Hot Date with (hot) dog or what?

George Batchelor (2015). Hot Date. (Windows, Mac Os, Linux).

Úvod

Hra Hot Date je z žánru "dating simulation" a jejím autorem je anglický herní vývojář žijící v Londýně. Jedná se o jeho první hru po získání titulu v oboru počítačové animace na University of Bournemouth. Již na škole vytvořil jako projekt hru s názvem The iron Man Game, kde hráč hraje za postavu oka. V současné době pracuje na hře s názvem Far from noise, což je konverzační hra, přičemž hráč se nachází v havarovaném autě balancujícím na kraji útesu a jeho záchrana (zřejmě) závisí na úspěchu konverzace s vedle stojícím jelenem. Je očividné, že George Bachelor je specialistou na hry, které se vymykají v rámci svého žánru a od podobných her se liší svým zpracováním. Ani titul Hot Date není výjimkou a od ostatních "dating simulation" her se liší provedením a obsazením. Nepoznáte, jestli je to jedno a to samé rande pořád dokola, nebo několik rozdílných po sobě jdoucích schůzek. Je hra Hot Date k smíchu, k pláči nebo k dlouhému zamyšlení? To nechám na každém z vás, ale dále bych vám ji chtěl trochu představit z mého pohledu.

Herní mechaniky

V žánru „dating games“ a především u simulací „speed dating games“ nebývají herní mechaniky nijak složité, a nejinak tomu je i v případě hry Hot Date. Začne klasické rande, kdy se navzájem představíte, a dále je vaším úkolem posouvat se postupně v konverzaci během časového limitu 3 minut. Pro ovládání hry vám postačí pouze klávesnice a ve většině sezení dokonce jen šipky a klávesa enter, neboť kromě vašeho jména na úvod musíte zřídkakdy napsat vaši odpověď na klávesnici. Většinou se jedná pouze o výběr předem připravených otázek a odpovědí. Otázky převládají, jelikož málokdy vašemu protějšku musíte odpovědět a v ještě méně případech musíte odpověď sami napsat. To je logické, protože je obtížné na jakýkoliv vámi napsaný text reagovat. Proto jsou rekce protějšku v podstatě nijaké, aby alespoň minimálně pasovaly k čemukoliv, co napíšete. Dalším problémem herní mechaniky je určitá (ale zcela oprávněná) snaha o výlučně vámi vedený dialog, přičemž pokud už je vám položena otázka, musíte na ni odpovědět opět otázkou, která však s tou předešlou vůbec nekoresponduje. Kromě chybějící návaznosti jednotlivých dialogů je chybou i konec, kdy je hra někdy ukončena i uprostřed položené otázky. Odpověď se již nedozvíte, prostě konec a zvonec. Při opětovném hraní jsem se snažil vypozorovat, zda hra nabízí nějaké varianty postupu dialogu, případně zda se někdy podaří dosáhnout nějakého cíle, ale marně. I mechaniky jsou částečně „absurdní divadlo“ (jako celá hra) a v porovnání s hrou Speed Dating (kde kontakt na protějšek můžete (ne)získat podle vámi zvolených vět) jsem nedokázal ničeho dosáhnout.

 Audiovizuální reprezentace

Může hráče nějak znatelně překvapit seznamovací hra po audiovizuální stránce? Ve hře Hot Date nám její autor George Batchelor servíruje hlavní překvapení hned na začátku, poté se již jedná o vzhledově standardní seznamovací hru bez dalších velkých překvapení, ale popořádku. Při spuštění hry se objeví šedá obrazovka s růžově napsaným názvem hry a toto barevné schéma hráče doprovází již po celou dobu hraní. Barevné ladění tak odpovídá romantickým předpokladům, nicméně vzápětí přichází ono veliké překvapení a naproti vám sedí u stolu pes, přesněji řečeno mops (mopsl). Pokud to hráč před spuštěním hry neví, věřím, že ho to dokáže na určitou chvíli vyvést z míry. Můžeme se jen domýšlet, co tím chtěl autor hry říci nebo jaký byl jeho záměr. Možná autor tuto rasu psa vybral pro její výraz v obličeji, neboť mops má pořád jakýsi smutný a zároveň roztomilý výraz ve tváři, který je domnívám se vhodný pro osobu účastnící se romantické schůzky (zároveň však v kontrastu s jazykem a způsobem vyjadřování se tohoto roztomilého psíka v rámci hry). Zbytek scény, kterou hráč vidí na monitoru (a která je po celou dobu hry neměnná) už nijak nevybočuje. Jedná se o část potemnělého pokoje, kde sedíte u hnědého kulatého stolu spolu s narůžovělým mopslem. Na stole je trojramenný svícen se třemi plápolajícími svíčkami a psova jmenovka. V pravé části monitoru z vašeho pohledu se nachází rozsvícená stojací lampa a nalevo od ní hodiny odpočítávající čas vaší schůzky. V levé části monitoru je na zdi nápis „DATING“, podlaha je hnědá a zdi jsou modrozelené. Vizuální stránku hry doprovází jedna monotónní hudební smyčka (jejímž autorem je Levi Pack), která je spíše pomalejší a skládá se z bicích a hry na kytaru. Při delším hraní vám hudební doprovod možná začne vadit a jeho styl pouze dotváří už tak absurdní zážitek. Nakonec bych se rád zmínil o jednom aspektu hry, který mě potěšil. Když vyberete z nabízených možností dialogu a ta se přepisuje pro mopsla, nebo když se jeho odpověď přepisuje pro vás, tak se věta objevuje na monitoru postupně po písmenkách a jsou trochu slyšet zvuky připomínající psaní na stroji. To je rozdíl oproti jiným „speed dating“ hrám, kde se vaše možnosti i odpovědi vašeho protějška objevují celé naráz. Tato drobná odchylka ve hře Hot Date vytváří dojem aktuálnosti a interaktivity, snaží se navodit pocit co největší reálnosti a současnosti této „dating“ simulace. Jednoduché, fungující a potěšující.

