Amanda Warner (2017). Fake It To Make It. (Windows, Mac Os, Linux).
Falešné zprávy aneb fake news již v dnešní době není
žádné sprosté slovní spojení. Články z pochybných webů tváříc se seriózně
jako profesionální žurnalistická práce se šíří skrz pochybné zpravodajské weby
a sociální sítě nepředstavitelnou rychlostí. Toto dění reflektuje Amanda Warner
ve své prohlížečové hře s příznačným názvem Fake it to make it.
Kontext
Amanda jakožto animátorka, ilustrátorka a designérka vytváří
vesměs jednoduché hry, avšak které se snaží svým způsobem vzdělávat a přispívat
tak k obecnému dobru. Jednou z nich je také Fake it to make it z roku
2017, kde její role spočívala v herním designu, UX/UI a samotném vývoji.
Hra je vytvořena pro webové prohlížeče i mobilní telefony (kde
je však hůře optimalizovaná). Autorka již dříve vytvářela obdobný obsah pro
prohlížeče a zdá se, že vývoj pro ně se jí zdá být nejpohodlnější. Navíc je hra
vzhledem k jejímu edukativnímu rázu určena pro širokou veřejnost a zdarma
volně šiřitelná, proto se zdá být platforma účinná a efektivní v tom, že
hráči nemusí nic stahovat a mohou si ji spustit prakticky kdykoliv a kdekoliv.
Inspirací k vytvoření hry byli náctiletými Makedonci,
kteří těžili z profitability šíření falešných zpráv, a to především během
amerických voleb 2016 v době, kdy vrcholila tenze mezi Hillary Clinton a
Donaldem Trumpem a jejich voliči. Mladým Makedoncům byli oba kandidáti
lhostejní a takto jednali z čistě ekonomických důvodů. A americký trh byl
strategicky zvolen na základě tiskové zprávy sociální sítě Facebook,
z kterého bylo patrné, že americký uživatel má přibližně čtyřikrát vyšší
hodnotu než jakýkoliv jiný. Jejich hlavním tématem byl Donald Trump, který
přirozeně přitahuje pozornost ostatních svými kontroverzními výroky a tím pádem
jeho potenciál k vydělání peněz byl největší.
Analýza a zpracování
Hra je určena pro jednoho hráče. Ten se pohybuje
v určité platformě, ve které vykonává jednotlivé aktivity od monitoringu popularity
a peněžního zhodnocení svých článků po samotné publikování. Na začátku si zvolí
svou postavu a pomyslnou obtížnost, která je reprezentována materialistickými
cíli fiktivního publicisty, tedy samotného hráče, a vybírá celkové rozhraní pro
své čtenáře. Pěknou atmosféru navozuje uklidňující hudba v pozadí.
Ihned po vstupu do hry k hráči promlouvá samotná
postava, kterou si vybral a kterou můžeme považovat za jeho alter-ego. Ta nám
předhazuje malé cíle, které bychom měli splnit, a připomíná tím tutoriál. Její
role je však vesměs jiná, a tou je nás informovat. Povídá o tom, jaký krok
udělat, jaké to pro nás a naše čtenáře má důsledky a čeho se případně
vyvarovat. Takových cílů je celkem 12, jako ilustrativní příklad mohu uvést
úkol „Sdílej článek, který v lidech
vzbuzuje strach“. Cíl je doplněn informativní složkou, v tomto případě
říká, že šťastné reakce nevyvolávají pocit, že by článek měli sdílet. Články
vyvolávající strach navozují urgenci ke sdílení, a čím více sdílení máme, tím
více peněz vyděláme. Fiktivní platforma je tak s pomocí postavičky
jednoduchá a vcelku intuitivní na používání.
Simulace se modelově dotýká problematiky sociálních sítí.
Články, prostředníci, skrz které články propagujeme, a skupiny jsou propojeny s
různobarevnými štítky s klíčovými slovy, které poukazují, jakého tématu se
týkají a k jaké politické straně tíhne. Klíčová slova tak připomínají SEO,
které se v dnešní době běžně používá, aby lidé byli schopni jednodušeji
najít obsah, na což je také ve hře poukázáno. Velkou událostí je chvíle, kdy
skrz skupinu na sociální síti sdílíte svůj článek. Vidíte míru engagementu a v případě
úspěchu napodobuje přehnané reakce lidí. Nakonec dostane hráč shrnutí o tom,
jak si jeho konkrétní článek vedl.
Během plnění cílů se k nám dostávají v malém
měřítku zprávy o tom, jaké náš článek vyvolal reakce a hra se úspěšně ukončí ve
chvíli, kdy jsme si vydělali dost na náš hlavní cíl. Poté jsme buď přesměrování
na stránku s doplňujícími informaci o hře, nebo můžeme pokračovat ve
hraní.
Interpretace
Hra nám dodává pocit, že vše co děláme, není nějak morálně
či eticky špatné. Jediné, co potřebujeme, je si vydělat. S tím také
korespondují nabízené cíle, které jsou vskutku banální – hudební náčiní,
zaplatit první nájem nebo si koupit ojeté auto. Do toho hraje pozitivně laděná
hudba a avatár, který k nám promlouvá, vše bere na lehkou váhu.
Dále poukazuje na to, jak jednoduše, jedním tlačítkem sdílet,
můžeme ovlivnit mínění masy lidí. Ve chvíli, kdy článek sdílíme, vidíme reakce
množství lidí, a jak moc jsou ochotni zprávu šířit dále. Ovládání a interface
jsou uživatelsky více než přijatelné a skrz jakýsi analytický nástroj rovnou
vidíme čísla, která ukazují, kolik naše články vydělaly, kolik lidí je vidělo
apod.
Odehrává se v reálném čase, který se však projevuje v menší
míře, a tedy v měsíčních platbách za webhosting a v aktuálně populárních
tématech. Protože I fiktivní novinář by měl sledovat, co rezonuje s lidmi a
tím přizpůsobit svůj obsah.
Závěr
Autorka se snažila přimět hráče, aby se předtím, než přečtou
nějakou zprávu, použili své kritické myšlení a zamysleli se, zda je skutečně
pravdivá a zda nám skutečně stojí za to, abychom ji sdíleli svému okruhu přátel
na sociálních sítích. Formu zvolila jednoduchou a ve velké míře edukativní,
abychom se mohli podívat do mysli skutečného šiřitele falešných zpráv. Poselství
je však patrné jen na úplném začátku a úplné konci hry, můžeme tak jen doufat,
že touto hrou nevytvořila jen více pisatelů fake news.
Žádné komentáře:
Okomentovat