Student Sim

Student Sim je jednoduchá flashovka, která se snaží simulovat studentský život. V úvodu nastupujete na vysokou a zvolíte si přezdívku (běda těm, kteří si naivně zvolí ženskou), osobní atributy, směr studia a nejlepšího kamaráda, s tím, že každý z potenciálních parťáků má jisté klady i nedostatky. Zbytek hry představuje neustálý boj s nástrahami špatně stravitelného kebabu, nedostatečnou osobní hygienou a prudérními děvčaty, doplněný o frekventované alkoholové dýchánky, mizerné brigády a nějaké to studium. To jest - když se vám do něj bude chtít.

Hra se svým lehce nadsazeným vykreslením studentského života příliš netají – v úvodu vnadná spolustudentka hráče oslovuje babe a ptá se, co by chtěl „studovat“. Ano, slovo je skutečně uvedeno v uvozovkách. O simulaci reálného studia tu tedy nemůže být ani řeč, zvolený obor ani pilné učení beztak průběh hry ani v nejmenším neovlivňuje. Stejně tak nepodstatný je vliv osobnostních rysů, při kterém hráč dostává možnost rozdělit si patnáct „bodů“ mezi krásu, charisma a inteligenci – například při balení dívky lze bezpečně opakovaně selhat s jakoukoliv konfigurací. Volba nejlepšího přítele má dopad na podobu zpráv v dialogovém okně v tom smyslu, že si „vylejt mozek“ odcházíte s Tarquinnem místo Ozzyho, jinak je nepodstatná. Jediný význam, který tyto kroky mají je, že přispívají k určité personalizaci. Samotný studentský avatar však nemá tvář, což možnost jakékoliv identifikace výrazně znesnadňuje.

Zbytek hry probíhá v týdenních cyklech. Jak moc se vám (ne)daří, se dozvíte ze čtyř různobarevných ukazatelů v horních části obrazovky – hodnotí se zdraví, respekt, známky a štěstí. Horní lišta vám kromě toho - pravděpodobně pro případ totálního deliria - zopakuje základní osobní údaje  včetně roku a semestru studia, poskytne výčet svedených slečen, zústatku na účtu i případné brigády a vzhledu vaší tělesné schránky i pokoje.

Nejdřív se každý týden rozhodnete, kolik toho dáte studiu (tvrdá dřina, makačka s trochou zábavy, chlastačka s minimem studia nebo chlastačka totální) a vyberete, čím potrápíte žaludek (biopotraviny, zdravá strava se sladkou odměnou, šlichta ze supermarketu nebo junk food). Pak si vyberete ještě jednu dodatečnou aktivitu – můžete si dát do pořádku háro, lícní porost, zpocené tělo nebo rozbordelenou ložnici, případně provětrat peněženku sázením nebo koupí rozličných předmětů, které z vás udělají většího samce, až se koncem týdne vydáte na rande. U těchto rutiních, nezajímavých činností dává hra vybrat z pětistupňové škály různě finančně náročných možností – vyšší cena zaručuje větší pravděpodobnost úspěchu, jinak je ale mechanismus značně závislý na náhodě. Pokud chcete uniknout červeným číslům a následnému vyhazovu z instituce, stojí za to přijmout čas od času nějkou tu brigádu. Tak to pokračuje až do zkouškového, které simulují jednoduché vložené klikací minihry, která jsou ještě nudnější než zbytek semestru. Vaše dosavadní píle se na známkách nijak neprojevuje.

Nejintenzivnějšími pocity ze hry jsou tak nuda pocházející z pasivního čekání a neuvěřitelná frustrace pramenící z mizivé možnosti ovlivnit svůj osud. Pokud má sdělením hry být, že zrovna takový je studentský život, pak její tvůrci ve svém záměru uspěli. Otázkou zůstává, zda nějaké sdělení někdo u online flashové hry vůbec hledá a zda kvůli odlišným očekáváním hráčů zbytečně nevyzní do ztracena. Dalším prvkem, který výrazně snižuje z hratelnost a ruku v ruce s ním potěšení ze hry, je přehršel naprosto zbytečných četných podstupňů pokud jde o výběr v rámci osobní hygieny, na jejímž (ne)dostatku částečně stojí úspěch studenta v milostném životě. O to víc otravným se pak stává výrazně omezené množví výběru aktivit jako takových. Bichle, hospoda, ponižující zaměstnání, jídlo, dívky a dývka tvoří základní mantinely vašeho života.

O něco zajímavější je již zmiňovaná dominantní role náhody, která, ač si to není každý ochoten připustit, významně ovlivňuje i studium reálné – od přijímacích zkoušek až po otázky u státnic. Její posun do pozice hlavního rozhodujícího faktoru ve valné většině herních situací dělá toto sdělení o to naléhavejším, že je čas jednoho týdne stlačen do úseku desítek vteřin a hráč je tak schopen si narozdíl od skutečného života utvořit jakousi „statistiku“, při kterému mu dojde, že náhoda se mnohem častěji obrací proti němu, než aby mu vyšla vstříc.

Jedinou částí hry, která tolik nepodléhá náhodě je balení děvčete na baru. Úspěšné rande není dílem osudu, ale dobře promyšleného klikání: musíte si udržet hladinku, dámu soustavně opíjet a ještě jí vymývat hlavu tlacháním doplněným o občasný kompliment. Stačí jeden klik vedle, a jdete domů – a sami. Slabou stránkou tohoto úseku hry je, že dívku balíte stále stejnou dokud neuspějete, ale ona si bůhvíproč nic nepamatuje (to asi ten alkohol). Když už se vám konečně poštěstí a pokoušíte se o nějakou další, můžete se sice pokochat jiným obličejem, chováním a mluvou je dívka ale stejně prudérním klonem té předešlé a rande za chvíli začnou být stejně otravná jako zbytek týdenní rutiny. Skrytým argumentem této části hry je, že pokud si nedáte dostatečně do nosu, tak nezaskórujete. Ani omylem. Až se vám začne po náhodě stýskat...

autor: Karolina Hošek