Hra Airport Security je vlastně takovým simulátorem letištního check-inu, kde musí pasažér a jeho příruční zavazadlo projít patřičnou a nevyhnutelnou kontrolou, aby se posléze mohl naboardovat. Hráč má na výběr dle obtížnosti jednoho ze tří možných kontrolorů („Fickle“, „Arbitrary“, nebo „Knee-Jerk“) a podle toho, jakého si vybere, tak rychle roste fronta neodbavených pasažérů, o tolik více předmětů, které je potřeba zkontrolovat, obsahují jejich kufry, o to rychleji se mění požadavky „svrchu“ na to, které předměty, či části oblečení jsou zakázané a které nikoliv – a o to rychleji je potřeba se v práci otáčet. Kontrolor si však kromě obsahu příručních zavazadel musí všímat i oblečení samotných pasažérů, které také podléhá v průběhu hry zaváděným a znovu rušeným zákazům.
Hra končí v momentu, kdy fronta pasažérů přesáhne povolenou délku, případně ve chvíli, kdy kontrolor potřetí poruší „bezpečnostní příkaz“ (tedy že zapomene pasažérovi odebrat zakázaný kus oblečení, či položku příručního zavazadla), nebo když naopak poruší práva pasažérů (tedy jim odebere povolený kus oblečení, či položku příručního zavazadla). List zakázaných předmětů a kusů oblečení se v průběhu hry neustále mění, takže hráč – kontrolor musí být neustále ve střehu (a zároveň je v neustálém stresu, protože je pod permanentním tlakem toho, aby postupoval správně) a hbitě reagovat na aktuální situaci, třebaže absurdnějšího charakteru, kterou může být například fakt, že v jednu chvíli je zakázaným předmětem plyšový méďa, nebo mp3 player a naopak v klidu se může v kufru spolu s pasažérem naboardovat i jedovatý had či rybička v akváriu.
Autoři hry tak vcelku jasně reagují na letištní kontroly zavedené po 11. září 2001 a (přestože vcelku odlehčený a humorný) způsob, jakým tak činí, ukazuje celkem jasně, co si o zpřísněných kontrolách myslí. Absurdními předměty v příručních zavazadlech (pás cudnosti, jedovatý had, záchodové prkénko, rybička v malém skleněném akváriu) a ještě absurdnějšími kombinacemi zákazů a povolení, kdy v jednu chvíli musíte pasažéry svléknout prakticky do spodního prádla (protože jsou zakázány boty, kalhoty, triko i klobouk) a sebrat jim zubní pastu (která v příručním zavazadle sdílí místo s jedovatým hadem, jenž zakázaný není a tedy v klidu pokračuje s pasažérem v kufru do letadla), se snaží upozornit, že jsou určité hranice, za které by míra letištní kontroly neměla přejít, protože by pak už „něco bylo špatně“. Neustálými změnami jednotlivých položek blacklistu a následným shonem a chaosem, do kterého je kontrolor uveden, navíc vtipně, až sarkasticky odrážejí realitu, která v uplynulých letech nastala a vlastně trvá až do současnosti, kdy pasažéři pořádně nevědí, co si s sebou v příručním zavazadle mohou na palubu letadla vzít, a co už podléhá zákazu, který se během posledních let několikrát změnil.
Autorům, se myslím úspěšně povedlo parodovat letištní kontroly včetně oněch rostoucích front v momentu, kdy má více pasažérů ve frontě za sebou v příručních zavazadlech tolik nepovolených položek, že kontrolor nestíhá a situaci mu ještě stěžuje neustále měněný blacklist. Také protestující pasažéři ve chvíli, kdy kontrolor poruší jejich práva, celkem vtipně evokují momenty na letišti, kdy je odebrán některý z naprosto nezávadných předmětů jen proto, že tento fakt ukládá někým svrchu do praxe uvedený zákon.
Dobré, akorát bych neřekl, že to je parodie, myslím, že o parodii je bezpečnější mluvit pokud jde o nějaké ironické navázání na už existující hru.
OdpovědětVymazat