neděle 29. listopadu 2009

Raid Gaza! ! ?

Realtimová strategie Raid Gaza! přináší izraelsko-palestinský konflikt na naše monitory! A to způsobem, který nemusí být všem příjemný. Simulace konfliktu je totiž veskrze idelogická a navýsost politická.

Celé to vypadá jako velmi velmi zjednodušená Dune 2 - hráč si postaví baráčky a z těch vysílá vojáčky. Vojáčci jsou různých druhů - pěchota, tanky, letadla a rakety. Tyto jednotky se poté přesouvají do centra konfliktu, kterým je předměstí Gazy a vraždí místní obyvatele.

Vlastní jednotky nelze ovládat, ale není to ani potřeba. Nepřítel má pouze jednu jednotku - dalekonosné rakety, kterými ostřeluje hráčovy pozice. Úspěšnost se zde měří na ztráty stran v počtu vojáků/obyvatel(?) - hráč je nucen vybrat si strategii - buď může útočit z dálky raketami nebo vyslat do Gazy obrovské množství jednotek. V prvém případě jsou ztráty nepřítele nižší, v přídadě druhém je třeba mít na paměti, že tám výrazně vzrostou ztráty i na vlastní straně.

Jednotky se vyrábějí za šekely - a jejich získávání je zde vyřešeno velmi svérázně - pokud peníze dojdou, stačí zavolat spojencům a ti po pár vteřinách s otcovským dovětkem pošlou peníze na účet.

Takto to vypadá nevinně, ale stačí zmínit, že spojencem jsou Spojené státy, herní náplň je o masakru Palestinců všemi možnými prostředky, hrou provází bývalý izraelský ministerský předseda Ehud Olmert a už je oheň na střeše.

Můžeme se přít, na čí stranu se hra staví - sice jde o masakr Palestinců, ale první raketu vypálili právě oni. A ty rakety nepřestávají létat. Izrael tedy reaguje. Možná. Kdyby nechal Izrael celou situaci být, skončilo by to jen u těch raket? Možná. Přestalo by to Palestince bavit? Možná.

Hra má schopnost hráče strhnou a nabízí poměrně intenzivní zážitek. Intenzivní proto, že je hra omezena na pět minut čistého času. Hráč by jistě dokázal na politický podtext zapomenout, ale už úvodní citát, hlášky amerických spojenců při doplňování financí či bonusy za zničení školy a nemocnice - při tom všem úsměv trochu mrzne.

Satirickou tečkou je pak Olbertův závěrečný komentář a zhodnocení, kdy vypočítá poměr ztrát a s hrdostí připomene operaci, při níž na jednoho Izraelce připadlo 25 mrtvých Palestinců.

Jde tedy jen o statistiku mrtvých, ne o svobodu a bezpečnost(nebo o co vlastně v tomhle konfliktu jde - netroufám si to pojmenovat)? To už si musí hráč zodpovědět sám. Hře se daří pomocí inteligentní provokace a velké dávky černočerného humoru rozvíjet v hráčovi podobné otázky a nutit ho hledat odpověď.

2 komentáře:

  1. Je docela zajímavý, jak se ve hře operuje se ztrátami - Izraelci mají ztráty jen ve chvíli, kdy raketa dopadne na armádní jednotky. Jinými slovy - čím víc se hráč snaží, čím víc jednotek zapojuje, tím větší jsou ztráty na jeho straně. Nakonec se ukáže, že je z hlediska "ochrany" Izraelských občanů nejvýhodnější posílat do Gazy rakety a nálety, které napáchají stejnou škodu jako bombardování v September 12.

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrá analýza. Mně se bez ztráty nepodařilo hru dohrát ani jenom s raketami. Že by ochrana před dělením nulou?

    OdpovědětVymazat