Lady Popular

Lady Popular je internetová online hra, která má jednoduše simulovat "ideální" život mladé dívky, jíž má hráč různými způsoby dopomoci k úspěchu. Nezdá se však, že by oněch způsobů bylo příliš.

Základní koncepcí je, že hráč ovládá svět své virtuální panenky, která pomocí plnění drobných úkolů postupuje do dalších úrovní.

Po vstupu do hry se nejprve hráč může spolehnout na svou průvodkyni, která mu prozradí vše důležité. Pod slovním spojením "vše důležité" mám na mysli především kde nalezne položku Cíle, v níž se vždy zobrazují úkoly pro danou úroveň, po jejichž splnění se hráč dostane do další úrovně. Mezi jedny z prvních úkolů patří například změnit účes na požadovaný tvar a barvu či si na diskotéce najít přítele - a proč pohrdat prvním co se namane, když (ač nemá práci) představuje pro Lady denní příjem 50 $.

O své finanční konto se Lady může starat i vlastním přičiněním, pokud si najde práci. A to je nezbytné, pokud si chce užívat hlavního aspektu hry - tím je nakupování. Pokud nemá hráč dost dolarů nebo si chce koupit něco speciálního, například domácího mazlíčka, je zde možnost si za reálné peníze (zasláním SMS, platbou kreditní kartou nebo přes PayPal) koupit diamanty.

Podstatnou položkou hry je šatník. Existuje tu údajně přes 16 miliónů kombinací oblečení a hráč může pro svou Lady kromě základních druhů oděvu vybírat kabelky, šperky, klobouky a šátky. Po zakoupení lze kombinovat jednotlivé kousky oblečení a zvolené kombinace si poté uložit. S oblečením může pak u kadeřníka sladit účes a barvu vlasů, u kosmetičky líčení. Fantazii se meze nekladou.

Kromě vzhledu Lady hra umožňuje hráči zvelebovat také její byt. Při výběru různých druhů oken, dveří, tapet, koberců, dlaždic, stolů, židlí, postelí, sedaček a dekorací si hráč může podle finančních možností vyhrát stejně jako při oblékání postavy.

Vizuální stránka, ač je bezpochyby tou nejvýznamnější složkou hry celkově, není jediným aspektem při honbě za cílem být stále krásnější a bohatší. Hráč musí pečovat také o intelekt své Lady, která do hry vstupuje s IQ 60. Již ve třetím levelu je jedním z úkolů zvýšit IQ na 65, což se dá nahnat čtením knih v knihovně, hraním her nebo výhrou v Tajemném butiku. V Tajemném butiku se mi bohužel nepoštěstilo, místo knihy, která slibovala zvýšení IQ, mi z tajemné krabice vypadly šaty. Nezbývalo tedy než začít poctivě číst v knihovně a hrát hry jako sudoku a hanojské věže. Pomocí hraní her se Lady nezvyšuje pouze intelekt. Výhrou některých her získá hráč pro svou Lady dolary a hraním jiných, jako například hry Pravopis, získá body.

Tím jsem se dostala k další hodnotě, která je vedle peněz ve hře důležitá. Jsou jí právě body. Kromě dolarů a dosažené úrovně jsou v žebříčku určující body a patrně mají - protože se za ně narozdíl od peněz nedá nic koupit - větší vypovídající hodnotu o hráčově snažení.

Cílovou skupinou budou mladé slečny, představuju si děvčata přibližně ve věku 8 - 13 let, do nichž jsou tímto způsobem důkladně vmasírovány hodnoty, které by měla mít současná žena. Z mého pohledu hráč nemá příliš variant jak se v Lady Popular realizovat jiným způsobem, než mu předepisuje scénář. Z tohoto důvodu na mě hra působí povrchně, plytce a poněkud nebezpečně, co se týká jejího působení na sebepojetí mladičkých hráček. Na druhou stranu mám pocit, že kvůli (v reálném čase) dlouhému trvání některých úkonů, není Lady Popular natolik přitažlivá, aby jí propadly masy dětí.