Narativ

V případě hry Hot Date nevypadá příběh zprvu nijak dlouze ani komplikovaně. Jedná se o simulaci rychlé seznamky, jejímž cílem je v omezeném čase zjistit o vašem protějšku nějaké informace a získat přesvědčení, zda se chcete v budoucnu znovu setkat či nikoliv. Výhodou tohoto způsobu seznamování je, že za určitou dobu poznáte více lidí než při klasickém seznamování. Hra startuje rychle bez zbytečného zdržování a hrajete ji z pohledu první osoby, mops (ano, vaším protějškem je opravdu pes) vám představí své jméno a vyzve k představení vás. Poté musíte vybrat jednu až dvě zdvořilostní úvodní věty (například „Jak se máš?“ nebo „Kde jsi vyrůstal?“) a posléze se objevuje hlavní nabídka možných otázek, která vás provází celým rande až do jeho konce. Máte na výběr pět možných typů otázek, které se ještě dále dělí na podkategorie prvotních otázek. Celkový počet možností je 68, tudíž je takřka nemožné je nějak různě prokombinovat a sledovat případné změny ve hře. Nicméně odpovědí na určitou otázku je omezeně, většinou tak tři, pak se již odpovědi opakují. Mops vám na otázku odpoví a vy musíte vybírat novou otázku. Pouze v některých případech vám odpoví zpětnou otázkou, na kterou musíte vybrat odpověď nebo ji napsat (to se stane velmi zřídka). Zhruba po třech minutách času zazvoní zvonek a musíte vybrat pozdrav na rozloučenou. Poté ihned začíná nová schůzka, která probíhá úplně stejně a tak stále dokola, než se objeví titulky a hra je ukončena.

Hra Hot Date je statický příběh, který se odehrává pouze za pomoci dialogů, jež jsou v podstatě předem dané. Tato simulace rychlé seznamky je velmi zvláštní v tom, že nevíte, zda jste také pes nebo člověk. Nevíte, jakého jste pohlaví, protože pes se představí někdy žensky a někdy mužsky znějícím jménem. Celkové absurdní vyznění hry dotvářejí odpovědi mopsla, neboť se jedná o směsici upřímně, cynicky, sarkasticky, ironicky a kdovíjak ještě znějících odpovědí. Hráč málokdy ví, co si má v podstatě myslet. Domnívám se, že autor se touto hrou snaží ukázat určitou nesmyslnost rychlého seznamování, protože v krátkém časovém období se náš protějšek může někdy chovat mile a jindy ironicky, avšak ve skutečnosti to může být úplně jiný člověk (nebo pes?).

Platformy: Windows, Mac Os, Linux, iOS
Rok vydání: 2015
Žánr: Dating simulátor
Autor: George Batchelor
Hudba: Levi Pack
Země výroby: Velká Británie

Jan Žížala
#dating sim #Hot Date

One Night Stand

Hra  One Night Stand se řadí do žánru „ Dating sim“, který je populární především u výrobců her z Japonska. U tohoto druhu her, jde nejčastěji o spojení textových novel a japonského Manga stylu, který je čím dál tím populárnější a proniká už i do světa videoher. Jednotlivé tituly se liší především tím, zda kladou více důrazu na romantiku nebo na erotiku, přičemž se odehrávají v různém prostředí a mohou obsahovat rozmanité sub žánry, jako je sci-fi nebo horor.

Na začátku se hráč ocitne v roli muže, který se nachází s cizí ženou v její posteli. Následuje konfrontace obou postavu, jejímž cílem je objasnit co se stalo minulou noc a zjistit co tyto dva neznámé lidi spojuje. Při objasňování včerejších událostí, o kterých se nedozví pouze od dívky, jménem Robin, ale také z indicií skrytých po jejím pokoji, se tak mezi těmito dvěma cizinci může vyvinout pouto.

