Dys4ia – Gender?!

Dys4ia je freewarová, Adobe flash hra od studia Newgrounds, z roku 2012, založená na příběhu její autorky Anny Anthropy. Autorka ,jinak také vystupující pod pseudonymem „Auntie Pixelante,“ je americká herní designérka, blogerka a kritička zabývající se transgender a queer tématikou. Na svém kontě už má mimo jiné například vývoj her Mighty Jill Of Ill (2D hra s tématikou fetiše a BDSM) a Lesbian Spider Queen of Mars (2D flash hra, jak název napovídá s lesbickou tématikou).

Hra samotná přímo naráží na „transgender“ tématiku a reflektuje osobní zkušenosti Anny Anthropy s poruchou pohlavní identity a procesem podstoupení hormonální terapie. Autorka na svém blogu zmiňuje, že hru vytvořila, aby tak popsala všechny frustrace a dala tak najevo všem, kteří právě procházejí podobným úskalími jako ona, že ponuré pocity po nějakém čase zmizí. Ačkoliv je záměr autorky předat hrou pocity z vlastní zkušenosti poměrně jasný, ve mně samotném hra vyvolala spíše rozporuplný dojem a myšlenku, že celá hra mohla předat tuto zprávu poněkud lépe.

LEVEL 1 - Gender bullshit

Cíl hry je tedy celkem zřejmý, poukázat na pocity hlavní hrdinky, jež prochází změnou pohlaví a procesy s tím spojenými. Jako hráč / hráčka se tudíž ocitáme v kůži hlavní hrdin(k)y, která není spokojená se svou identitu a pohlavím. Hra Dys4ia je rozdělená celkem do čtyř různých levelů (Gender bullshit, Medical bullshit, Hormonal bullshit, It gets better?). Každý z těchto levelů je rozdělený do několika dalších minilevelů či chcete-li miniher, které je nutné projít a jež zároveň popisují jednotlivé problematické aspekty postupné šestiměsíční proměny, s kterými se hlavní hrdinka musela potýkat. V prvním levelu počítačové hry Dys4ia, nazvaném příznačně „Gender bullshit,“ se nám blíže představuje naše hlavní postava, která je mužem, ale chtěla by být ženou. V této úrovni se tak setkáváme s určitými počátečními procesy, kterými si naše postava musela projít a které pro ni byly ponižující. Pomocí šipek se tudíž například musíme vyhýbat s naším avataterm všudypřítomným pohledům žen na dámských toaletách; oholit si nechtěné vousy; nasoukat se do o několik čísel menšího dámského oblečení nebo krýt se štítem před řečmi feministek, které muže se změněným pohlavím údajně nepovažují za ženu, abychom na konci tohoto levelu zjistili, že naše postava se rozhodla kvůli všem těmto procesům podstoupit hormonální léčbu. Identita hlavní hrdinky je v tomto levelu také znázorněna kostičkou tetris jež nemůže projít otvorem ve zdi doplněnou o hlášku na obrazovce „I feel weird about my body.“

BULLSHIT NR.2

V levelu číslo 2 („Medical bullshit“) hledáme spolu naší postavou tu správnou kliniku pro započetí vytouženého procesu; vyplňujeme potřebné psychotesty; imaginárně prolétáme několika„hoolahoop“ kruhy; podstupujeme „špachtličkový“ HIV test a v neposlední řadě chytáme do úst pilulky na snížení vysokého krevního tlaku, protože jsme se o několik sekund předtím z textu na obrazovce dozvěděli, že doktor oznámil naší postavě, že má příliš vysoký tlak a nemůže jí proto předepsat estrogen do doby, než ho naše hrdinka sníží. V třetím levelu s názvem „Hormonal bullshit“ na počátku obdržíme recept na lék Estradiol a následuje několik minilevelů se simulací předávání platební karty a platby lékárníkovi, což symbolizuje finanční náročnost změny pohlaví; další minilevel zobrazuje nežádoucí účinky hormonální léčby snížení funkce jater (jako hráči opět chytáme pilulky do úst a v pravém rohu se snižuje procento funkčnosti jater naší postavy), přecitlivělost (jako hráči uhýbáme narážkám naší přítelkyně); přílišnou chuť k jídlu (ve stylu pacmana šipkami ovládáme „žrouta“, konzumujícího cokoliv mu přijde do cesty) či celkovou špatnou psychiku postavy.  

SELFCONFIDENCE
Čtvrtý a zároveň poslední level hry Dys4ia představuje finále procesu přeměny pohlaví a nastiňuje pozitivní výhled naší hrdin(k)y do budoucna. V této fázi hry už pouze pomocí pohybem šipkami zjišťujeme různé informace, například že naší postavě už neroste na hrudi tolik obtěžující ochlupení a zároveň se zvyšuje její psychická pohoda. Sebevědomí tedy roste což je představenou například minihrou s obrazovkou zobrazující dav lidí a větou „I feel more visible than I ever been.“ Rostou i prsa hrdinky jako následek hormonální léčby.  Ono vytoužené ženství se přibližuje stále větší měrou. Závěrečná minihra tohoto posledního levelu představuje vzhůru letícího motýla a oznámení o úplně novém začátku. Objevuje se také zmíněná tetris kostka z prvního levelu, která nemohla projít otvorem ve zdi, ale nyní už má na tolik flexibilní tvar, že oním otvorem s naší pomocí snadno projde.

HERNÍ PROSTŘEDKY
Hudba ve hře Dys4ia je místy až psychedelická a některé zvuky otravné. Neočekávajte žádnou závratnou grafiku, jak můžete vidět z obrázků, jedná se o graficky velice jednoduše provedenou hru. Co se týče barev, je hra provedena ve velmi výrazných konturách a neobjevuje se zde téměř žádná černá. Zaměříme-li se na herní mechanismy, ovládání je velice jednoduché a probíhá výhradně pohybem prostřednictvím šipek nahoru, dolu, doprava, doleva a opravdu není nějak složité.  Nicméně po celou dobu hraní Vám bude připadat, že nejste ten/ta , kdo hru ovládá nýbrž, že jste spíše provázeni či chcete-li táhnuti daným příběhem autorky hry. Pokud byste však náhodou nevěděli jakým směrem se pohybovat, objeví se vždy šipka, která by Vás měla navést. Stačí tedy udělat několik pohybů šipkami a děj se plynule posouvá. Ve hře Dys4ia j se objevuje také hned několik odkazů na  historické hry, ať už je to již zmíněná tetris kostka či odkaz na hru Pacman v minilevelu v které váš avatar požírá vše co mu přijde do cesty, podobným způsobem jako Pacman požíral v bludišti jeho tečky.

Co říci závěrem?  Hra mi přišla zajímavá jako náhled do hlavy člověka, který učinil tak závažné rozhodnutí jako je podstoupení hormonální léčby s cílem přeměny pohlaví a umožnil nám tak pomocí této hry v několika minutách si alespoň částečně vyzkoušet, čím vším si procházel. Nicméně pokud bych hru měl hodnotit z pohledu zábavy, dostala by ode mě tak 2 body z 10, jelikož po minutě hraní mě začala hra svými herními mechanismy,nemožností volnosti a velice iritující hudbou a zvuky nudit do takové míry, že jsem si připadal opravdu spíše jako loutka. Zůstal tedy ve mně pocit velmi zajímavého nápadu na hru, ale vcelku špatného zpracování, který mě příliš nepobavil. Nicméně to je pouze můj subjektivní pocit a názor na hru už si musí každý udělat sám / sama například na tomto odkazu.