Smrt- The End?

The End začíná tím, že vás nechá vytvořit si avatara dle vlastní libosti (výběrem různých částí těla, oblečení a jména), jen aby na něj vzápětí mohla shodit meteorit. Ano, správně, hned na začátku hry zemřete.

To ale zdaleka není konec, ba právě naopak. Zdá se, že autoři věří, že smrt je jen začátek, takže teprve po ní máte čas hloubat nad otázkami života, vesmíru a vůbec. To se projevuje tak, že ačkoli je hra převážně klasickou skákačkou se sbíráním bodů, na konci každé úrovně najdete klíč, s jehož pomocí si odemknete dveře s odpovědí (ANO- NE) na položenou filozofickou otázku. Je škoda, že vaše odpověď nijak nezmění průběh hry, pouze se zaznamená na jakousi mapu, díky které se o sobě můžete něco (málo) dozvědět.

Po odemčení dveří s odpovědí se dostanete k příšeře, která vlastní jistý artefakt a vyzve vás na souboj v logické hře. To je, po tom věčném hopsání, poměrně osvěžující změna. Tímto způsobem se v The End mísí dvě základní herní mechaniky.

Co se týče grafiky a samotného průběhu hry, vzhledem k tématice bych očekávala pochmurnější prostředí (obzvlášť v jednom ze světů mi stromy, květiny a všudypřítomná zeleň přišla až nepatřičná), které by víc nutilo k zamyšlení. Představovala jsem si něco jako plavbu po Styxu ve společnosti Charóna, který bude klást všetečné otázky a posílat hráče pro odpovědi. Místo toho fakt, že se nacházíte v podsvětí, naznačují jen detaily, například hra se stíny, ze kterých si za určitých okolností můžete vytvořit další plošiny, případně „check pointy“ v podobě lamp, které vám alespoň na chvíli symbolicky posvítí na cestu.

Nicméně hra mi nepřijde nepovedená, jen herní mechaniky ani roztomilá vizuální stránka příliš neodpovídají tomu, o čem má The End být, ani se nedozvídáme žádná zásadní moudra o životě (či smrti). Tedy kromě citátů, které jsou uvedeny u každého nalezeného klíče, následných otázek, které chtějí hráče donutit k probádání vlastního nitra či popisků u předmětů, které můžete vyhrát v soubojích. Vše uvedené lze ale poměrně jednoduše ignorovat, protože žádná z těchto věcí nemá vliv na další průběh hry. Zvuk a hudba se sice snaží být trochu znepokojivé (pokud zrovna nejste v „lobby“, kdy je zkrátka... zvláštní, ale celkově si nemyslím, že by se úplně dařilo navodit tu správnou „posmrtnou“ atmosféru.

Ovšem kdo ví, třeba se jednou ukáže, že vize autorů hry je pravdivá a nás po smrti opravdu čeká něco podobného. V tom případě radím odebrat se na onen svět ve vhodné sportovní obuvi a zásobou šperháků.

Autor: Lucie Vinická

Lady Popular

Onlinovka Lady Popular by měla nabídnout vhled do života dívky, která se snaží být co nejkrásnější a nejúspěšnější.

Lady Pupular nabízí poměrně rozsáhlou škálu funkcí. Od změny vzhledu, nakupování a možnosti kariérního růstu po jednoduché hry, které vaše Lady může hrát. Ale pravidla světa Lady Popular jsou jasně dána a nelze je obejít. Aby se vaše Lady stala oblíbenou a vyhrávala soutěže krásy nebo třeba soutěže o nejkrásnější byt, musí mít samozřejmě peníze. A aby měla peníze, musí pracovat. A aby mohla pracovat, musí se něco naučit. Nejde však jen o to, najít Lady práci a pak čekat, až si vydělá na šaty za 10 000 dolarů. Hra se nezaměřuje jen na její kariéru, ale také na její základní životní potřeby, náladu, nebo třeba zdravotní stav. Nesmíte tak například nechat svou Lady příliš ztloustnout, ani příliš zhubnout.

