Cosmo's Cosmic Adventure – vítěz v soutěži „Nejvlezlejší herní znělka“

Apogee Software, Ltd. (1992) Cosmo's Cosmic Adventure (MS DOS)

Malý mimozemšťan Cosmo má narozeniny a rodiče ho berou do Disney Worldu. Cestou ale do lodi narazí kometa a celá rodina ztroskotá na neznámé planetě. Zatímto rodiče opravují loď, Cosmo zkoumá okolí. Po návratu k lodi ale zjistí, že rodiče „záhadně“ zmizeli, a tak se Cosmo musí vydat na pátrací misi.

Hra z dílny autorů Duke Nukem patří k DOSovské klasice. Vy, malý zelenáč Cosmo, musíte projít a proskákat tři epizody po deseti levelech, než se dočkáte rodičů a vytouženého Disney Worldu. Cestou zabíjíte příšery různých tvarů a velikostí, sbíráte body v převážně v podobě ovoce a zeleniny a doplňujete životy.

Hra samozřejmě není nijak převratná, ale docela dobře poslouží k odreagování. Jediným úskalím v celé hře je extrémně vlezlá hudba, díky které si Cosma budete pamatovat určitě i za několik let.

Platformy: MS DOS

Rok vydání: 3/1992

Žánr: arkáda, plošinovka

Designer: Todd Replogle

Země výroby: USA

SimCity 2000

Maxim Software Inc (1993), SimCity 2000 (DOS)

Tato hra je nástupcem původního SimCity z roku 1989. Narozdíl od původní verze přináší mnoho změn, které velice pozměnili jak grafické zpracování, tak i systém hry. Velkou novinkou bylo zavedení prostorového pohledu na mapu. To umožňovalo mapou různě otáčet, přibližovat si místa na ní, připadně se na ní koukat jako na celek. Z grafického hlediska se dále projevilo zpracování mapy na na podobu budov a objektů vůbec, neboť pomalu a jistě se začala formovat 3D podoba hry.

Z herního hlediska se na hře podepsala asi možnost tansformace terénu mapy před samotným začátkem. Toto formování mapy vám umožnovalo vytvářet na mapě hory, nížiny, propasti, jezera, řeky, moře a lesy. Ovšem zde ale platila jedna zásada: rovný terém bez dalších překážek = jednoduchá hra. Tím pádem pokud jste chtěli vyžkoušet pouze možnosti budování města, tak aby jste měli jenoduchý začátek, tak jste museli mít rovnou plochu.

Druhou herní novinkou byla možnost budování nových "LIGHT" zón a nových budov. Co se "LIGHT" zón týče, tak jejich zavedením hra nabrala nový smysl. Hlavním rozdílem bylo, že narozdíl od klasických zón byly rychleji osídlené, ale přinášeli menší výdělek. Při zvýšení daní se totiž rychleji vysídlili. U budovy přibyli například nemocnice, vysoké školy, zoologické zahrady a zábavní parky.

Samotný základ hry se ale nezměnil a tak se stále stáváte starostou svého vlastního města. Určováním si výše daní, přopojováním se s ostatními městy, potlačováním demonstrací a likvidací katastrov vaše popularita stoupá či klesá a tím buď vyděláváte nebo proděláváte. Pokud se vám navíc bude hra zdát nudná či moc klidná, tak sami můžete vyvolat demonstrace, živelnou katastrofu, pad letadla a nebo monstrum demolující město. Rozhodně se ale vyplatí vyžkoušet si jí a určitě vás chytne.

Platformy: Amiga , DOS , Game Boy Advance , Macintosh , Nintendo 64 , PlayStation , PlayStation 3 , PSP , Sega Saturn , SNES , Windows , Windows 3.x

Rok vydání: 1993

SimCity série: SimCity, SimCity 2000, SimCity 3000, SimCity 4, SimCity DS, SimCity Societies, SimCity Creator, SimCity DS 2

Žánr: simulace, strategie

Hlavní designér: Will Wright, Fred Haslam

Země výroby: USA

Stunts – kreativní závodění

Distinctive Software, Inc. (1990). Stunts. (MS-DOS).

