Analýza hry We Become What We Behold

We Become What We Behold

We Become What We Behold je krátká bezplatná webová hra, která byla vytvořena v roce 2016 Nickem Casem, známým také pod svým pseudonymem Nutcase Nightmare. Hra byla vydána na webové stránce Kongregate. Nick Case svůj projekt popisuje jako hru o novinových kruzích, začarovaných kruzích a nekonečných cyklech.

Celá hra se odehrává ve světě, který obývají dva typy lidí. Lidé s hranatými hlavami a lidé s kulatými hlavami. Všechny tyto postavy se pohybují po ploše v jejímž středu se nachází obrazovka, kterou pravidelně sledují. Na tuto obrazovku se promítají fotografie pořízené hráčem samotným. Jako hráč se dostanete do role novináře, který má za úkol fotografovat zajímavé události, které budou přitahovat co nejvíce sledovanosti. Zpočátku fotografujete pouze trendy ve společnosti, pořídíte fotografii člověka s kloboukem, který označíte jako „pěkný klobouk“ a ostatní lidé začnou tento trend následovat do doby, než označíte klobouky za staromódní. Do začarovaných kruhů se začnete dostávat v momentě, kdy na kameru zachytíte verbální útok hysterického příslušníka hranaté rasy na člověka s kulatou hlavou. Tímto začnete vyvolávat strach v hlavách kulaté rasy a podobnými momentkami postupně rozšíříte strach a nenávist do celé populace, což nakonec vyústí ve válku, kterou přežije jen malé procento lidí.

Hra má velmi jednoduché mechaniky, pohybem myši přesouváte po obrazovce objektiv svého fotoaparátu a stisknutím levého tlačítka myši pořídíte fotografii. Tyto mechaniky jsou sice velmi primitivní, ale společně s narativem a grafikou dokáže hra svou myšlenku předat vcelku úspěšně. Hra vám po celou dobu naznačuje, že zprávy obsahující konflikt či násilí jsou pro lidi daleko zajímavější než cokoliv jiného. Vzhledem k tomu, že mírumilovné fotografie obsahující pozitivní obsah nevzbuzují u diváků žádnou pozornost nezbyde vám nic jiného než poskytovat obsah, který lidé chtějí. Atmosféra hry je zpočátku velmi uvolněná, svítí slunce, je slyšet zpěv ptáků, šum lesa a cvrkot cvrčků. Postupně však pohodovou atmosféru vystřídají čím dál častější výkřiky a hádky obyvatel až do chvíle, kdy dojde k atentátu, který rozpoutá válku mezi oběma rasami. Všechny zvukové efekty jsou vteřiny před výstřelem totiž ztlumeny, neboť všechny postavy naráz strnou a začnou sledovat atentátníka vyčkávajíc, co se bude dít dál. V tuto chvíli se pravděpodobně předpokládá, že hráč zareaguje totožně jako postavičky ve hře. Tento moment překvapení vystřídá zděšení, neboť hra začne být nečekaně brutální. Postavy se začnou vzájemně vraždit a spustí se nepříjemná hororová hudba, kterou doprovázejí výkřiky umírajících a mordujících se lidí. Tyto zvukové efekty ještě více zintenzivní pocity vyděšení, které hráč nepochybně prožívá. Hra v tento moment běží dále, hráč však už nemůže nic ovlivnit, nezbývá mu tedy nic jiného než sledovat zkázu, kterou on sám nepřímo způsobil až do chvíle, kdy se spustí závěrečné titulky. Velmi dojemná je potitulková část, kdy se výrazně promění herní prostředí – den se promění v noc a kolem obrazovky uprostřed herní plochy se už nikdo nepohybuje. Vtipně poskakující postavičky vystřídaly náhrobky s jejich fotografiemi a svíčkami. Před nimi truchlí jediní přeživší, cvrčci a zamilovaná dvojice, která se bojů nezúčastnila. Hra je ukončena pořízením poslední fotografie na libovolné místo.

Autorovi se podařilo vcelku úspěšně předat zajímavou myšlenku o aktuálních problémech v médiích a ve společnosti. Vzhledem k tomu, že jsou použity velmi jednoduché mechaniky a hrací doba je přibližně pouhých 5 minut se jedná podle mého názoru o velmi kvalitní a obdivuhodnou práci.