neděle 1. prosince 2019

Analýza hry: We Become What We Behold


Téma

Tuto hru vytvořil Nicky Case, nezávislý kanadský vývojář indie her, znamý například svým titulem Coming Out Simulator (2014). O dva roky později vytvořil hru We Become What we Behold, jejíž název popisuje přesně to, o čem v této hře jde.

Ve hře se vžijete do role fotografa, který dokumentuje své okolí a snaží se zachytit zajímavé a neobvyklé momenty. Vaše fotografie se po vyfocení následně objevují uprostřed herního světa na obrazovce, kde vaše fotografie každý vidí a jednotlivé fotky jsou komentovány hashtagem, který se mění podle toho jestli se televizi vaše fotka líbí nebo ne.

Celý svět je tvořen takzvanými "peeps" což jsou človíčci, kteří se dělí podle tvaru hlavy na hranaté a kulaté. Vaše první úspěšná fotografie je panáček s kloboukem a vy brzy zjišťujete, že vaše fotka ovlivnila celou společnost, z klobouků je díky vám a médiíím módní hit a každý je začne nosit. Po vašem dalším focení panáčků v kloboucích ale popularita klobouků upadá, televize řekne, že jejich nošení už není trendy a panáčci své klobouky zahanbeně sundavají. Zaměříte se tedy na zamilovaný pár, který opět vyfotíte, ale televize tuto fotku okomentuje negativně a zamilovaný pár se studem odchází ze scény a vy se zaměříte na hranatého peepa, který je šílený a děsí panáčky s kulatou hlavou. Po pořízení fotky, kde šílený peep s hranatou hlavou ječí na človíčka s kulatou hlavou, dostává panáček s kulatou hlavou strach z ostatních členů společnosti s hranatou hlavou a v momentě kdy pořídítě fotografii tohoto zděšení, roste napětí mezi oběma druhy panáčků. Když se snažíte pořídit fotografii, která není nijak negativní, tak ji média odmítají a nutí vás tak dát lidem to, co chtějí - nenávist a negativitu. Napětí mezi človíčky vyeskaluje až v moment, kdy panáček s kulatou hlavou a kloboukem, jehož nošení už dávno není cool, zastřelí již zmiňovaného poblázněného peepa s hranatou hlavou. V tento moment se obě frakce začnou navzájem brutálně masakrovat, až se vyvraždí navzájem. V závěru hry se nám naskytne pohled na onen zamilovaný pár, ležící u hrobů zemřelých peepů. Přestože v páru je jeden z nich hranatý a druhý kulatý, zůstali při zdravém rozumu a do jatek se nezapojili.

Mechanika a zpracování

Hra je velice prostá a osekaná o detaily a nemá v podstatě vyloženě příběh. Jediný úkon, který ve hře provádíte je fotografování kurzorem myši. Herní svět je v podstatě omezen pouze na malou herní plochu, která je statická a nepohyblivá. Celý svět je tedy znázorněn několika peepy, kteří se po mapce pohybují sem a tam a hra je doprovázena zvukovým podkresem přírody, popřípadě zvukovými projevy peepů, tedy alespoň do doby masakru, kdy se zvuky mění na mnohem temnější a agresivnější atmosféru. Během hraní jste vedeni za ruku a příliš svobody při svém focení nemáte, peepové reagují na fotky pokaždé stejně, tudíž hra nevyhnutelně končí masakrem. Herní zážitek je tedy víceméně nulový nebo je možná lépe řečeno nestandartní,  jde spíše o filozofický aspekt hry, který je zajímavý a stojí za úvahu. 

Sdělení


Sdělení je vcelku prosté, ale jasné a pravdivé. Když začínáme fotit panáčky v kloboucích, televize uprostřed plochy to vyhodnotí jako trendy, po dalším fotografování je televize začne vyhodnocovat negativně a tak všichni panáčci zahanbeně sundají klobouky, jenom proto, že televize jim řekla, že už to není trendy. Následná touha médií po stále více negativních fotografiích ukazuje, kam až může touha po větších a větších senzacích zajít. Hra nám předvádí jak můžou média měnit náladu ve společnosti a také vykresluje ztrátu individuality, protože se všichni začnou chovat jako stádo a důvod k nenávisti druhé frakce v podstatě nemá žádné logické opodstatnění. Pouze se řídili televizí a zbytkem společnosti.

Závěr

Pokud od hry očekáváte propracovanou herní mechaniku, akci, grafiku a nebo alespoň konvenční zpracování, budete nejspíše zklamaní. Hra totiž vše staví na své myšlence a filozofickém poslání, které pokud nepochopíte, hra pro vás ztrácí veškerý smysl. U tohoto titulu je tedy potřeba na chvíli zapomenout, že se vůbec jedná o hru a zamyslet se nad posláním, které nám tato hra přináší. Mně osobně se hra líbila, nicméně mi přijde, že média byla ve hře vykreslena až příliš negativně 


Žádné komentáře:

Okomentovat