Revoluční hra Stunts se ke mně dostala okolo roku 1996, tedy asi 3 roky poté, kdy můj otec dovezl z Německa PC - 386SX s procesorem Intel taktovaný na frekvenci 25MHz, 4Mb RAM a harddiskem o kapacitě několika desítek megabajtů. Po titulech jako Test Drive (dále TD) 1 a 2, či “formulích“ od Accolade se jednalo doslova o revoluci na poli závodních her, jelikož vývojáři z Britské Kolumbie přinesli hráčům mnoho revolučních prvků, o kterých si troufnu říci, že se hráčům ani nesnilo.

Po odkliknutí poměrně kýčovitě zpracované úvodní nabídky se na monitoru objeví na tehdejší dobu slušná variace vozového parku zahrnující jak širokou paletu klasických sportovních vozů,

které bylo možno spatřit již dříve v sérii TD, tak i rarit jako byla např. závodní F1 či terénní automobil Hummer, kterýžto na rozdíl od formule byl k závodění prakticky nepoužitelný. Po výběru automobilu přišla na řadu možnost vybrat si oponenta k závodění , který byl určen vizáží a jeho charakterovými vlastnostmi. Z těchto oponentů nemohu nezmínit blondýnku, k níž si nelze představit nic jiného než SUV Hummer, akorát že po parkovišti obchodního střediska nešlo v té době ještě závodit, či bývalého závodníka v jehož charakterovém profilu dominovala agresivita, což prakticky znamenalo, že probrzdil každou záludnější zatáčku, nebo naopak ice-cold precizního vyzrálého jezdce s okulárem v levém oku a pleškou na hlavě. Po probrání všech těchto nabídek přišlo na řadu samotné bláznivé závodění s již od vývojářů předpřipravenými tratěmi, což je určitě slušná zábava, která ale zas tak dlouho nevydrží i přes to, že se nezávodilo pouze po asfaltu, ale i na hlíně, létalo se vzduchem po přejetí nachystaných skokáncích, či se provedlo salto mortale, pokud jste tedy nabrali patřičnou rychlost. Vývojáři z Distinctive tedy do hry implementovali editor tratí, který doslova protrhl hráze hráčovy představivosti a ladění co nejšílenějších tratí mohlo začít. (Dodnes se divím, že technologie, která takovýto editor umožňovala, byla dostupná již v roce 1990.)

Inu, možnosti vytváření vlastních závodišť, které hra nabízela, byly opravdu pestré. Prakticky cokoliv vás napadne šlo v této 20 let staré gamese realizovat. Počínaje asfaltovými okruhy s více či méně rychlými (i klopenými!) zákrutami, šotolinovými (nebo co to bylo) úseky, přes autokrosovou trať plnou skokánků, konče tratí veskrze akrobatickou, kde jste si mohli postavit tři tzv. loopy neboli salta mortale za sebou.

Mně jako desetiletému jinochovi stačilo onehdá takto málo ke štěstí a hodin zábavě vytváření závodišť a následnému testování jaké rychlosti dosáhnu, jak daleko doletím či jak se s mojí záludnou tratí vypořádá protivníkova AI.

Co bych ještě rád zmínil je fyzikální model hry, opět na svou dobu velice pokročilý, engine musel počítat všechny ty skoky, adheze, zrychlení, brzdné dráhy a já nevím co ještě, a hra na rozdíl od zmiňovaných TD 1 a 2 nepůsobila vůbec tupě, ba naopak.

Po všem tom závodění jsme si mohli ještě vychutnat zdařilý replay s možností změny kamery a kochat se nad soupeřovým nezvládnutým saltem mortale..

Ve stopách legendy Stunts dnes kráčí hra Trackmania Nations, v osekané verzi stáhnutelná jako freeware, takže pokud chce někdo zase povolit uzdu budovatelské fantazii, ale v trochu modernějším kabátku má pořád příležitost.

T.Ouroda

Platformy: Amiga, PC9801

Žánr: závodní

Hlavní designér: Don Mattrick

Země původu: Kanada

Lotus Esprit Turbo Challenge: Natři to staršímu bráchovi

Z pohledu dnešních her je tohle pozastavení spíše směšné. Ale ve své době byl Lotus jednou z nejzajímavějších závodních her, se kterou nejeden z nadšenců trávil víkendová rána místo koukání na Studio Rosa.