Hra se tedy zaměřuje na několik základních cílů- peníze, úspěch, krása, zdraví. Představuje nám typický model dívky z dámských časopisů. Svým designem i ideologíí hra cílí na malé dívky. Velmi nebezpečně však překrucuje důležité a nepodstatné věci v životě. V hlavním menu si hráčka může vybrat, zda klikne na město, obchodní dům, salon krásy nebo pódium. Pod kolonkou město se teprve skrývají kolonky jako knihovna, nebo dokonce úřad práce. Salon krásy a obchodní dům jsou ale nadřazenější.

Ideologie hry nevyplývá pouze ze zaměření na určitou věkovou skupinu dívek, ale také z toho, že hra patří pod televizní stanici Fashion TV, která po celém světě na kabelových televizích vysílá módní přehlídky. Je tedy nutné si uvědomit, že orientace na módu a krásu je v tomto případě zcela záměrná. Simulace se v tomto případě již míchá s fikcí.

Ve hře se objevuje velké množství morálně sporných témat. Představme si typickou 11 letou hráčku, která si zvykne, že když je její Lady špatně, dá jí blíže nespecifikovaný prášek, aby byla krásná, bude ji trápit v posilovně a když ani to nepomůže, jednoduše zaskočí do nemocnice a dá jí zvětšit prsa, nebo třeba zmenšit nos. Samozřejmostí je pravidelná návštěva solárka, a přítele vaše Lady potřebuje hlavně k tomu, aby jí dával peníze

Hra bohužel, na rozdíl od jiných jejích příbuzných (třeba Student Sim) vznikla s tím, že bude vydělávat peníze. Vše ve hře je tedy nastaveno tak, že se nakonec nešťastná hráčka rozhodne nakoupit za skutečné peníze dolary pro svou Lady. Pro to, aby vaše Lady získala práci, musí absolvovat rekvalifikační kurz. Pro to, aby mohla absolvovat kurz, musí být dostatečně chytrá. Pro to, aby měla vyšší IQ, musí chodit do knihovny. Čtením knih však IQ narůstá velmi velmi pomalu a hra nabízí rychlé a snadné řešení, za které budete ale platit skutečnými penězi.

Pokud totiž chcete něčeho dosáhnout a musíte u toho plnit jednotlivé úkony (jako třeba čtení v knihovně), budete si muset na hru vyhradit skutečně hodně času. Všechny akce, které vaše Lady plní, mají přesně danou délku trvání, která se ale odehrává v reálném čase. Když pošlete Lady na půl hodiny do knihovny, můžete si jít číst na půl hodiny také. Některé úkony trvají i 24 hodin. Představuji si, že hráčka se v takovém případě neobejde bez časovače, který ji upozorní, až bude daná akce hotová a ona bude moci zvolit další. Hra kvůli tomu postrádá dynamiku, dlouhé časové prodlevy mezi jednotlivými úkony fungují jako dokonalý zcizovací efekt.

Z tohoto pohledu je simulace velmi reálná. Ale i tak je čas nedokonalý. Nebere v potaz žádné technické prodlevy, například když se Lady musí z jednoho místa dostat na druhé. Čas je omezen čistě jen na úkony.

Dostávám se tedy k otázce, která je pro mě naprosto zásadní. Pro koho je hra vlastně určena? V textu operuji s 11 letou hráčkou, ve hře se ale objevují mnohá témata, která jsou pro malé dívky naprosto nevhodná. Model reálného času, kdy se pořád musí jen čekat, až bude dokončena ta či ona akce, také není příliš vhodný pro malé a netrpělivé děti. Dítě chce hrát hned. Nechce čekat, nechce hrát simulaci, která se snaží (ať už více, či méně) napodobit reálný život. Na druhou stranu, kdo tedy, když ne malé dívky zvyklé na panenku Barbie, by měl tuto simulaci hrát?

