S podobnou nelítostností, s jakou David Lynch nahlíží pod povrch středostavovské idyly,(1) vyvrací nezávislý herní vývojář Stephen Lavelle mýtus jménem spokojený rodinný život. Jeho hra The Terrible Whiteness of Appalachian Nights (dále TWAN) je uvozena několika řádky textu. Strohými větami se nám představuje protagonistka příběhu. Příznačně toho sděluje více o členech své rodiny než o sobě samé, jako kdyby byla veškerá její existence odvozena z přítomnosti druhých. Informace jsou to navenek nevinné: dvacet let je vdaná za Marka, její mladší syn se jmenuje Jack, dcera Rose navštěvuje střední školu. Co bude následovat, zatím dává tušit jenom zneklidňující zvukový podkres, stěží označitelný za hudbu a po pár minutách iritující podobně jako bzučení starého mrazáku uprostřed noci.
Samotné herní rozhraní na první pohled zarazí svým minimalismem. Seshora sledujeme půdorys nevelkého domu (bytu?) kde písmena M. J a R zastupují členy rodiny. Jméno našeho avatara, ženy, která se v prologu představila, začíná písmenem K .(2) Zbývající písmena jejího jména si musíme domyslet, stejně tak většinu dalších elementů (grafických i narativních), jež bývají v mainstreamových hrách jasněji dané. Jak vypadá dům, jak paní K , jak její manžel a děti, je ponecháno na naší představivosti. Díky textovému úvodu nicméně známe základní příběhový rámec (rodinné soužití) a vizuální konvence umožňují poměrně rychlou identifikaci herního prostředí.
Grafické zredukováni hrdinky na pouhé písmeno vylučuje obvinění autora ze stereotypního zobrazování ženy coby sexuálního objektu k uspokojení mužovy slasti. Odepření voyeristické potěchy podtrhuje skutečnost, že ženu ovládáme. Máme ji ve své moci, přesto ji nevidíme, což pocit dominance oslabuje. Exaktně vzato je to pouze písmeno, nad nímž máme kontrolu.(3)
Pohyb postavy prostorem umožňují směrové šipky, jako „akční“ klávesa slouží mezerník. Jedinou možnost interakce s viditelným následkem zprvu nabízí postel.(4) Nejsou-li ostatní členové rodiny ve škole/v práci, komunikovat s nimi stejně nelze. K jenom roboticky opakuje stále tytéž věty. Mark zřejmě tráví většinu mimopracovního času konzumací jídla, Rose a Jack konzumují obrazy nabízené televizí. V pohybu je pouze K , sama ale paradoxně žádné věci do pohybu uvést nemůže. Nemůže z domu odejít, nemůže připravovat jídlo, nemůže si dát sprchu… nemůže nic, než spát. Její domácí podmínky se blíží podmínkám ve vězení s nepřísnější ostrahou, třebaže K je uvězněna „jenom“ ve své každodenní rutině.
Upření slasti z dívání se doplňuje jiné klíčové téma feministických studií – ženina vynucená pasivita, neschopnost změnit zaběhnutý pořádek. Neprogresivní podstata hry je v přímém rozporu s tradičnějšími herními schématy, jež jsou na postupu vpřed postavené. Zde nejenže nelze postoupit do dalšího levelu, nelze ani nic získat, nic zničit. Jistá změna (skok v čase, jiná barva fikčního světa) nastává teprve po ulehnutí ke spánku. Zatímco v RPG tato aktivita (resp. pasivita) slouží pouze k občasné regeneraci sil hrdinů, v TWAN nám nezbývá, než prospat prakticky celou hru. Z možnosti byla učiněna nutnost.
Prakticky neexistující grafika fikčního světa koresponduje s prakticky neexistujícím životem hrdinky, s něčím, co by onen fikční svět vyplnilo. Také náznaky, že obětí rutinního životního stylu není jenom K, přicházejí po zalehnutí. Jack, Rose i Mark vinou nočních můr křičí ze spánku a únik pro ně tedy nepředstavuje ani svět snů. Až do nečekaného závěru jde pro K rovněž o jedinou možnost, jak zasáhnout do života svých nejbližších. V důsledku je to právě ona, kdo udržuje zdání vnější bezproblémovosti při životě. Svým bojem proti strachům vystupujícím z podvědomí přiživuje lež, ve které všichni čtyři žijí.
Herní svět v okamžicích nočních můr přechází do agresivně červené barvy, což by v akční hře mohlo odpovídat atmosféře navozované například rychlejší hudbou v okamžicích bezprostředního nebezpečí. Prudká změna barvy a celkové nálady nás nutí jednat rychle – odstranit to, co se dere napovrch (zabít démona). Změnit velmi nepříjemný stav ve stav nepříjemný jen středně, protože trvalejší změna tak jako tak nepřichází.
Rozporuplné nahlížení TWAN na ženu graduje po prospání určitého počtu herních hodin. Z náznaků hra přechází k velmi názornému obrázku ženy. Vulgárnost výjevu odpovídá kresbě žáka základní školy, podobně vkreslení svastiky do očí hlavy, s níž musíme poskytnout orální uspokojení mužské postavě, synekdochicky zpřítomněné pohlavním orgánem. Musíme, chceme-li hru dohrát, k čemu nás nutí zvědavost a jakási hráčská přirozenost (touha po dokončení levelu). Poprvé za celu hru navíc vykonáváme nějakou činnost s viditelným efektem (ubývající čísla). Jinými slovy konečně hrajeme, konečně můžeme mít víceméně plnohodnotný pocit agence, kterážto skutečnost je vzhledem k vykovávané aktivitě velmi znepokojující, přičemž vyvolání provinilosti bylo zřejmě Lavelleho záměrem.
Jenže provinilosti z čeho/nad čím přesně? Chtěl nám autor sdělit, že život ve středostavovském pekle vede ke stejným zrůdnostem, jakých se dopouštěli nacisté? Nebo mu šlo pouze o samoúčelnou provokaci? Pole možných interpretací je poměrně široké. Může jít o indie reakci na vesele barevný simulátor života The Sims, v němž má většina problémů řešení; o hru dle úhlu pohledu buď feministickou, nebo šovinistickou,(5) rozhodně o hru provokativní a pro někoho snad i šokující.(6) S jistotou lze po absolvování posledních vteřin nanejvýš onálepkovat TWAN varovnou zkratkou NSFW.(7)
________________________________________
- Zejména filmy Mazací hlava a Modrý samet a seriál Městečko Twin Peaks.
- Na mysl přichází dílo Franze Kafky, literárního předchůdce existencialistů, jenž hlavního hrdinu svého Zámku pojmenoval prostě K. a v Procesu nechává neproniknutelnému byrokratickému aparátu čelit Josefa K.
- Což je pochopitelně mužské čtení, nezohledňující, jak hru vnímá hráčka.
- V souladu s větou, jíž K na začátku shrne veškeré své bytí: „There‘s little to do but sleep“.
- Věřím, že se najdou hráči, kteří budou při závěrečném trestání pasivní hrdinky cítit satisfakci.
- Například oproti explicitnějším filmům typu „torture porn“ se zde na trýznění přímo podílíme.
- Not suitable for work – materiál nevhodný k pouštění v práci, potažmo nevhodný pro mládež.
--Martin Šrajer--
Žádné komentáře:
Okomentovat