Lotus Esprit Turbo Challenge se na první pohled tváří jako obyčejná závodní hra, ve které předháníte své protivníky. Pokud si ji ale zahrajete, více než mile vás překvapí její propracovanost. Celá hra se skládá z 32 závodních okruhů, které jsou rozděleny do tří větších celků dle obtížnosti.

Na trati můžete porazit devatenáct oponentů, ale abyste se dostali do dalšího kola, stačí se umístit do desáté pozice (existují rozdíly mezi 8 a 16-bitovou verzí). Pozice v dalším závodě se vždy odvíjí o předchozích výsledků. Pokud jste dojeli jako první, “počítač” vyhodnotil, že jste moc dobří a posunul vás nakonec. Pokud jezdíte jako looser (nebo lama, chcete-li) a v cílové rovince jste mezi posledními, dostanete další šanci - začátek startovního roštu.

Ani tím ale výčet nekončí. Pokud jste někdy viděli auto, víte, že musí občas tankovat. A pokud to v Lotusu nestihnete, v dalším kole budete na startu přímo na prvním místě.

Problémem některých her je jejich jednoduchost. Je to přirozené, pokud něco děláte často a pravidelně, vaše dovednost se zvyšuje. Jakmile porážíte všechny soupeře, začnete se nudit. Dokud starší brácha nezaklapne Foglara a nenatrhne vám zadek. A vy mu to musíte natřít - v módu, který znáte jako split screen.

Platformy: Amiga, Amstrad CPC, Atari ST, Commodore 64, ZX Spectrum
Rok vydání: 1990
Série: Lotus Esprit Turbo Challenge I, II a SE
Žánr: závodní arkáda
Autoři: Ali Davidson, Berni (via worldofspectrum.org)
Země: UK

Silent Service 2 – do Japonska pod vodou

Microprose Software (1990). Silent Service 2 (Amiga, Atari ST, DOS)

Silent Service 2 je ponorkový simulátor pro DOS navazující na první díl z roku 1985. Coby kapitán americké ponorky v Pacifiku máte ve hře za úkol poslat ke dnu co největší množství japonských lodí.

Jednotlivé herní módy zahrnují simulace historických bitev (k mým nejoblíbenějším patřilo potopení bitevní lodi Yamato), jednotlivou operační patrolu a především mnohahodinovou kapitánskou kariéru od Pearl Harboru až po japonskou kapitulaci.

V tomoto módu si zvolíte domovský přístav, operační úsek, jeden z devíti typů ponorek a vyplujete. Hra samotná spočívá nejprve v bezcílném bloudění po mapě Pacifiku, při kterém vás rozptylují zprávy o postupu bojů. Časem narazíte na náhodně vygenerovanou flotilu japonských lodí a přichází bojová fáze. Setkat se můžete celkem s čtrnácti typy japonských plavidel. Bitvu pozorujete na jednoduše ztvárněné mapě, skrz periskop nebo rovnou z můstku vaší ponorky.

Hra má na svou dobu povedenou grafiku, výrobce ji inzeroval jako první simulátor v 256 barvách. Nepřátelské lodě jsou poměrně detailně vykresleny, efektní jsou i výbuchy a sloupy vody po zásahu torpédem. Realisticky provedené jsou i všechny ovládací prvky ponorky a umělá inteligence nepřátel.

Mezi mé první "hráčské" vzpomínky patří právě modře zářící obrazovka Silent Service a nesnesitelné kvílení PC Speakeru imitující motor ponorky. Dodnes jsem nepřišel na to, jak ten zvuk vypnout.

Platformy: MS-DOS, Amiga (1991), Atari ST

Rok vydání: 1990

Žánr: ponorkový simulátor

Design: Dave Shea

Země původu: USA

UGH!

Hra s příznačným názvem UGH! je klasika z dob mého mládí, která patří do kategorie tzv. „DOSovek“. Jedná se o velmi zábavnou a návykovou „transport“ arkádu, v níž je vaším úkolem přemisťovat pasažéry z místa A do místa B. Hra je zasazena do prostředí hlubokého pravěku, kdy se na Zemi pohybovali předchůdci dnešních lidí – neandrtálci. Ovšem už tito tvorové byli velmi zruční a dokázali leccos vynaleznout. Například létající stroj.  