Po audiovizuální stránce, je hra stylizována do „ oživlých kreseb, kdy jsou patrné obrysy postav obtažené černou linkou v kontrastu s tlumenými narůžovělými barvami, které způsobují splynutí prostředí, tedy pokoje dívky kde se celý děj hry odehrává. Co se týče zvuku, je využit pouze u některých činností, jako je vrnění mobilu nebo usrkávání kávy. Absence zvuku u dialogů se objevuje i u ostatních simulátorů tohoto typu, rozhovory jsou tu zprostředkovány pouze pomocí textových tabulek. Další složkou je hudba, která má za úkol dotvářet atmosféru. Objevuje se pouze v určitých chvílích a jedná se pouze o jednu skladbu.

V samotné hře lze dospět k šesti rozdílným závěrům. Hráč je postaven před řadu morálních voleb a na základě jeho rozhodnutích se dopracuje k jednomu z konců. Přestože v žánru Date simulátorů, je kladen největší důraz právě na rozhodnutí, která hráč vykoná a na jejich základě poté buď u svého protějšku uspěje nebo ne, ve One Night Stand je cítit jistá dávka nesvobody. V průběhu rozhovorů se objevují tři klíčová místa, která rozhodnou o výsledku hry a všechny ostatní fráze se tak stávají pouze výplní v podobě prázdných hovorů. Dalším mechanismem je průzkum pokoje dívky, z věcí rozmístěných okolo se můžeme dozvědět informace o její osobnosti a v neposlední řadě i věci, které se odehráli minulou noc, na něž si kvůli včerejší nadměrné konzumaci alkoholu nemůže vzpomenout. Nicméně i po prozkoumání všech možných předmětů, získané informace nemůžeme využít ve vztahu k dívce, kromě jejího jména získaného buď z peněženky, nebo z notebooku, ani ve společných rozhovorech.

Tyto dva hlavní prvky, tedy „nesvoboda“ v rozhodování a nemožnost využívání informací získaných z průzkumu, lze buď vykládat jako dočasný technický nedostatek, z důvodu toho že se zatím jedná pouze o demo verzi, který bude s nástupem plné verze vyřešen tím, že na místo „hluchých“ míst bude umístěna velká řada nových konverzačních možností a rozhodnutí. Dále je možné že hráč bude moci využívat získané informace při rozhovorech.  Další, více pravděpodobnou možností je to, že právě tyto mechanismy jsou tím, čím se One Night Stand odlišuje od ostatních her ve svém žánru a také to co hru dělá „realističtější“. První věcí, kterou se toto dílo liší od žánrových her tohoto druhu, jsou již zmiňované konce. Hlavním předpokladem pro tento žánr je romantika a lze ho považovat za jakousi „ červenou knihovnu“ mezi videohrami a paralelu lze nalézt i s romantickým filmem. Všemu co je spojené s romantikou, tak nesmí chybět jedna věc a to je: šťastný konec plný lásky, jaký si divák nebo čtenář představuje, právě ten v této hře chybí. To nejlepší zakončení, jaké může hráče potkat je přátelství, které je, pokud se jedná o milostný vztah, většinou bráno jako zklamání. Další, čistě mechanickou věcí, kterou se hra vzpírá žánrovým konvencím je přítomnost zrychlování děje a ukládání, řada podobných her se snaží hráče oslovit svou obtížnosti, kdy jedna chyba v rozhovoru nebo špatně zvolená odpověď urazí nebo znechutí protějšek a hra se tak musí začít od znova. Díky umístění těchto dvou mechanik, je hra přístupnější a nabádá hráče k rychlému objevování nových možností.

Dalším bodem je realističnost. I když jsou často hry žánru „Dating sim“ zjednodušovány, One Night Stand se o to příliš nepokouší. Můžeme si toho všimnout už u výběru postavy. Hráč vše vidí z pohledu protagonisty, to sice není u tohoto žánru příliš neobvyklé, ovšem co je důležitější, je to, jak je hrdina prezentován, hráč o něm dostává jen minimum informací, z důvodu aby mohl lépe splynout a hra mu tak naznačuje, že situace, která se odehrává na obrazovce, může potkat každého z nás a přesně tak jak je to zobrazeno ve hře, se řada lidí v této chvíli zachová. Zde se dostáváme k výše zmíněným předmětům, které může hráč prozkoumávat, pokud by někdo, kdo si z minulého večera nic nepamatuje, využil všech indicií po pokoji dané ženy, která mu je minulou noc pravděpodobně ani nesdělila, byl by považován za podivína nebo stalkera. Využití osobních věcí Robin, také může narážet na to, o čem jsou většinou jednorázová povyražení, tedy o anonymitě. To hlavní co se hra snaží hráči sdělit, je to že od ní nemá očekávat nic jiného než to, co už má napsáno v názvu, tedy „jednorázovku“ na šťastné konce se zde nehraje, záleží pouze na tom, jak se kdo v dané chvíli zachová.

One Night Stand - Kocovina s happyendem?

Kinmoku (2016). One Night Stand - demo verze. (Windows, Linux, OS X).

Když si máte vybrat mezi speed datingem se psy (Hot Date), zachraňováním života holky, kterou ani nevidíte, a která vás ne a ne poslechnout (Save the Date), proklikáváním nekonečného intra s umírající scénou typickou jihovýchodním odnožím populární zábavy (Katawa Shoujo), pak vám hra blízká realitě jako minulá noc připadá reálnější než pohled do zrcadla. Ve hře One Night Stand se můžete snadno najít, nebo se v ní můžete toužit najít, každopádně vyzkoušet si, co jste mohli udělat jinak nebo si nacvičit ideální reakci, není nikdy k zahození.

