Herní mechaniky
Mops, se kterým máme rande, se sám
vždy v úvodu představí, i když ne nutně příjemně. Může
například dát najevo, že chce mít hovor co nejdříve za sebou a
nenechat hráče na pochybách, že by byl nejradši někde na druhé
straně planety. Hráč si následně vždy musí zvolit jméno,
které mops neváhá okomentovat, a další romantická konverzace
může začít.
Hra je ovládána prostřednictvím
hráčových voleb z dialogových stromů. Je podstatné poznamenat,
že ty nejsou zcela statické, ale že se možnosti v průběhu hry
náhodně mění. Celkový počet možností však není nepřehledně
velký, v nejrozsáhlejší části hry jde o tři či čtyři po
sobě následující volby v pěti možných větvích.
Pohyb rozhovorem může připomínat
běh po nášlapných kamenech, z nichž každý se však může po
doskoku změnit ve svůj opak. Z prvních několika vět si hráč
může o mopsovi vytvořit jakýsi první obraz či spíš velmi
letmou skicu, podobně jako si ji vytváříme při běžném hovoru
s dosud neznámými lidmi.
Matoucí však je, že když se zeptáme
na tutéž otázku opakovaně, může se stát, že dostaneme
diametrálně odlišnou odpověď, z milovníka Star Wars se stane
jejich zavilý odpůrce a z jazzové hudebnice naopak někdo, kdo
nemůže tento druh hudby vystát ani jako posluchač.
Jak těmto rozporům porozumět? Jedním
možným vysvětlením je, že se tak tvůrce snaží motivovat hráče
k prozkoumání co nejvíce možných zájmů svého protějšku, což
by dávalo smysl vzhledem k rychle ubíhajícímu času. Temnější
interpretace by pak onu nahodilost mohla přičítat nahodilosti
lidské komunikace jako takové a chápat ji jako konstatování, že
když se zeptáme v určitou chvíli na určitou věc, můžeme
dostat skutečně velmi odlišnou odpověď (anebo ji přinejmenším
zcela odlišně pochopit). Vzhledem k tomu, že se lze do této
situace dostat jen velmi zřídka, přichází v úvahu i možnost,
že jde o drobnou chybu programu.
Úspěšný průchod hrou, tedy
absolvování cca osmi setkání s různými mopslíky, pak autor hry
oceňuje větou You're the best a
následují titulky, po kterých se ovšem můžeme pustit do hry
znovu a s patřičným elánem.
Audiovizuální stránka
Celou scénu
vnímáme z pohledu první osoby, což může usnadnit náš vstup do
situace. Zároveň však z tohoto důvodu nemůžeme ani tušit, koho
před sebou mopslík v herní realitě vidí. Je hráč v roli
člověka (jak máme jako lidé tendenci celkem automaticky
předpokládat)? Či se účastníme žhavého rande dvou psů? Kočky
se psem? Kdoví.
Hra nabízí tři
možná nastavení grafické kvality, ale rozdíly mezi těmito
nastaveními spočívají de facto v kvalitě zobrazených stínů.
Pokud tedy vaše grafická karta zrovna odcestovala do exotických
krajin a nevzala vás s sebou, vězte, že se budete muset smířit s
pohledem na tvář mopslíka, kterou neoživí tanec světla a stínu,
vrhaného tančícími plamínky svící. Svícen je zásadní a
zároveň jedinou rekvizitou, která evokuje onen tradiční motiv
romantické večeře. V ostrém kontrastu s tímto motivem pak jsou
nástěnné hodiny, které velmi nemilosrdně odtikávají tři
minuty schůzky s každým mopsem.
Všichni mopsové,
se kterými se ve hře setkáte, vypadají navlas stejně a jediné,
co se v průběhu hry proměňuje, je jejich mimika. Můžete se tedy
setkat jak s vrcholně otráveným výrazem, tak s entuziastickým
kýváním hlavou ve chvíli, kdy se vám podaří natrefit na
společnou notu.
Interpretace hry
Hot Date nádherně
propojuje dvě zdánlivě neslučitelné skutečnosti, a totiž
nepřehlédnutelnou vágnost mluveného slova (která vystupuje o to
víc, když je zachycena v psané formě) a zároveň životní
důležitost sdělení, která si právě tímto způsobem s
blízkými, potenciálně blízkými i nepříliš milými bytostmi
vzájemně předáváme.
Za velmi
podstatnou považuji skutečnost, že hráč v této hře není
přítomný jako avatar, ale je jen jakýmsi objektivním
vyslýchatelem nejistého, po lásce toužícího či brutálně
arogantního psíka (přičemž tyto varianty se navzájem nijak
nevylučují). Ten se před kamerou hráčova zraku kroutí jako
skutečný účastník anonymní seznamovací akce. Jeho situace je
zcela totožná se situací člověka, který chce být úplně někde
jinde a zároveň se nedovede vzdát naděje či dobrého vychování
natolik, aby se od stolu zvedl a odešel ihned.
Pro popis sebe
sama volí mops podivné a absurdní formulace, které jsou právě
pro svou umělost často vtipné, ale pozornému čtenáři neunikne,
jak blízko mají například ke slovníku pracovní inzerce a CV.
Psík tedy inzeruje sám sebe a vykresluje svůj obraz v odpovědích
na více či méně absurdní otázky, jejichž nahodilost se často
snaží přehlušit silou vyjádřeného postoje. Snadno se proto
stane, že jej znechutí a hluboce urazí otázka, zda rád chodí do
parku či zda četl knihu Stopařův průvodce po Galaxii.
I skutečnost, že
se od sebe jednotliví psi vizuálně naprosto neliší, nám
napovídá, že v této hře je důraz zcela jednoznačně kladen
právě na konverzaci. Není cílem nechat se rozptylovat vzhledem
protějšku a snažit se podle něj uhádnout něco navíc. Stejně
tak není důležité ani pohlaví protějšku, mopslíci se totiž
představují někdy ženskými, jindy mužskými jmény, a občas
dojde na jména zcela neutrální (například Celery).
Jak tedy interpretovat Hot Date
jako celek? Na jednu stranu je to hra o strachu a směšných
hradbách, za kterými se vyděšené a osamělé sociální bytosti
mohou schovávat. Zároveň jde však o hru s tématem naděje, protože ta se
podle mého názoru nachází všude, kde přetrvává ochota a schopnost se
byť jen maličko vystavit životní šanci na setkání s druhým.
Účastníkům tohoto či jakéhokoli
jiného rychlého rande bych tedy vzkázal: Ptejte se na to, co je
pro vás z jakéhokoli důvodu podstatné a vytrvejte, protože
jednou to dobře dopadne. A na druhém setkání, kdy na sebe budete
mít víc než jen tři minuty pod erárním svícnem, bude možné
mluvit i o složitějších tématech a odhodit slupky prvních
dojmů. Hlavně za žádnou cenu nepodlehněte přesvědčení, že
mezilidská a/nebo třeba mezipsí komunikace je veskrze zbytečná,
náhodná a bezobsažná.
Platformy: Windows, Mac OS X, Linux
Rok vydání původní verze: 2016
Žánr: dating sim
Země výroby: Velká Británie
Žádné komentáře:
Okomentovat