Princip je geniálně jednoduchý. Pomocí šipek ovládáte lítající taxi s řidičem a snažíte se co nejrychleji uspokojovat všechny zákazníky – přemístit je z jeskyně do jeskyně. Hra má celou řadu levelů (a opravdu ne nijak jednoduchých), které si liší celkovou strukturou a hlavně obtížností (postupně se zvedající). Cestu předpotopního kapitalisty ztežuje nejedna vykutálenost. Jednou z nejzáludnějších je rychle stoupající hladina světového oceánu. Snažíte se proto pokud možno evakuovat nebohé pralidi a zároveň si u toho nesmočit překrývku genitálií.

UGH! je jednoznačně hra z kategorie návykových/těžkých/k agresi dovádějících. Myslím, že čudlíky na mojí staré klávesnici by na toto téma mohly uspořádat víkendový seminář. Rozhodně stojí za stáhnutí. ;-)

Odkaz na stáhnutí hry a DOSemulátoru.

Odkaz na video se hrou.

Platformy: DOS, C64, Amiga

Výrobce: Bones Park Software Artistic

Vydavatel: PlayByte

Rok vydání: 1992

Žánr: Arkáda

Heroes of Might and Magic: A Strategic Quest

New World Computing, Inc. (1995). Heroes of Might and Magic: A Strategic Quest (MS DOS).

Znáte to, jste dědicem trůnu a žijete si poměrně šťastně v poklidné zemi, když tu najednou váš strýc zabije vašeho otce, a trůn tak nepřipadne vám, ale vašemu zlému bratranci Ragnarovi, před kterým pak magickým portálem musíte utéct do neznáma. Vskutku dramatický začátek příběhu, jenž bude slavit úspěch po celém světě a v budoucích letech se dočká mnohých pokračování, které změní herní průmysl jednou provždy. Ale zpět k příběhu - jste Lord Ironfist a právě jste se portálem dostali do středověkého fantasy světa jménem Enroth, který je obýván třemi pány - černokněžníkem Alamarem, čarodějnicí Lamandou a barbarem Slayerem. Je na vás, abyste tyto tři mocné nepřátele porazili a sami se tak stali králem nové země.

První díl série Heroes dal vzniknout velice funkčnímu systému, který kombinuje klasickou tahovou strategii s RPG prvky, a který se s pozdějšími díly příliš nezměnil. Ústřední roli hrají města (která jsou čtyři, stejně jako počet pánů). Ve městech rekrutujete nové jednotky, nové hrdiny, stavíte budovy, které zvyšují váš příjem, budovy, kde se můžete učit kouzlům či budovy, které zpomalí nepřítele a uchrání vaše město při jeho obléhání. Všechny tyto procesy stojí peníze či suroviny, které můžete těžit z okolních dolů a získávat ze skrytých pokladů. K dobytí dolů i objevování pokladů však potřebujete hrdinu, jenž se po herní ploše pohybuje výměnou za akční body, které představují průběh dne. Při pohybu po mapě a hledání nových dolů také narážíte na nepřátelské skupiny potulujících se jednotek či na jiné hrdiny, se kterými se musíte utkat. V tu chvíli se mapa celého světa změní v mapu bitevního pole, a jednotky vašeho hrdiny se dle vašich pokynů tah po tahu střetávají s jednotkami nepřítele. Útočná síla, obrana či rychlost každé z jednotek je určena její úrovní a zároveň úrovní vašeho hrdiny, jehož vlastní atributy se přičítají k atributům každé z jednotek. Úroveň vašeho hrdiny se zvyšuje za zkušenosti, které posbírá za každý vyhraný souboj. Mimo zvyšujících se atributů získává váš hrdina i různé vedlejší schopnosti, jako je rychlejší pohyb po mapě, silnější magie či vyšší morálka jeho vojska. K absolutnímu vítězství je nutno dobýt všechna nepřátelská města a porazit všechny nepřátelské hrdiny.

Takto komplexní herní systém byl ve svou dobu téměř převratný, není tudíž žádný div že se hra brzy dočkala dalších dvou pokračování, která zvýšila počet soupeřů ze čtyř na osm, zdůraznila význam magie a přinesla mnohem rozsáhlejší a složitější mapy. V současné době je vyvíjen již šestý díl série, který přenesl příběh do úplně jiného světa než díl první, díky pokročilé grafice a letité zkušenosti výrobců však nepochybně nabídne fantastický herní zážitek.

