Republia Times
Lucas Pope (2012). Republia Times. (Adobe Flash).
The Republia Times je hra pro jednoho hráče vytvořená v Adobe Flash. Náplní hry je prostřednictvím novin manipulovat s veřejným míněním. Hra se odehrává ve fiktivním státě Republia. Je krátce po válečném konfliktu se sousedním státem Antegria. Taktéž byla potlačena domácí rebelie. Republii nyní vládne pevnou rukou velký a ctihodný vůdce. Ten však nemá podporu veřejnosti.
Hru vytvořil Lucas Pope jako warmup pro Ludum Dare 23 - soutěž v tvorbě her na téma určené komunitou. Warmupem je označována připrava pro autory, při které si otestují práci v časové tísni a své schopnosti před samotnou soutěží. Specifikum Ludum Dare totiž spočívá v tom, že autoři mají na vytvoření hry pouze víkend. Warmup není hra, která by byla posléze zařazena do soutěže. The Republia Times se vymyká běžným herním žánrům, nejblíže by se však dala zařadit mezi strategie. Ovládá se myší a jedná se o freeware.
Technická stránka hry je prostá a není nejdůležitějším herním prvkem. Hra se skládá jen ze dvou, resp. tří barev, černé, bílé a výstražné červené, která označuje blížící se konec dne nebo nemožnost přesunout zprávu na přeplněnou titulní stranu. Hra je jen minimálně ozvučena. V informacích ohledně nadcházejícího dne hraje jednoduchá, ironicky znějící melodie. Při hře samotné již žádná hudba nehraje a slyšet je jen několik zvuků, jako jsou příchozí zprávy do newsfeedu či jejich přesouvání na titulní stranu.
Herní prostředí je tvořeno čtyřmi vertikálními panely. V levém panelu je nahoře zobrazen čas, který zbývá do konce dne. V dolní oblasti je zobrazen ukazatel loajality a počtu čtenářů. Panel napravo od něj je newsfeed. Do něj přicházejí zprávy, ze kterých si hráč vybírá, které použije na titulní stranu. Třetí panel slouží pro výběr velikosti zprávy. Na výběr jsou velikosti 1x2, 2x2 a 3x3. Čtvrtý panel je pak náhled titulní strany. Skládá se z dvaceti čtverců, které má hráč zaplnit. Jednoduchý vzhled hry je samozřejmě mimo jiné dán zmiňovanou časovou tísní, kterou autor pro hru měl. Daleko větší prostor je vhodné věnovat herním mechanikám, které jsou úzce propojeny s narativem.
Hráč se ocitá v roli bezejmenného šéfredaktora novin The Republia Times a dostává za úkol získat jejich prostřednictvím veřejnost na stranu vůdce. Aby vůdce šéfredaktora “motivoval” k poslušnosti, drží v zajetí jeho rodinu. Hráč má za úkol otiskovat pouze články, které prezentují vůdce a jeho politiku v dobrém světle.
Hra nabízí dva ukazatele hráčova snažení o získání si veřejnosti. Prvním je loajalita. Tu značí číselná hodnota, která může dosahovat plusových a záporných hodnot. Pokud je hodnota v plusu, roste loajalita obyvatel Republie k vůdci. Pokud je v mínusu, pak se hráč musí bát o zdraví své i své rodiny. Druhým ukazatelem je počet čtenářů. Čím jich je více, tím mají noviny větší vliv.
Hra je rozdělená do deseti úrovní, resp. dnů. Každý den má časový limit, během kterého je třeba připravit titulní stranu. Úkolem na první tři dny je dosáhnout na hodnotu loajality 20 a více. Splní-li hráč tento požadavek, je vůdce spokojen a vaší rodině se dostává výborného zacházení. Hráč dostává další úkol, získat do konce pátého dne přes 400 čtenářů a zároveň udržovat loajalitu nad 20. Nesplnění ať už prvního či druhého úkolu znamená popravu vaší rodiny a zároveň konec role šéfredaktora a stejně tak i celé hry. Pokud tedy hráč chce postoupit do dalších úrovní, musí s totalitním režimem spolupracovat.
Prvních pět dní je v zásadě na rozehrání a pochopení herních mechanik. Princip hry spočívá v rozhodování, které ze zpráv, jenž přicházejí do newsfeedu, budou otisknuty na titulní stranu. Po každém dni následuje zhodnocení stavu loajality a počtu čtenářů a posléze se hráč před začátkem dalšího dne dozvídá, jak jeho snažení hodnotí vůdce. Hráč je také obeznámen o tom, jak je zacházeno s jeho rodinou. Součástí informací o nadcházejícím dni jsou i tipy, jak manipulovat se čtenáři. Lidé mají rádi vojenské zprávy, sport a počasí. Velké zprávy mají největší čtenost, menší titulky by měly být zprávy s nižší důležitostí. Počasí neovlivňuje loajalitu, protože to jediné nemůže režim ovlivnit.
