„Vítejte v Republia Times. Jste novým šéfredaktorem.
Válka s Antegrií skončila a rebélie byla krutě potlačena. Řád se pomalu
navrací do Republie“.
Těmito slovy se uvádí skvělá hra o bulváru, cenzuře a
propagandě ve válkou zdecimované zemi. Tuto poněkud novou flashovou hru
vytvořil Lucas Pope jako warmup pro Ludun Dare, soutěž v níž musí zúčastnění
vytvořit za pouhých 48 hodin hru na předem dané téma. Hra je současně jakýmsi
předchůdcem úspěšného Papers, Please, která je jí velmi podobná a sdílí několik
podobných témat.
Hráč se zde ujímá role nově zvoleného šéfredaktora státem
ovládaných novin The Republia Times, kterým nejde o nic jiného, než skrze
noviny zobrazit Republiu a její vládu v nejlepším možném světle. A to je
hráčovým úkolem. Zvýšit počet čtenářů a také jejich loajalitu k přechodné
vládě pečlivým výběrem novinek a příběhů ze světa. Na základě vašeho výkonu
obdržíte denní, stručnou zprávu o stavu vaší rodiny, kterou drží v zajetí
vláda, aby nad vámi měla kontrolu.
Vizuální stránka hry je velice prostá. Po celou dobu se
objevují jen tři barvy, a to bílá, černá a červená. Pamětníci si rozhodně všimnou nápadné podobnosti s prvními verzemi Macintosh. Zvuková stopa na titulní
obrazovce mi připomíná hudbu starších arkádových her minulého století. Po
delším poslechu bych byl kvůli stálému opakování těch několika tónů nucen si
vypnout zvuk.
Hra spočívá v přetahování jednotlivých článků a příběhů
z levé části obrazovky do šablony v pravé části. Šablona má omezenou
plochu a tím pádem musí hráč promýšlet jakou velikost článku zvolí, aby co
nejefektivněji využil volné místo v šabloně. Také velikost článků
ovlivňuje následný dopad a vliv na čtenáře. Nové příběhy se objevují
s odpočítáváním hodin do uzávěrky. Ministerstvo médií zaúkoluje
šéfredaktora, aby zvýšil loajalitu, zatímco rebelům se podaří vás kontaktovat
s prosbou o tištění příběhů a článků škodící vládě. Tady se hráč dostává
na rozcestí. Pokud poslechne povstalce, je rebélie úspěšná, ale jeho rodina je
přesto popravena a nově vzniklý stát Democria mu zadá stejný úkol, který plnil
do této chvíle, tudíž kladná propagace vlády. Pokud ale hráč pokračuje ve
stejné práci, kterou plnil do této chvíle, dostane na konci 11. dne zprávu, že
Velký a Ctihodný vůdce se rozhodl, že tištěný papír je již zastaralá
technologie a Ministerstvo médií se bude soustřeďovat na online komunikace.
Následuje velmi chladná věta „Vaše služby už nejsou nadále vyžadovány. Vaše
rodina byla popravena a vy budete přeřazeni“. V tomto okamžiku jsem se
zastavil a uvědomil si jeden zásadní fakt. Tuto hru nelze vyhrát. V obou
„koncích“ vaše rodina zemře a vy to nemůžete nijak ovlivnit.
 |
| Svoji rodinu nelze zachránit |
Hra je nepochybně určená spíše k zamyšlení, než pro
samotnou zábavu. Myslím, že se autor snaží sdělit hned několik věcí. Za prvé,
že radikální změna v ideologii struktury nemusí nutně znamenat změnu
náplně práce lidí, kteří pracují pod vládou. Stále budou dělat tu samou práci.
Dále že každodenní napětí a tlak bezprostředních cílů odvracejí člověka od účinnosti
a významu velkých rozhodnutí, která dělá a která se projeví v budoucnu. A
závěrem je to silné sdělení o používání médií jako nástroje.
Žádné komentáře:
Okomentovat