Analýza hry: We Become What We Behold

Nicky Case (2016)

Herní průmysl vyprodukoval autora hry We Beacome What We Behold, a tím není nikdo jiný, než Nicky Case. Nicky je kanadský nezávislý vývojář her, jejichž obsahem jsou společenská témata, problémy, stereotypy. Začátek jeho kariéry zahájila přihláška k Nar8 Game Jam, spočívající ve hře, jenž ho proslavila. Jedná se o hru Coming Out Simulator 2014, která je zaměřená na sexualitu mládeže. Jeho další důležitou hrou je Parable of the Polygons ve spolupráci s Vi Hartem. Jde o rozdílnost trojúhelníků a čtverců, což symbolizuje segregaci lidí. Hodně podobné téma má i hra We Became What We Behold, kterou vytvářel dva měsíce, o tom ale níže. Nicky nemá pouze zajímavé hry, ale i osobnost. Identifikuje jako "genderqueer a non-binary" a rozhodl se být označován gendrově neutrálně. Zajímavý je fakt, že své hry zveřejňuje i s jejich kódem, takže s nimi mohou hráči nakládat podle sebe. Díky tomu se tato hra dostala až na platformu služby Steam.

Grafické zpracování

Velmi jednoduché, ale dostačující. K tomu co se vám hra snaží říci, nepotřebujete žádné propracované textury. Pár panáčků, velká obrazovka a "vtipné" nápisy. Zjednodušený hledáček fotoaparátu kurzor a hra je na světě. Vše je kreslené a působí to jako nevinná zábava, nenechme se však zmýlit.

Princip hry

K samotné hře se dostaneme v běžném prohlížeči. Ještě než hru spustíte, máte předem danou hrací dobu (zhruba 5 minut) , stejně jako u ostatních Nickových her. Také jste varováni, že hra obsahuje násilí, snobství, hrubost a masové vraždění. To je skvělý úvod ke hře,že? Ale to známe z televize, kde nás také předem varují na citlivý obsah. Podle mě tady má televize hodně velkou roli. Je vždy uprostřed naší "mapy" ,a co se děje v televizi, stane se hlavním zájmem situace. Ale jak se to na televizi dostane? to je na vás. Vy celou herní plochu pozorujete z dálky a hrajete si fotografa, který postuje fotku médiím. Tedy alespoň takový pocit jsem u toho měl já. Co zachycujete? kreslené panáčky pobíhající sem a tam. Ale jeden je vždy něčím specifický, a to je váš cíl. Rázem se vaše fotka ukáže uprostřed na obrazovce a je všem na očích a v tom spočívá princip této hry.  

Minipříběh

Hra sice trvá jen chvilku, ale i tak v ní můžeme nalézt prvky příběhu. Zmíněné postavičky jsou buď čtverce nebo kruhy. Vše ale začíná vcelku nevině, když jako první anomálie na plátně bude pán v klobouku. Hned s ním na obrazovku a uvidíte co se stane. Klobouk je najednou v módě. Po pár okamžicích se objeví agresivní čtverec, kterého musíte přistihnout "při něčem zajímavém". To je spoušť tohoto příběhu. dál už to je jako domino. Televize to prezentuje jako předsudek jednoho vůči druhému. Kruh to přijme přesně jako idol divadla a bude nesvůj z přítomnosti agresivního čtverce. Napětí narůstá každou fotkou, až se to zvrhne v předem daná varování. A jak s tam jeden druhého vraždí, plocha na které se děj odehrává se postupně oddaluje a vám se odhaluje počítač, na jehož obrazovce masové vraždění probíhá. "Bonusem" je "potitulková scéna" ukazující nám poslední záběr na párek pozůstalých (zamilovaný čtverec a kruh), jak uctívají památku všech zemřelých. Po dohrání hry jsem měl vážně nepopsatelný a zmatený pocit. 

Poselství hry?

Jak to s každou Nickyho hrou bývá, i tahle má v sobě zakořeněno nějaký význam. Kruhy a čtverce naznačují segregaci společnosti, ať už rasy, gendry, může to být cokoliv. Hra simuluje reálný svět, do určité míry, hra to trošku zveličuje, abychom si to uvědomili. Naráží se zde na předsudky a stereotypy. Bohužel je to kvůli médiím, které je zprostředkovávají. Nikoho nezajímá páreček zamilovaných, láska je nuda. Nikoho nezajímá, co všedního se děje. Chceme vědět úžasnou, šokující novinu. Přednost v šíření mají ale negativní zprávy, jak ve hře, tak ve skutečnosti. Autor se nám snaží poukázat právě na manipulaci médii, jako zbraní společnosti.