Platformy: MS-DOS, Windows, Mac OS, Gameboy Color

Rok vydání: 1995

Série: Heroes of Might and Magic

Žánr: Tahová Strategie, RPG

Výrobce: New World Computing

Design: Jon Van Caneghem

Země původu: USA

Heretic – Doom s kuší místo brokovnice

Raven Software (1994). Heretic. (MS-DOS).

Americká společnost Raven Software měla už v roce 1994 za sebou několik více méně úspěšných
titulů na PC, převážně s fantasy tématikou. Jejich další počin, který nesl jméno Heretic a nad kterým držela ochrannou vydavatelskou ruku sama tou dobou již legendární společnost id Software, tak skvěle zapadala do konceptu vývojářů.id Software poskytli engine Tech 1, který dříve použili ve své průlomové hře Doom. Raven
Software se s ním ovšem poprali po svém. Hru doplnili o důležité prvky jako je použití inventáře,
pohled nahoru a dolu nebo létání, což z Heretica udělalo něco víc, než jen z další klon Dooma.
Příběh v podstatě není důležitý. Jste rytíř, co bojuje proti nepřátelským bytostem všemi dostupnými prostředky. Hra je rozdělena na jednotlivé levely a na rozdíl od zmíněného Dooma nabízí i možnost používá nejrůznějších předmětů, jako jsou lektvary a podobně. Hra dokonce využívá i prostředí – tekoucí voda tak například hráče odsouvá.
O úspěchu Heretica hovoří i jeho dvě pokračování: druhý Hexen a záludně pojmenovaný třetí díl
Heretic II.
Platformy: MS-DOS, Mac OS.
Rok vydání: 1994.
Žánr: FPS.
Project Director: Brian Raffel.
Země původů: USA.

The Simpsons: The Arcade Game – akční hra pro celou rodinu

Konami (1991). The Simpsons: The Arcade Game. (Arcade, Commodore 64, PC/MS DOS).

The Simpsons: The Arcade Game je hra odvíjející se od známého kresleného seriálu, který baví televizní diváky již od roku 1989. Příběh hry, jak to už u starých arkádových her bylo zvykem, se odvíjel před začátkem hry samotné. Ve hře The Simpsons: The Arcade Game je zápletka poměrně jednoduchá – rodinka Simpsonovýchh se klidně prochází po ulici veSpringfielduu a najednou do nich vrazí Waylon Smithers, který právě pro svého šéfa Pana Burnse ukradl obří diamant z místního klenotnictví. Diamant vyletí do vzduchu a chytne ho malá Maggie, která jej začne cumlat jako dudlík. Smithers Maggie rychle popadne a utíká s ní i s diamantem pryč. Rodinka Simpsonových ji vyráží zachránit, ale v cestě jim stojí stovky bouchačů různých druhů, s kterými se musí vypořádat.



A hra může začít! Simpsonovi prochází mnoha levely – od ulice ve Spriengfildu, přes hřbitov, hospodu, Krusty Land až po televizní studio a elektrárnu, kde dojde k závěrečné bitce. Každý level je završen kláním s bossem kola, jak už to v obdobných typech her bývá zvykem. Pokud se vám hru, kde se gradovala obtížnost podařilo dohrát, končí porážkou obou záporáků – Smitherse i Pana Burnse. Maggie se s diamantem v puse nakonec vydá k poraženému Burnsovi a strčí mu do pusy svůj dudlík. Opět kompletní rodinka pak spokojeně odchází a padají titulky. Po titulcích Homer zahodí obří diamant.




Zábavné na hře je, že si hráč může vybrat ze čtyř postav, za které chce hrát – Homer je specialistou na kopy a údery, Marge bojuje svým vysavačem, Bartovou doménou je útok skateboardem a Liza zase používá jako bič švihadlo. Hru tedy lze hrát díky čtyřem postavám pokaždé trochu jinak, lze se zlepšovat a v boji jde objevovat nové triky a údery. Výhodou hry je také to, že není jen pro jednoho hráče, ale až pro čtyři a to už bývá opravdu mela – lux, pěsti, kopy, švihadlo, rány skatem a mnoho nepřátel na jediné obrazovce. Žánr beat' em up byl počátkem 90. let oblíbený a objevoval se často, ale hra The Simpsons přinesla některá vylepšení – multiplayer, jídlo ve hře sloužilo k léčení, za zbraně mohly být využity předměty, které se ve hře objevily v jednotlivých prostředích a dokonce i Simpsonovic domácí zvířata mohla být v některých místech hry použita jako vrhací zbraně.