Narativ

V kůže muže zasaženého kocovinou nejvyššího kalibru a ‘blackoutem’ z předešlé propařené noci se probudíte v neznámém pokoji, v cizích peřinách, s tajemnou a kam až vidíte, tak i nahou dívkou po boku. Po chvíli absolutního zmatení sáhnete po jediné věci, která vám může přinést odpovědi - po svém mobilním telefonu. Od této chvíle na vás čeká řada rozhodnutí, které ovlivní, jak se z této situace dostanete nebo jak tuto situaci zvládnete.

Příběh se odehrává ve dvou rovinách - tou první je ta, kde hrajete jen za svou postavu a řídíte její kroky. V té druhé se snažíte komunikovat s neznámou dívkou, na jejíž jméno si ani za nic nemůžete vzpomenout.

Když hrajete za svého hrdinu, ocitáte se v pokoji sami a máte omezený čas (omezený počet kroků), které můžete podniknout (prokliknout), abyste buď rychle zmizeli, anebo zjistili, co se včera v noci stalo. Indicií je v celém pokoji mnoho, při jednom kole se ovšem nikdy k prozkoumání všech nedostanete. Když spojíte zvědavost, touhu po poznání a nenásilnou, přesto účinnou větu objevující se vždy po dohrání, tak vás hra nutí k automatickému tisknutí tlačítka replay.

Herní mechaniky

Ve hře One Night Stand se ocitáte se ve fikčním světě simulujícím reálnou situaci. Svými herními mechanikami One Night Stand přesně zapadá do kategorie her s názvem vizuální román. Hratelnost je zjednodušena, děj posouváte pouhým klikáním (Point and Click investigation), zároveň má příběh více dějových linek a alternativních konců (vývojářka jich v demoverzi slibuje až 6).

Audiovizuální reprezentace

Hra na první pohled zaujme. Byla vytvořena rotoskopickou animací, tudíž tam, kde stojí neznámá animovaná dívka, stála předtím reálná dívka, kterou někdo překreslil. Do hry se to přenáší přirozeností pohybu, gest a výrazu. Jinak je grafika statická.

Hra je doplněna i o originální soundtrack, bohužel demoverze má bugy a v mém případě to znamenalo hrát hru bez možnosti spuštění zvuku.

Myšlenka hry

Díky možnosti opakovat hru, která rychle odsýpá, můžete povolit uzdu svým nejhorším, ale i těm nejlepším vlastnostem. Ze dveří bytu na neznámém místě můžete vyjít tedy jako gentleman, hulvát, šmírák, čumil nebo jen jako kluk, který někde po cestě udělal chybu. Dívka na druhé straně představuje milou dívkou nejistou si krokem, který minulou noc učinila. Její reakce nehledě na akce vás jako hrdiny zůstávají víceméně stejné.

Morální dilema je tedy předkládáno jen vám v pozici muže, žena tu vystupuje jen jako oponent, který má dopředu promyšlené, jak se k situaci postaví.

Jako hlavní myšlenku hry tedy beru možnou různorodost interakcí, ke které mezi postavami dochází. V krizových situacích vyžadujících rychlé rozhodování, kam se tato situace s přihmouřením oka může řadit, se počítá vždy první slovo a první akce, málokdo kdy dostane možnost na zpětnou opravu. Hra One Night Stand je jasným potvrzením platnosti tohoto tvrzení, na rozdíl od reálného života tady ovšem máte možnost vrátit se zpět na začátek a vyzkoušet si, jak byste dopadli, kdybyste zvolili jinou cestu. Dalo by se tedy říci, že co se ve One Night Stand naučíš, jako když najdeš. 

Pokud patříte k romantickým duším a doufáte, že jedna neznámá dívka a jeden hrdina dají dohromady dvě, pak vás zklame i plná verze hry. Konečné řešení zůstane tam, kam od začátku odkazuje - k záležitosti pouze na jednu noc.

Autorka

Pod pseudonymem Kinmoku vystupuje nezávislá britská vývojářka Lucy Blundell žijící ve Frankfurtu nad Mohanem. Demo hry One Night Stand je její první krátký vizuální román, plnou verzí na ní chce navázat v létě roku 2016. U tématu dating sim pravděpodobně v budoucnu zůstane, protože právě pracuje na své první hře, kterou vytváří kompletně sama. Ta ponese název LoveIRL.

Shrnutí

Díky zasazení do reálného světa, uvěřitelným konverzacím a možnosti rozdílných konců, jsem hru, která se dá uhrát v minutách, hrála v několika opakování přes hodinu. Z výše uvedených her mě bavila nejvíc a hrála jsem jí dál i přes chybu, která mi zabrala celou obrazovku přibližně po každém druhém kliknutí. To je buď důkazem chytlavé hry, nebo počínající poruchou OCD. Kloním se ale k první variantě.

Windows, Linux, OS X.

