Student Sim se tváří, že je flashovou hrou na vysokoškoláka. Toho si můžete na začátku dokonce trochu vygenerovat, dát mu jméno a přidělit jak v Dračím doupěti body do tří vlastností. Nijak extra vás to ale během studia neovlivní. Stejně tak patrně nijak příliš nehraje roli výběr oboru studia a jen lehce hru změní volba nejlepšího kámoše - některý za vás platí v hospodě, jiného vytrvale zvete.
Student Sim totiž klame svým názvem. Není simulátorem studentského života, jen jednoduchou klikací hrou o tom, jak dostat do postele nepříliš atraktivně naanimované a povětšinou dost protivné slečny. Protože žádného jinak objektivně měřitelného úspěchu se ve hře dosáhnout nedá! Zbytek je tedy jen více méně na okrasu.
Tím pádem je podružné řešit otázku, zda se opravdu studentský život skládá jen z mejdanů, laciného jídla, (příležitostného) sexu, špatně placených bizarních brigád a sem tam i učení, jak se nám autoři snaží vnutit. Možná jo, ale rozhodně to není zas taková nuda a stereotyp, jak prezentují autoři.
Hra vám v balení moc možností nenabízí. Osm dívek, které postupně, jak studentský život běží, máte získat. Moc se toho s nimi dělat nedá - pít, koupit drink, říct vtip, zalichotit, kecat vatu. Když náklonnost dosáhne sta procent a předtím, než se jí udělá nevolno, jít na věc. Jakmile přijdete na správný poměr jednotlivých ingrediencí (a na to, že konverzační vatu do ní musíte hrnout mnohem rychleji než chlast) a - bude-li v pokoji uklizeno a budete-li mít třeba správně oholené vousy- poprvé, a nyní mi promiňte ten výraz, zasunete, omezenost hry se projeví přímo explicitně.
(Navíc i samotný koitus je zpracován fušersky, nehezky, cudně a bez nápadu. V tomhle směru je hra zpracováním sto i více let za opicemi za mnoha dávnými svlékacími flashovkami, kde se mělo sekvencí kliků děvče obnažit, vzrušit a uspokojit. Třeba si z puberty vzpomínám na Orgasm girl.)
Hra je prostě příliš jednoduchá a repetitivní, takže záhy omrzí. Po třetí, čtvrté uklikané dámě chybí motivace opakovat stejný postup znovu a znovu.
Studentský život je tu v podstatě jen kulisa, svou postavičku je jen potřeba udržet tak nějak naživu, aby na konci týdne byla ve formě. Ale ne kvůli testům, ale protože se téměř pravidelně opakuje šance na sbalení dalších protivných a nehezkých dívek. (Postupem času sice stoupají jejich nároky na váš účes či vybavení domácnosti, ale odměny tomu neodpovídají).
Testy na konci semestru sice je potřeba klikem absolvovat, ale nikdo neřeší, jak jste v nich dopadli. Kvůli 20 procentům vám nikdo hlavu neutrhne, naopak maminka pokaždé vysolí pět set babek a můžeme pokračovat v mejdanech.
Možností má hráč hrozně málo. Jednou za týden se můžete umýt, ostříhat, oholit, jít nakupovat, vsadit si. To je vše.. Většinu má na starosti otravný "random". Jídlo vám někdy chutná (a tak máte radost), pak někdo virtuálně hodí kostkou a vy se poblinkáte (hladina štěstí dramaticky klesne). Necháte se ostříhat na holohlavého frajera, anebo se to nepovede a zůstané vám háro. Strávíte týden intenzivním učením - ale ejhle, nevleze vám to do hlavy. Třeba v tom všem hraje roli váš kamarád nebo obor studia, ale jak? Že by humanitní vzdělanec hůř trávil pizzu než třeba matfyzák?
Můžete jít na brigádu, jenže je jich jen několik druhů a vycpavač regálů v sámošce se od striptéra liší patrně jen mzdou. Nebo si jednou do týdne (vše se dělá jen jednou do týdne) odpustíte koupel či stříhání a zkusíte si vsadit na fotbal. Hra ale bohužel generuje zřejmě naprosto náhodné výsledky nehledě na kurzy (i tak jsem náhodně správným tipem na čtyři zápasy získal asi šest stovek z deseti liber, což mi přijde nereálné).
Kromě obezřetného klikání při opíjení slečen je třeba dbát na to, aby postavička byla přiměřeně zdravá a při penězích. Další atributy - pocit štěstí, "respekt" mezi kumpány a úroveň vzdělání- na hru zas takový vliv nemají. Sice když se štěstí blíží k nule, číslo se otravně rozbliká a zobrazí se varování před blížící se depresí, ale s ní se dá v klidu vydržet několik měsíců.
Stejně jako v situaci, kdy jste extrémně nepopulární mezi kamarády (když se příliš učíte). Je možné, že vám ty několikaměsíční depky (a třeba jen 20 procent z testů) na konci hra nějak spočítá ve výsledném počtu bodů, ale jelikož výstupem je jen procento a množství získaných bodů, nikdy se to nedozvíme.
Poslední poznámka se týká her ve hře - kromě té řekněme seznamovací, která je tím, na čem hra stojí a a padá, při závěrečných testech přichází na řadu asi čtyři klikací hry na postřeh a soustředění. Ty jsou napoprvé celkem zábavné, napodruhé už nudí. Jejich výsledky hru ale nijak neovlivní
Zkrátka a dobře, možná je to pokus o satiru, ale nenápaditý a ne dvakrát vtipný a odfláknutý. Nebo to má být kritický náhled. Že by skrze tuto hru mladý člověk zjistil, že dosud žil zahálčivě a nesprávně. Ale to zase možná tvůrcům příliš fandím. Podle mě by se měli hlavně vrátit na začátek a zdokonalit mechanismus a ztvárnění balení, aby hráčům aspoň něčím zvýšili motivaci proklikat se k virtuálnímu bakaláři.
Lukáš Werner
Žádné komentáře:
Okomentovat