Molleindustria
(2013). The Best Amendment (PC/MAC).
Většina ambiciózních indie her se snaží být netradiční a
objevná. Méně jednoduché cesty k tomuto cíli zahrnují originální práci
s herními mechanismy, případně s grafickou stránkou hry (zejména ve
smyslu level designu). Jednodušší (což rozhodně není třeba vnímat pejorativně)
cestou pak je postavit hru na nějakém poselství. Hry z italského webu
Molleindustria tak činí pravidelně, přičemž témata se rozpínají od předstíraných
orgasmů až po Wikileaks.
Konkrétně však The Best Amendment pracuje s výrokem
výkonného viceprezidenta National Rifle Association, americké neziskové organizace
prosazující druhý dodatek, Waynea LaPierra. Ten se na obranu držení zbraní
vyjádřil slovy: „Jediná věc, která zastaví padoucha se zbraní, je hrdina se
zbraní.“ Molleindustria prostřednictvím The Best Amendment namítá: „Co když se
z hrdiny se zbraní stane padouch se zbraní?“
Jak ty mně...
Argumenty pro větší kontrolu zbraní ale nepředstavují jen
obrácené citáty, případně citáty další (například od Raye Bradburyho, autora 451 stupňů Fahrenheita).
Přicházejí i prostřednictvím toho, jak se hra hraje. Hráč se tu stává
ozbrojenou figurkou kukluxklanoidního vzhledu, zprvu osamocenou. V jednoduché aréně vystavěné v podstatě jako osvětlený jednoobrazovkový
výsek ve tmě (což může naznačovat tmářský přístup NRA) ale váš bílý avatar
(ovládaný pro browserovou hru ne zcela klasickou kombinací kláves WASD a myši)
postupně obklopují černě zbarvení zakuklenci.
Záměrně je neoznačuji jako
protivníky, protože ve skutečnosti jde o automaty jdoucí ve vašich stopách,
v duchu „ghostů“ z převážně závodních her. S tím rozdílem, že
vás mohou zabít. A to přesně v repríze vašich činů. Počet zakuklenců s koly
exponenciálně narůstá a dělají to, co jste dělali vy.
Přitom honba za co nejvyšším skóre vám v podstatě
nedovoluje se střelbě zcela vyhnout, čili nakonec se aréna hemží vašimi
dvojníky. Jimž se stejně jako vám střídají zbraně – od pistole postupně přes
brokovnici a samopal dorazíte až k rakometu. Třebaže vy jste coby hrdina
zabili padoucha, padouch teď v přesné nápodobě vašich činů může zabít vás,
čímž se otázka tvůrců z Molleindustria promítá do praxe a hrdina se v alegorii
na „záleží na úhlu pohledu“ doslova stává padouchem. Znovu a znovu.
Protože
klonuje vašeho hrdinu, označují tvůrci hru za Massively Single Player. Opět
nejde o snahu přesně pojmenovat koncept, ale spíše o další satirický odkaz, a
sice na protiklad, kterým by mohl být masivní multiplayer. Masivním
singleplayerem se totiž rozumí (respektive si v tomto smyslu před lety
nechala koncept patentovat firma Nintendo) singleplayer, kdy ovšem činy každého
hráče ovlivní prostředí hry hráčů ostatních.
KKK alegorie
Komentář ze strany Molleindustria přitom nekončí jen
proměnou kladného hrdiny v záporného. Už tím, že postavičky připomínají členy
nechvalně proslulého Ku Klux Klanu, dává jasně najevo, co si o NRA, jeho
zástupcích a cílech myslí. Nejen vizuálně, ale i audiálně, kdy hru doprovází
country hudba, již máme spojenou s americkým jihem, tedy domovem Ku Klux
Klanu. Zastánci volného a neomezeného zbrojení jsou tak postaveni na roveň
rasistickým, xenofobním a provinčním prosťáčkům, podle jižanského stereotypu.
The Best Amendment navíc v okamžiku, kdy vaše
postavička přijde o všechny životy, nabízí ještě jedno téma k zamyšlení –
po skončení hry se totiž hráči zobrazí anketa, která má vést ke zjištění vlivu
videoher na agresivitu hráčů. Rorschachův test, kdy se máte rozhodnout, zda vám
obrázek připomíná motýla, zavražděný plod nebo dva líbající se Pokémony, nebo
zda vidíte pouze menstruační krev, také zřetelně sděluje stanovisko
Molleindustria k této problematice.
Pokud potom hráč prohraje vícekrát, hra mu
dovolí pokračovat jen v případě, že se v minulosti neúčastnil
násilných nebo antisociálních aktivit. Takže hráč, který chce pokračovat, musí
odkliknout přístup ke svým osobním údajům. Po těch samozřejmě tvůrci nesáhnou,
nicméně touto satirou je hráč konfrontován se svojí touhou po násilí za každou
cenu.
Existuje hratelné médium?
Díky tomu, že The Best Amendment pracuje s nejjednoduššími
herními mechanismy, kdy se zcela intuitivně pohybujete v omezené aréně a
myší ve 2D prostoru určujete směr střelby i její iniciaci, je jako prostředník
(=médium) sdělení Molleindustria maximálně úspěšný.
Neskrývá se za metaforami,
ani složitějšími herními principy, takže k hráči míří poučení přímočaře. Jako
indie variace na arena shooter, tedy subžánr stříleček, který hráče uzavírá do
neopustitelné arény, se nicméně o nic dalšího nesnaží.
V okamžiku, kdy se
seznámíte s tím, co chce hra říci – tedy v průběhu několika málo kol –
je The Best Amendment se znovuhratelností na nule. Znamená to, že aby se hra
stala skutečně svébytným médiem, jež vyjadřuje určitý názor, musí do značné
míry přestat býti hrou?
Žádné komentáře:
Okomentovat