2016.

Visual novel.

Lucy Blundell.

Velká Británie.

Katawa Shoujo – Láska bez bariér

Hra s kontroverzní tematikou „randění“ tělesně postižených vznikla v roce 2012 a její předlouhou byl kreslený vtip z fóra 4chan, na kterém bylo zobrazeno pět dívek s různými druhy postižení.
S cílem šokovat je autoři vtipu vytvořili jako sexy dívky v japonském stylu manga.  O tom, že lásku si můžete najít i ten, komu chybí ruka, noha, je hluchý či jinak tělesně postižený, nás ve hře Katawa Shoujo (anglicky „Crippled girls“) přesvědčuje Hisao Nakai, kluk, který se vzhledem ke své nemoci dostane na speciální střední školu, kde se seznamuje se spoustou „milých a sexy postižených dívek“. Jakkoli se tematika může zdát nevhodná a šokující, hra ji reflektuje velmi citlivým způsobem. 

Hra Katawa Shoujo je typickým představitelem žánru „visual novel“ neboli visuální román.
Při hraní her tohoto žánru si můžete připadat, jako když čtete knížku, jak už sám název napovídá. Hra totiž hráči servíruje text, který je doprovázený obrázky. Úkolem hráče je číst a „klikat“ myší pro zobrazení dalšího textu.  Kromě klikání a občasného rozhodování o tom, jak bude hra probíhat, toho hráč příliš dělat nemusí. Právě pasivitu hráče považuji u hry Katawa Shoujo za negativum.
Zvolený žánr sice přílišnou aktivitu hráče ani neumožňuje, ale proklikat se stem pasivních obrazovek, než narazíte na jednu interaktivní, skutečně vyžaduje velkou dávku trpělivosti.

Na začátku se seznamujeme s hlavním hrdinou, mladíkem jménem Hisao, který se chystá vyznat lásku dívce svých snů. Když mu dívka řekne, že se jí líbí, Hisao dostane infarkt.  Je převezen do nemocnice, kde je mu diagnostikována srdeční choroba – chronická arytmie. Hisao je v neustálém ohrožení života, a proto se jeho rodiče rozhodnou, že ho pošlou na speciální střední školu, kde bude pod stálým dohledem lékařů. Hisao z toho zpočátku není nadšený, ale pak se všechno změní. Na střední škole Yamaku se totiž postupně seznamuje s pěticí dívek a záleží jen na hráčově volbě, kterou z nich se rozhodne sbalit.

Kromě Hisaa je právě pětice postižených dívek stěžejními postavami hry. Každá z dívek má jiný handicap. Interaktivita hráče spočívá v rozhodování, se kterou z dívek se Hisao dá dohromady. Může to být třeba Lilly, která je od narození slepá, Emi, co nemá nohy, nebo Hanako, která má těžké popáleniny.
Hisao (nebo autoři hry) rozhodně dívky neškatulkuje podle jejich postižení. Jsou to právě rozdílné povahy dívek, které jsou ve hře klíčové. A tak si Hisao může vybrat milou slušňačku, stydlivou šprtku nebo zlomenou umělkyni. Právě promyšlený podtext, díky kterému hráč vnímá tělesně postižené jako úplně normální lidi, považuji za jednu z velkých předností hry.
Hra je také zajímává v tom, že její děj se liší v závislosti na tom, pro kterou z pěti dívek se Hisao rozhodne. Každá z „cest“, které vedou k získání jedné z pěti dívek, trvá kolem čtyř až pěti hodin. Máte tak skutečně spoustu času dívku poznat.

Katawa Shoujo obsahuje taky sexuální scény, které se ale dají v nastavení vypnout.
Sexuální scény se objeví až po hodinách hraní jednoho příběhu a rozhodně se nejedná o žádné porno. Jsou většinou dost emocionální, některé deprimující a pár z nich je taky dost vtipných. Namísto toho, aby nám tvůrci servírovali nějaké bezduché „sexy“ scény, se snaží víc zaujmout dějem.

Grafika hry je jednoduchá, ve hře se nachází jak animace, tak fotografie, které jsou statické a spolu se skvělým soundtrackem vytváří pro hráče autentické prostředí.
Provedení kreseb považuji za jedno z velkých pozitiv hry, animace postav jsou promyšlené do detailu a po vzoru manga jsou také roztomilé a atraktivní.
Audio provedení hry považuji také za povedené, dobře doplňuje text a vtahuje tak hráče více do příběhu. Někdy jsou zvuky jemné, jako například zvuk deště či zpívání ptáků, jindy se jedná o hlasitější zvuky v podobě prásknutí dveřmi apod.
Soundtrack hry je skutečně podařený a perfektně doplňuje jednotlivé pasáže s texty. Každá dívka má svou vlastní ústřední melodii, která se k ní skvěle hodí a vystihuje její charakter.

Hra má i své slabiny, za které kromě nedostatečného zapojení hráče do hry považuji i perspektivu pouze z mužského pohledu, což může hru učinit méně atraktivní pro ženy.
Bylo by zajímavé, kdyby bylo hru možné hrát i prostřednictvím protagonistky – ženy a prožívat tak příběh z jejího úhlu pohledu. Jako menší negativum vnímám také některé velmi dlouhé dialogy, které sice přispívají k realistické povaze hry, ale někdy jsou zcela zbytečné.

