Sexualita je hra

Samotný nápad založit hru na psychoanalytickém konceptu polymorfní perverze je zajímavý sám o sobě, stejně tak způsob, jakým s ním pracuje RPG hra s lakonickým názvem Polymorphous Perversity.

Podle Freuda mohou být zdroje sexuálního uspokojení velice různorodé a pro vývoj jedince zásadní – tedy podle toho, do jaké míry zůstane v jeho psychice obtisknuto dětské nevědomé lpění na orálním či análním způsobu uspokojení pudu, případně jak komplikovaná byla cesta až k "normálnímu", tedy jeho genitálnímu uspokojení. "Plasticita" sexuálního pudu a jeho schopnost přeskakovat z objektu na objekt tak dává vzniknout více či méně pozorohodným perverzím či sexuálním preferencím. Přesně to ilustruje i hra Polymorphous Perversity (PP), kde kopulace mezi mužem a ženou tvoří jen malý výsek možných sexuálních aktivit. Freudovo učení a jeho využití v PP je ale daleko širší a ovlivňuje také další herní mechanismy, jako je možnost smrti hlavní postavy, pokud nemá určitou dobu sex – doslova vybuchne neuvolněným napětím, stejně tak herní fantazijní svět má být vzorem místa, které nepotlačuje sexuální choutky, ale naopak s jejich osvobozením osvobozuje zároveň i člověka. Takové pojetí Freudova učení tedy odpovídá dnes již zažitému shrnutí, že problémem člověka je nedostatečné sexuální vybití, jemuž stojí v cestě represivní sociální normy. Ve hře je možné přečíst si dokonce krátké citace Freudových děl. Sám Freud se ale již stihl proti takovému pojetí ohradit, protože by redukovalo řešení prakticky všech neurotických potíží jeho pacientů na téma frekvence pohlavního styku. Daleko větším jejich problémem byla ale skutečnost, jak se sami stavějí ke své sexualitě, jinými slovy, jakým způsobem je uspořádána jejich psychika. Na scénu Freudova učení tak nastupují pojmy jako Superego, Oidipovský komplex, ideální já nebo také pud smrti. Tento zdlouhavý teoretický úvod je nutný, protože nám pomůže lépe pochopit, jak herní mechanismy uchopily Freudovo pojetí sexuality. Její ztvárnění je totiž propracovanější, než vypadá na první pohled. Ano, nabízí nám pohled do virtuálního světa, jenž má představovat krajinu splněných fantazií (na rozdíl od světa "těch ostatních tam venku") a snižování sexuálního napětí je navíc nutné pro samotné přežití postavy – jenže tvůrce Nicolau Chaud (povoláním psychoterapeut) na takovém zažitém pojetí Freuda staví a zároveň jej problematizuje. Sexualitu tak pojímá jako hru doslova i přeneseně, a právě tím se mu daří zajímavě vykreslit její poetiku.

