pomocí prostředí, hernímu pozadí dominuje text, který je hlavním prvkem. Neztvárnění ani jedné hlavní postavy důležitost textu jen podtrhuje. Hráč interaktivně vybírá z možností, které ho ale stejně zahánějí do kouta – hra je manipulativní. Hudební podkres je nevtíravý a poslouchatelný. Hudbu složil Francisco Cerda, který vytvořil soundtracky k několika dalším hrám; jednou se se svým soundtrackem umístil na druhém místě v soutěži Best Indie Game Soundtrack of 2011. 

Hra vyvolává několik otázek – co je podstatou příběhu? Lze vůbec dosáhnout dobrého konce? A co je to vlastně ten takzvaný dobrý konec? V někom může Save the Date navodit pocit, že je lepší zůstat sedět doma na zadku než jít na rande. Takže pokud je pro vás dobrým koncem úspěšné rande, tak hra rozhodně nemá dobrý konec. Pokud se spokojíte alespoň s tím, že Felicii zachráníte před smrtí, hra nabízí možnost nejít na rande vůbec (hra končí tím, že Felicia si najde někoho jiného a je s ním šťastně až do smrti) a nebo využít mód „hacker ending“, což je alternativní ukončení příběhu s pořádnou dávkou autorova sarkasmu, kde je vám několikrát připomínáno, jak jste skvělý hacker. 

Originalitu hry zajišťují právě herní mechaniky. Přestože si chvíli myslíte, že je příběh otevřený a máte svobodnou volbu, není tomu tak. Tedy ne doslova, máte svobodnou volbu, ale pokud hru zkoušíte hrát po několikáté, víte, kam vás některá možnost může dovést. Nejedná se o stereotypní narativ, neboť příběh který vypráví je nečekaný a plný zvratů. Příběh dává hráči neustále naději v možnost agence, která je ovšem minimální.

Autor zde úspěšně vkládá svou myšlenku do příběhu a nutí člověka se nad ní zamyslet - konkrétně nad tím, proč ve hrách děláme to, co děláme. Podle slov autora se hra zabývá především tématem „Vyprávění příběhu a role hráče v něm“. Hráč chce slyšet příběh, ale nespokojí se jen tak s nějakým, obvykle se špatným koncem, tam kde by nedopadl jako hrdina, chce být hrdina. Pokaždé když hru spustí znovu, dokazuje to. Hra tedy zdůrazňuje fakt, že se lidé snaží neustále měnit vyznění příběhu, který čtou, sledují nebo hrají. 

The (or at least an) End.

Platformy: Windows, Mac OS X, Linux

Rok vydání původní verze: 2013

Hlavní designer: Chris Cornell

Žánr: dating sim, vizuální novela

Země výroby: USA

Save the Date: Stokrát a stále poprvé

Save the Date

Paper Dino Software (2013). Save the Date. (Windows, Mac OS X, Linux)

Save the Date je indie hra řadící se do žánru vizuálních novel typu dating sim s neobvyklým zvratem - cílem není jen získat dívčinu přízeň a pozvat ji na schůzku, ale hlavně ji udržet naživu. Tuto experimentální a (slovy autora) “vcelku ujetou” hru stvořil v roce 2013 Chris Cornell pod hlavičkou Paper Dino Software a v duchu fair use/fair dealing principu ji zveřejnil na svých webových stránkách paperdino.com k volnému stažení. Autor rovněž otevřeně vybízí uživatele k pořizování screenshotů, audio- či videonahrávek za účelem recenzování a hodnocení.

Žánr

Hra spadá do žánru vizuálních novel, které jsou charakteristické svou narativní výstavbou, důrazem na zápletku a takřka absencí akčních scén. Jelikož je hra vystavěna na statických obrazech (případně jednoduchých animacích) a textu, je snadno hratelná, čímž se potenciálně stává přístupnější pro širší publikum. Pro vizuální novely je charakteristická lineární výstavba příběhu, který má více konců. Hra probíhá z pohledu první osoby, která činí veškerá rozhodnutí o směřování dějové linky a která v případě Save the Date (a dalších) není zobrazena.

Cílem her typu dating sim je vždy získat přízeň vybrané postavy (převážně dívky), přičemž často tyto hry obsahují prvky eroge. V tomto ohledu se Save the Date poněkud liší, jelikož nejenže postrádá jakékoli prvky erotiky, ve hře se “dívka snů” Felicia fyzicky vůbec neobjeví, což je klíčová informace pro celkový výklad hry.