Přestože žánr visuální román není pro každého, hra Katawa Shoujo určitě stojí za vyzkoušení.
Celkově vzato je to velmi dobře provedená hra, u které se vývojářům podařilo vytvořit emocionální příběh, co překonal moje očekávání.

Platformy: Windows, Mac OS X, Linux x86
Rok vydání původní verze: 2012
Žánr: vizuální novela
Země výroby: mezinárodní spolupráce

Hot Date jako imerzivní (a bolestný) seznamkový komentář

Při spuštění Hot Date naše uši nejdříve zaplatí uhrančivá hudba a pak se před námi zjeví virtuální mops usazený u stolu s hořícím svícnem v jakési potemnělé restauraci. Je to náš virtuální partner pro virtuální speed datingovou seanci.

Ptá se nás na naše jméno. Odpovídáme, čímž se okamžitě umocňuje pocit imerze a identifikace z do té chvíle anonymní hlavní postavou. Nastávají dvě minuty, během kterých se musíme snažit s mopsem načít nezávaznou konverzaci. Na jednoduchém půdorysu hry, která je distribuovaná zcela zdarma (či za dobrovolný poplatek) ale její vývojář dokáže s minimem prostředků rozehrát sofistikovaný komentář, který je formou unikátní hernímu médiu.

Hledání cesty z labyrintu sarkasmu

Automatickou reakcí hráče je pokusit se uprostřed spousty možností a cest nalézt ty, kterými mopslíka uspokojí a konečně zavedou řeč na téma, které ocení i on. Metodou pokus-omyl se tak vrací k různým variantám otázky “dělali jsi někdy x” a zkouší, jestli nenalezne cestu, kudy konečně obrátit rande dobrým směrem. Je to ale snaha marná, protože i když by žánr hry mohl napovídat, že kladný výsledek existuje, autoři na hráče připravili falešné divadlo. Když totiž Hot Date hraje dostatečně dlouho, odhalí, že neexistuje žádná jeho akcemi modelovaná mopslíkova osobnost, nebo předpřipravené scénáře, které když odhalí, uspěje. Sice se o to pokouší, ale naráží na další a další náhodné výbuchy sarkasmu, ironie nebo čirého pohrdání. A zjišťuje, že ve fiktivním světě speed-datingových seancí Hot Date dobrý konec neexistuje. 

Je to poznání o to bolestnější, neboť autoři občas jakoby naznačí, že se konečně diskuze stáčí dobrým směrem - to, když mopslík ocení váš vtip, nebo kladně odpoví na hozenou konverzační rukavici. Z pravidla ale pak následuje o to ostřejší odseknutí při pokusu na úspěch navázat. Hráčova snaha téměř zoufale během vymezeného času najít téma, které bude mít úspěch, je podminovaná i například tím, že všechny nabízené vtipy jsou spíše nevtipné a seznam konverzačních otvíráků je až na výjimky plný replik, které bychom asi sami nikdy nevyřknuli. 

Herní mechaniky jsou nastaveny tak, že hráče navíc zareagovat nutí. Po chvíli nečinnosti se začne ozývat návodná šipka, poté i sám váš “partner” zareaguje nahlas vyřčeným posměškem. Spolu se zlověstně tikajícími hodinami odpočítávajícími vyměřený herní čas tak vytváří téměř hmatatelný dojem trapného ticha.

Ironie Hot Date vůči hráči je tak trojí - jednak ho zahrnuje nekonečným přívalem sarkasmů, na kterého nutí reagovat, ale prakticky mu jakoukoliv smysluplnou odpověď znemožňuje.

Interaktivní identifikace

Výsledný dojem by ale byl poloviční, pokud bychom pouze vybírali z už předpřipravených odpovědí. Kromě nutnosti uvedení vlastního jména se tak ve hře občas objeví nutnost frázi, repliku, nebo reakci vymyslet a napsat jí na klávesnici. To není důležité z hlediska interakce s virtuálním protějškem (mops má stejně na ně už předem připravené odpovědi), ale pro zpřítomnění herního zážitku. Jakmile jsme nuceni anonymní postavu hned na začátku pojmenovat, přestává nám být lhostejná. Symbolicky tak do ní obtiskujeme svojí část a všechno následné dění si musíme brát tak trochu osobně. Podobně fungují i další místa, kdy hra vyžaduje k dalšímu postupu kreativní součinnost hráče. Ve chvílích, kdy už bychom autorův záměr vystřelit si z nás i nedostupností rozumných odpovědí, nám dává možnost o nějakou vlastní se pokusit s nadějí, že nyní to konečně vyjde a autorita virtuálního psa nám otevře svou duši. A protože jsme se s naším avatarem ztotožnili, odmítnutí bolí o to víc.

