"Dvanácté září" má být nejspíše hrou výchovnou, ačkoliv o sobě prohlašuje, že hrou vůbec není. Souhlasit se dá spíše s tezí, že je to jednoduchý model, kterým můžeme prozkoumat některé aspekty války proti teroru.
O hru se nejedná do doby, než začnete po chvilce z nudy teroristy opravdu střílet, jako jsem začal já. Jakmile pochopíte, že po (ne)chtěném zasažení civilisty se z jeho příbuzných a známých stanou též teroristé a stejná procedura se děje s obyvateli domu po jeho (ne)chtěném zboření, pochopíte marnost vašeho boje. Pokud civilisty necháte domečky v klidu opravit a nezabíjíte jim společně s teroristy příbuzné, dokážou sami snížit počet teroristů ve společnosti na únosnou míru, nikdy se jich však nezbaví zcela.
Hra chce po hráči zamyšlení se nad smyslem války proti terorismu metodou bomb a granátů. Bohužel si myslím, že pokud si ji zahraje alianční voják - posel míru, jenž již dlouho nevyprázdnil svůj zásobník, slzu nejspíš neuroní. A pokud si ji zahraje americký prezident, nejspíš také ne. To, že jsem se zastyděl já, když jsem začal střílet jen proto, že se tak nějak "nic nedělo a ve střílečce se přece vždycky kosí", je sice hezké, ale v přílišný účinek nevěřím. Jinak se ovšem s názorem, jež hra hráčům sugeruje, zcela ztotožňuji. Simulace účinků "mírového bombardování" je názorná dokonale. Pokud šlo "pouze" o to zamyšlení, hra se povedla.
Žádné komentáře:
Okomentovat