Na závěr pár vlastních postřehů:

Tahle onlinovka má jednu zásadní chybu. Čas od času se vám profil vymaže. Vaše přihlašovací údaje dál fungují, ale musíte s Lady začít znovu úplně od začátku. Mně se to stalo dvakrát v jednom týdnu. Takže jsem se ve hře nedostala dál, než k rekvalifikačnímu kurzu a čtení v knihovně.

Jen jednu zajímavou věc jsem stihla zjistit. Když se vaše Lady převléká v butiku a zkouší si nové šaty, zásadně si na sobě nechává spodní prádlo. Když budete ale po jednotlivém oblečení přejíždět šikovně myší, svlékne se vám úplně. 

Finis corronat opus

Hra The End zavede hráče na úplný konec. Tedy upřímně řešeno, na úplný konec lidského fiktivního života, aby se pak hráči odhalila další pravda, že smrt je jen začátek. Autoři z Preloaded vytvořili vlastní silně arkádovou verzi podsvětí, ve kterém se duše, nebo možná lépe řešeno posmrtný avatar pohybuje.

vše začínám vytvořením si vlastního avatara a škála prostředků je celkem široká, takže si hráč může vytvořit postavu vcelku civilní, anebo po proklikání nabídkou dá vzniknout ohavné zombii. Na druhou stranu, i když tato mechanika umožňuje hráči velkou volnost, dále se to ve hře nijak nepromítá. V tomto se tvůrci drželi již stálého úzu v RPG hrách, kdy možnost volby vzhledu nijak neovlivní hru jako takovou.

Celým smyslem hry je dojít až na úplný, finální, definitivní konec. Aby se to tak stalo, musí hráč prostřednictvím svého avatara projít tři světy rozdělené do mnoha podůrovní. V jednotlivých úrovních hráč sbírá hvězdičky a sbírá tak body. Tato ryzí arkáda okořeněná trochu logických hříček, aby si hráč uvolnil cestu dál, připomíná skutečně nejvíce hru Jazz Jackrabit, dokonce jsou ve hře přítomny i pro již zmíněnou hru tolik symbolické šikmé plošiny.

Mechanika hry je jasná, pomocí klávesových zkratek provést avatara danou úrovní. Na druhou stranu ale „hopsací“ mechanika vůbec nekoresponduje s příběhem. Obsah každé úrovně by se dal popsat jednou větou: „Proskákej se po plošinách, pak si odpovíš na jednu existenciální otázku.“ Takže pokud má hra skutečně edukovat hráče o smrti, tak spojení fikce a herní mechaniky spatřuji pouze v jediném stisku klávesy šipky nahoru, kterou hráč odpoví ANO či NE na danou otázku (např.: Měla by se připomínat smrt?“).

Druhá herní mechanika, je jakási hra ve hře, minihra, která pracuje s pokládáním žetonů. Ano, je vcelku originální řešení soubojového systému, které velice strhne a zejména v závěru hry se stane oblíbenější než samotné monotónní hopsání, ale opět nemá s fikcí nic společného. Je to prostě jen další nezkombinovaná mechanika ve hře. Na druhou stranu, jediný náznak souběžnosti s ideou hry je, že vždy úvodní rozlosování vyhraje temná strana.

Hra ukazuje, že dominantní ideologie, že člověk po smrti odejde na místo věčného odpočinku, kde jeho život skončí, není pravdivá, a že po smrti může přijít něco nového - třeba hopsání po stromech a mastění šestibokých žetonů s čísly o různé předměty.

The End tedy nabízí zábavnou skákačku pravidelně prokládanou logickou hrou. Pokud právě hráč aktivní část, o smrti ne nedozvídá vůbec nic a loví zcela nekorespondující předměty. Teprve až z popisků daných předmětů začne zjišťovat informace o uctívání mrtvých apod. Hráč tak může pomocí odpovídání na „dveřní“ otázky trochu odhalit sám sebe a procentuální ukazatel odpovědí po projití levelu mu následně i ukáže, jak odpovídali ostatní.

Hra ukazuje, že smrt není konec, smrt je jen začátek, anebo Finis corronat opus (konec završí dílo) a nikdo neví, jak to bude po smrti vypadat. The End je jedna z mnoha představ. Zábavná, návyková a dobře zpracovaná. Jediné, jak zjistit pravdu, je zkusit to na vlastním životě.

