Analýza hry We Become What We Behold
Rok vydání: 2016
K zahrání zde: https://ncase.itch.io/wbwwb
Flashovka od Kanadského indie vývojáře Nickyho Case, kterou
bychom mohli volně přeložit jako: „Stali jsme se tím, co vidíme“ (v originále
We Become What We Behold), nám dává obraz toho, jak jsou média v dnešní
době silná, jak jednáme davově a obecně jak jsme líní přemýšlet.
V krátkém, zhruba pěti minutovém, úseku se dostáváme do role fotografa či
novináře, který vidí celý svět před sebou, v našem případě obdélníkový
trávník s televizí uprostřed, a snaží se zachytit důležité či nějak
zajímavé momenty, co se právě na našem obdélníku dějí.Design
Design hry je jednoduchý, ale nápaditý. Svět je laděn do
šedých barev, možná autor chtěl narazit na stereotyp dnešního západního světa
(konzum, stejný design), jen ojedinělé jevy jsou zobrazeny jinou barvou,
většinou červenou. Na naší ploše působení se dva druhy postav. Jedni
s kruhovou hlavou a druzí se čtvercovou. Po vyfocení nějakého momentu se
nám vždy zobrazí hashtag a vedle něj buď černá nebo červená plocha, která má
představovat „breaking news“ v realném světě. Černá vyjadřuje nezajímavost
fotografie, červená vyjadřuje důležitost nebo zajímavost. Právě práci
s barvou a jejich kontrasty bych zde vyzdvihl. Soundtrack je také jednoduchý, při zachycování
fotografií nám podkres tvoří štěbetání ptáků. Při zachycení zajímavého momentu
zazní znělka podobná té, kterou známe z televizních zpráv. Postavy ve hře
nemluví, jen vydávají zvuky strachu, vzteku, či naštvání. Co více čekat od prohlížečové hry.
Herní mechaniky a příběh
Ve hře máme snadný úkol, fotit zajímavé či výstřední
aktivity, ale jen ty, které působí negativně. K hraní potřebujeme jen myš, vše co děláme funguje na mechanice Point and Click (zaměř a klikni). Při zachycení nějaké pozitivní
věci, nám hra vytýká, že nedáváme publiku, co chtějí vidět. Tedy kromě první
fotografie, kde zachycujeme kruhový obličej s kloboukem. Zde si dovolím
s autorem hry nesouhlasit, jelikož je známé, že televizní obecenstvo má
rádo i tzv. „heartwarming stories“ pozitivní příběhy, které v nás mají
vyvolat nějaké pozitivní emoce. Ale chápu, že zde tyto příběhy do konceptu hry
nezapadají, ale bylo by hezké vidět i příběhy tohoto typu, hru by to podle mě oživilo. Obě strany se řídí jen tím, co vidí na obrazovce. Na základě toho,
co se právě na obrazovce objeví si oba tábory vytvářejí předsudky o opačném
táboru. Kromě jednoho páru skládajícího se z jednoho představitele kruhu a
jednoho čtverce. Postupem hry vyvoláváme strach na obou stranách tábora,
představitelé kruhových hlav se začínají bát čtvercových a vice versa. Onen pár
se neřídí tím, co vidí v televizi a snaží se urovnat vztahy mezi
znepřátelenými stranami, protestují proti segregaci. Povede se jim ale jen
ovlivnit jen jednoho čtvercového občana, který předtím vyvolal onen konflikt,
ostatními zůstávají ignorováni. Právě ignorací okolí a soustředění se jen na
informace, které vidí na obrazovce, autor kritizuje davové chování a poukazuje
se na to, že se jak z našich čtveráků a kruháků, ale i dnešní společnosti,
stávají ovce. Jediný neovlivněný zůstává onen čtverec, který byl uklidněn
párem. Největší chaos nastává, když
kruhový pán s kloboukem zastřelí nevinného čtvercového uklidněného
jedince. V tento moment nastává největší chaos a titulek nám říká: „#Be
scared. Be angry“. Pak už jen sledujeme masakr, který jsme způsobili. Obrazovka
nám začne zrnit a postupně se vyvraždí obě strany. Po titulkách se nám objeví jediní
přeživší. Je to onen pár sedící u televize pozorující hroby poblázněných občanů
a touto scénou se nám příběh i hra uzavírá.
Proč tato hra vznikla?
Hra poukazuje na skutečný svět, že se opravdu stáváme tím, co vidíme. Ještě trefněji to hra vyjadřuje citátem „We become what we behold. We shape our tools and our tools shape us.” v překladu: „Stáváme se tím, co vidíme. Tvoříme věci a naše věci tvoří nás.“. Tento citát je mylně přiřazován Kanadskému profesoru a filozofu Marshallu McLuhanovi, který se médii dlouhodobě zabýval. Hra ukazuje to, jak dokáží média v dnešním světě ovlivňovat společnost, a jak se tupě někteří jedinci řídí jen tím, co vidí v médiích. Hra má své chyby, například jen zmíněné zaměřování na negativní zprávy, ale i tak je velmi povedená. Nutí nás k zamyšlení nad médii, trendy a společností v celku. Hra měla velmi dobrou odezvu i ve velkých médiích, např. ve Vice. Rozhodně bych ji doporučil každému, zvláště v dnešní době.
Napsalo se o hře: https://www.vice.com/en_us/article/3ddnbn/we-become-what-we-behold-takes-on-the-media-feedback-loop
https://www.popmatters.com/we-become-what-we-behold-takes-on-viral-divisiveness-2495398804.html
Žádné komentáře:
Okomentovat