Phone story - hra, kter(á)ou Apple nenánvidí

     Phone story je jednoduchou hrou původně určenou pro zařízení běžící na systému iOS, tedy především Apple iPhone. Hříčka však na AppStoru vydržela pouhé 4 dny. Proč se tato hříčka cuperitnskému gigantovi nelíbí? Důvod je prostý, aplikace poukazauje na stinné stránky fenoménu i. A co vlastně (ve) hře jde? Ve 4 vcelku jednoduchých levelech se nám atoři snaží osvětlit postup výrobypopulárních telefonů od Applu.

V první úrovni se vžíváme do role drába kdesi v nitru rovníkové Afriky, který musí dohlížet na dolování surovin  potřevnách pro výrobu přístrojů. Drábové dohlížejí na to, aby dětší pracovníci intenzivně pracovali, pokud si chtějí spočinout, ztrestají je. Ve druhé stagi se přesouváme do čínské továrny, kde se přístroje montují. Naším úkolem zde je ovládat plachtu, do které skákají vydeptaní pracovníci z oken továrny, a tím pádem umožnit jejich opětovnému návratu k montážní lince. Poté se přesouváme již k distrbuci nového zařízení mezi dychtivý dav a celý děj uzavírá fáze, kdy je potřeba roztřídit odpad z již zastaralého modelu. A tak stále dokola ... 

Hra je zpracována na dnešní dobu velice jednoduchou, která hře vtiskuje obraz “gameboyovské arkády”, ale v žádném pžípadě se nejedná pouze o jednoduchou arkádovou hříčku Grafická stránka hry je použita především jako vizuální doplněk mluveného slova, které nám děj ve hře objasňuje. Jakousi “Nintendovskou” podobu celé hry dokresluje i velmi jednoduché ozvučení, za použití několika málo tónů. Nicméně grafická stránka ani hudební dobrod nejsou hlavní doménou této hříčky. 

Hlavním cílem, a nyní se dostávame k tomu, proč Apple tutu hru vyřadil ze svého AppStoru, je poukázat na nekalé praktiky, při výrobě nových zařízení. Z vizualizace hry je zcela jasně patrné, že se její autoři navážejí zejména  do kalifornské společnosti. Tento problém se týká i všech ostatních společností  produkujícíh i více než každoročně nový produkt, spouští kolem něj monstrózní kampaň, aby donutili tisíce svých uživatelů koupit si znovu prakticky totožný produkt.  

Před tímto loutkovským chováním se nás spotřebitele/hráče snaží tvůrci PhoneStory ochránit někdy i ne příliš

humánními metodami. Zde mám na mysli ředevším první dva levely, ve kterých je porušovánu hned několik základních lidských práv. Jak již bylo zmíněno, máme za úkol týrat nepracující děti popř. násilím držet čísnké pracovníky v manufaktuře. Toto tyranské chování je nám umožněno pouhým dotykem prstu či tahem myší. Je proto zcela jistě zjevené, že Apple své argumenty, proč hru vyřadit ze svého obchodu opřel o zcela racionální argumenty týkající se porušování lidksých práv a násilí. Určitě by stálo za zvážení, jestli se tato nehumánní činnost dá stejně emocionálně hluboce vyjádřit i bez přímé (sadomasochistické) interakce hráče. V dalších levelech je fenomén “iHraček” proskenován ze socioekonomického pohledu. Máme zde za úkol pouze uspokojit potřebu po novém prodkutu tím, že jimi házíme po dychtivém davu. Pozadu nezůstává ani ekologie, ikdyž tu v poslední době ekonomičtí giganti řeší než třeba problém  s děckou prací. V posledním levelu nás tedy autoři hry přesouvají opět kamsi na černý kontinent a dají nám za úkol roztřídit elektronický odpad, který je do těchto míst svážen z vyspělejších částí světa.

Phone story je bezesporu výbornou hrou, která se sice zavěgnutý trend nezmění, ale aspoň může někoho dunit se zamyslet.