Analýza hry: We become what we behold
Nicky Chase (2016)Úvod
Analyzovaná hra byla roku 2016 vytvořena kontroverzním
vývojářem Nickem Casem. Kanadský autor vytváří obecně spoustu her reflektující
problémy moderní doby. Například videohry „Coming Out Simulator“, kde poznáváte
svou sexualitu. Nebo „Adventures with anxiety“ ukazující lidskou úzkost ve
fyzické formě. Proto také hra „We become what we behold“ zobrazuje další
z aktuálních problémů, konkrétněji enormní vliv médií na člověka. Největší
kuriozitou z mého pohledu je vydávání těchto her jako Open source (sestavené
pomocí otevřeného softwareu a jsou samy o sobě otevřené, včetně her s
licencí public domain se zveřejněným zdrojovým kódem). Tím
nabízí hráčům jeho her možnost zasáhnout a poupravit hry k obrazu svému.
Mechaniky hry
Hratelnost je velice jednoduchá. K ovládání je potřeba
pouze myš/touchpad. Jste v pozici fotografa, který má možnost fotit cokoli
na ploše o velikosti několika m².
Uprostřed plochy umístěná televize následně vysílá vámi vyfocené fotografie.
Můžete zamířit a vyfotit jakoukoli situaci, ale reakce na každou z nich
jsou odlišné. Délka hry činí necelých 5 minut.
Narativ
Stěžejní je podotknout, pro koho a co fotíme? Fotíme pro
„peeps“ (dále jen človíčci) kteří se dělí podle tvaru své hlavy. Polovina má
hlavu čtvercového tvaru a druhá polovina tvaru kruhového. Tím, co vyfotíme do
již zmiňované televize, určíme, co se v jejich světě dělat má, či nemá.
Človíčci k televizi vzhlíží a slepě ji následují. Kupříkladu vyfotíme
človíčka s kloboukem a ostatní rázem nasadí tentýž klobouk. Toto je právě
paralela k naší společnosti, ovlivňovanou tím, co právě vidí
v médiích. Další kladenou otázkou je: „ Co je po nás požadováno, abychom
fotili?“. Samozřejmě, stejně jako v našem světě, človíčky zajímá pouze
ponížení, konflikty a násilí. Proto když vyfotíme, jak jeden z človíčků
s čtvercovou hlavou řve na toho s hlavou kulatou, automaticky se tyto
dva odlišné druhy začnou nenávidět. Tento koncept je velmi jednoduchý, ale
zároveň nejvíce srozumitelný. Pro mne hlavní „message“ hry je pár dvou človíčků
s jiným tvarem hlavy, kteří nejdou s davem a hlásají, že mít se
vzájemně rádi je vlastně nejlepší možné východisko. Bohužel když vyfotíte je,
tak to ostatní človíčky nijak nezajímá a naopak je odsuzují. V čemž je
určitě další z mnoha paralel s aktuální dobou. Nakonec toto davové
šílenství v podobě nenávisti mezi čtvercovými hlavy a kruhovými vyeskaluje
v násilný konflikt a človíčci se, bez vaší kontroly a ovlivnění, vzájemně
postřílí a pobijí. Jediný přeživší je onen zamilovaný pár, který se jednak
neřídil většinou a jednak místo nenávisti preferoval lásku.
Grafika a zvuk
Co se grafiky týče, tato hra prokazuje pravidlo V jednoduchosti, je krása. Človíčci mají jednoduché tvary, pohyby i mimiku. Přesto, dle mého názoru, bylo vše
srozumitelné a dostatečně graficky vyladěné. Objevují se zde jen tři barvy: šedá,
černá a červená. Tím se jednodušeji rozlišují i vámi vyfocené fotografie. Pokud
je fotka zajímavá, tak popis, jak už to v médiích bývá, je červený
(alarmující). Naopak nudná fotka má popis šedý (nezajímavý). Na hudbu je hra
také velmi strohá. Výborné detaily z mé strany jsou, po vyfocení fotografie,
kde se „neděje nic zajímavého“ se rozezní cvrlikání a jediný kdo na vámi
vyfocenou fotografii kouká je právě jeden cvrček. Dále při vyfocení „zajímavého“
snímku autor používá znělku připomínající znělku z televizních novin. Autor
tedy jak graficky, tak zvukově vytvořil velmi jednoduché provedení a dokreslení
situací, které je však účelné a mne osobně nadchlo.
Sdělení hry, vlastní názor
Hra je určena pro to být alarmem nám všem. Jak moc hledíme
na média a jak jsou stěžejní v našem projevu, rozhodování a vyjadřování emocí. Již od
úvodních sekund poznáme, že se bude jednat o hru spojenou s mediální sférou
a její satirou. Hra v úvodu (satiricky) varuje klasickou frází: „Warning:
the following program contains…“ což se v médiích objevuje celosvětově-zde je
to umístěno, dle mého názoru, s ironickým podtextem. Velkým kladem je, že
si pod nenávistí mezi kulatými hlavami a čtvercovými, kterou televize ve hře
nastartuje, můžeme dosadit jakýkoli aktuální problém. Mohou to být rasové
neshody, problémy se sexualitou, atd. Poté už záleží na naší představivosti.
Nehledě na to, že pro tvůrce Nickyho Case, jsou tyto hry velmi blízké a
poznamenané jím samým, soudě pro jeho neutralitu v otázce genderu. Z části
proto mají podle mého názoru takovou úspěšnost. Rozhodně stojí za tu chvíli na zahrání a zároveň zamyšlení na tímto konceptem!
Žádné komentáře:
Okomentovat