Preloaded (2011). The End. (PC)
Jednoho krásného dne si tak jdete po ulici, když tu náhle … jako meteorit z čistého nebe … vám s ohlušujícím PRÁÁÁSK na hlavu padá meteorit. (Čistota nebe je tu v chvíli zanedbatelná.) Jak už to tak bývá, po srážce s meteoritem nastává okamžitá smrt. A po smrti… už nic není? Záleží jak po které. Ve hře The End se totiž všechno teprve ukáže.
Samotná hra začíná poměrně standardně, nicméně další vývoj už tak standardní není. Dostává se nám možnosti vytvořit si svého avatara, přičemž jistě oceníme širokou škálu možných konečných podob. Jakmile se z nás stane děvče, chlapec, zombík nebo prostě něcomezitím, odklikneme příslušnou klávesu a dostáváme se do hry. Přesněji řečeno, ocitáme se v jakési vstupní hale, ze které vedou různé (a některé zamčené) dveře. Předtím už se však odehrála zmíněná scéna s meteorem a nyní jsme zřejmě vylezli ze dveří s označením „Introduction“, kde jsme byli seznámeni se všemi zákonitostmi a pravidly posmrtného světa. A hned nám je jasné, že se tento svět poněkud liší. Především se tu tak úplně nehraje na hmotné tělo – když se dostaneme z přímého světla do stínu, může náš vlastní stín tělo opustit a několik vteřin používat vytvořené stínové mosty nebo zdi. Což je herní mechanika, která výborně dotváří fikci tohoto prostředí.
Druhá důležitá věc, ukázaná hned v úvodním intru naznačuje, že hra se bude ubírat lehce filosofickým směrem. Což ale také splňuje danou tematičnost – Co bude po smrti? Chtěli byste žít věčně? Je správné dobrovolně si vzít život? Tyto a podobné otázky (plus nejrůznější citáty) se objevují ve všech fázích hry, které nyní přiblížím.
Nejvíce patrné je rozdělení na část „akční“, kdy se běháním, skákáním, posouváním předmětů a vytvářením stínů pohybujeme ve světech za třemi různými dveřmi (konkrétně ve světě mysli, těla a ducha) a na část „logickou“, jež následuje po každé splněné misi v oněch třech světech. V této části je naším úkolem porazit strážce daného světa v tzv. kartách smrti (což je něco na způsob přebíjení čísel protihráče a jejich následné zabírání). Pokud uspějeme, získáme jeden objekt (vždy nějak spojený s otázkou života smrti), o kterém se následně můžeme dozvědět spoustu zajímavých informací. Zároveň funguje další herní mechanika, kdy se také dozvídáme něco o sobě, a to na základě volby, kterou musíme učinit před každým vstupem do logické části. Ovšem logiku nepostrádá ani část akční, mnohdy je skutečně těžké vymyslet další krok, který by nás bezpečně posunul dál. (Není to tedy bezduchá „skákačka“, ale opravdu ve všech směrech propracovaná záležitost.) The End je hra, která rozhodně má co nabídnout. Ať už výborné zpracování, grafiku, podmanivou hudbu, logické přemýšlení nebo nové (sebe)poznatky. Autorův záměr možná chce hráče ovlivnit, přinutit ho dívat se určitým směrem, ale naštěstí to nedělá násilnou formou, je to spíše na nás. Pokud si chceme v průběhu hry ověřovat, jakému filosofovi či vědci jsme podobní, nebo jaké je naše smýšlení o nejrůznějších etických otázkách, můžeme. Ale taky nemusíme. Což je možná právě ten důvod, že to nakonec stejně uděláme :) .
Žádné komentáře:
Okomentovat