One Night Stand: S cizí ženou v cizím pokoji

Lucy Blundell & Dan Clements (2016). One Night Stand. (PC)

Tahle situace se někde na světě zcela určitě odehrává každý den. Probudíte se, ale radši byste se možná zrovna dnes vůbec neprobudili. Otevřete oči, ale nic pořádně nevidíte. Hlavu máte jako střep, a stejně tak začnete postupně sbírat střípky svého vědomí. Dochází vám, že své okolí zcela nepoznáváte. Na posteli se proto otočíte a...vedle vás někdo leží. Právě v tu chvíli zjišťujete, že vám pravděpodobně schází dost zásadní informace. Kde to jste? Jak jste se sem dostali? Kdo je ta osoba ležící vedle vás? A co se minulou noc vlastně vůbec stalo?

Počítačová hra One Night Stand hráče staví právě do této role, čili role muže, který se po noci plné alkoholu probouzí v neznámém pokoji vedle neznámé ženy. Poté, co se mu po pár úvodních minutách vybije telefon, ztrácí komunikaci s vnějším světem. Od té chvíle je odkázán sám na sebe a na své detektivní schopnosti.

Autoři

Za vznikem One Night Stand stojí herní vývojářka Lucy Blundellová z Velké Británie. Ta hru začala vytvářet proto, aby si na nějakou dobu oddychla od svého podstatně většího projektu, připravované MMORPG hry s pracovním názvem LoveIRL. Jak Blundellová uvádí na svém blogu, jejími dalšími důvody pro vydání One Night Stand bylo „vyzkoušet si nový styl animací, získat nadhled a naučit se něco o publikování her právě před spuštěním LoveIRL“. Vývojářce s vytvořením One Night Stand pomáhal její kolega Dan Clements, který si vzal na starosti hudbu a scénář. Hra vznikla v rámci akce NaNoRenO 2016 game jam, řadí se mezi tzv. „indie hry“ (nezávisle vydáné tituly, na kterých zpravidla pracuje jednotlivec nebo malý tým), a je volně dostupná ke stažení na serveru itch.io.

Jak je tedy ostatně patrné i na první pohled, One Night Stand je spíše malou hrou, která vznikla v řádu několika týdnů, možná měsíců. Navzdory tomu se těší poměrně vysoké popularitě, v současnosti je dokonce druhou nejpopulárnější hrou výše zmíněného serveru. Zároveň již bylo hře na YouTube věnováno několik videí z kategorie „Let's Play“ (čili videí, kde hráči hru hrají a zároveň její obsah pro diváky komentují), které ještě přispěly k její popularitě. To ostatně komentuje i samotná Blundellová:

„Opravdu, vydání této hry mi ukázalo sílu YouTuberů a to, jak moc se herní průmysl v posledních zhruba pěti letech proměnil. Kromě Let's Play videí jsem obdržela také spoustu retweetů. sdílení atd., ačkoliv jen jedna recenzní stránka o hře ve skutečnosti napsala.“

Hra tudíž slouží jako dobrý příklad titulu, který si hráče získává především prostřednictvím aktivní herní komunity. Za jejím šířením nestojí žádná marketingová strategie, její popularita tak zcela závisí na tom, zda hráče nějakým způsobem osloví, či nikoliv.

Žánr

Žánrově se One Night Stand řadí mezi tzv. „vizuální romány“. Tento žánr se původně vyvinul jako podžánr adventur, s rostoucí oblíbeností mezi hráči se však naplno etabloval jako plnohodnotná kategorie herních titulů.

Vizuální román je jako žánr specifický poměrně nízkou mírou hratelnosti. Samotný jeho název napovídá, že dominantním prvkem vizuálních románů je příběh. Ten je v mnoha případech velmi pečlivě napsaný, propracovaný, obsahuje množství zápletek i nejrůznějších vyústění. Drtivou většinu aktivit hráče však u tohoto žánru představuje pouhé „překlikávání“ mezi celky textu (ne nepodobné otáčení stránek u knihy), kdy se hráč postupně prodírá příběhem. To je pravidelně narušeno interakcí hráče s prostředím, které může podle daných parametrů (podobně jako u jiných adventur) prozkoumávat, nebo volbou mezi různými možnostmi, popř, větvemi scénáře, na jejichž základě může hráč ovlivnit průběh a výsledek celé hry. Vizuální romány se prosadily zejména v Japonsku, kde tento žánr těží z dlouholeté popularity animovaných mediálních obsahů. Jen pro představu: distribuční server Steam v současnosti v kategorii vizuálních románů nabízí 259 různých her.

Vraťme se ale zpět k One Night Stand. Po prvotním probuzení a základním zorientování se v neznámé místnosti hráč dostává první možnost děj ovlivnit: může ženu spící vedle něj vyfotit, aby tak svému kamarádovi přes mobil dokázal svůj „úspěch“, nebo svůj fotoaparát v mobilu ponechat bez povšimnutí. Ačkoliv jde o úplně první volbu hráče mezi více možnostmi v rámci příběhu, právě toto rozhodnutí může mít zcela zásadní vliv na konec příběhu. Sluší se tedy ocenit jistou propracovanost scénáře.