Krutost herního času a symbolické nesnáším tě

Zatímco v řadě mainstreamových titulů dochází k vytváření napětí například prací se skriptovanými situacemi, Hot Date naléhavost vytváří simulací skutečného speed-datingového elementu, totiž omezeného času. V každém “kole” se tak nanovo začíná točit ciferník virtuálních hodinek, přičemž jakmile dosáhne dvanáctky, veškerý náš postup končí. Cítíme tak potřebu, shodnou s realitou skutečných speed datingů, co nejvíce protějšek zaujmout v kruté realitě omezeného časového rámce. Zkoušíme, vybíráme, jsme trestáni mopslíkovými poznámkami a na herní obrazovce se ručička pomalu sune do jistého konce a cinkání, když dojede na konec, tak jako minule oznamuje, že jsme zase ničeho nedosáhli.

Použití krátkého časového limitu pro jednotlivé iterace herního zážitku jsou funkční ještě v jedné rovině - jsou totiž simulací pocitu skutečného těkavého speed datingu. Stejně jako v něm se před námi během i pouhé půlhodiny hraní vystřídá nespočet psů s různými jmény. Vnímáme tak povrchnost celé seznamovací metody dalo by se říci z první ruky, dusí nás příval sarkasmů, které hra dávkuje s neúnavnou kadencí. Vysvobodí nás tak jen hlavní menu a položka exit, tak jako v reálném světě odchod z restaurace.

Hra ale nabízí určitou katarzi. V závěru nám totiž umožňuje vynést směrem k našemu partnerovi poslední větu - která může poněkud překvapivě znít i “už tě nechci nikdy vidět.” Autor tak nabízí hráči katarzi, symbolickou tečku za jedním ze sarkastických mopsů a jasný předěl do další, snad už úspěšnější datingové seance.

Komentář speedatingové kultuře

Kompilátem všeho výše zmíněného není Hot Date náhodou - ostatně ani názvem. Ten totiž dost možná odkazuje k reklamním sloganům (či marketéry agentur v myslích zákazníků vyvolávaným představám), že právě jejich upsání se speeddatingovému kolotoči jim přinese vyvoleného či vyvolenou. Hot Date ale záhy po svém spuštění tento dojem demaskuje. A čím dál víc se hráč noří do světa jeho mopslí fikce, tím víc začíná dostávat kontury hlavní poselství hry George Batchelora: speed dating je jen koloběhem marného čekání na lidské souznění. Je to nekonečná série očekávání a zklamání, trapného ticha a možná ještě trapnějších vtipů na jeho prolomení.

_____________________
Platformy: Linux, Windows, Mac OS X
Rok vydání: 2015
Autor: George Batchelor
Žánr: Dating simulátor
Země výroby: Velká Británie

Hot Date: Sbalte si sexy mopse

Co Hot Date vlastně je

Už úvodní popis na webových stránkach autora naznačuje, že Hot Date není typickým představitelem svého žánru „dating sim,“ neboli simulátorů randění. Zatímco známější flash/unity/ren’py hry tohoto typu, jako Kingdom Days Sim Date nebo White Day Game míří často spíše na dívky než na chlapce a ve většině případů jsou vyvedeny v anime grafickém stylu (neboť jsou převážně japonské), Hot Date takový není. Především proto, že bytost, se kterou na rande jdete, není člověk.

Je to pes. Konkrétně mops – z hlediska lidského tvora, který hodlá najít partnera, pravděpodobně jedna z nejméně atraktivních možností protějšku. Důvodů, proč byl vybrán právě mops, vidím hned několik a analýza se jim bude ještě věnovat.

To však není jediná odlišnost. Hot Date si také pohrává s, alespoň v současnosti, velmi populární formou randění. Speed datingem, a to konkrétně jeho minutovou verzí.

Láska je mrtvá, ať žije nenávist

Pravděpodobně již během představování bude hráč uražen – možná ano, možná ne. Rozmluva s každým „partnerem“ je do jisté míry náhodná; mops však zůstává, stejně tak otázky, které může hráč pokládat.

Jak to funguje? Pomocí klávesových šipek vybíráte text, případně napíšete konkrétní odpověď a enterem svou volbu potvrdíte. A čekáte na odpověď: Obvykle buď sarkastickou, mimo mísu, nebo alespoň cynickou. Takto probíhá jednu minutu celý proces, než se rozloučíte, ať už přátelsky nebo nepřátelsky, a dostanete nového mopse. Tedy, nového. Toho samého, s jiným jménem. Ač odpovědi se samozřejmě liší, pocitu „všichni jsou stejní“ se neubráníte. A to není nutně špatně.

S mopsem se nikdy dohromady nedáte, rozumět si nebudete, a fyzická přitažlivost v tomto případě nehraje pražádnou roli. Tak například na otázku „Have you ever been to one of these?“ dostanete prakticky pokaždé (během mých pár desítek přehrání jsem alespoň jinou nedostal) velmi popudlivou a lehce antisociální odpověď ve stylu [sic] „Are you kidding me????? This? I hate dating!“

Zrcadlo společnosti?

Mops je pro tuto hru perfektní volbou.

