Rok vydání: 2010
Hra The Terrible Whiteness of Appalachian Nights (dále TWAN) je minimalistickou simulací života ženy ve středním věku na předměstí. Grafické rozhraní je zprostředkováno za pomoci sady znaků ASCII, stejně tak minimalistické je ovládání hry. Kromě mezerníku se většina hry ovládá pouze kurzorovými šipkami.
TWAN je uvedena monologem hlavní hrdinky K., ve kterém nám ve zkratce přibliží svůj život: má 2 děti a manžela a v jejím životě se toho kromě spánku moc neděje. Členy své rodiny představí, sebe nikoliv. Jednotlivé části monologu hráč odklepává mezerníkem a do hry je uveden, aniž by měl nejmenší tušení, co se po něm chce.
V očekávání zažitých herních mechanik jsem několik prvních minut hry zmateně pobíhal po domě. Po hře jsem se domáhal jakékoliv odezvy. Marně. Naprostá frustrace tím, že se po ránu nemůžu nasnídat, osprchovat, s někým si pohovořit, zkrátka vykonat jakoukoliv činnost, kterou bych od simulace ženy v domácnosti očekával, mě dovedla do lehce psychotického stavu. Projevoval se tím, že jsem nazdařbůh bloumal domem a zkoušel za pomoci zažitých herních postupů na TWAN vydobýt alespoň nějakou interakci. Nakonec jsem z čirého zoufalství a vůči mým zažitým představám o tom, co bych ráno skrze svého avatara rád dělal, ulehl do postele. Nutno podotknout, že mě k tomuto nápadu přivedla únava pravé ruky, kterou jsem několik minut se stoupající frenetičností hru ovládal, a také, že jsem objevil hlavní herní mechaniku TWAN.
Tato mechanika mě donutila uvědomit si zoufalost situace, ve které se K. ocitá. Následné pokusy o komunikaci s členy rodiny, tento pocit jenom utvrzují. Hráč se k písmenkům, které symbolizují členy rodiny, doslova obrací - za pomoci šipek a navzdory možnostem ASCII grafiky. Snaží se vstoupit do jejich činností a vydobýt si nějakou reakci. Zbytečně. K. je navzdory snahám zasáhnout do života ostatních členů rodiny ponechána napospas své samotě, svým monotónním dnům a nemožnosti cokoliv dělat. A jediná možnost, která K. zbývá je prospat celý den.
Podobnou metaforu v rámci ovládání lze nalézt ve funkci mezerníku. V tabulce ASCII zastává mezerník znak mezery. Grafické rozhraní hry TWAN je definováno sadou zanků ASCII a prostor je vytvářen znakem mezery. Mezerník, tak ve hře získává pozici téměř až demiurga - díky ní celý notně omezený prostor herního světa TWAN existuje. Hráč je touto klávesou-stvořitelem uveden do hry (posun mezi psanými částmi úvodního monologu) a celou hru za její pomoci dokončí, respektive prospí. Geneze hry, prostor a čas herního světa tak splývají v jednu odpudivě nesnesitelnou vizi existence života na předměstí.
Noční můry ostatních členů rodiny, které se každou noc zdají někomu jinému, poskytují hráči jediný náznak interakce ve hře. Otázka ovšem je jestli se jedná o interakci na diegetické úrovni hry. K. sice přijde ke řvoucímu členu rodiny a probudí ji/ho a křik tím ustane. Hra ale nezprostředkuje následnou interakci mezi K. a probuzeným, která by za normálních okolností měla následovat. Tím vyvstává naprosto zásadní otázka ohledně vztahu K. k diegetické realitě hry. Co všechno vnímá? Jak moc je při smyslech? Jak ji vnímají ostatní? Odpověď na tyto zásadní otázky hra záměrně neposkytuje, a pokud K. není duch, ani netrpí těžkou depresí nebo schizofrenií, nezbývá hráči než přistoupit na to, že hra je míněna jako vážné existenciální drama, ve kterém absence jakékoliv komunikace, volnosti pohybu a herní interakce (spánek nevyjímaje) jsou metaforami toho, jak může lidská existence být za určitých okolností bezvýchodná. Záměrně se vyhýbám přímější interpretaci (například feministické čtení), jelikož kulisu středostavovské, dobře zajištěné domácnosti s ústřední postavou nepracující manželky, se kterou nikdo nekomunikuje, a která nemůže dělat nic jiného kromě spánku, považuji za dostatečnou metaforu bazální úrovně lidské existence.
Když se K. po několika prospaných dnech opět ukládá ke spánku, hra končí. Z ASCII modu se grafika mění v paintbrushové vyobrazení nahé ženy, pravděpodobně K., a následuje střih na detail jejího obličeje, který se postupně transformuje v karikaturu již karikované postavy. Místo panenek má hákové kříže, ústa dokořán otevřená. Následuje felace, kterou hráč vykoná myší na velmi stylizovaném falu. Modus ovládání se mění a hráč zažije interakci mezi postavami, která mu byla celou hru odepírána. Sperma kape z jejích z úst a prázdnota existence, která je v tento moment zdůrazněna hráčovou participací, se stává o to zřetelnější tím, že se závěrečný záběr pomalu prolne do černé obrazovky. Hra ovšem hra běží dál a spolu s ní i repetetivní hudba.
Žádné komentáře:
Okomentovat