Jak již název napovídá, hra Student Sim si klade za cíl zprostředkovat v kostce studentský život. Začínáme výběrem vlastností studentského avatara, volbou studovaného směru a výběrem spolubydlícího (to vše evokuje snahu o jistou formu rpg pojetí a personalisace). Již na první pohled je z grafického zpracování a doprovodných textů znát snaha o částečně humorné pojetí. Naneštěstí jsou ale prvky ve hře obsažené natolik jednostranné, že je velice těžké rozlišit mezi tím, co má být ještě nadsázka a co už je dosti tupé následování zažitého stereotypu (a sice student=neustávající divoký večírek).
Hra si neklade za cíl být komplexním simulátorem a vzhledem k jejímu technickému fungování (flash) a očividně casual pojetí to od ní ani nikdo neočekává. Zaměření možných činností je ale velice nefunkční. Jedinými možnostmi, jak lze hru více ovlivnit, je zvolení míry studia v závislosti na míře pití alkoholu (samé studium a žádný alkohol, přes vyváženější volby až po žádné studium a samé party), volba kvality jídla a jedna další aktivita (uklízení, hygiena, kadeřník, holič). Jednou za čas se náhodně setkáte s dívkou a můžete s ní komunikovat, jednou za čas jsou zkoušky (což se projeví jednou větou a nezábavnou minihrou), jednou za čas máte možnost získat práci (což se projeví jednou větou a postupným nárůstem financí). To je víceméně vše, co ve hře lze dělat. Problémem není jen to, že absolutně chybí jakákoliv další pestrost volby (čímž se nějaká možnost ztotožnění se s hrou či jejím světem stává víceméně nemožnou a vše je až vtíravě prostoduché) – takže například o tom, že bychom jako studenti chtěli jakkoliv kulturně, sportovně nebo společensky žít (kromě baru), si můžeme nechat jen zdát – ale i přemíra dílčích možností v umožněných oblastech. Takže například výše zmíněné další aktivity mají pět stupňů realizace a liší se v podstatě jen zaplacenou částkou (a mírou účinku vskutku minimálně). V praxi je to naprosto zbytečné a ničí to plynulý chod hry – jsme nuceni vybírat si z takřka totožných dílčích voleb s víceméně stejným výsledkem, přičemž by prospělo spíše veškeré dílčí volby eliminovat a naopak rozšířit množství celkových voleb samotných (takže místo toho, abychom si vybírali, jestli si chceme uklidit trošku, trošku více, o něco více, ještě malinko více až vcelku dost, raději by vedle prosté volby „uklidit“ mohlo být třeba „jít do kina“). Tímto problémem trpí veškerá hra. Ale co je horší, není to problém největší. Tím je totiž nízká míra interaktivity až téměř nefunkčnost herních mechanik. Co na tom, že si na začátku můžeme číselně navolit vlastnosti svého „studenta“ (jsou jen tři a opět předchozí problém – místo sjednocení dle herních konvencí tak podobných vlastností jako je charisma a přitažlivost by se mnohem více hodila třeba „pečlivost“ nebo „výdrž“), když jakékoliv pokusy (i extrémní podpoření jedné a zanedbání druhé vlastnosti) o diferenciaci nemají účinek, přičemž některé volby se neprojeví absolutně nijak (volba studovaného směru). Ať si zvolíme cokoliv, hra probíhá stále stejně dle naskriptovaných událostí a většinu jich ani nelze ovlivnit (hra prostě napíše, že vás spolubydlící vzal do hospody a odečte peníze – to, že se vám nechce, nebo že vaše volba spolubydlícího byla „šprt, co zásadně nechodí ven“ nic neznamená). Tvrdošijně lpí na nutnosti pít alkohol (například dívka se s vámi absolutně odmítá bavit a je vysloveně pobouřena, pokud nejste dostatečně opilí – přičemž zde opět není možnost jakkoliv ovlivnit, že třeba o známost zrovna zájem nemáte) a z toho odvozuje i zbytek svých principů (zkouškové období například probíhá formou nezábavných miniher, kdy například hráč kliká na jednotlivá kolečka znázorňující mozkové buňky a vyhýbá se těm, na kterých je symbol sklenice jakožto znázornění buněk zasažených alkoholem – a tak probíhá zkouška, i když hráč celou hru tvrdošijně volil pouze studium a tvrdošíjně nepil).
Vše je dotaženo do extrému až tím, že v herním světě jakékoliv studijní úspěchy nepřináší žádný růst spokojenosti a možnost jak ji zvýšit skýtá pouze divoký večírek. Opravdu jsem se snažil celou věc chápat s nadsázkou, ale míra urážlivého lpění na onom nepříliš pravdivém stereotypu o mladých studentech mi znemožnila proniknout do hry hlouběji, stejně jako nepochopitelná omezení a téměř nulová agence ze strany mě jako hráče znemožnily jakoukoliv možnost promítnutí mého vlastního přístupu k událostem na fiktivní herní univerzitě. Hrál jsem ostatní doporučené hry a v jisté míře byly všechny nějak zajímavé – tato však nikoliv. A je dle mého ideálním příkladem toho, jak lze nějaké téma zpracovat špatně na všech myslitelných úrovních.
Bylo by totiž možné se zamýšlet nad tím, jestli náhodou nejsou výše zmíněné stereotypy či nemožnosti hru hlouběji ovlivnit, jakousi samostatnou formou sdělení, učiněnou vědomě. Nejspíš by se nám podařilo – s jistou dávkou sebezapření – vytvořit interpretaci této hry v duchu „inteligentní sondy do společenského života mladých lapených v kruhu večírků a repetivních činností nastavující zrcadlo konzumní a zdegenerované společnosti“. Bylo by to ale naprosto zcestné, neboť hra Student Sim je prostě jen hloupá a špatně vytvořená, hledání hlubších smyslů není na místě.
Žádné komentáře:
Okomentovat