Student Sim

Student Torturous Sim

Jedná se o flashovou hru kde se rádoby vžijete do role studenta, kde jeho jediným zájmem je popularita, balení holek a samozřejmě poté studium samotné.

Hraní této hry je jednoduché je to pouze prosté klikání nic víc nic míň, na začátku celého tohoto kolotoče si vytvoříte postavu, a sice zadáte patřičné hodnoty, které si myslíte, že se vám budou hodit jako například charisma, vzhled a samozřejmě výši vaší inteligence. Dále si zvolíte, jaký obor chcete studovat na výběr je z mnoha od Humanitních věd až po Informační technologie. Následně si vyberete vašeho nejlepšího kamaráda, zprvu by se mohlo zdát, že je to důležité rozhodnutí, kterého z nich si vyberete, jestli Ozzyho, který holduje v alkoholu nebo někoho z druhé strany barikády jako například Dave, který je chytrý a prý vám bude i půjčovat jeho poznámky. No koneckonců já jsem si vybral kamaráda se jménem Deano, který za sebou má jistou občas trpí výtržnictvím ale má dobré kontakty na práci. Později zjistíte, že to v podstatě na to nemá naprostý vliv a je úplně jedno koho si vezmete, nebo já jsem nezpozoroval nějakou výhodu plynoucí z toho či toho.

Mechanismus této hry je nastaven tak, že je to takový určitý kolotoč, který se děje pořád dokola. Který začíná tím, že si vyberete, jak hodně pilní budete, případně jestli se nebudete učit vůbec. Učení vám dodá hodnoty vědomostí, ale zase ubere na popularitě nebo spíše na tom jak hodně cool jste, protože se vám smějí kamarádi, když se učíte. Poté jídlo, které je o naprosté náhodě jestli ho váš student vyzvrací či pochutná nevím jaká je četnost tohoto výběru, nicméně pokud pouze jedna tak jsem měl poměrně štěstí respektive smůlu, protože jsem pořád musel uklízet pokoj. Dále si vyberete jednu činnost, kterou budete dělat jeden týden. Ještě jednou zdůrazním jednu. Opravdu nepochopitelné, že se buď jednou za týden oholíte, nebo necháte ostříhat, tento koncept nepovažuji za velice šťastný, nicméně si na něj po chvilce zvyknete. Občas vám hra nabídne práci, kterou je dobré přijmout, pokud chcete mít za co kupovat jídlo pivo a podobně, nebo pokud holdujete v sázení, můžete vsázet na fotbal. Ovšem na konec vás čeká třešnička na dortu v podobě rande, anebo taky ne. Nevím, jestli by ta stejná holka s vámi chodila na rande pořád dokola, když každé končí jejím úprkem. Ano nepodařilo se mi sbalit ani jednu holku, mechanismus je nastaven tak, že pomocí správné kombinace tlačítek by, jste ji měli dostat, neměl jsem to štěstí později už ani trpělivost cokoliv dalšího zkoušet. Moje postava byla téměř celou hru v depresi, protože mi hapiness klesalo na nulu téměř pořád. Nezpozoroval jsem nějaký výraznější dopad v dalších krocích. Samozřejmě o nereálnosti této hry by se dala napsat kniha, takže jsem tomu nepřikládal význam.

Tato trpí neuvěřitelným stereotypem asi tak po patnácti minutách hraní kdy prostě už nevíte co. Vzorec, který se opakuje, až do konce kdy navíc ani neuděláte zkoušky, které jsou jistým rozptýlením od té rutiny, ale nejvíc jsem dosáhl asi 33 procent. Koncem bych chtěl dodat, že je to hra hloupá, nereálná a omezená v možnostech kdy vás hra drží ve svém kruhu a nic jiného není dovoleno.

