Filip Rybín
V Japonsku nemusíte pro nějakou tu bizarnost chodit vůbec daleko. Ať už se jedná o typická chapadla, typické obdařené školačky, nebo jejich typickou kombinaci. Jedna taková podivnost se dostala i k nám a to už poměrně dávno, přičemž se setkala s velkým úspěchem – Takešiho hrad. Bájný Takeši je ale známý v Japonsku i mimo něj i jako komik, herec, scénárista, režisér… a také si střihl i jednu hru.
Obecně to bývá s licencováním her a známých tváří diplomaticky řečeno mírně problematické. Strategie zvaná media mix nebo transmedia se všude ve světě objevuje s menší či větší úspěšností ve spojitostmi s počítačovými hrami už od jejich úplného (masového) počátku. Minimálně na západě se však potýká v posledních letech s problémem samotné kvality her. Je pěkné prohánět se po ledových pláních jako mamut Manny, po laboratořích či ulicích jako jeden z mimoňů či se vcítit do kůže zlobra Shreka, herně to však za moc nestojí. Výjimky samozřejmě existují a dávají pak hráčům možnost prožívat jejich oblíbené světy i mimo obrazovky počítače či televize. Když tedy před třiceti lety dostal Takeši Kitano možnost uvést na trh svou vlastní hru, dalo se předpokládat, že výsledek buď bude z dnešního hlediska očekávatelně špatný, nebo překvapivě dobrý. A výsledek byl… někde mezi.
Hlavní designér nepropůjčil hře samotné jen jméno a tvář, zároveň do ní vložil i část specifického smyslu pro humor a podivně-zábavně podívanou, nám dobře známou z Takešiho hradu. Hlavní premisa je jednoduchá – jste úředník, máte rodinu, malý plat a žijete v maloměstě. Co když se k vám ale dostane mapa pokladu kdesi na vzdáleném ostrově?
Cesta k cíli (tedy pokladu) je ale dlážděná mnoha bizarními situacemi. Hráč se pohybuje po městě a má možnost vstupovat do jednotlivých budov, interagovat s důležitými osobami a předměty pomocí nabídky akcí a rozdávat pěsti (doslova) doleva doprava. K postupu hrou je nutné provést určité věci v určitém pořadí a posuďte sami, jedná se občas o pořádný oříšek pro psychicky zdravého hráče:
Je třeba nezabít staříka na obrazovce pro zadání kódu pro přístup do určité úrovně hry (hra ale úrovně nemá, takže žádná možnost na uložení postupu neexistuje), dát výpověď v práci, nenechat se zabít na ulici členy Yakuzy, opít se v baru do němoty, probudit se doma a navrhnout své ženě rozvod, platit alimenty, nenechat se zabít na ulici členy Yakuzy, během prohry na japonské verzi herního automatu zakřičet do mikrofonu na druhém ovladači konzole (ano, to přeci dává smysl, ne?), nenechat se zabít členy Yakuzy, naučit se hrát na hudební nástroj podobný kytaře (nutno dodat, že pouze ve hře), v karaoke baru zapět píseň (opět mikrofon), dostat mapu k pokladu, nechat ji uschnout na slunci (hodinu nesahat na ovladač), nenechat se zabít členy Yakuzy, naučit se létat na kluzáku, během plachtění na tajemný ostrov (v Jižní Americe) se nenechat zabít vražedným hejnem ptáků, na ostrově najít jeskyni, nenechat se zabít v jeskyni, objevit poklad. Prosté a logické.
Nutno ještě jednou zmínit, že ve hře neexistuje možnost uložení postupu, zároveň si hráč svůj velmi omezený počet životů může doplnit pouze jednou a to až v pokročilé části hry. Satisfakcí za vaše věhlasné hráčské schopnosti je pak obrazovka níže.
Takeši Kitano tak přišel se hrou, která plně zapadá do linie jeho produktů jakožto komika a tvůrce. Je to velmi zábavná podívaná plná velmi podivných událostí, nicméně jen pro diváky nebohého hráče.
Platformy: NES, Wii, Nintendo 3DS, Wii U
Rok vydání: 1986
Žánr: akční, adventura
Hlavní designer: Takeshi Kitano
Země výroby: Japonsko
Rok vydání: 1986
Žánr: akční, adventura
Hlavní designer: Takeshi Kitano
Země výroby: Japonsko
