Nova Alea: Město v okovech

Paolo Pedercini, Molleindustria (2016). Nova Alea (Windows, Mac OS, Linux).

"For its dwellers, Nova Alea was a mixture of shelters, connections, memories, longings.
For its masters, the city was a matrix of financial abstractions."

Molleindustria, projekt, který původně vznikl jako alternativní výstřelek a s postupem času přerostl do jakéhosi hnutí, vyrábějícího „oddechové hry pro protestující“ a „radikální hry proti tyranii zábavního průmyslu“, má od svého vzniku v roce 2003 na svědomí přes dvacet méně i více kontroverzních miniher – od arkády z alternativního vesmíru, kde vládne socialismus, přes simulátor orgasmů nebo hru, kde máte za úkol zakrývat pedofilní skandály církve, po generátor náhodných definicí slova „hra“. Molleindustria nemá ráda hry a přesně proto je tvoří. Staví si za cíl vyrábět krátké bezplatné hry, jako formu vzpoury proti „idiocii mainstreamové zábavy“ a daří se jí to více než dobře – její hry rozhodně nenechají nikoho nestranným a své hráče bez okolků metaforicky „profackují“ k uvědomění si nečekaných skutečností života. Jejich nejnovější počin, Nova Alea z roku 2016, sice nikoho na první pohled nepobouří, ale nese s sebou vcelku zajímavý pohled na nelítostný život a rozvoj dnešních velkoměst. Hra reprezentuje problematiku gentrifikace, přílišného nákupu nemovitostí v původně méně prosperujících lokalitách měst, a socio-kulturních změn s ní spojenou, a je první ze tří plánovaných her série Playable Cities.

REPREZENTACE REALITY

Nova Alea je minimalistická co se týče vizuálu i gameplaye – příjemný ženský hlas uvádí hráče do

anonymního bílého a neustále se měnícího velkoměsta na ploše uprostřed modrého prázdna, uspořádaného soubor domků a mrakodrapů, kterým lze horizontálně otáčet a nahlížet na něj z různých stran. Kromě rotace prostředí může hráč klikat na budovy a tím je kupovat a prodávat, nebo na přesýpací hodiny symbolizující přeskočení hráčova „tahu“. Jednotlivé budovy rostou dle nepředvídatelných pravidel trhu a s nimi roste i jejich cena – hráč (master, jak ho označuje vypravěčka) má za úkol budovy koupit je a prodat těsně před tím, než praskne jejich „cenová bublina“ a jejich cena klesne zpátky na minimum. Cíl hry je jednoduchý – co nejlépe investovat a vydělat tím co nejvíce peněz.

"They acquired properties while their value was still unrealized, trying to anticipate the swarm."

Kromě libozvučných zvukových efektů, doprovázejících nákup a prodej budov, a hlasu, čas od času komentujícího průběh hry a vyprávějící příběh města, není ve hře slyšet nic dalšího – v Nova Alea není podkresová hudba. Hra jako taková je lineární, jedná se spíše o interaktivní příběh s důrazem na naraci, ne na hráčovy schopnosti. Nemůžeme přeskakovat, nemáme víc konců, ke kterým dospějeme různými strategiemi hraní. Absence hráčova vlivu na výsledek příběhu může přeneseně evokovat absenci „správného“ řešení problému reálného života nastoleného hrou. Nova Alea je sama o sobě metaforou, představuje v sobě obraz reálných velkoměst, potýkajících se s důsledky nelítostné urbanizace a honu za úspěšnými investicemi. Vypravěčka nás v průběhu hry informuje, že naše snaha vydělat si peníze, nepříznivě ovlivňuje život dwellers, obyvatel Nova Alea – město se mění k nepoznání, ceny nájmů rostou a původní rezidenti se stěhují jinam, zatímco víc a víc domů je obraceno v monumentální mrakodrapy, aby záhy byly nahrazeny domy novými. Nic v Nova Alea není stálé, vše podléhá pohybům na trhu. Dwellers, kteří pro hráče zůstávají neviditelní a neslyšitelní, se snaží své město bránit, čímž kazí masters jejich hru – zavádějí regulace ve formě minimální doby vlastnictví budov před jejich prodejem nebo cenové limity, za které již cena domů neroste, ale ani to nezastaví masters, aby pokračovali ve své hře a jejich moc se zdá být nezastavitelnou a neomezenou. Což je do jisté míry pravda – celá hra totiž končí tím, že i přes všechny snahy se dwellers nepodařilo uniknout z řetězů svých masters, ale obě strany se naučily žít v jakési polo-zdravé symbióze díky níž město mohlo přežít.

"One day all the people forced to change their lives at the speed of finance began to organize."

PŘESAH

Jak již bylo zmíněno, Nova Alea má dle tvůrců reprezentovat reálný problém velkoměst jako New York nebo Londýn, kde jsou obyvatelé čím dál více nepříznivě ovlivňovaní obchodem s nemovitostmi a s ním spojeným růstem cen, bořením původních obytných domů nebo jejich přestavbou na budovy jiných účelů. Cílem hry je hráče s touto problematikou seznámit, i když mi není tak úplně jasné, co může člověk s touto znalostí dělat – i hra samotná říká, že zcela se zbavit vlivu bohatých obchodníků s nemovitostmi nelze. Jako taková může hra působit i do jisté míry rozporuplně – hráč hraje na straně obchodníků s nemovitostmi, je tady tudíž ten „špatný“. Je ale přece celkem lidské nevidět svoji „špatnost“ a obhajovat si svoje jednání – navíc když, v případě Nova Alea, chápeme, proč děláme to, co děláme, a spíše to může evokovat myšlenku, že tak věci prostě fungují a fungují celkem dobře, co si budeme povídat. Ale možná i to je další poselství celé hry, že neexistuje „dobrá“ a „zlá“ strana.

Jakási rozporuplnost může vyplývat i z metaforického až mystického rázu hry – v příběhu se totiž vyskytují masters, hrající svoji game a spoutávající město do chains, původní dwellers a podivní weird folk. Všechny tyto názvy působí nereálně, pohádkově, což může hráče od původního relativně vážného poselství, že existuje ve městech problém XY, oddalovat. Zajímavý je i fakt, že o obchodnících s nemovitostmi Nova Alea se mluví jako o masters – ale hráč jako někdo, kdo hru reálně hraje a ovládá, je jenom jeden. Nabízí se tedy otázka, jestli má hráč reprezentovat systém jako celek, nebo je jenom jedním ze spekulantů na trhu.

ZÁVĚREM

Pro člověka, žijícího celý život v Praze (která se s městem jako New York nesrovnatelná), může být problematika gentrifikace nastolená v Nova Alea těžko představitelná – málokdo z nás se nejspíše nesetkal s nutností opustit své staré bydliště, protože jeho ceny se neúprosně zvedly nebo proto, že tam někdo chtěl postavit kanceláře. Nevím, jak moc bude poselství Nova Alea pro náhodného hráče srozumitelná. Rozhodně jsem ale zvědavá na další díly ze série Playable Cities a na to, co budou chtít svým hráčům předat.