Hráč jako rukojmí hry

Hra The Terrible Whiteness of Appalachian Nights pochází ze studia Increpare games. Její tvůrce Stephen Lavelle je představitelem britské indie scény a v této hře se rozhodl umělecky vyjádřit formou znakové sady ASCII, která je hráči většinou utajena. Tato forma grafického syrového ztvárnění jen podporuje úzkostlivou atmosféru hry a poskytuje hráči téměř neomezený prostor k představivosti. Každý hráč si ve své mysli vytvoří vlastní mapu domu, ve kterém se celé vyprávění odehrává.

Hra začíná strohou informací o hlavní představitelce „K“, která je vdaná za „M“ (Mark) dvacet let a má dvě děti, mladšího „J“ (Jack) a starší „R“ (Rose). Vše v domě je graficky znázorněno příslušným znakem, a aby hráč zjistil, jak dům vypadá, musí si ho celý projít. Nad plánem domu se mu objeví, kde se zrovna nachází, v jaký den týdnu a v jaký čas.

Samotný čas hraje ve hře zajímavou roli.  Někdy se „K“ zasekne v čase a hráč s ní můžete jen bezcílně toulat po domě anebo může zrychlit čas tím, že jí často vyhoví a nechá ji spát. Spánek je totiž jedinou činností, po které hlavní představitelka touží anebo která jí zbyde. Interakce s rodinou je omezená na monolog anebo vnitřní monolog, protože nikdo nereaguje na její otázky anebo připomínky.

Hráči je umožněn pohyb kurzorovými šipkami doleva, doprava, nahoru, dolů a pokračování ve hře mezerníkem. Šipky umožňují pohyb po domě (pohyb se omezuje jen na dům, nemůže z něho vyjít ven), odhalují děj (např. děti se dívají na televizi) anebo spouští komunikaci ze strany „K“ (např. Jak bylo ve škole?). Herní mechanika je stejně tak omezena jako celková fikce – nic z toho, co hráč udělá, neovlivní samotný příběh.

Hra je vysloveně frustrující, protože hráče vybízí, aby si šel hrát se synem „J“, ale když k němu dojde, dozví se, že se dívá na televizi a nebylo by dobré způsobit hádku. Jakákoli snaha o akci skončí rezignací „K“ přáním si zdřímnout. V případě, že je její rodina ve škole a v práci, může se hráč s „K“ procházet po domě a dozvědět se, jak má Jack vždy uklizený pokojíček, ale vždy nakonec usne a probudí se až odpoledne, když dojde její rodina domů. A ani tehdy se hráč nedočká téměř žádné aktivity.

K té zdánlivě dojde v noci, kdy se „K“ probudí na to, že slyší příšerné křičení – obrazovka hned zrudne, začne se třást a text se stává nečitelným. Jen žluté písmeno v domě bliká a volá hráče. Tím písmenem je vždy nějaký člen rodiny, v průběhu hry se všichni vystřídají a „K“ je prosí, aby přestali křičet, ale nechce je budit. Je tedy otázkou, zda se jí to jen nezdá a netrpí nočními můrami. Možná trpí depresemi, které se vyznačují nadměrnou únavou a nechutí. Ve chvíli kdy křik ustane a obrazovka zase zmodrá a zklidní, „K“ se rozhodne jít spát a vstane, až když jsou všichni zase ve škole nebo v práci.

Hudba, která hru podkresluje, je nesnesitelně úzkostlivá a jen zvyšuje frustraci hráče. Ten se jen pohybuje po domě a bezmocně sleduje chod v rodině. V průběhu hry rezignuje na pozici nezúčastněného pozorovatele. Žádné rozhodnutí, které udělá, stejně neovlivní příběh, jen ho dokáže zrychlit. Hráč si všimne, že je žena často sama doma, že je život rodiny monotónní, že se aktivita dětí omezuje jen na pasivní sledování televize anebo že manžel tráví většinu času v kuchyni, oddělen od zbytku rodiny. Její manžel „M“ nebývá často doma a „K“ mu často říká, ať si nedělá starosti. To s ohledem na konec příběhu vyvolává otázku, zda on není původcem problémů v rodině.

Závěr je vůbec nejednoznačný a ani trochu nepomáhá pochopit zamýšlené sdělení. Anebo bylo záměrem si s hráčem jen pohrát, zmást ho, šokovat a nechat ho na holičkách? Nicméně, na závěr na hráče „vybafne“ nahá „K“ nalíčená jako klaun, později s otevřenou pusou a s hákovými kříži namísto očí. Nemohu se zbavit dojmu, že otec Mark sexuálně zneužíval svou rodinu. To by vysvětlovalo, proč děti v noci křičely, nevysvětluje to však, proč křičel i „M“ (možná výčitky svědomí)? Přispívá tomu i orální sex na konci hry, který chápu jako symbol nadvlády muže nad ženou. Až zde se může hráč do hry zapojit a sexuálně uspokojit muže pohybem šipek dolů. To jen podtrhuje, jak jde hra proti veškeré logice herní mechaniky – žádné překonávání překážek, sbírání bodů anebo střílení – jen pozorování šíleného monotónního života jedné rodiny z předměstí a vykonání orálního sexu, z kterého má člověk ještě divnější pocity.

Nakonec bych jen dodala, že za hrou ani nemusí být promyšlená narace. Jméno studia Increpare games asi vychází ze slova „creppy“ (česky „nahánějíci hrůzu“) anebo ze slova „creep“ („plížit se“). A to je přesně to, co se hře podařilo.

Výrobce: INCREPARE games

Rok: 2010

Název hry: The Terrible Whiteness of Appalachian Nights

Platforma: PC / Mac (Flash-based OS systems)

Obchodní model: Indie game distributed for free