American Dream

Do hry vstupujeme s jako začínající obchodník s cennými papíry s 500$ na kontě a čtyřpokojovým bytem. A cíl je jednoduchý – mít na kontě milion dollarů.

Na burze můžeme vybírat z deseti různých akcií celebrit, které jsou seřazeny podle cen. Zpočátku jsme odkázáni na nákup těch nejlevnějších a v malém počtu. S přibývajícím kapitálem na našem účtu si můžeme dovolit kupovat dražší a vetší počet akcií (maximálně 50). Za vydělané peníze můžeme do bytu nakupovat nový nábytek a vybavení. Všechna tato zařízení však podléhají módním výkyvům. Jakmile si plně zařídíme byt, tak zanedlouho přijde nový katalog (který nese ironický název Holy Bible) a na obrazovce se objeví zpráva, že všechno naše vybavení již není moderní.

Zároveň však jediná možnost, jak si vydělané peníze užít, je nakoupit nové vybavení do bytu. A když máme všechno nejnovější zařízení, pak je šance, že se u nás v bytě bude konat party (vždy reprezentovaná pixelovou kreslenou grafikou s pornografickým obsahem), jejímž výsledkem je rada, které akcie máme koupit, protože v příštím týdnu neobvykle vyletí vzhůru a my jednoduše a rychle vyděláme spoustu peněz. Autoři se tímto pokouší poukázat na nekonečný koloběh peněz, v kterém žijeme pod nadvládou dominantní ideologie. Musíme žít maximálně konzumním životem, vyměnit skříň z letní kolekce za tu ze zimní, abychom investované peníze dostali zpět i něco navíc. Velmi ironické je také zobrazení všech předmětů v bytě. Pixelová grafika nám upíra jakoukoliv vizuální slast z nově zakoupené herní konzole – vidíme pouze jakýsi dvoubarevný patvar. Z nových věcí nemáme nic, jen to, že nám umožní vydělat další peníze a uzavřít se tak v nekonečném koloběhu.

Samozřejmě, můžeme American Dream hrát tak, že se budeme snažit vyhnout konzumerismu, nekupovat nic ze zimní ani jarní kolekce. Pak se ale nehneme z práce. Domů jdeme pouze proto, abychom se ihned vrátili do práce a program nám vygeneroval nové hodnoty akcií. Máme na výběr mezi tím, zda většinu času strávíme v práci nebo doma. Být doma, ale znamená nakupovat nové zařízení a pořádat dekadentní party s celebritami.

Stereotypnost herních mechaniky nabádá k rychlému dohrání a zde se American Dream pokouší působit poučně - šetřeme, zbytečně neutrácejme. Ale i cesta nekonzumního života s touhou vydělat jeden milion dolarů má svou stinnou stránku, musíme svému snu obětovat vše a veškerý čas strávit v práci. Obě výše zmíněné cesty působí negativně a tak nezbývá než si položit otázku: „Opravdu chci vydělat milion dolarů?“

Increpare games (2011). American Dream. (Flash).