Hot Date není simulátorem randění, nebo simulací seance speed datingu. Ani zdaleka. Co přesně Hot Date je, nelze s jistotou říct. Vysvětlení autora neexistuje, smysl si může najít každý ten svůj.

Uvedu však jisté skutečnosti, které ze hry vyplývají. Pro zjednodušení je rozdělím v číselný seznam.

1. Fyzický vzhled a sexuální přitažlivost je jedním z prioritních prvků nejen samotného randění, nýbrž i počítačových simulací téhož. Proto hrdinky dating sim her jsou objektivně velmi přitažlivé – roztomilé, s hezkým obličejem, pokud je vyobrazeno, pak i (jak je v současnosti vnímáno) „ideálním“ tělem a obvykle lascivním, či alespoň sugestivním oblečením; u mužů je to to samé, opět jsou přítomny ty nejpřitažlivější stereotypy. Postava stále stejného mopse tento prvek ze hry zcela eliminuje, a do jisté míry nás tak nutí vnímat především mentální a zájmovou kompatibilitu protějšku. To je zajímavý sociologický jev, který je v současnosti vnímatelný např. u vztahů přes internet, kdy se partneři spolu často nepotkají i několik měsíců až let a vnímají se tak bez vzhledové stránky. Jde však o téma na samostatný rozbor, který není v kapacitách této specifické analýzy, ani ve znalostech autora.
   
2. Na prvním rande, a v ještě větší míře u speed datingu, je základní myšlenkou celé interakce udělat dobrý dojem. Je to logické, založené na základních psychologických teoriích a metodách, které se více či méně shodují, že právě několik prvních desítek sekund až minut rozhodne o vzájemné oblibě a chemii, která bude následovat. S tím souvisí tendence vymýšlet si, přehánět, dělat se zajímavým. A nejen to – především za každou cenu se snažit udržet hovor, s premisou, že co říkáme, na tom až tak nezáleží, ale především na tom jak to říkáme, a že něco říkáme. Reagovat na protějšek, ať říká cokoli. Velmi zjednodušeně řečeno, jde o princip založený na lži – děláme se lepšími, jednáme nepřirozeně, vypočítavě, jde nám nikoli o upřímnost, o to poznat člověka a posoudit vzájemnou vztahovou či sexuální kompatibilitu, ale o to nevypadat jako zoufalec nebo naprostý pitomec. Nesouhlas s cizím tvrzením prakticky neexistuje; Vraťme se k dříve popsané otázce „Have you ever been to one of these?“ Kolik lidí by odpovědělo, že ano, a dodalo k tomu, že na rande a podobně akce chodí velmi často, i kdyby tomu tak bylo? Odpověď ponechám na čtenáři.
3. K tomu se váže další jev, který Hot Date, dle mého, velmi úspěšně paroduje. Drsný a upřímný sarkasmus odpovědí mopse je ničím ve srovnání s tím, pokud by si hráč dovolil odpovědět mu na jeho vlastní otázky, které čas od času položí. Když třeba odpoví na otázku „What are you doing for work?“ něčím prostým, například „teaching,“ dostane odpověď ve stylu „yeah, right, I didn’t want to know your life story, pal.“ Kdyby to slyšel v realitě, zřejmě by byl notně překvapen. Proč? Člověk si odvykl na upřímnost od neznámých lidí během seznamování. Ano, podání je záměrně přehnaně drsné, avšak právě na speed datingu více, než kde jinde, předstíráme, že nás zajímá, co nám protějšek vypráví – i když to tak často ani zdaleka není. Někdy nás osoba znudí již po několika prvních sekundách, ale troufneme si jí to říci? Jistě že ne, nebylo by to korektní sociálně a akceptovatelné. Poukázání na skutečnost, v jaké funguje běh současné společnosti, se zde zadařil.

Hot Date zaujme; Dojmy zanechá rozporuplné

Oklikou se tato analýza vrácí k úvodnímu odstavci. Co to vlastně je, nelze s jistotou říci. Přijde mi však, že jde o hru nedotaženou. Pokud bylo účelem pouze vyvolat v hráči zamyšlení a vyvození vlastních závěrů, je to v pořádku, ale na kritiku společnosti je to příliš nejasné, na surrealistický počin příliš normální, na jednoduchou, alternativní dating sim hru zase příliš krátké a cynické. Přijde mi spíše, jako by se autor snažil lehce humornou, herní formou vyjádřit svou frustraci nejen z randění, ale z lidské nátury samotné. To považuji za možnost nejpravděpodobnější – to by však šlo vyjádřit i jinak, a tuším, že lépe.

Důvod pro analýzu právě počinu Hot Date je však prozaický: Je to zkrátka natolik nevyhraněná hra, že se vymyká i dnes populárním alternativním, uměleckým hrám. Hot Date je zkrátka Hot Date.

Pro lehce podobný zážitek doporučuji zahrát si zábavnější počin Hatoful Boyfriend, který vyniká především skvělými dialogy a původně vznikl jako aprílový žert.

Platformy: Windows, Mac, Linux

Rok vydání: 2016

Žánr: Dating sim
Autor: George Batchelor
Hudba: Levi Pack

Země výroby: Velká Británie