Hra Afterland se na první pohled zdá být klasickou 2D hrou podobnou hrám typu Mario či mnoho dalších. Pokud však člověk trochu zabředne do principů této hry, zjistí, že tomu tak úplně není. Pokud bych se odkázal na literaturu, tak by to bylo analýza obsahu podle Jespera Juula. Ten rozdělil obsah každé hry na složku fiktivní a na složku s pravidly. Složka s pravidly je zcela prostá a je známá z již zmiňovaných her typu Mario. Ve hře s naší postavou můžeme běhat, skákat, šplhat po žebřících, atd. Nic neobvyklého. Složka fiktivní se s pravidly velice úzce spjata. Fikce má přiblížit hru hráči, aby pochopil její principy a samotný způsob, jak jí hrát.
Hra má zajímavě propojené vymyšlené prvky s prvky reálnými. Mezi vymyšlené prvky patří například samotný vzhled postavy a nepřátel, kteří pokud vidí naši postavu, tak se na ni zaměří svým „laserovým“ zrakem a tím postavu zraňují. Mezi reálné prvky můžeme zařadit to, že naše postava má vlastní dům, který se svým vnitřkem podobá klasickému domu a nebo to, že ve hře musíme sbírat různé spotřebiče jako televizi, lampu, atd.
Na první pohled je cílem této hry posbírat všechny spotřebiče ze seznamu, který dostaneme na začátku hry. Sbírání předmětů probíhá tak, že musíme překonávat terénní překážky, přeskakovat po žebřících a sbírat předměty do pytle, který má naše postava na zádech. Do tohoto pytle se nám však vejdou pouze 3 předměty a poté musíme věci donést domu, kde se automaticky umístí na svá místa. Ale jak jsem řekl, sbírání předmětů je cílem na první pohled. Protože pokud předměty zdárně posbíráte tak ve vašem domě ulehnete do postele a na obrazovce vám vyskočí hláška, zda jste si skutečně jistí, že jste vyhráli. Z čehož plyne, že posbíráním všech věcí hru zřejmě nevyhrajeme.
Na toto téma napsal práci Ian Bogost. Pokud si prostudujeme jeho texty, tak zjistíme, že například v této hře je můžeme najít přesvědčovací mechanismus, který nás nutí hru dohrát do konce. Takový mechanismus se vlastně shoduje s reálným světem. Jaké je v této hře mechanismus? Jak jsem již zmínil, nahromaděním hmotného majetku hra neskončí. Co tedy udělat dál? Ve chvíli, když do domu donesete všechny věci, jste postaveni před volbu, volba je možná v první chvíli skrytá. V domě se totiž nachází od začátku dvě věci. A to je postel a koš. Pokud po nasbírání věcí jdete spát, hra neskončí. Pokud však použijete koš a všechny věci vyhodíte, tak se najednou změní herní obrazovka. Zmizí ukazatel kolik věcí máte v pytli a počet celkem sesbíraných věcí. Dalším nezbytným krokem je vyjít ven z domu a nechat se nějakou nepřátelskou postavou zabít. Což zní sice trochu radikálně, ale je to tak. Po tom, co zemřete se za chvíli opět probudíte a postava, která vás zabila se stává vaším přítelem. Když poté dovedete nějakou takto získanou postavu k sobě domů hra skončí s tím, že jste vyhráli.
Pokud budeme ve hře hledat hlubší smysl, než jen pobavení, tak musíme dojít k závěru, že se nám hra snaží dokázat pravý smysl života. Tímto smyslem není tedy nahromadění věcí, ale spíše „nahromadění“ přátel. Snaha obklopit se lidmi, se kterými budeme přátelé. Měli bychom se tedy díky této hře zamyslet nad tím, jak žijeme svůj vlastní život. Samozřejmě bychom se pak mohli dostat k diskuzi o tom, jak se třeba mají chovat lidé, kteří jsou introverti a lidská společnost je až tak neláká a jsou raději sami. Ale tím bychom se zřejmě dostali do akademické debaty a k žádnému závěru bychom pravděpodobně nedospěli.
Žádné komentáře:
Okomentovat