Save the Date: Má to smysl?

Save the Date: Má to smysl?

Paper Dino Software (2013). Save the Date (Windows, Mac OS, Linux)

Save the Date, v překladu zachraň rande, je volně šiřitelná a absolutně netypická dating sim hra z roku 2013 v angličtině. Chris Cornell, její autor, je americkým programátorem a vývojářem nezávislých her na volné noze, který všechny své hry zveřejňuje zadarmo na svém webu www.paperdino.com. Včetně Save the Date zatím vytvořil 4 hry (Haiku Hero, Boss Rush, Negative Spacecraft).

Žánrový standard napovídá, že se bude jednat o romantickou zápletku, randění, chození, balení, někoho nebo něčeho, ale Save the Date se zmíněného drží jen do takové míry, do jaké potřebuje. Ve skutečnosti jde ve hře o mnohem víc. Jak sám autor říká, tato „divná a experimentální hra“ je o spoustě věcech – o vyprávění příběhů, přátelství, naděje, osudu. Vlastně ani cílem hry není „sbalit“ slečnu, ale zachránit domluvenou večeři s přítelkyní Felicií. Save the Date začíná jako tradiční randící hra, s úvodní obrazovkou s menu a názvem hry a vlastně i základním úkolem: Save the Date!. Po kliknutí na start se hráč rozhoduje a v dialogu s Felicií vybírá, kam jít na smluvenou večeři a následně na ni spolu jdou. Jenomže toto „obyčejné“ rande je okořeněno nezvratným osudem Felicie, která během něj přes veškeré maximální vynaložené úsilí hráče pokaždé umírá nějakou absurdní smrtí (útok monstrózní chobotnice, alergie na buráky, …) a tím pádem rande končí katastrofou.

 Hra je určená jednomu hráči, ten hraje prostřednictvím výběru (klasické klikání kurzorem pro pohyb textu) jedné z nabízených možností odpovědí v interakci na předchozí dialog s Felicií. Příběh je tedy do hry implementován pomocí dialogů a funguje na principu progrese. Hráč se učí opakováním a znovu hraním hry, to znamená, že vždy, když hráč objeví novou část, nebo informaci a následně Felicie umře, musí začít od začátku a čím víc informací má, tím má i větší volbu odpovědí a otevírají se mu tak nové možnosti. Herní svět je postaven na obrazu menšího amerického města s thajskou restaurací, burgery a tacos a odkazy na světovou populární kulturu jako knihy Harryho Pottera. Graficky je Save the Date velmi jednoduchá s pouze několika čistými vektorovými pozadími, která znázorňují různá prostředí, ve kterých se děj odehrává. Perspektiva není jasně definovaná, zdá se být z pohledu hráče, kdy jsou vidět jen nejasné obrysy aktuálního prostředí. Pro doladění atmosféry je každé prostředí doplněno příhodnou hudbou od Francisca Cerday.

Věc, která hráče naprosto vtáhne do děje, je fakt, že charakter jeho postavy ve hře je rozveden úplně minimálně, což umožňuje hráči vžít se do role posluchače (naprostou většinu dialogu obstarává Felicie) a hrát sám za sebe. A díky zajímavým a dobře napsaným dialogům hra plyne hladce.

Simulace rande/večeře s Felicií (mimo název hry není nikde explicitně řečeno, že se jedná o rande) se dost podobá zápletce filmům Nezvratný osud – ať se hráč snaží sebevíc, Felicie pokaždé umírá. Metaforické sdělení hry by se dalo dost výstižně shrnout následujícím výrokem z Kazatele: „Marnost nad marnost!“ řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost! K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?“ (Kazatel 1; 2) Poselstvím hry by se na první pohled zdála být neexistence „a žili šťastně až navěky“. Jenomže Save the Date má hlubší myšlenku.

