Hra Phone Story od společnosti Molleindustria vypráví historii
smartphonu od jeho zrození až po zničení a povídá o pochybných praktikách,
které během tohoto procesu probíhají. Hra původně vyšla pro iOS a Android, po
týdnu byla ale společností Apple zakázána a z App Store stáhnuta. Tento
kontroverzní krok vyvolal o hru zájem a autor později vydal i verzi pro Windows,
je ale třeba pamatovat si že hra byla určena pro telefony.
To že byla hra vyvinuta s úmyslem, aby jí hráli na
smartphonu, je jasné hned na začátku. Na ploše se objeví obličej patřící telefonu,
který držíme v ruce a nabízí povědět nám svůj příběh. Tento průvodce nás
provádí veškerou hrou a jeho monolog je hlavním prostředkem sdělení autorského poslání.
Plní taky i jinou roli, obviňuje nás v součinnosti se zločiny, zobrazenými
ve hře. Jelikož jsme si tento telefon dobrovolně koupili, jsme součástí systému
popsaného ve hře.
Hra má čtyři levely, představující čtyři problémy, které hra
nadhazuje. První – dobývání koltanu (minerálu používaného v elektronických
přístrojích). Skupina afrických dětí těží koltan a úkolem hráče je zastrašit unavené
děti aby pracovali dál a to za pomocí dvou vojáků se samopaly. V Kongu zuří
občanská válka a bojující strany používají zajatce k těžení koltanu, který
potom prodávají na mezinárodní trh. Jelikož firmy se často nezajímají o to,
odkud koltan pochází, tak jeho kupováním pro výrobu zařízení přispívají k pokračování
používání otrocké pracovní síly v Kongu.
V druhém levelu hráč ovládá pár záchranářů, který musí
zachránit sebevražedné pracovníky továrny na výrobu smartphonů. V Číně jsou
pracovní podmínky pracovníku velice náročné a bylo několik případů, kdy
se pracovníci rozhodli ukončit život sebevraždou. Tento problém je zatím řešen
nainstalováním bezpečnostních sítí, zatímco samotné pracovní podmínky a často
nezákonná práce přesčas, které jsou důvodem páchaných sebevražd, adresovány
nejsou.
V třetím levelů musí hráč házet telefony kupujícím
běžícím k obchodu. Průvodce se nás ptá, zda jsme tento nový telefon
opravdu potřebovali a sám si odpovídá: samozřejmě. Společnosti na výrobu
smartphonů totiž investují velké množství peněz, aby v nás vyvolali zájem
o jejich produkt a pocit že jeho vlastnictví dělá člověka nějak výjimečným. I
když samozřejmě smartphony jsou produktem pro masy, nikoli vyjádřením
jedinečnosti vlastníka.
Poslední level se zabývá tím, co se stane s telefonem, až
ho vyhodíme a koupíme si novější model. Většinou putuje do rozvojových zemí,
kde bude zužitkován způsobem, který škodí životnímu prostředí, kontaminuje
vzduch a řeky. Hráč musí třídit odpad a předávat různé součástky různým pracovníkům,
které se zabývají touto zdraví škodící recyklací.
Společné pro všechny úrovně je ten fakt, že hráč je vždy nucen
hrát roli zloducha. Ať už donucováním konžských děti pracovat v dole, zachraňovat
pracovníky dohnané depresí k sebevraždě, jen aby je poslal zpátky do
továrny, prodávat telefony hordám kupujících které byly reklamou přesvědčeny o
tom, že je potřebují a že vlastnictví tohoto telefonu je dělá výjimečnými, nebo
třídit odpad aby jej mohli pakistánští pracovníci zužitkovat způsoby nešetrnými
k životnímů prostředí a lidskému zdraví. Hra tedy i tímto způsobem se v nás
snaží vzbudit pocit spoluviny.
Po dokončení posledního úrovně se na ploše znovu objevuje
obličej telefonu. „A cyklus pokračuje dál“, sděluje. V tomto okamžiku se
můžeme buď vrátit do hlavního menu, nebo pokračovat v tzv. obsolescence
mode, neboli režim zastarávání. Při začátku hry v obsolescence mode se
nejprve v grandiózní scéně představí nový model telefonu a potom se
opakují stejné čtyři levely. Po jejich překonání se scéna opakuje s jiným názvem
telefonu a potom zase hrajeme ty samé úrovně. Hra tímto poukazuje na praktiku společností
na výrobu elektrotechniky vydávat nový model telefonu, který se málo čím liší
od starého, ale přes reklamu nás přesvědčují, že ten co jsme si koupili před
rokem je už zastaralý a pokud chceme být nadále výjimečnými, musíme si pořídit
nový model. Zatímco problémy spojené s výrobou a recyklací tohoto telefonu
existují nadále a tím, že jsme součástí tohoto opakujícího se cyklu, přispíváme
k jejich existenci.
Celkově hra používá některé zajímavé prostředky, k sdělení
svého poslání, jedním z efektivně působících prostředků je např. obsolescence mode. Hra je taky úspěšná ve
vzbuzování pocitu viny a spoluúčasti na zobrazených zločinech. Špatně na mě ale
zapůsobilo to, že máme průvodce, který nám poslání hry slovy vysvětluje. Já si
myslím že by se hráč měl sám snažit pochopit, co autor chtěl hrou sdělit a monolog
to vysvětlující by tam patřit neměl.
Žádné komentáře:
Okomentovat