The Simpsons: The Arcade Game je sice akční hra, ale použití luxu, skateboardu či švihadla jako zbraně je spíše roztomilé a vtipné, ve hře se neobjevuje krev a násilí, takové jaké jej známe z dnešních akčních her. Zvuky ve hře vycházejí ze znělky k seriálu, postavy ve hře mají stejné charaktery jako v televizi a mluví je stejní herci – pro hráče je pozadí hry dobře známé a mohou s jednotlivými postavami snáze identifikovat.

VIDEO: The Simpsons Arcade - 4 players Playthrough [1/5]

Platformy: Arcade, Commodore 64, PC/MS DOS
Žánr: Beat' em up
Hlavní designér: Kazuo Hanzawa
Země původu: Japonsko

NHL 96 - začátek mé herní kariéry

EA Canada (1995). NHL 96 (MS-DOS).

V době, kdy nejslavnější hokejové lize světa bezkonkurenčně kraloval Wayne Gretzky a kdy Jaromír Jágr natočil legrační reklamu na žvýkačky, mi vstoupil do života nový element. Právě tehdy, na podzim roku 1995, jsem se stal hráčem počítačových her.

První hrou, kterou jsem si na tehdy moderním Pentiu 133 měl možnost užít, byla NHL 96. Ne náhodou, vždyť v té době snad všichni sbírali hokejové kartičky a o hokeji jsme už na základce zasvěceně diskutovali. Až kvůli počítačové NHL mě ale hokej začal skutečně bavit. Až poté, co jsem odkoukal od virtuálních hokejistů pohyb, jsem se naučil bruslit. To kvůli NHL jsem předstíral chřipku a zůstával místo školy doma, abych měl čas věnovat se nervydrásajícím bojům o Stanleyův pohár.

Čím si mě hra NHL 96 natolik získala? Na svou dobu měla úžasnou grafiku, byla dokonce první svého druhu, ve které mohl hráč libovolně přepínat mezi několika kamerami. Obsahovala aktuální soupisky všech týmů NHL, což rozšiřovalo mé hokejové povědomí a umožňovalo mimo jiné lepší pozici při výměně hokejových kartiček ("Dám ti za toho tvýho Gretzkyho Stevense a Andreychuka! Neboj, je to pro tebe výhodný, oba maj v NHLku vysoký hodnocení..."). Velkým bonusem byly i rvačky, které automaticky startovaly po některém z ostřejších zákroků a které získávaly nový náboj, pokud člověk hrál proti kamarádovi na jednom počítači.



NHL 96 pochopitelně měla i své slabší stránky: v zápasech padalo málo gólů, ve hře ještě nebylo možné zahrát si za nově vzniklý tým Colorada (který přitom v roce 1996 v reálu Stanley Cup získal) a ani jinak opravdu parádní grafika nebyla úplně bez chybičky - občas se stalo, že jeden hráč projel "skrz" druhého. V té době to ale byly všechno maličkosti, které většina hráčů tvůrcům ráda odpustila.

Série se za rok dočkala dalšího pokračování, ale ani to mě neodradilo od toho, abych zůstal věrný šestadevadesátce. Až skoro dokonalé NHL 98, které většina expertů označuje za nejpřelomovější díl celé série, mne přimělo, abych dva roky starou hru odložil zpátky do krabice (tehdy se ještě hry prodávaly v krásných velkých krabicích, ne jen v plochém obalu na DVDčko jako dnes). Ale nikdy nezapomenu na krásný pocit, kdy se mi poprvé podařilo virtuálně vyhrát Stanley Cup.

Žánr: sportovní hra

Platformy: DOS, Genesis, SNES, GameBoy, v pozdějších dílech série řada dalších

Země výroby: Kanada

Prehistorik se dinousarů ani technického pokroku nebojí

Prehistorik je velmi oblíbená plošinovka z počátku devadesátých let, která je typická zejména svou veselou grafikou a komiksovým zpracováním postav.

