Paper Dino Software (2013). Save the Date (Windows, Linux, Mac OS).
Pro svou analýzu jsem si zvolila
hru Save the Date. Žánrově se jedná o dating sim, který je ovšem neotřelý a
překvapivý. Co se názvu hry týče, je mírně zavádějící nebo spíše dvojsmyslný,
ale ve své podstatě vyjadřuje celou pointu hry.
Jedná se o freeware, volně
šiřitelnou indie hru pro platformy Windows 2000 a mladší, Mac OS X 10.4 a
mladší, a Linux x86. Hra je z dílny Paper Dino Software, za kterým stojí
Chris Cornell, který se sám prezentuje slovy:“ Ahoj, já jsem Chris a vytvářím
divný hry!“. Hra se hlásí k žánru dating sim a autor o ní, ironicky (což
zjistí člověk později, pokud si o hře dosud nic nepřečetl), prohlašuje, že je: „o
úplně normální večeři s milou mladou dámou, která se jmenuje Felicia, tak co se
může stát špatného?“.
V případě nepozornosti ji
můžete zahrát během krátké chvíle s tím, že vlastně nechápete, co tím
chtěl autor říci. Hře je třeba věnovat více času, co se zpočátku
zdá, jako hra na 10 minut nakonec zabere více než hodinu, možná dvě, pokud
důkladně prozkoumáváte různé možnosti. Na první pohled jednoduchá a neoriginální
hra – zavolá vám dívka, která se s vámi chce domluvit na večeři. Hra
automaticky navodí pocit, že se jedná o frázovité nekonečné dialogy dvou lidí
na rande, neoriginální balící hlášky a pak klasické zakončení s blahopřáním, že
jsme zaskórovali. Ale omyl, tady jde úplně o něco jiného. Rande vždycky skončí
katastrofálně. Nikoliv tak, že byste si s dívkou nerozuměli nebo to bylo trapné. Vůbec tu totiž nejde o nějakou romantiku a vztahy.
Všechno probíhá do určité chvíle
vcelku hladce; rozhovory o věcech každodenního života jako je rodina, jídlo, atd.
Postava Felicii je napsaná sympaticky, v rozhovoru o všedních věcech se
tedy nenudíte. Důležitým prvkem hry je černý humor – Felicia totiž záhy umírá
nějakou absurdní smrtí – zastřelí jí, dojde k výbuchu plynu, umře na
alergickou reakci na oříšky, do restaurace vtrhnou ninjové, restauraci napadne
vodní příšera. Tyto absurdity vedou hráče, aby
hrál hru znovu a znovu, pokouší se prožít večer od začátku s jasným
úkolem: pokusit se Feliciu zachránit před další smrtí. Hra dává možnost začít
pokaždé znova, jakoby se hlavní hrdince nic nestalo. Vy však víte, co se stalo
a máte tedy možnost zasáhnout do jejího osudu.
Navzdory tomu, že se jedná o dating sim, její nejlepší variantou ukončení je na rande vůbec nejít, neboť jen
tak svůj randící protějšek nezabijete a dopřejete Felicii „happily ever after“, ale s někým úplně jiným. Takže to, co se zpočátku jeví jako nejhorší možná varianta, tedy pro
daný žánr dating sim, tak je vlastně ta nejlepší. Mainstreamové hry však hráče
naučily, že hra má skončit „pořádně“ a vítězstvím nejlépe hláškou
„Blahopřejeme, vyhráli jste!“ nebo něčím podobným, a tak
hráč neustále hledá dobrý konec. Odůvodnění může být různé, například stereotypní, že je
přeci gentlemanská povinnost slečnu zachránit, ale nakonec to stejně hráč dělá
ze sobeckého důvodu, protože přece jenom hledá tu ukončující hlášku.
Co se formy týče, zpracováním je hra
velmi minimalistická. Je určena pro jednoho hráče a ovládá se myší. Grafika hry
je taktéž velmi jednoduchá, jedná se o 2D statické zobrazení pozadí scény, kde
se hra zrovna odehrává (pokoj, restaurace, skála nad městem). Hlavní hrdina ani
hlavní hrdinka v příběhu nejsou graficky ztvárněni. Jedná se o hru, která
nevypráví pomocí prostředí, hernímu pozadí dominuje text, který je hlavním
prvkem. Neztvárnění ani jedné hlavní postavy důležitost textu jen podtrhuje.
Hráč interaktivně vybírá z možností, které ho ale stejně zahánějí do kouta
– hra je manipulativní. Hudební podkres je nevtíravý a poslouchatelný. Hudbu
složil Francisco Cerda, který vytvořil soundtracky k několika dalším hrám;
jednou se se svým soundtrackem umístil na druhém místě v soutěži Best
Indie Game Soundtrack of 2011.
Hra vyvolává několik otázek – co je
podstatou příběhu? Lze vůbec dosáhnout dobrého konce? A co je to vlastně ten
takzvaný dobrý konec? V někom může Save
the Date navodit pocit, že je lepší zůstat sedět doma na zadku než jít na
rande. Takže pokud je pro vás dobrým koncem úspěšné rande, tak hra rozhodně nemá dobrý konec. Pokud se spokojíte alespoň s tím, že Felicii zachráníte před smrtí, hra nabízí možnost nejít na rande vůbec (hra končí tím, že Felicia si najde někoho jiného a je s ním šťastně až do smrti) a nebo využít mód
„hacker ending“, což je alternativní ukončení příběhu s pořádnou dávkou
autorova sarkasmu, kde je vám několikrát připomínáno, jak jste skvělý hacker.
Originalitu hry zajišťují právě herní
mechaniky. Přestože si chvíli myslíte, že je příběh otevřený a máte svobodnou
volbu, není tomu tak. Tedy ne doslova, máte svobodnou volbu, ale pokud hru
zkoušíte hrát po několikáté, víte, kam vás některá možnost může dovést. Nejedná
se o stereotypní narativ, neboť příběh který vypráví je nečekaný a plný zvratů.
Příběh dává hráči neustále naději v možnost agence, která je ovšem
minimální.
Autor zde úspěšně vkládá svou
myšlenku do příběhu a nutí člověka se nad ní zamyslet - konkrétně nad tím, proč ve hrách děláme to, co děláme. Podle slov autora se hra zabývá
především tématem „Vyprávění příběhu a role hráče v něm“. Hráč chce slyšet příběh, ale nespokojí se jen tak s nějakým, obvykle se špatným koncem, tam kde by nedopadl jako hrdina, chce být hrdina. Pokaždé
když hru spustí znovu, dokazuje to. Hra tedy
zdůrazňuje fakt, že se lidé snaží neustále měnit vyznění příběhu, který čtou,
sledují nebo hrají.
The (or at least an) End.
Platformy: Windows, Mac OS X, Linux
Rok vydání původní verze: 2013
Hlavní designer: Chris Cornell
Žánr: dating sim, vizuální novela
Země výroby: USA
Žádné komentáře:
Okomentovat