Slastná analita

Jedna z vedlejších postav například vypráví, že v jiné (tedy "normální") realitě vlastně platí sex tak trochu za tabu. Že lidé si pomocí zákonů a pravidel nezakazují pouze věci nebezpečné a nepříjemné, ale odpírají si i věci příjemné. A dokonce se tak trochu za ně stydí. "Musí to být hrozné místo.. ale vlastně to zní i celkem rajcovně," zakončí nakonec postava rozhovor skoro až paradoxně. Komplikuje tím fantazijní svět splněných přání jako přímou a bezrozpornou cestu za osvobozením sebe sama a vypořádáním se s vlastní sexualitou, jakkoliv tento rozhovor nemá na samotné herní dění žádný vliv. Pomáhá ale dokreslit herní svět polymorfní perverze, stejně jako symbolika peněz a práce. Ani v herním světě, který zdánlivě splní jakékoliv přání na požádání, nepracují prostitutky a prostituti zadarmo, stejně jako sexuální pomůcky člověk nefasuje zdarma. Za uspokojení potřeby se někdy platí, přestože PP nabízí dostatek možností k vystačení si i bez peněz. Ve Freudově univerzu ale peníze slouží jako znak tzv. análního charakteru, tedy člověka, který má puzení k hromadění věcí (podobně jako když dítě čerpá slast z oblasti konečníku, když schválně zadržuje stolici) a prosazování se svéhlavým způsobem. Ve hře si lze peníze příznačně vydělat sestupem do podzemí a v minihře "těžit" drahé kovy. Práce umožňující tedy pozdější ukojení určitého pudu tedy doslova probíhá v podzemí, které se nabízí jako alegorie nevědomí. Jednak sám Freud nabízí model psychiky složený ze tří vrstev (Nadjá, Já a Ono), kde právě nevědomí lze řadit do nejnižší vrstvy, tedy do Ono, jednak podzemí jako mocnou metaforu něčeho v člověku hluboce skrytého, o to ale mocněji působícího, použil i Dostojevskij v Zápiscích z podzemí. Podzemí zde symbolizuje vnitřní svět chorobně zahořklého člověka, něco zlověstného, co člověka bytostně ovlivňuje. V průběhu hry navíc podzemí představuje místo, kde se nacházejí sadomasochistické perverze, tedy místo ponižování, útlaku, bolesti a zla obecně. Pojetí sexuality jako jednoznačně vymezené cesty k cíli uspokojení komplikuje také narativ hry s motivem lásky. Tato analýza se ale zaměřuje hlavně na herní mechanismy a estetiku ilustrující Freudovu koncepci, jak klikaté a různorodé cesty k onomu uspokojení vedou.

Reálná fantazie

Samotná skutečnost, že hru si daleko více užije ten, kdo se chce něco dozvědět ze světa freudovské psychoanalýzy, značí, že koncept magického kruhu pro popis herního zážitku zde nestačí – PP netvoří koherentní svět sám o sobě, ale jednoznačně odkazuje na psychoanalytickou koncepci sexuality. Vizuální stránka hry navíc umožňuje zapojit hráčovu fantazii, protože narozdíl třeba od HD pornografie jí ponechává pixelově laděná grafika dostatek prostoru. Podle Freuda jsou to navíc právě nevědomé fantazie, které ovlivňují postoj člověka ke světu obecně, také ve věci vizuálního zpracovávní je teda hra freudovským konceptům "věrná". Plasticitu libida, respektive volby sexuálních objektů, ilustrují také samotné herní mechanismy soubojů: postava disponuje určitou úrovní staminy, ovládá různé sexuální praktiky, může je více či méně rychle střídat a s větší či menší účinností zbavuje sebe i "protivníka" napětí, dokud mu stačí síly. Cílem je samozřejmě sexuální vyvrcholení. Princip je tedy jasný: pomocí poměrně jasně daných mechanismů dojít k cíli. Pokud se postava vyčerpá a druhého neudělá, znamená to neúspěch a jeho sexuální napětí naopak ještě vzroste. Několikrát se hráči dostane ujištění, že každá z postav má ráda něco jiného, něco jiného na ni platí a má různou výdrž. Během hraní provozuje hrdina sex s tolika různými postavami, že jejich specifické vlastnosti se lehce poodhalují až v průběhu samotného styku, který nebude až na výjimky opakován. Klíčové je tedy hlídat si především jen vlastní rozpoložení natolik, aby nedosáhlo hranice vyčerpání. Zároveň jde o to se prostě pobavit a "to have fun", jak tvrdí jiné NPC. PP a vlastně sexualita dle Freuda obecně tak kombinuje prinicpy paidea a ludus, kdy obecně sice je cílem aktivity snížit pudové napětí, ale volba objektů, praktiky a samotná interakce zúčastněných potom připomíná do určité míry hraní si a prozkoumávání nového území bez předem jasně daných praktik a postupů.

Jan Vávra