Hra má totiž výjimečnou schopnost sebereflexe. Save the Date umožňuje říct Felicii pravdu o tom, že to celé je jenom hra a ona je jen fikční postavou, tuto skutečnost je navíc Felicie schopna přijmout a pracovat s ní. Hra tak odkazuje sama na sebe a stírá rozhraní mezi sebou a realitou. (Poznámka autorky analýzy – zde vidím paralelu s knihou Sofiin svět, ve které literární postavy přiznávají reality toho, že jsou opravdu jen fikční a jejich existence je podmíněna danou knihou. Viz: GAARDER, Jostein. Sofiin svět: román o dějinách filosofie.) Na jednu stranu v tomto uvědomění hra sama sebe nebere příliš vážně a dělá si ze sebe srandu, mluví o sobě jako o nízkorozpočtové vizuální novele a absurdní hře (poznámky o paradoxnosti japonských ninjů v thajské restauraci, nebo ostatních způsobech smrti jako z béčkových hororů). Na druhou stranu, celá tato situace umožňuje hře pokládat si přes Felicii vážnější otázky, jako například co to znamená „vyhrát“? Mimo jiné tím nabourává zaběhlé herní i reálné koleje, třeba nepsané pravidlo, že když člověk dostane puzzle/hádanku/úkol, musí na něj existovat odpověď. Když bludiště nemá východ, jak dlouho ho přesto člověk vydrží hledat? Ale vlastně proč by všechny bludiště měly východ mít? Hráč se tak s hrou zamýšlí nad všemi těmito otázkami.

Vypadá to, že se autor přesně tyto filozofické otázky pokusil komunikovat prostřednictvím média hry a přinutit hráče k zamyšlení nad otázkou „O co tady vlastně jde?“ a to nejen nad hrou, ale i přeneseně nad životem. Chris to mimo jiné sám potvrdil, když řekl, že na začátku měl myšlenku, konverzaci, kterou chtěl vést s reálnými lidmi a kterou vložil do této hry
(viz gaming.stackexchange.com).

Takže o čem celá Save the Date je? O snaze změnit budoucnost, která se změnit nedá? To je jako mlátit hlavou o zeď, ale v kolika případech dělají lidé to samé v reálných životech? K ještě většímu pochopení se v dialozích odkazuje na jiné hry (např. Chrono Trigger) a předchozí hráčskou zkušenost nebo se v nich zmiňuje paralela s filmem Groundhog Day, ve kterém se hlavní mužská postava nemohla vymanit z neustálého prožívání jednoho a toho samého dne, dokud nezměnila sama sebe. Analogicky k Save the Date – vyhrát neznamená něčeho dosáhnout, ale něčím být. Ke všem těmto otázkám a myšlenkám vybízí Felicie v noci na kopci, kde jinde filosofovat a pátrat po smyslu života než pod hvězdami? Z onoho kopce mimo jiné Felicie vidí, všechny bizarní smrti číhající na ni ve městě, kterým unikla jen proto, aby byla usmrcena laserem mimozemšťanů při jejich invazi.

Ve výsledku přeci jen nějaké možnosti „šťastného konce“ rande jako obdoby výhry v této hře jsou. 1) Nejít s Felicií vůbec na večeři a ona tak přežije, jenže tím vlastně hráč nesplní zadaný úkol zachránit rande, protože na žádné ani nedojde. 2) Hacknout hru a vytvořit si vlastní konec. 3) Přestat hru hrát a celkově si domyslet příběh. Všechny tyto možnosti tedy znamenají, že se hráč vymaní z područí pravidel daných hrou.

Save the Date je jedna z nejkurióznějších her, co jsem kdy hrála, ale také nejzajímavějších. Hra, která se mi z počátku zdála velmi prostá a komická, mne po opakovaném hraní naprosto pohltila a nadchla svou hlubší myšlenkou a sebereflexí. Přiměla mě totiž podívat se na celou herní problematiku z jiného pohledu a zamyslet se nad spoustou do té doby pro mě samozřejmostí s ní spojených. Autor je na tuto hru ze všech svých ostatních právem nejpyšnější, Save the Date nenásilnou a zábavnou formou boří zaběhlé herní stereotypy a přiměje hráče, aby jenom pasivně nepřijímal, co mu hra předkládá, ale zamyslel se nad významem hry, či se dokonce hře vzepřel.

Platformy: Windows, Mac OS, Linux
Rok vydání: 2013
Žánr: dating sim, experimentální
Hlavní designér: Chris Cornell
Země výroby: USA

Internetové zdroje: 
CORNELL, Chris. 2013. Dostupné z: http://paperdino.com/save-the-date/
http://gaming.stackexchange.com/questions/123139/is-there-a-good-ending-in-save-the-date;
https://forums.tigsource.com/index.php?topic=33753.msg896094; https://www.rockpapershotgun.com/2013/05/30/wot-i-think-save-the-date/;
https://emshort.wordpress.com/2013/10/25/save-the-date-paper-dino/;
http://www.freeindiegam.es/2013/06/save-the-date-chris-cornell/

Autorka analýzy: Pogranová