Amanda Warner (2017) Fake It to Make It (Windows, Mac OS, Linux).
Není pochyb o tom, že
fake news byly a jsou obrovským problémem. Jen v minulém roce sehrály
velkou roli při volbách nového amerického prezidenta. Aféry typu Pizzagate,
obzvláště pak překvapivé odhalení epicentra fake news v Makedonii, kde
vytvářeli místní teenageři lživé obsahy pro weby podporující Donalda Trumpa –
to byly podněty, jež vedly vývojářku Amandu Warner ke stvoření simulace Fake It to Make It.
Jedná se o indie hru pro
jednoho hráče, která je zdarma a volně šiřitelná online. Tato volba je logická,
vzhledem k celému poselství hry, kterým je zjednodušeně ukázat, jak
fungují fake news. Hra se tedy řadí do žánru „serious games“, her, které mají za
úkol kromě zábavy poskytnout také nějaké informace, vzdělávat. Jinak řečeno, Fake It to Make It je vzdělávací
simulací („educational simulation“). Zároveň se dá také považovat za „job
simulator“, simulaci nějakého povolání.
Ve hře hrajete za
novináře, jehož cílem je vydělat si pomocí fake news peníze na svůj životní
sen: můžete si zvolit hudební nástroje pro kapelu, finance na byt či oježděné
auto. Tato volba ovlivňuje obtížnost hry, nejsnazší je tedy zvolit nejlevnější
nástroje pro kapelu. S naplněním vašeho cíle vám bude pomáhat váš šéf či
šéfová, kteří vás naučí, jak a proč fake news tolik vydělávají a jak stejného
úspěchu můžete dosáhnout vy. Přitom se budete zaměřovat především na
obyvatelstvo USA, jelikož zde se vydělává na online zobrazení článku více peněz
než v jiných zemích.
Začnete tím, že si
vytvoříte webovou stránku, jíž dáte jméno (generátor jmen vám nabídne skvosty
jako Hope Gazette, Partisan Press či Real Facts Periodical), logo, doménu a
design, jako u každé normální web stránky. Jako první se naučíte kopírovat
články, protože je to nejjednodušší. Poté je vypustíte do světa prostřednictvím
vámi zvoleného a zakoupeného profilu osoby, která patří buď k jedné nebo druhé politické
straně (hodí se při snaze o získání co nejvyššího počtu nasdílení článku a jeho
zobrazení čtenáři, což vám sype peníze z reklamy) nebo nemá veřejný politický
názor. Tyto osoby jsou členy nějakých skupin na sociálních sítích a vhodnou
kombinací všech těchto aspektů se snažíte dosáhnout daného úkolu, který
vám zrovna šéf zadá. Tyto úkoly zní jako: Získej alespoň 100 nasdílení u článku
nebo Publikuj článek, který v lidech vzbudí strach.
Ve chvíli, kdy se naučíte
nacházet ty články, které hýbou nejdůležitějšími emocemi pro novinařinu, tedy
strachem a vztekem, jste zralí na to, abyste mohli psát vlastní články, což je ovšem časově náročnější a tím pádem i dražší - váš kapitál do začátku je pouhých 50 USD.
V případě, že se vám daří dobře, můžete své informační impérium rozšířit o
další webovou stránku. Druhá stránka vás přivede blíže k vítězství,
jelikož můžete přesouvat stejné články z jednoho webu na druhý, čehož si
čtenáři ani nevšimnou. Vymyslíte-li dostatečně dramatický a seriózně tvářející
se článek, nemusíte dokončit ani všechny úkoly („goals“), jelikož rázem
vyděláte dost peněz na to, abyste hru dokončili.
Herní mechaniky a
audiovizuální stránka
Ve hře hrajete sami za
sebe. Ovládání je jednoduché, děj posouváte pouhým klikáním myši
(Point and Click). Jednoduché je i audiovizuální zpracování hry. Buď se
pohybujete přímo v rozhraní vaší web stránky, nebo vidíte na svou
„kancelář“, která se skládá z PC stolu nebo na vás vyskakuje dialogické
okno, pomocí něhož s vámi komunikuje šéf. Na horní liště se pak promítají
statistiky – kolik peněz máte, kolik lidí sleduje vaši stránku, jaké je datum a
kolik peněz z vašeho cíle už máte našetřeno. Míra svobody hráče je malá.
To se ale dá čekat, jelikož nehrajete v otevřeném herním světě, nýbrž na
jednoduchém ovládacím panelu a máte jeden jasný cíl, k němuž vede de facto
jen jedna cesta (napsat dost výdělečných článků se zavádějícími informacemi).
Vše je kresleno velmi úsporně, takřka
komiksovým stylem a ve světlých barvách. Dá se předpokládat, že jde o záměr, aby
se hráč ve hře neztratil a měl příležitost pochopit to, co dělá. Hra se
vizuální stránkou pokouší o realističnost, což se jí daří navzdory minimalismu,
kterým oplývá. Žádné zbytečné detaily nehledejte.
Co se týče hudby, po celou dobu hraje
klidná, monotónní znělka. Jejím stvořitelem je Robbie Dooley. Máte možnost ji
vypnout, jiný zvuk si ale vybrat nemůžete. Ačkoliv hra není nikterak dlouhá, dá
se v nejsnazším módu zahrát zhruba do hodiny, máte zde možnost uložit ji.
Procedurální rétorika –
sdělení hry
Poselství hry není třeba nijak
složitě hledat, Ostatně, autorka hry ho nabízí na začátku i na konci hry, a i
když nemáte zájem si její sdělení přečíst, hra vás k němu tak či tak
dovede. V povědomí lidí vešly fake news již dříve, teprve rok 2016 ovšem
pomohl k všeobecnému rozšíření tohoto pojmu zásluhou prezidentských voleb
v USA. Warner tuto skutečnost zmiňuje v rubrice „About“ přímo na
stránkách hry. Není tedy těžké domyslet si, že strana oranžových a strana
fialových ve skutečnosti představuje republikány (jejich barvou je červená) a
demokraty (modrá).
Zvolená hudba i výtvarné ztvárnění ve světlých barvách vám dodávají jako hráči-novináři pocit, že neděláte nic nezákonného, snad ani morálně pochybného.
Autorka hrou jednoduše a
poněkud odlehčeně seznamuje hráče s principem fungování fake news a navádí
ho tím ke kritickému myšlení, tedy že nesmíme hned věřit všemu, co vidíme,
popřípadě slyšíme v médiích - především těch online, jelikož nikdy nevíme,
kdo vytváří jejich obsah, zda je to obsah autentický či zkopírovaný a zda
úmyslně necílí na naše emoce. Vytyčený cíl (vzdělávat hráče) podle mě Amanda
Warner splnila úspěšně.
Žádné komentáře:
Okomentovat