Zprávy, které chodí do newsfeedu, by se daly rozdělit na pozitivní, negativní a neutrální. Pozitivní zprávy jsou prorežimní. Obsah těchto zpráv zahrnuje například oznámení o potlačení rebelie, výhru ve sportovním utkání nad rivalem ze sousední Antegrie nebo výsledky spokojenosti s vedoucími činiteli Republie (se kterými je veřejnost samozřejmě spokojena). Negativní zprávy snižují loajalitu k režimu a staví tak hráče do vůdcovy nevole. Čtenáři se mohou například dočíst, že velký vůdce byl vyfocen v dámských šatech, že vojáci Republie jsou mizerní střelci, nebo že test nového letadla dopadl nezdarem a smrtí celé posádky. Nakonec jsou zde i neutrální zprávy, které neovlivňují loajalitu, ale zvyšují čtenářskou obec, jsou-li otištěny. Sem patří zprávy o počasí nebo bulvární zprávy.
Aby se zvyšovala čtenost, je nutné zaplnit celou titulní stranu. Může se však stát, že do newsfeedu chodí jen negativní zprávy a hráč je tak nucen balancovat mezi nižší loajalitou a vyšší čteností, rozhodne-li se takové zprávy otisknout. V pozdějších úrovních také hráč naráží na problém, že se mohou hromadit jen negativní zprávy a není téměř co otisknout, kromě počasí a bizarních zpráv, ve kterých si vůdce uděluje smyšlená vyznamenání.
Během třetího dne se v newsfeedu mimo zpráv objevují i nečitelné červené zprávy. Sedmý den je již obsah těchto zpráv zřejmý. Hráč se dozvídá, že se jedná o vzkazy, které posílají rebelové, kteří naopak chtějí, aby hráč psal o režimu negativně a podkopával tak jeho autoritu. Hráč má nyní čtyři dny na to, aby dostal loajalitu na -30 a měl přes tisíc čtenářů.
Hráč nyní stojí před rozhodnutím, zda má dál podporovat vůdce, nebo se přidat k rebelům.
Pokud se rozhodne ignorovat zprávy rebelů a být věrný vůdci, je si sice vědom útlaku, avšak situace nakonec přeci nemůže být tak špatná. O rodinu je výborně postaráno a vůdce mu chválí jeho práci. Jaké je však překvapení, když se na konci desátého dne hráč dozvídá, že vůdce již noviny nepotřebuje, rodinu nechal popravit a hráče přeřadí jinam (přičemž “přeřadí” bude jen eufemistický výraz, jak to je v totalitních režimech zvykem).
Druhá situace spočívá v rozhodnutí pomoci rebelům svrhnout totalitní režim. Klesající loajalita vůdce samozřejmě netěší a podmínky vaší rodiny se snižují. Nejprve jsou jim odebírána privilegia, později jsou i biti. Rebelové tvrdí, že když jim hráč pomůže získat sympatie lidu, zachrání jeho rodinu. Pokud hráč udrží nízkou loajalitu a vysoký počet čtenářů, rebelové nakonec skutečně zvítězí, režim je svržen a vzniká nový stát. K hráčově smůle však přijde zpráva od rebelů, ve které je napsáno, že rodinu se zachránit nepodařilo. Ale hráč nemusí zoufat, jelikož mu rebelové, na základě dobré manipulace s články pro jejich věc, nabízejí místo šéfredaktora v tisku právě vzniklého státu.
Hru svým způsobem nelze vyhrát, ale spíše pouze dohrát. Hra je silná ve dvou aspektech. Zaprvé ukazuje, jak obrovskou moc mají média a jak snadné je jejich prostřednictvím ovlivňovat davy. Taktéž poukazuje na morální bezmocnost - pokud se hráč rozhodne být věrný režimu, i přes pocit, že se nic nemůže pokazit a ujišťování, že se jeho rodině vede skvěle, se nakonec nevyhne nevypočitatelnému jednání totalitního vůdce. Stejně tak, při pomoci rebelům, kteří mohou mít ušlechtilý cíl svrhnout tyrana, se nakonec vše také obrátí proti němu. Ironickou tečkou na závěr pak je nabídka dělat stejnou práci, jen pro jiné vládce. Celkové vyznění hry je tedy deprimující a hráč může být rád, že si tuto bezvýchodnou situaci může jen vyzkoušet prostřednictvím hry/simulace a nemusí si ji zažít.
Žádné komentáře:
Okomentovat