Úkolem hráče je ovládat sympatického neandrtálce na cestě jednotlivými levely, nenechat se zabít okolními nástrahami a nebezpečnými zvířaty. Na ovládání je hra velmi jednoduchá, ale o to zábavnější. Klasický pohyb doprava a doleva je doplněn jen o skákání a údery kyjem, kterým se zabíjejí zákeřní dinosauři, medvědi, netopýři nebo kokosy vrhající opice. Z těch pak neandrtálec dostává jídlo a tím pádem i body do konečného pořadí.

Další potraviny a zároveň i body je možné nalézt volně se povalovat v jeskyních. Na velký úspěch hry Prehistorik navázal také o něco propracovanější Prehistorik 2.

Platformy: Amiga, Amstrad CPC, Atari ST, DOS

Rok vydání: 1991

Výrobce: Titus Interactive

Vydavatel: Titus Interactive

Žánr: Plošinovka

Země výroby: Francie

Wolfenstein 3D: Chcete si odstřelit Hitlera?

iD Software (1992). Wolfenstein 3D (MS-DOS).

Nůž? K čemu mi bude nůž?? Aha, pistole, super. Samopal! Mnohem lepší! A ještě, že jsem na konci našla tu skrýš s rotačákem... Tak, můžeme jít zabít Hitlera.

Kdo by si nechtěl odstřelit Hitlera. Navíc v barevňoučké, trojrozměrné hře plné nácků, krvelačných psů a tajných skrýší. Wolfenstein je hra stará už téměř dvacet let a během té doby si našla fanoušky v řadách jak mladých pařmenů, tak jejich nadšených tatínků. Spojuje totiž fikci s realitou natolik, že průměrně vzdělaný hráč si užije možnost zastřelit známé nacistické pohlaváry, ale také potrénuje paměť a logické myšlení.

Wolfenstein je totiž o pevnosti aka labyrintu Castle Hollehammer. Vaše postava agenta Williama BJ Blazkowicze v podstatě jen bloudí jejími chodbami a sem tam si zastřelí vojáka, co na něj číhá za rohem. Střílení je fajn, hlavní je umět mířit a mít rychlé reakce. Jenže pak přijde na řadu ono "a nešel jsem už tudy..?" Jedna z prvních známějších trojrozměrných her tak klade důraz nejen na ono "tupé" střílení na pohyblivé terče, ale také na uvažování a soustředění.

Wolfenstein měl původně tři epizody. První byla volně šiřitelná a měla nalákat hráče ke koupi dalších dvou dílů. Což se autorům z iD Software povedlo do virtuálního puntíku, a tak vznikly ještě další tři epizody. Každá z nich obsahuje deset "pater" (prostě levelů, do kterých se dostanete vrzajícím výtahem). A na jejich konci vás čeká nacistický boss, někdy v podobě šíleného vědce, jindy jako fousatá Gertruda s hákovým křížem na macatém bicepsu.

Příběh se odehrává v roce 1943. Náš pohledný špion má v pevnosti odhalit tajný plán Železná pěst (Eisenfaust). Nacisté se prý snaží vytvořit obrovskou armádu, která se bude skládat jen z dokonalých zástupců Übermensch. A v hradě se skrývá doktor Schabbs, který vede celý projekt a nemá to v hlavě úplně v pořádku (jeho supr armáda má být ze zabitých vojáků). BJ je nejprve uvězněn, ale protože to je frajer (a, ehm, hlavní postava), z vězení uprchne. V tu chvíli si žádný nácek nemůže být jistý, jestli bude druhý den "na snídani zpátky".

Na svou dobu nesmírně moderní hra s atraktivním příběhem ale byla paradoxně zakázána v Německu. Kvůli zobrazování nacistické tematiky se nesměla prodávat ani dovážet ze zahraničí. Na zdech chodeb tu visí například svastiky - samozřejmě ne kvůli propagaci Hitlera, ale aby si hráč pamatoval, že "u toho hákáče jsem zahnul doprava". Což bylo německým politikům jedno a navíc jim vadily časté vulgarismy a krvavé cákance. Jako by nikdy nehráli Postal.

