Oíche Mhaith

Analýza hry

 Oíche Mhaith

Výrobce: Increpare Games (Stephen Lavelle, Terry Cavanagh)

Rok vydání: 2011

Celý název: Oíche Mhaith (Irish phrase for „Good night“)

Platforma: flash

Žánr: indie

           

Increpare Games

            Je nezávislé one-man studio Stephen Lavellea založeno asi v roce 2008 a fungujícím do současnosti. Za dobu své existence vyprodukovalo desítky her, převážně obdobného charakteru – krátká hra s DOS grafikou.

Oíche Mhaith

Prostředí a herní svět

            2D hra, graficky velmi jednoduchá – nejspíš kvůli úspoře času vývoje – celý svět se skládá ze 3 samostatných části – dům, hřbitov, ulice ( + závěrečná část, ve které je ovšem nic, pouze postavičky). Dům se dále rozděluje na 6 samostatných místností: Hallway, Kitchen, Den, Master Bedroom, „Your Bedroom“,  „Your Sibling’s Bedroom“. Jednotlivé místnosti se odlišují hlavně barvou prostředí.

            Ve hře vystupují celkem 4 hlavní postavy (Matka, dcera (Eimear), otec a syn), postava souseda a pes (Buttercup).

            Ovládání hry je rovněž velmi jednoduché – šipkami pohybujeme postavou a mezerník funguje jako interaktivní klávesnice.

Princip hry

            Hráč dostane jedinou hratelnou postavu, dívku jménem Eimear. Pomocí šipek může chodit, ale víceméně velmi omezeně – pouze na ulici sem a tam a popř. v domě mezi jednotlivými místnostmi. Hra je koncipována jako příběh, tudíž interakce mezi hratelnou postavou a ostatními postavami, se kterými lze interakce navázat, je mimo příběh neměnná. V rámci příběhu lze dělat věci jako např. stlát postel, nebo chystat příbory, ale pouze jednou. Víceméně celá hra je nalinkována a prezentuje pouze příběh. Největší výběr možností, co dělat, se hráči nabízí v tajemném počítači, který mění charakter člověka. Zde má na výběr 4 postavy a 4 symboly. Jednotlivé postavy poté mají různé interakce podle symbolu, který je k nim přiřazen. Celou hru lze dohrát za 5 minut.

Příběh a interpretace

            Celý příběh je krátký, ale umožňuje přístup do 3 rovin dění. První z nich je reálná rovina, ve které figuruje poměrně silně depresivní rodina – Matka, která vyčítá dceři prakticky cokoliv a vším jí dává najevo, že ona je přítěž rodiny, otec, který dceru ignoruje a mentálně je mimo, neustále kňučící pes, a dcera – ta je ve fázi smíření – na chování rodiny si zvykla a přijala roli špatné ovce.

            Reálný příběh představuje jeden den (resp. večer) v životě oné rodiny. Končí tím, že otec zastřelí sebe, matku i psa.

            Do minulé dějové roviny se dostáváme v momentě, kdy se dcera (imaginárně nebo reálně, to není z kontextu hry jasné) pokouší oživit rodinu. Dozvídáme se o smrti sourozence, bratra hlavní postavy, jehož smrt nejspíše zapříčinila současný stav rodiny.

            Osobně bych označil třetí linii imaginární – z kontextu hry se spíše přikláním k názoru, že se odehrává dívce v hlavě. Nejprve dívka pomocí zvláštního „počítače“ přeprogramovává charaktery členů rodin – zde můžeme nahlédnout do pravděpodobného mentálního stavu rodiny tak, jaký by byl v případě, kdyby smrt chlapce mentálně zvládli, popř. takový, jaký by dívka v nejhlubším nitru chtěla. Zde jde pouze o dohady. Každopádně tato dějová linie končí až tím, že jednotliví členové jsou navráceni do mentálního stavu před smrtí a tím, že se celá rodina objeví v temnotě, kde se setkají se zesnulým chlapcem, a všichni kromě dcery odchází.

            Trochu více bych se ale zaměřil právě na onu dívku, která je hlavní postavou. Díky psychickému tlaku rodičů můžeme najít 2 sféry její duše – první je ta, které se snaží zavděčit rodičům, kteří si na ní vylévají zármutek, do té míry, že přijímá svůj úděl špatné dcery a s tím i všechny nadávky a ignoraci. Druhá je ve fázi, kdy můžeme vidět „přeprogramované“ rodiče, jak dceru objímají, omlouvají se jí, říkají, jak jí mají rádi apod. Osobně jsem přesvědčen, že tato část příběhu se odehrává v mysli dívky a tedy reflektuje její tužby. Nejpodstatnější část je ovšem ta, kdy hru lze dokončit jen tím, že rodiče přeprogramujeme právě tak, jací byli před smrtí – tedy ignorantští, nesnášenliví apod. Dává se tím nejspíše najevo, že dívka už natolik přijala svůj děsivý osud, že není schopna přijmout jiné zacházení či jiné povahové rysy rodičů. Zajímavý je i fakt, že hra končí větou chlapce, že rodina je „zase pohromadě“ v momentě, kdy odchází bez dcery. To lze vysvětlit jen tak, že i tato dějová linie je v hlavě dívky, která se díky útlaku matky necítí být součástí rodiny. Tak či onak, hra nám vzkazuje, že dívka do rodiny nepatří.

Audiovisuální stránka hry

            Visuální stránka hry je jednoduchá – DOSová grafika, jednoduché základní barvy. Velmi podařený je však audio doprovod, který nesmírně ovlivňuje celou atmosféru hry – melancholické tóny nepřetržitého soundtracku a dle mého i velmi povedený zvukový efekt změny místnosti, který evokuje vstup do temné jeskyně, dávají hráčovi silný pocit tísně.

Shrnutí

            Hra Oíche Mhaith je založena na jediném příběhu. Ten je poměrně depresivní a tomu napomáhají prakticky všechny části hry – dialogy, soundtrack, i konec hry se táhne v duchu smutného osudu jedné dívky. Autor se dle mého názoru nesnažil poukázat na nic jiného a do hry nevsunul žádné poučení, narážky, nebo jiná sdělení – zaměřuje se právě pouze na příběh dívky. Zdali se celá hra táhne v rovině reálné, nebo v půli přechází do imaginární, ale ví jen autor.

 Poznámka - hra se mi 2x v průběhu sekla tak, že nešlo s postavičkou chodit, tedy chyba byla ve hře a ne ve flashi

(Autor: Jaromír Pumr)