Polymorphous Perversity

Polymorphous Perversity je RPG hra se sexuálním námětem od Nicolaua Chauda. Samotný název hry je psychoanalytický pojem od Sigmunda Freuda a ve zkratce znamená možnost člověka najít sexuální uspokojení mimo konvenční sexuální praktiky, přičemž tento jev popsal jako typický pro děti do 5 let (to je dáno tím že malé děti vyhledávají sexuální uspokojení bez zábran a bez společenských konvencí). Už z názvu lze tedy vyvodit, že se jedná o velice kontroverzní hru a tímto nás autor varuje. 


A nyní už k samotné hře. První obrázek nám ukazuje onanujícího muže kterého přepadnou neznámí útočníci. Ti ho nadrogují a náš avatar se ocitá zcela nahý na neznámém místě. Hra má ale poměrně rychlý spád a hned první setkání s cizí ženou vyústí v soulož. Zde také hra odhaluje systém "bojů". Ten probíhá obdobně jako ve starších RPG hrách, pouze je rozdíl v tom, čím se bojuje. Je zde na výběr mezi akcí, odpočinkem nebo pomůckami. Akce odpovídají útokům, je to například sex, anální sex, onanie a další. Jak postupujeme příběhem postupně se náš avatar učí další akce. Odpočinek nám umožňuje doplnit výdrž pomocí které děláme různé akce. Pomůcky jsou rozličné předměty jako sladkosti (doplňující výdrž), kondomy, dilda a mnoho dalších. Většina z nich nám má pomoci vyhrát "souboj". "Souboj" pokračuje dokud jedné z postav klesne výdrž na nulu, v případě že "vyhraje" náš avatar, získáme zkušenosti, a pokud získáme dostatek zkušeností, postoupí na další úroveň. Zde jsou velice zajímavé 2 věci: první je princip jak je přistupováno k sexu v této hře. Je zde brán jako boj mezi 2 (či více) partnery (nejde pouze o ženy, ale i muže, transexuály a jiné), a ti se snaží vzájemně naprosto vyčerpat. Druhou věcí je hudba, která se často opakuje, ale v některých částech velice trefně doplňuje děj - například pokud se jedná o nedůležitou postavu, je hudba spíše komická, ale ke konci hry se mění na více vážnou.

Po několika dalších dívkách nás hra konečně uvede do obrazu co se děje. Nacházíme se v jiném světě a pokud se odsud chceme dostat, musíme zjistit z jakého důvodu tu jsme. Dále jsme upozornění na nutnost provozovaní soulože. To je reprezentováno mužským přirozením které se postupně prodlužuje až "vybuchne" a hra tím skončí. 

 

Grafika zde prošla zajímavou změnou. Muž na začátku hry byl do detailů vypracován, zatímco hra samotná má grafiku jednoduchou. Autor tak chce zřejmě odlišit reálný svět a svět hry. Také zpracování krajiny, mnoho dekorací totiž tvoří totiž mužské či ženské genitálie, je poněkud zvláštní a podtrhává sexuální námět této hry. I v tomto světě hrajou velkou roli peníze. Kupují se za ně různé předměty nebo prostitutky (zde autor projevil smysl pro humor a pojmenoval nevěstinec "Marvel brothel" který je řízen pánem na vozíku - nepochybně metafora k profesoru X z X-men který patří pod Marvel comics). Některé předměty jsou naprosto nezbytné, například kondomy které vás chrání před pohlavně přenosnými chorobami.

Brzy si však náš avatar uvědomí, že pouze nezávazný styk mu nestačí. Proto se vydá hledat princeznu se kterou se již dříve setkal a doufal že u ní najde to co mu chybí - lásku. Princezna se však mezitím dostala do nebe a tak se opět ponoříme do mnoha dalších "soubojů", až nakonec princeznu nalezneme. Ale ani princezna nás již nedokáže uspokojit a ona sama je nakonec znásilněna, protože "je to pro ní to nejlepší" jak nám řekne jedna z postav. My se ocitáme v neznámé věži a stoupáme po schodech. Po jejich vyšplhání se dostaneme před poslední postavu, která má název "ULTIMATE SEX" a říká nám ať se vrátíme domů. Po jejím přemožení hra končí a my se probíráme opět do reálného světa a poslední co vidíme je "skore" u jednotlivých kategorií jako je hedonismus, homosexualita, exhibicionismus a další.

Celkově jsem měl ze hry velice smíšené pocity. Nejprve nás uvrhne do světa ve kterém jde především o nezávazný sex, přičemž zde neexistují jakákoliv tabu a každý zde najde to uspokojení, které hledá a nikdo ho za to nebude odsuzovat. Nicméně příběh se nás snaží navést na myšlenku, že ani maximální požitek zdaleka není ráj. Jednak je zde neustálá hrozba smrti z nedostatku pohlavního styku a i náš avatar nakonec touží po lásce a ne pouze po styku samotném. Když však nakonec lásku nalezne, i to pro něj není dost. Narativ hry se z mého pohledu ukazuje až v úplném závěru - tabulce na konci hry, která hodnotí naše "úspěchy". Autor se nejspíše snaží říct, že každý z nás má jiné touhy po sexuálním uspokojení, přičemž se mohou velice odlišovat, a (podle Freudovy teorie) až společnost nás vychová tak, jak to považuje za správné.