Autoři hry Oiche Mhaith se zaměřili na vhled do
složitosti rodinných vztahů, lásky a s ní ruku v ruce kráčející
nenávisti. Jelikož se samotné sdělení hry skládá dohromady s ubíhajícím dějem
a zároveň také přibývají prostředky, díky kterým je konečné poselství jasné,
rozhodl jsem se analyzovat hru, její mechaniky a narativní techniky
chronologicky s ubíhajícím dějem.
Vžíváme se do rolé malé holčičky a vstupujeme do světa
ztvárněného po vzoru japonských RPG her jako Zelda, Pokémon či Golden Sun, tedy
vidíme našeho avatara z pohledu zhora v jednoduché rozpixelované
grafice a ovládáme jej pomocí směrových kláves a mezerníkem provádíme interakce
s objekty a dalšími postavami.
O tom, že tón hry a jejího příběhu bude negativně laděný
nás přesvědčí depresivní a smutná midi hudba a takřka každý dialog či monolog v této
hře. Příběh začíná setkáním děvčátka s matkou čekající před rodinným
domkem, která dceři ihned elmi silně vyhubuje a používá velmi pejorativní až
degradující výrazy. Hned v úvodu nám tedy hra předkládá, že jsme v silně pasivní
roli pouze přijímání rozkazů a věčné kritiky.
Dalším prostředkem a snad i metaforou celé hry je vstup a
prostředí domku, kde rodina s dcerou žije. Beznadějný hudební podkres
doplňuje temné prostředí kobky či žaláře. A skutečně v průběhu děje
zjišťujeme, že mladý potomek je bezmezně připoután láskou k pohrdání svých
rodičů. Přirozený lidský cit, láska k rodičům, zde představuje nejsilnější
motiv a posunuje příběh kupředu.
Dívka pasivně musí ve hře chodit za matkou (příhodně v kuchyni),
která jí pouze dává rozkazy a naprosto vše, co dívka vykoná (kvalitu úkonu
nelze ovlivnit) kritizuje a ještě dívce silně nadává a prohlubuje v dceři nutkání
aspoň trochu se rodičům zalíbit.
Posun v příběhu odkrývá úkol nakrmit psa svého
bratra, jenže bratr nikde v domě není, což začíná v hráči budovat
zvědavost, co se s bratrem stalo. Pes navíc pouze kňučí jako odpověď na
jakoukoli interakci. Dceruška velmi výstižně popíše pocit beznaděje psa slovy „ty
se beztak už chceš jen trápit, že?“ Tato věta velmi trefně popisuje v podstatě
celou hru a vztahy v této rodině. Chladné vztahy, sílící nenávist jako
prostředek k úlevě svého smutku a problémů jsou v této hře klíčové.
V jiné místnosti sedí před televizorem otec rodiny,
hráč v roli dívenky doufá, že alespoň zde nalezne vlídná slova a pocit
bezpečí. Otec na jakoukoli interakci reaguje směrem k dcerušce pouze slovy
„fuck off“. Poslední „charakter“ ve hře představuje dívčina panenka. Zde je
demonstrováno další poselství hry. Dívka panenku komanduje a zahrnuje ji velmi
silnými nadávkami. Zde je vidět koloběh nenávisti, který mohou rodiče na své
potomky přenést.
Obrat ve hře nabízí moment, kdy dívka jde spát a ze
spánku ji vytáhnou dva výstřely, které zazní domem a umocňují naprostou
beznadějnost dívenky a jejího života. Otec zastřelil matku a synova psa.
Hráč a dívenka nyní dostanou k ruce zvláštní
mechanismus, díky kterému mohou přivést k „životu“ otce, maminku, psa i
panenku. A dívka se mermomocí snaží, protože má přes všechno zlé své rodiče
ráda a chce, aby ji konečně měli rádi také oni. Na první pohled některé
kombinaci by mohly hráči přijít správné, protože v některých případech se
chovají rodiče k dceři láskyplně a vlídně. Nicméně dceruška toto pouze
okomentuje slovy „ne, ne, takto to přece nemá být“.
Až po nalezení správné kombinace vlastností a postav se
situace vrátí do beznadějné a ponuré atmosféry domáctnosti plné nenávisti ze
začátku hry. Dívka jde nyní „spokojeně“ opět spát a vyruší ji nečekaně
výstřely. Toto představuje nevyvratitelnost situace.
Následně se dívka setkává ve snu na pomezí smrti a života
s mrtvými rodiči, psem a dříve zesnulým bratrem. rodiče zláskyplně
přivítají svého syna, ani nepohlédnou na dceru a se slovy „konečně jsme zase
celá rodina“ odcházejí dál na onen svět. Hra demonstruje manipulativní
prostředí domácností plných nenávisti a bezmeznou lásku, kterou chovají děti ke
svým rodičům, minimálně než vyrostou.
Žádné komentáře:
Okomentovat