Narativ

Základní premisa je prostá a odpovídá žánru dating sim - pozvete dívku na rande do jedné z nabízených restaurací a snažíte se, aby schůzka probíhala co nejlépe. Vše probíhá podle plánu, dokud nenastane zvrat, načež Felicia zemře. Buď podlehne alergické reakci na arašídy, zahyne v moři, když se zhroutí venkovní terasa, stane se obětí pouliční střelby, nebo zemře ještě mnohem absurdnějším způsobem. Vaším cílem tedy není jen získat dívku svých snů, ale především udržet ji naživu. Pokaždé, když vás její smrt dostane na začátek hry, objeví se ve hře nová možnost (např. varování, že jídlo obsahuje arašídy) a vy tak můžete využít znalosti z předchozího hraní. Zde se však hra získává metafyzický rozměr, jelikož můžete Felicii sdělit, že je pouze virtuální postavou v počítačové hře a nic okolo není skutečné. Postupně se tak dostanete k filozofickému rozhovoru a dochází k proboření tzv. čtvrté stěny tím, že se počítačová postava začne zajímat o důvody, proč hra funguje tak, jak funguje.

Klíčové ale je, že hra nemá pro svůj žánr typický konec, tedy že hráč získá srdce své vyvolené. Hráč se tedy dostává do pozice, kdy cíle může dosáhnout pouze v případě, že hru přestane hrát (princip win by quitting) - zde tedy narušuje i konvence žánru visual novel, jelikož hráč sice má možnost vyzkoušet několik dějových linií, šťastného konce se ovšem ani jednou nedočká.

Herní mechaniky

Ovládání hry je velice jednoduché - v zásadě se jedná o pouhé klikání levým tlačítkem myši, ať už jde o odklikávání textu nebo o vybírání jedné z nabízených možností. V tomto ohledu hra připomíná spíše jakousi interaktivní animaci, jelikož zde nenabízí takřka žádný prostor pro individuální poznávání světa. Dějová linie se posouvá právě na základě zvolených odpovědí, a zatímco některé možnosti (např. výběr ze tří možností jídla) jsou pouhé iluze volby - hráče přivedou ke stejnému bodu - jiné možnosti jsou pro vývoj hry klíčové. Důležitým prvkem této hry je fakt, že není možné ji dokončit napoprvé. Jak se hráči nedaří vysněnou dívku udržet naživu, hra nabízí nové a nové možnosti, které děj posouvají dále. Počet selhání před dokončením hry záleží na vnímavosti hráče: čím dříve si uvědomí metafyzický rozměr hry, tím rychleji postupuje. Neustálé selhávání je však silně frustrujícím prvkem, který může některé hráče odradit od hraní. Autor hry si je ovšem tohoto velice dobře vědom, proto pro zvídavější hráče schoval mezi doprovodné soubory návod, jak hru obelstít. Pokud se hráč vydá cestou hackování, ve hře se objeví nová dialogová možnost, která obě postavy rychle dovede ke šťastnému konci.

Audiovizuální stránka

Pro hry typu vizuálních novel je audiovizuální reprezentace nesmírně důležitá. Použitá grafika je dle mého názoru jednou z nejsilnějších stránek hry; autor se vydal cestou minimalistických statických obrazů s ostrými geometrickými hranami. Hra nabízí několik základních prostředí - výchozím bodem je vždy pokoj hlavní postavy, odkud se může vydat do thajské restaurace, hamburgerového fast foodu, nebo do mexické restaurace na břehu moře. Za vyzdvižení rovněž stojí použitá hudba, kterou pro hru složil Francisco Cerda a která tematicky dokresluje každou herní lokaci a zvýrazňuje atmosféru. Stejně jako grafika je však i po hudební stránce hra značně minimalistická - nesetkáme se zde s téměř žádnými doprovodnými zvukovými efekty.

Interpretace a závěr

Hra Save the Date v mnoha ohledech vybočuje ze svého žánru a stává se spíše interaktivní animací a filozofickou úvahou o šťastných koncích. Rande s Felicií vždy skončí katastrofou, na jejímž konci zemře - jedinou možností, jak dívku udržet naživu, je nakonec na schůzku vůbec nejít, čímž se ale nenaplní klasický cíl her typu dating sim. Dokonce ani po hackerské úpravě nastavení se ze dvou postav nestane pár. Autor tím vysílá vzkaz, že i v reálném životě nastávájí situace, kdy si dvě osoby zkrátka nejsou souzeny.

Hra tak nabízí dva překvapivé rozměry - díky bizarním smrtím dívky na začátku působí jako zábavná adventura, která však postupně získává metafyzické obrysy a nutí hráče hluboce se zamyslet nad vlastním životem mimo obrazovku. Jednu věc ale nenabídne - pocit uspokojení ze splnění cíle; toho může hráč dosáhnout jedině v případě, že hru přestane hrát a šťastný konec si sám vymyslí.

Platformy: Windows, Mac OS X, Linux x86

Rok vydání původní verze: 2013

Žánr: vizuální novela, dating sim

Země výroby: USA