Paolo Pedercini, Molleindustria (2016). Nova Alea (Windows, Mac OS, Linux).
Molleindustria, italský levicově zaměřený herní výrobce, už svými bezplatnými jednoduchými hrami stihl pobouřit několikrát. Jeho kritika iPhonů dokonce vynesla zákaz jeho hry Phone Story v App Storu, velmi kontroverzní byla i hra Organization: Pretofilia, která se dokonce řešila na půdě italského parlamentu, než ji Molleindustria stáhla z internetu.
Tentokráte se Molleindustria zaměřila na problém gentrifikace ve své další jednoduché hře - Nova Alea. V prvním díle série Playable Cities se ocitáte v rychle rozvíjejícím se městě, kde bleskově rostou ceny nemovitostí, které ovšem znamenají také odsun původních obyvatelů.
Jednoduchost především: Stačí dobře nakupovat a včas prodávat
Hra je skutečně ve jménu Molleindustrie velmi jednoduchá. Celá se odehrává na tmavě modré obrazovce, ze které vystupuje bílý čtvercový podstavec, který reprezentuje město. K ovládání stačí myš a pouze herními zvuky a vypravěčkou s dramatickým hlasem, která popisuje děj a změny ve městě.
Stejně jednoduchý je i herní princip. Hra je uvedena slovy: "For its dwellers, Nova Alea was a mixture of shelters, connections, memories, longings. For its masters, the city was a matrix of financial abstractions." Hra je pak v podstatě velmi nerovným soubojem mezi obyvateli (Dwellers) a investory (Masters).
Ve stylu Molleindustria však hráč ve hře nekoná dobro (ačkoliv i to je na jeho uvážení), ale naopak se vcítí do role Masters a nakupuje a následně také prodává nemovitosti za účelem zisku. V každém kole může provést nákup, prodej nebo počkat na další vývoj cen.
Zpočátku jednoduchému zisku ani nic nebrání. Trikem je odhadnout, která nemovitost nejvíce finančně poroste, koupit ji a poté také v pravou chvíli prodat. Pokud se to včas nepodaří, její cena ale opět spadne na minimum a zájem se přesune do jiné části města.
Po úvodních kolech se do hry dostává nový hráč - v troskách původních unikátních čtvrtí se objeví Weird Folk, přinášející život do nablýskaného kovového města. Jeho zásluhou se postupně v městě zorganizuje komunita Dwellers bojující proti rostoucím cenám nemovitostí a jejich rychlému přeprodávání.
Hráč se tak musí potýkat s několika překážkami. Jako první se objeví povinnost držet nemovitost až tři kola, později se přidá finanční strop, který zastaví cenu nemovitosti na nízké hranici a nakonec si začnou Dwellers kupovat také své nemovitosti, kde nechávají lidi levně bydlet a které nejsou k prodeji. Mezitím se Weird Folk pohybuje po městě.
Právě ve Weird Folkovi je schovaný háček. V jeho okolí ceny nemovitostí příliš nerostou. Pořídit si ale můžete i tu nemovitost, kde se právě nachází. A pokud tak uděláte, ceny okolních nemovitostí naopak letí nahoru velmi rychle. Dokonce tak rychle, pokud hráč vsadí na dvě nebo tři v jeho okolí, často je ani nestihne prodat, než opět jejich cena spadne. Pokud následně nemovitost s Weird Folkem prodáte, on město opustí a vrátí se až po několika dalších kolech.
Cílem hry z pohledu Masters je naplnit svoje peněženky dostatečnou hotovostí. Na levé straně hráčovi tak jednoduchá čára ukazuje ve fialové barvě hodnotu všech jeho nemovitostí a také hotovost. Její vliv na město lze také vidět pomocí krychle, vznášející se nad městem a zvětšující se v případě zisku. Na druhé straně pak svůj vliv získává také komunita v podobě žluté čáry.