Studio: Mousebreaker

Student Sim - parodie na studentský život

Flashová hra Student Sim z dílny společnosti Mousebreaker je spíše zaměřena na mladší publikum a podle mého soudu by je i jistým způsobem mohla pobavit svým ironickým pojetím studenstského života na univerzitě, kdy jeidným cílem této hry je být co nejvíce oblíbený, sbalit co nejvíce holek a dokonce i vystudovat.

Jak jsem již zmínil, jedná se o hru, která by měla simulovat život vysokoškoláka na univerzitě. V úvodní části hry si vyberete jméno postavy za kterou budete hrát, přidělíte atributy jako inteligence,vzhled a charizma. Vyberete nejlepšího kamaráda, přičemž každá osoba má svoje silné a slabé stránky. Ať jsem se snažil jakkoli, nevypozoroval jsem jediný efekt v průběhu hry který by byl nějak ovlivňován vaším kamarádem. Pokud si myslíte, že si vyberete jako kamaráda strašně inteligentního ale prchlivého Dava , že v pohodě prolezete studiem, protože všechno opíšete tak jste na omylu, na průběh hry to nemá žádný vliv (doplatil jsem na to u zkoušek, když jsem je jen prolétl a dostal ze všeho 0%). Výběr kamaráda vám dá falešný pocit, že máte na své straně někoho, kdo vám bude krýt záda, ale až půjde do tuhého, budete se muset spolehnout na vlastní schopnosti, což v mnohém odráží i skutečné studium. Ovládání celé hry je pouze na základě jednoduchých příkazů, které ovlivní váš život v týdenních intervalech. Každý týden se můžeme rozhodnout, jestli budeme svoje mozkové závity protáčet na nejvyšších obrátkách nebo budeme pouze lenošit a nasávat v hospodách z půllitru, popřípadě se nejdříve trošku učit a pak vyrazit ven na flám. Poté, co jsme si vybrali zda budeme studovat nebo ne, si můžeme vybrat co za ten týden budeme jíst (od zdravého jídla až po nezdravé fast-foodovské jídlo). Během jednoho týdne bohužel můžeme pouze vykonat pouze jednu činnost což je dost omezující. Například v běžném životě by jste se na rande vykoupali, oholili, ostříhali vlasy a postříkali sprejem, bohužel abychom docílili úžasného vzhledu v Student Simu budeme na to potřebovat několik týdnů, a ještě není zaručeno, že se nám náš cíl zdaří. Jak jsem již naznačil, jedním z cílů hry je sbalit co největší počet holek. Celý proces rande se točí kolem alkoholu, lichotek,vtipů a nezávazného tlachání. Existuje pouze jeden způsob jak holku sbalit, a to jedinou správnou kombinací alkoholu vtipů, kterou se mi nepodařilo zjistit, takže ať jsem se snažil jakkoli i s různými atributy postavy kde vzhled dostal plných 15 bodů, tak jsem zůstal sám jak kůl v plotě.
Zkoušky jsou reprezentovány hrami typu odklikej všechny šedá políčka, na kterých není obrázek půllitru. Celý proces výběru jak tento týden budete studovat, opět neovlivní to, zda vystudujete , nebo ne. Náhoda je jedním z hlavních principů hry, čím více peněz z kapesného budete chtít obětovat tím větší šance na úspěch, samozřejmě můžeme svoje finance doplnit občasnou brigádou na nějaký ten týden ale žádnou stálou práci nenajdeme. Jako správný student jsem chtěl ušetřit co nejvíce peněz, tak jsem kupoval co nejlevnější žiletky, uklízel pokoj sám a nechal si účes upravit od spolubydlícího a dopadlo to podle hlášky, která se mi zobrazila uprostřed obrazovky katastrofálně.
Celá hra působí jako uzavřený, monotónní kruh opakování stejné činnosti dokola a dokola. Vybrat si jak budu studovat,jídlo které budu jíst, a jednu aktivitu, občas zajít na rande kde dostanete košem a opět studovat. Hra obtížně vtahuje do děje , hlavně díky tomu že je tak nerealistická a omezená zejména možnostmi, takže o imerzi téměř nemůžeme mluvit. Hra končí pouze v případě, že vám dojde zdraví, nebo vás vyhodí z univerzity,jiná možnost ukončení hry není. Jakmile vám happiness klesne na 0 tak se akorát objeví hláška že jste v depresi ale na fungování ve společnosti to žádný vliv nemá, což je nerealistická situace v reálném životě.