Protože se Wolfenstein stal populární a remaky vždycky táhnou, podobně jako Doom se dočkal své modernější verze. Return to Castle Wolfenstein měl kvalitní grafický engine, který byl použitý už u bájného Quake III: Arena (designér John Romero dělal jak Dooma a Quakea, tak i Wolfensteina). BJ má tentokrát více zbraní (plamenomet ocení ti nejcyničtější) a na konci levelů na něj čekají drsní bossové v čele s Himmlerem a reinkarnovaným Heinrichem I. (dobře, je to Jindřich I. Ptáčník, ale to už moc drsně nezní).

Ani nová, líbivější verze ale neodradila fanoušky od hraní toho starého, dobrého Wolfensteina s jasně červenými zdmi a legračním Hitlerem. Na internetu existují fóra a fandovské weby, které se ještě pořád věnují tomuhle majstrštyku, jemuž stačí pouhých 8 megabytů na pevném disku. A navíc, je to legenda.

Žánr: střílečka z pohledu první osoby

Platformy: DOS, Amiga (AmigaOS, MorphOS), Macintosh, Apple IIGS, Acorn Archimedes, NEC PC-9801, Super NES, Jaguar, GBA, 3DO, Xbox a další

Designéři: John Romero, Tom Hall

Země výroby: USA

UFO: Enemy Unknown – Cizácká zábava

UFO: Enemy Unknown – Cizácká zábava

MicroProse Software, Mythos Games(1993). UFO: Enemy Unknown. (MS-DOS)

Nevídaně originální strategie UFO: Enemy Unknown vyšla na Silvestra roku 1993 a pro mnohé hráče se tak stala trochu opožděným vánočním dárkem. Ježíšek se však cestou k nám asi někde ztratil, poněvadž se mi Ufo do rukou dostalo až s několikaletým zpožděním. Už jsem zapomněl, kolik mi tehdy bylo let. Zapomněl jsem také jména spolužáků ze základní školy i všechno co se mě tam pokoušeli naučit. Nikdy ale nezapomenu, když mi poprvé při cizáckém teroru zpanikařil voják a postřílel zbytek mojí jednotky.

Zemi zachvátila panika. Ve všech koutech planety jsou spatřovány podivné létající objekty, lidé se beze stopy ztrácejí a lidská sídla podléhají drtivým teroristickým útokům. Státy celého světa se spojují, aby společně čelily tomuto neznámému nepříteli. Co je to? Je to pták? Je to letadlo? Je to Superman? Ne! Je to cizácká invaze!

Po mezinárodní ženevské konferenci v roce 1998 je založena anticizácká bojová organizace X – COM, do jejíhož čela jste jmenováni vy. Jako šéf X – COMu musíte monitorovat, analyzovat a potlačovat jakoukoliv mimozemskou aktivitu. A vaším úkolem není nic menšího než zachránit Zemi.

Hra je rozdělena do dvou částí. Ve strategické se staráte o výstavbu a správu základen, ze kterých podnikáte veškeré akce. Organizujete zde téměř všechno od nákupu zbraní, výcviku vojáků až po stavbu budov a výrobu speciálního vybavení. Když se přepnete do zobrazení planety, čas začne nemilosrdně plynout a dříve nebo později přilétne ufo s nekalými úmysly. Pokud se vám ho podaří dohonit, nerozdrtí vaše směšné stíhačky a sestřelíte ho, můžete za ním vyslat bojovou jednotku, aby zajistila místo dopadu ufa.

V tu chvíli nastává situace, která hru proslavila. Taktický bojový mód patřil v době vzniku hry mezi ty nejpropracovanější a především nejvíce atmosférické. Postupné odhalování koutů náhodně generovaných map (také jedna z nevídaných novinek), patřilo mezi nervy drásající zážitky, především v nočních misích, kdy na vás emzáci pálili ze neproniknutelné tmy a vaši vojáci panikařili, zahazovali zbraně a rozbíhali se do náručí Hadona s plasmovým kanónem v ruce.

Platformy: Amiga, Amiga CD32, DOS, PlayStation, Windows

Žánr: Mix tahové a realtimeové strategie

Hlavní designér: Jullian Gollop

Země původu: U.S.A.

Vysvětlení odborných pojmů najdete na: http://ufopedia.csignal.org/ufopedia/