The Republia Times je flashová hra vytvořená americkým vývojářem Lucasem Popem v roce 2012. Jedná se o na první pohled jednoduché dílo, jak po grafické stránce, tak po stránce ovládání. Tyto vlastnosti vyplývají z faktu, že titul Republia Times byl koncipován jako příspěvek do soutěže Ludum Dare, jejíž pravidla jsou velice striktní – vytvořit hru během osmačtyřiceti hodin na předem dané téma. (Soutěž Ludum Dare byla založena Geoffem Howlandem roku 2002.) Pope tudíž neměl velký manévrovací prostor a spíše než na interface se soustředil na téma a sílu výpovědi. „I created this as a warmup for Ludum Dare, a 48 hour game-making competition. This is my first quickly-developed game and my first Flash game. Flash debugging is a nightmare but otherwise I had fun. Flixel is great.“ (http://dukope.com/) Je však třeba říci, že i přesto je Republia Times uživatelsky přátelská a vcelku přehledná hra.
Lucas Pope se v Republia
Times věnuje podobnému tématu, které později rozpracoval v oceňované hře Papers, Please, tedy roli gatekeepera v totalitním
politickém systému. Nicméně, na rozdíl od Papers, Please, kde je hlavním
představitelem imigrační úředník rozhodující o tom, kdo smí překročit hranice
fiktivního komunistického státu a kdo nikoliv, je protagonistou hry Republia
Times šéfredaktor stejnojmenného deníku. Jeho úkol je jasně vyjádřen v úvodním
screenu hry: „Welcome to Republia Times. You
are the new editor-in-chief. The war with Antegria is over and the rebellion
uprising has been crushed. Order is slowly returning to Republia. The public is
not loyal to the government. It is your job to increase thein loyalty by
editing The Republia Times carefully. Pick only stories that highlight the good
things about Republia and its government. You have free days to raise public’s loyalty
to 20. As a precaution against influence, we are keeping your wife and child i
a safe location.“
Republia Times je tedy
jakýsi simulátor šéfredaktorské práce v předním deníku podřízeném
ideologii státu/strany. Vizuální stránka hry proto pravděpodobně ne náhodou odkazuje
k osmdesátým letům – člověk se tak snadněji vžije do role novináře v některé
z totalitních zemí minulého století. Nevkusné fonty, křečovitá grafika navozující
atmosféru zastaralé redakce kdesi na východě, kam právě dovezli vyřazené
počítače z kapitalistické ciziny. Do toho články jako vystřižené z Lidové
demokracie padesátých let: Rebellion has
been crushed. Peace returns to all sectors. | Republia
forces have destroyed Antegria’s illegal satellites. | 33 000 teachers and academics reassigned to more useful labor
tasks.
Právě tyto články
nabízené v news feedu jsou jediným možným obsahem jednotlivých čísel
deníku. Na šéfredaktorovi pak je ze článků sestavit titulní stranu tak, aby
vyhověl požadavkům Vůdce (The Great and Honorable Leader). Jednou je požadováno
zvýšení loajality občanů k vládě, jindy zase rozšíření čtenářské základny. Jak
hra postupuje, obtížnost se zvyšuje. Čas ubíhá rychleji a témata jsou čím dál
tím více negativní a tudíž nevhodná pro publikaci. V tu ránu do hry
vstupuje špion, který se snaží přetáhnout šéfredaktora k protistraně.
Pokud se rozhodnete bojovat s větrnými mlýny a zůstanete loajální ke svému
Vůdci, zřejmě dojdete až k tomuto vzkazu: „We have reviewed your file. Your performance is: -APPRECIATED-. The
Great and Honorable Leader has decided that printed paper is old technology. The
Ministry of Media will be moving to focus on online communications. Your
services are no longer required. Your family has been eliminated and you will
be reassigned.
Pokud podlehnete vábení špiona a sabotujete
oficiální vládní propagandu zveřejňováním negativních zpráv o stavu země,
doberete se tohoto oznámení: „We have
done it! Thank you my friend! Without your efforts the rebellion would have
failed once again. A new era for our beloved nation begins. I’m truly sorry
that we could not save your family. We need someone with your skills to talk
with the people. Come back tomorrow for your new position. Long live Democria! Je
patrné, že mezi loajalitou a zradou není v konečném účtování žádný rozdíl.
Vaše rodina bude tak jako tak eliminována (slovo odkazující k oficiální mluvě
NKVD) a vy přeřazen – jak lze vycítit z kontextu, pravděpodobně do
některého z pracovních táborů.
Zde vidím hlavní
morální poselství hry. Ta totiž už ze své podstaty probouzí v hráči snahu
splnit zadané úkoly a dosáhnout co nejvyššího skóre (v tomto případě přežít na
své pozici všech jedenáct uzávěrek deníku). Není ani tak důležité, že podmínkou
postupu od uzávěrky k uzávěrce je šíření oficiální propagandy a matení
veřejnosti. Nad tím se, troufám si tvrdit, málokterý hráč pozastaví. Pokud ano,
je buďto vyřazen ze hry pro neplnění svého poselství, případně přetažen na
stranu rebelů (s výsledkem popsaným v předchozím odstavci). Motiv
rodiny nepovažuji až za tak důležitý. Ačkoliv jsme po každé uzávěrce
informováni o jejím stavu, což může vytvářet jakýsi tlak, jedná se spíše o
abstraktní prvek dokreslující složitost pozice, v níž se šéfredaktor
nachází. Ani se nedomnívám, že bylo v silách této hry motiv rodiny nějak
více rozpracovat.
Když se podíváme
například na Sovětský svaz třicátých let minulého století a jeho významné osobnosti
ze sféry médií a kultury, je zřejmé, že strach o ztrátu společenského statutu,
pracovní pozice a obecněji stimul přežití byl pro valnou většinu hlavním
motorem činnosti ve prospěch vládnoucího režimu. O tomto tématu obšírně píše
například Solomon Volkov (Volkov, S. Svědectví.
2005) a uvádí mnoho prominentních osobností té doby (Prokofjev, Bucharin,
Mejerchold), které neváhaly publikovat v oficiálním stranickém deníku Pravda
nekritické statě oslavující „vůdce a velkého učitele“ Stalina. Tento jev je v totalitních
státech běžný a mnohdy i pochopitelný a ve hře Republia Times se jej podle mého
názoru podařilo docela úspěšně napodobit.
Co se dle mého soudu
moc nepovedlo, je poněkud schematický konec „rebelské“ herní varianty. Jak
uvedl sám Lucas Pope na svém Twitteru: „There’s
two endings but you can’t change the ultimate outcome“. Rozhodnete-li se
tedy vyhovět požadavkům rebelů a začnete nabourávat oficiální propagandu, je
váš osud stejně zpečetěn. Žádná revoluce, žádná změna poměrů. Se svou rodinou
se můžete rozloučit a začínáte od znovu, jen pod jiným titulem. To se mi zdá ve
stínu vcelku promyšleného morálního sdělení hry jako příliš jednoduché zakončení.
Nicméně, i tak je Republia Times mimořádně zajímavou hrou, která ve své
jednoduchosti dokáže nastolit pozoruhodné otázky.
The Republia
Times
Rok vydání původní
verze: 2012
Designéři: Lucas Pope
Země výroby: USA
Platformy: Online
Žánrové zařazení:
Strategie
Žádné komentáře:
Okomentovat