Zobrazují se příspěvky se štítkemzeď. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemzeď. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 2. dubna 2013

Dys4ia - transpocity v padésáti zastaveních

Průměrnému křesťanovi stačí se čtrnáctkrát zamyslet, aby pochopil utrpení Krista. Na pochopení jiné dysforie - stavu úzkosti, rozmrzelosti, subjektivně pociťované nepohody, nepříjemného emocionálního ladění, subdeprese až deprese, opaku euforie (SCS) - zapříčiněné nespokojeností s vlastní pohlavní výbavou je však potřeba intenzivnější masáže. V případě hry Dys4ia se konkrétně jedná o padesát obrazovek. Je to logické - přeci jenom přibít chlapíka na kříž je práce na pár minut a jeho perspektiva je většinou jasná, ale pěstování nového pohlaví vyžaduje pořádné zamyšlení nejen dotyčné osoby, ale také zapojení několika průmyslových odvětví.

Po několikerém dohrání hry mohu pronést pár tvrzení a mimochodem tak odpovědět na některé ve vzduchu či mailu visící otázky:

  • Autor se pravděpodobně snaží hráči zprostředkovat pocit člověka, který se cítí být ženou, ale dostal bohužel jen (nehezké) mužské tělo, a který se pokouší svůj stav změnit, což je provázeno dalšími nepříjemnými zážitky a pocity.
  • Využívá k tomu lehce interaktivní vyprávění, kdy se je hráč postaven do role onoho člověka. Musí si postupně projít demonstrací mnoha aspektů jeho života a poté jeho pokusy o změnu pohlaví.
  • Autor je přímočarý, nějaké pocity jistě přenesl. Malou mírou interaktivity či silovým posouváním příběhu sice má vyprávění dynamiku, ale u některých miniher není jasné, zda chtěl autor zdůraznit, že je hráčova snaha marná (a život transčlověka je prostě bída ať dělá, co dělá), nebo pouze chyběl pro minihru nějaký smysl a jedná se designové selhání. To samé se dá říct i celkovém vlivu hráče na výsledek hry (nepovedlo se mi najít nějaké větvení, možnosti vývoje příběhu).

Podrobnější rozbor všech obrazovek je uveden níže: