One Night Stand

Hra  One Night Stand se řadí do žánru „ Dating sim“, který je populární především u výrobců her z Japonska. U tohoto druhu her, jde nejčastěji o spojení textových novel a japonského Manga stylu, který je čím dál tím populárnější a proniká už i do světa videoher. Jednotlivé tituly se liší především tím, zda kladou více důrazu na romantiku nebo na erotiku, přičemž se odehrávají v různém prostředí a mohou obsahovat rozmanité sub žánry, jako je sci-fi nebo horor.

Na začátku se hráč ocitne v roli muže, který se nachází s cizí ženou v její posteli. Následuje konfrontace obou postavu, jejímž cílem je objasnit co se stalo minulou noc a zjistit co tyto dva neznámé lidi spojuje. Při objasňování včerejších událostí, o kterých se nedozví pouze od dívky, jménem Robin, ale také z indicií skrytých po jejím pokoji, se tak mezi těmito dvěma cizinci může vyvinout pouto.

Po audiovizuální stránce, je hra stylizována do „ oživlých kreseb, kdy jsou patrné obrysy postav obtažené černou linkou v kontrastu s tlumenými narůžovělými barvami, které způsobují splynutí prostředí, tedy pokoje dívky kde se celý děj hry odehrává. Co se týče zvuku, je využit pouze u některých činností, jako je vrnění mobilu nebo usrkávání kávy. Absence zvuku u dialogů se objevuje i u ostatních simulátorů tohoto typu, rozhovory jsou tu zprostředkovány pouze pomocí textových tabulek. Další složkou je hudba, která má za úkol dotvářet atmosféru. Objevuje se pouze v určitých chvílích a jedná se pouze o jednu skladbu.

V samotné hře lze dospět k šesti rozdílným závěrům. Hráč je postaven před řadu morálních voleb a na základě jeho rozhodnutích se dopracuje k jednomu z konců. Přestože v žánru Date simulátorů, je kladen největší důraz právě na rozhodnutí, která hráč vykoná a na jejich základě poté buď u svého protějšku uspěje nebo ne, ve One Night Stand je cítit jistá dávka nesvobody. V průběhu rozhovorů se objevují tři klíčová místa, která rozhodnou o výsledku hry a všechny ostatní fráze se tak stávají pouze výplní v podobě prázdných hovorů. Dalším mechanismem je průzkum pokoje dívky, z věcí rozmístěných okolo se můžeme dozvědět informace o její osobnosti a v neposlední řadě i věci, které se odehráli minulou noc, na něž si kvůli včerejší nadměrné konzumaci alkoholu nemůže vzpomenout. Nicméně i po prozkoumání všech možných předmětů, získané informace nemůžeme využít ve vztahu k dívce, kromě jejího jména získaného buď z peněženky, nebo z notebooku, ani ve společných rozhovorech.

Tyto dva hlavní prvky, tedy „nesvoboda“ v rozhodování a nemožnost využívání informací získaných z průzkumu, lze buď vykládat jako dočasný technický nedostatek, z důvodu toho že se zatím jedná pouze o demo verzi, který bude s nástupem plné verze vyřešen tím, že na místo „hluchých“ míst bude umístěna velká řada nových konverzačních možností a rozhodnutí. Dále je možné že hráč bude moci využívat získané informace při rozhovorech.  Další, více pravděpodobnou možností je to, že právě tyto mechanismy jsou tím, čím se One Night Stand odlišuje od ostatních her ve svém žánru a také to co hru dělá „realističtější“. První věcí, kterou se toto dílo liší od žánrových her tohoto druhu, jsou již zmiňované konce. Hlavním předpokladem pro tento žánr je romantika a lze ho považovat za jakousi „ červenou knihovnu“ mezi videohrami a paralelu lze nalézt i s romantickým filmem. Všemu co je spojené s romantikou, tak nesmí chybět jedna věc a to je: šťastný konec plný lásky, jaký si divák nebo čtenář představuje, právě ten v této hře chybí. To nejlepší zakončení, jaké může hráče potkat je přátelství, které je, pokud se jedná o milostný vztah, většinou bráno jako zklamání. Další, čistě mechanickou věcí, kterou se hra vzpírá žánrovým konvencím je přítomnost zrychlování děje a ukládání, řada podobných her se snaží hráče oslovit svou obtížnosti, kdy jedna chyba v rozhovoru nebo špatně zvolená odpověď urazí nebo znechutí protějšek a hra se tak musí začít od znova. Díky umístění těchto dvou mechanik, je hra přístupnější a nabádá hráče k rychlému objevování nových možností.

Dalším bodem je realističnost. I když jsou často hry žánru „Dating sim“ zjednodušovány, One Night Stand se o to příliš nepokouší. Můžeme si toho všimnout už u výběru postavy. Hráč vše vidí z pohledu protagonisty, to sice není u tohoto žánru příliš neobvyklé, ovšem co je důležitější, je to, jak je hrdina prezentován, hráč o něm dostává jen minimum informací, z důvodu aby mohl lépe splynout a hra mu tak naznačuje, že situace, která se odehrává na obrazovce, může potkat každého z nás a přesně tak jak je to zobrazeno ve hře, se řada lidí v této chvíli zachová. Zde se dostáváme k výše zmíněným předmětům, které může hráč prozkoumávat, pokud by někdo, kdo si z minulého večera nic nepamatuje, využil všech indicií po pokoji dané ženy, která mu je minulou noc pravděpodobně ani nesdělila, byl by považován za podivína nebo stalkera. Využití osobních věcí Robin, také může narážet na to, o čem jsou většinou jednorázová povyražení, tedy o anonymitě. To hlavní co se hra snaží hráči sdělit, je to že od ní nemá očekávat nic jiného než to, co už má napsáno v názvu, tedy „jednorázovku“ na šťastné konce se zde nehraje, záleží pouze na tom, jak se kdo v dané chvíli zachová.