American Dream - život jako na Wall street

Hra American Dream Stephena Lavelle z vývojářského studia Increpare games je jednoduchý burzovní simulátor, který se spíše než na principy skutečného fungování trhu, soustředí na podání zkratkovité představy o fungování samotných makléřů a odvrácené strany burziánského kapitalismu.


Po krátkém úvodu, kdy na nás dvě tváře chrlí v rychlém sledu slova typu PROSPERITY, BUY, SELL, SEX, se ocitáme ve hře jako mladý a nadějný obchodník s cennými papíry, který obchoduje s komoditami pojmenovanými podle známých osobností nebo hudebních kapel. Vývoj trhu se přitom orientuje spíš podle náhody, takže hra nevyžaduje žádné speciální znalosti navíc. Stačí se jen držet rady " levně nakup a draze prodej" a naší snaze za splněním amerického snu a získáním prvního milionu dollarů tak nestojí nic v cestě. Navíc hráči každý den automaticky přibude na účtě 100 dollarů a jelikož hra postrádá podvratnost skutečného trhu, prohrát se takřka nedá.

Rutina pracovního dne je rozdělena do dvou částí - samotné obchodování na burze a po návratu domů nakupování nábytku z luxusního katalogu, což má svůj zvláštní význam. Pokud se nám podaří vykoupit všechny položky, automaticky postupujeme nahoru po společenském žebříčku. Lepší společenské postavení sebou přináší pozvánky na večírky, kde dostáváme tip na výhodný nákup akcií. Jejich sledováním se cesta k prvnímu milionu výrazně zkracuje.


Hra nenabízí mnoho možností výběru pro chování postavy. Jediná interakce s prostředím tak spočívá v nakupování nábytku a obchodování s akciemi. Hráči je umožněn pohyb jen kurzorovými šipkami (přepíná mezi pokoji domu, nakupuje a prodává), výběr pak potvrzuje klávesou z. Ve hře neběží žádná časomíra, která by určovala čas strávený v práci nebo doma. Kromě týdnů a ročních období, které se zaznamenávají v pravém horním rohu, je náš čas odměřovaný nervózním boucháním do klávesy z. Hudba, která je rozlišena pro tři prostředí (domov, cesta do práce, práce), se tak v rychlé střídavém sledu stává nemelodickou a nepříjemnou a podporuje hektický ráz našeho obchodování. V podobném tempu probíhají i zvrhlé večírky s přáteli. Nerealistické kresby divokého mejdanu zesměšňují vlastní obsah.  Hra tak může být vnímána jako kritika konzumního způsobu života a svým vyzněním se nejvíce přibližuje filmům jako Wall Street Olivera Stonea nebo Klub rváču Davida Finchera, kde požitek z čtení pornočasopisů dávno nahradil aktuální katalog Ikea.