V případě, že zvítězí Masters, je stane se město nepřítelem svých vlastních obyvatel a v urychlené animaci zde stále jen rostou další mrakodrapy. V případě, že svislou čáru rychleji naplní Dwellers, ve městě zavládne jakási symbióza mezi oběma skupinami, která umožňuje obyvatelům města fungovat v kapitalistickém prostředí. Hráč může Masters přivést i k bankrotu. Ale jen v tom případě, že v úvodu nakoupí tak nešikovně, že mu cena všech nemovitostí spadne na nulu. To už je ale po několika nákupech prakticky nereálné.
Není lepší prohrát?
Hře se vyplatila sázka na jednoduchost. Dohrát se totiž dá během čtvrthodiny a je poměrně návyková. Nejprve vás chytne pocit jednoduché výhry. Ano, zvítězit skutečně není příliš složité, stačí dobře dávat pozor, kde zrovna rostou ceny a kdy už je dobré nemovitosti prodat, a prohrát se vám podaří možná v jednom případě z pěti pokusů.
Skutečné kouzlo hry však spočívá v tom, že po několika výhrách vás začne zlobit svědomí. Přeci jen berete obyčejným lidem jejich domovy a nutíte je se pořád stěhovat. A tak se začnete snažit o opak - umožnit jim bydlení a nárůst jejich komunity. A kupujete tak nemovitosti s finančním stropem, které vám logicky moc nevydělají.
Hra tak naznačuje poměrně silně, že problém gentrifikace ve velkých městech (Nova Alea může znázorňovat Londýn nebo New York, kde je gentrifikace velmi vážným tématem) se nevyřeší bez vůle Masters. Tedy bez vůle investorů nebo i představitelů města. Dwellers mohou různými omezeními jejich vliv zpomalit, ale pořád jsou ve velmi nerovném souboji a pokud je cílem Masters skutečně pouze zisk, nakonec ho získají.
Vlastně i možné výsledky naznačují velkou nerovnost. Vždyť výhra Dwellers je v konečném důsledku pouze remízou a jakýmsi kompromisem. Dokonce i když s Masters v úvodu hry zkrachujete, hra naznačuje, že přijdou další Masters a ti se z chyb svých předchůdců poučí.
Velmi zajímavá je také role Weird Folk. Ten má pravděpodobně zobrazovat aktivistická hnutí a neziskové organizace. A skutečně, pokud Weird Folk působí sám za sebe, gentrifikaci ve svém okolí spomaluje. Jenže pokud se spojí s Masters, je výsledek opačný. Masters rychle získají zisk a Weird Folk město opouští jako zpráskaný pes. Alespoň, než se věci pokusí změnit další aktivisté.
Zároveň ve hře funguje dobře i vizuální symbolika. Tíha bohatství se nad městem vznáší v podobě velké fialové krychle, která se s rostoucím bohatstvím Masters zvětšuje. Naopak Dwellers symbolizují "kořeny" města, jak ukazuje animaci v případě jejich vítězství.
Závěr
Stejně jako se problém gentrifikace objevil ve velkých městech, začíná se objevovat také v médiích. Příkladem může i americký seriál Shameless, vyprávějící o chicagském ghettu South Side, ze které se investoři snaží udělat klidné a bohaté sousedství a poškozují tak hrdiny seriálu - původní obyvatele. Zajímavostí je, že stejně jako v Shameless i ve hře Nova Alea působí původní rezidenti dost bezmocně.
Hra je bezpochyby kritikou kapitalistické společnosti, nicméně se nesnaží vybízet k nějaké revoluci. Dobrým koncem je podle Nova Alea najít způsob jak zároveň vydělávat a přitom myslet i na životy obyčejných lidí. Ti musí stále bojovat o svá práva, ale zároveň také potřebují pomoc i od mocných investorů a politiků. Ale pozor - cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly a přemíra snahy nebo dohoda se špatnou skupinou lidí může vést k opačnému efektu než pomoci.
