We became what we behold je hra z dílny kanadského vývojáře Nickyho Case.
Nicky Case je vývojář indie (nezávislých) her, které jsou na první pohled
poměrně jednoduché, krátké a graficky velmi pěkně a zároveň jednoduše
zpracované. Avšak podíváme-li se na jeho dílo podrobněji, zjistíme, že některé
jeho hry se zabývají poměrně složitými sociálními tématy jako například důvěra
nebo pravda a následky jejího překrucování. Jeho dílo také obsahuje několik
zajímavých nástrojů například Loopy. Loopy umožňuje jednoduše vytvořit schéma
závislostí (třeba ekosystému) a pozorovat dopady na různé změny v něm.
We became what we behold vypadá na první pohled poměrně nenáročně. Hra je
celá laděna do odstínů černé a bílé, neobjevují se zde žádné veselé barvy, což
vyvolává pochmurnou atmosféru, která ve hře panuje po celou dobu. Tato
nebarevnost je občas narušena přítomností postav v červených trikách. Hra
se odehrává na palouku, po kterém chodí postavičky. Prostředí hry není tedy
nijak výrazně složité a nevyskytuje se zde moc objektů, v čemž spočívá
jeho jednoduchost a přímočarost. I ovládání hry je jednoduché a nikterak složité. Hráči postačí obyčejný touchpad nebo myš, pomocí kterých vyfotí snímek obyvatel na palouku.
Na palouku se vyskytují dva základní typy postav – kolečka a čtverečky
(představující dvě různé společenské skupiny). Uprostřed palouku je obrazovka.
Hráč pomocí myši ovládá jakousi kameru, pomocí které fotí různé události, ty se
poté ukazují na obrazovce. Postavy na palouku obrazovku sledují a reagují na to
co vidí. Na palouku se vyskytuje několik speciálních postav: pán v buřince,
naštvaná postava a pár (kolečko se čtverečkem – příslušníci různých skupin).
Na úplném začátku hry jsou obě části společnosti neutrální. Žijí spolu na
jednom palouku a vzájemně se tolerují. Na scéně se po chvilce hraní objeví výše
zmiňovaný pár. Mají na sobě červená trika (kolečko na něm má čtvereček a
naopak). Všude chodí spolu a nad hlavou mají srdíčka – evidentně zobrazující
lásku mezi nimi. Když tento pár vyfotíme a ukáže se na obrazovce, lidé jsou tím
pohoršeni a vykážou onen pár pryč ze své společnosti. Pár poté potupně odchází
pryč z palouku.
Vyfotíme-li pána v buřince, který je na scéně již od začátku,
několik postav začne nosit buřinku. Pán vnese do společnosti něco nového,
ostatním se to líbí, a tak ho začnou napodobovat, chtějí se mu podobat. Poté pán
v buřince odchází. Vyfotíme-li však po chvíli někoho v buřince, začne
panovat názor „buřinky už nejsou cool“ a lidé je přestanou nosit. V tuto
chvíli se však objeví jeden čtvereček (nejspíš dříve nosil buřinku), který je
naštvaný a na všechny křičí (kolečka i čtverečky), vnáší do celé společnosti
neklid, který se mezi nimi bleskovou rychlostí šíří. Vyfotíme-li jak čtvereček
na někoho křičí, všimne si toho kolečko a začne se bát všech čtverečků. Vychází
ze zkušenosti, kterou viděl a myslí si, že všechny čtverečky jsou zlý, a proto
se jich bojí. Zde začínají události cyklit a celá společnost se postupně začíná
rozpadat. Nejdříve se čtverečky urazí, že se jich kolečka bojí a začnou je
proto urážet. To vyústí v to, že se jedno kolečko rozzuří a začane křičet
na všechny ostatní a ti si to nenechají líbit. Situace se tedy má tak, že obě
dvě skupiny jen pobíhají a křičí jedna na druhou.
Původce všeho toho hněvu (první rozzlobený čtvereček) je mezitím uklidněn
zamilovaným párem, který protestuje proti násilí. Na scénu se vrací původní pán
s buřinkou, nelíbí se mu, že už není „cool“, že h společnost vyřadila. Pán
s buřinkou vytáhne zbraň a zastřelí teď již klidného původce všeho chaosu.
Všichni začínají šílet a střílet a navzájem se pozabíjí. Na konci zůstane jen
jedno kolečko a jeden čtvereček (pár z dřívějška), kteří danou situace
pouze smutně sledují.
Hra pracuje s tím, že společnost na palouku reaguje na to, co vidí na
obrazovce v televizi, která promítá fotku, již hráč vyfotí. Dle mého
názoru se hra snaží vyobrazit, že i zpočátku malicherný spor může přerůst
pomocí řetězce událostí až v hromadné vyvraždění obou „táborů“ společnosti.
Vše se točí v jednom cyklu. Zezačátku je postava pána v buřince jakási
ikona, která udává trend, ale postupně tento trend vymizí a pán s buřinkou
kvůli tomu odejde ze společnosti. Nahromadí s v něm vztek, a proto se
rozhodně společnost za její chování potrestat. Jde o jakýsi začarovaný kruh, ve
kterém nelze najít východisko. Hru nelze dohrát tak, aby končila kladně a společnost
žila v míru. Dále hra poukazuje na moc médií, která spor zprostředkovávají. Jak
je možné zveličit i sebemenší událost, dát jí úplně jiný podtext a vyvolat tak strach
a nenávist ve společnosti. Zároveň se snaží ukázat, jak je důležitá komunikace
a vzájemné porozumění obou příslušníků dvou rozdílných společností, což v případě
této hry bohužel nefunguje.
Žádné komentáře:
Okomentovat