Po vizuální stránce je hra také relativně atraktivní. Lucy Blundellová pro vizuální podobu hry využila animační techniku zvanou rotoskopie. Tato technika, se vyznačuje tím, že animátor překresluje filmové rámečky, které obsahují hranou stopáž. Rotoskopie je poměrně náročná, jelikož animátor musí překreslit každý filmový rámeček zvlášť. Je tudíž patrné, že autorka vizuální podobě svojí hry věnovala značnou pozornost. Rotoskopii využívá například český snímek Alois Nebel nebo známá počítačová hra Prince of Persia z roku 1989.

Po stopách uplynulé noci

Celý příběh One Night Stand se de facto odehrává v jedné místnosti, kterou hráč až na úplný závěr hry prakticky neopustí. Zápletku tvoří dialog mezi naším hrdinou a neznámou dívkou, se kterou strávil noc. Zde v několika případech dochází k „iluzi volby“. Po opakovaném hraní totiž hráč zjišťuje, že v některých momentech dialogu navzdory volbě různých možností dochází ke stejným následkům, větve se tedy opět spojují v jednu příběhovou linii. Hráč tak často jen čeká, než se přes pasáže, které již zná, dostane. Na druhou stranu si tohoto faktu tvůrci byli vědomi, v nastavení hry tak existuje možnost některé části dialogů přeskočit, což její průběh podstatně urychluje.

V průběhu rozhovoru mezi hráčem a dívkou pravidelně dochází k momentům, kdy dívka z různých důvodů pokoj na určitou dobu opouští. Právě v těchto momentech hráč dostává možnost pokoj prozkoumat. Po vzoru adventur se toto prozkoumávání nese v duchu klikání na nejrůznější předměty rozmístěné po místnosti, které hráči přinášejí nové informace. V některých případech dokonce předměty samotné nabízejí možnost volby, kdy můžeme například vlastním názorem ohodnotit rozečtenou knihu na nočním stolku nebo na poličce položené DVD s filmem Pulp Fiction.

Předmětů, které hráč může tímto způsobem prozkoumat, je v místnosti celkem dvacet. Možností podívat se na některý z nich má ovšem hráč pouze jen devět, jelikož po každém třetím kliknutí na nový předmět se dívka do pokoje vrací a dialog pokračuje. Zároveň se předměty dělí do dvou pomyslných kategorií: některé z nich mají vliv na další děj a průběh dialogu, zatímco jiné hráče nikam neposouvají a pouze mu sdělují možná zajímavé, pro průběh hry však zcela zbytečné informace. Záleží také na momentě, resp. pořadí, v jakém se hráč na různé předměty zaměřuje. Stručně řečeno, do jisté míry se může průběh hry různit, na druhou stranu je příběhová linie poměrně přímočará a k zásadním rozdílům v jeho vyústění nedochází.

Právě vyústění příběhu představuje poměrně neobvyklý herní aspekt. Ve hře existuje šest různých zakončení, resp. šest různých epilogů, ke kterým se hráč může na konci hry dopracovat. Všech šest zakončení má ovšem společné to, že náš hrdina byt své krátké známosti opouští, liší se tedy jen v okolnostech, za kterých jej opouští. Může být z bytu vyhozen, vyprovozen, v jedné z variant dokonce od dívky obdržuje i děkovnou SMS. V žádném ze zakončení si ovšem její srdce nezíská.

Právě tím se One Night Stand liší od podobných her daného žánru, kde je jejich cílem právě naplnění romantických ambicí. U One Night Stand možnost tímto způsobem hru „vyhrát“ chybí. To může hráče vést k určitému zklamání, kdy i po šestém dohrání jeho hrdina odchází domů s prázdnou, zároveň však tato absence „happy endu“ hře výrazně dodává na realističnosti. One Night Stand tak poměrně věrně simuluje skutečné životní situace, kterým také často schází jakákoliv pointa nebo rozuzlení, a jde proti žánrovým konvencím.

Závěr

Tvůrci hry se vzhledem k její popularitě rozhodli vytvořit i rozšířenou verzi One Night Stand, kterou v blízké budoucnosti plánují nabízet ke hraní na Steamu. Lucy Blundellová na svém blogu toto rozhodnutí komentuje, a vyjadřuje se i právě k různým zakončením hry:

„V nové verzi bude více předmětů, díky kterým přibude několik dalších příběhových větví a možná i alternativních zakončení celé hry. Ještě je brzy na to poskytovat víc detailů, ale máme pro vás nachystané některé zajímavé nápady! Musím se každopádně přiznat, že já i Dan jsme byli fascinováni tím, kolik lidí chtělo dívku získat a navázat s ní romantický vztah! Oba jsme předpokládali, že hráči budou chtít ze scény co nejdřív uniknout! Stoprocentně nás to donutilo přemýšlet…“

One Night Stand je bezpochyby zajímavým zástupcem žánru vizuálních románů a stojí za to si hru vyzkoušet. Jedno dohrání hry ostatně netrvá déle než dvacet minut. Bude také zajímavé sledovat, zda v rozšířené verzi romantické zakončení původních šest skutečně doplní. V určitém ohledu by to však byla škoda. Je to právě realističnost a nepodbízivost přáním hráčů, které činí tuto malou hru tak originální.

Platformy: Windows, Mac OS X, Linux

Rok vydání původní verze: 2016

Žánr: Visual novel

Hlavní designéři: Lucy Blundell, Dan Clements

Země výroby: Velká Británie