Kup si svého Arnieho

American Dream je satirou amerického životního stylu, kterou společně připravila partička čtyř známých nezávislých vývojářů. Stephen Lavelle, Terry Cavanagh, Tom Morgan-Jones a Jasper Byrne spojili své schopnosti během třídenního vývojářského setkání v Cambridgi, aby vytvořili krátkou flashovku, v níž poukáží na pošetilost honby za penězi a majetkem.

Celá hra je rozdělena do dvou částí. V každém herním kole (týdnu) nejprve nakupujete různé vybavení pro svůj čtyřpokojový dům a poté na něj vyděláváte, a to na burze, kde investujete do různých komodit. Vaším cílem je takto získat alespoň milión dolarů a přitom mít co nejlepší vybavení domu. Vše je ztvárněno velmi jednoduchými herními mechanismy, které se snadno ovládají klávesami.

V úvodu týdne si můžete zvolit, zda jít do práce nebo zda se porozhlédnout po svém domě, rozděleném do několika místností. Každá z nich je vybavena zařízením, jež můžete obměnit. Pokud máte dostatek peněz, stačí zmáčknout tlačítko a v obýváku se objeví třeba nová televize, herní konzole nebo gauč. Jakmile do domu koupíte všechny předměty z aktuální nabídky, můžete investovat do předmětů z nového katalogu (satiricky pojmenovaný jako Holy Bible), v němž jsou dražší kousky. Ty předcházející totiž vyšly z módy a jsou zastaralé. Strohé zpracování domova zaujme hlavně fanoušky retro stylu, připomíná totiž éru osmibitů.

Na nové předměty pro svůj dům si vyděláváte na burze, kam vstupujete s 500 dolary (k nim máte stálý týdenní příjem 100 dolarů). Principy burzy jsou v úvodu vysvětleny výstižně – „levá šipka nakupuje, pravá prodává – nakupuj levně, prodávej draze!“ Na burze uvidíte seznam komodit, jimiž jsou americké celebrity, jako je například Tina Turner, Sylvester Stallone nebo nejdražší Michael Jackson. U každé z postav showbusinessu se zobrazí graf posledního vývoje cen jejich akcií. Ačkoli se může zdát obchodování složité, hráč brzy zjistí, že vydělat není obtížné. Vždy stačí investovat do akcií celebrity, jejíž vývoj je v poslední době negativní, a prodat je, až opět vzroste. Postupně se tak z obchodování s levnějšími akciemi dostanete až k těm nejdražším a časem potřebný milion dolarů nepochybně vyděláte.

Nakupování předmětů má také druhý význam. Pokud totiž vykoupíte kompletní nabídku aktuálního katalogu, uspořádáte ve svém bytě bujarý večírek. Při této příležitosti obvykle získáte zákulisní informace o celebritě, jejíž akcie brzy výrazně vyletí nahoru. Svou investici tak několikrát snadno zhodnotíte. Hru je tedy možné dokončit velmi jednoduše, čímž si snadno splníte svůj americký sen – vyděláte dostatek peněz a budete mít nejlepší dostupné věci (jejich nakupování ale není podmínkou).

Během dvacetiminutovky, kterou American Dream zabere, se sice příliš nepobavíte, hraní ale svými satirickými prvky vzbudí spoustu otázek. A to byl pravděpodobně také hlavní cíl zmíněných vývojářů. Budeme šťastní, pokud se staneme bohatými? Zlepší se náš život s lepším vybavením? Není konzumní společnost zkažená? Má honba za penězi vůbec smysl? Na to už si musí každý odpovědět sám.

Increpare games, (2011), American dream, (Flash)

Autoři: Terry Cavanagh, Stephen Lavelle, Jasper Byrne, Tom Morgan-Jones