Lidskoprávní aktivismus ve Phone Story

Molleindustria, 2011, Phone Story, platformy iOS, Android, Adobe Flash

Prostřednictvím počítačových her se dá upozornit na více či méně závažné společenské problémy. Zapojení obyčejného hráče-konzumenta do kontroverzního konání může podnítit k zamyšlení nad problémy, kterými by se jinak nezabýval. Jedním takovým satirickým kouskem je i hra pro jednoho hráče Phone Story od italského vývojářského studia Molleindustria, které má ve svém portfoliu více kontroverzních a aktivistických jednoduchých her.

Phone Story otevírá odvrácenou stránku moderních technických zařízení – konkrétně chytrých telefonů – a ukazuje, že za zařízeními, bez nichž si valná část vyspělého západního světa nedovede představit svůj život, se skrývají otrocká práce, nelidské podmínky, práce dětí a to vše ještě v toxickém prostředí. Právě „zobrazování násilí, zneužívání dětí a krutý obsah“ byly oficiálními důvody toho, proč firma Apple hru zablokovala ve svém App Store už pár hodin po vydání. Hra je tak dostupná jen na zařízeních se systémem Android, jailbreaknutým iOS nebo na PC prostřednictvím Adobe Flash.

Hra využívá retro grafiku stylizovanou tak, jak ji známe ze starých 8bitových her (už zde můžeme vnímat nevyužití technického potenciálu herního zařízení). Při prvním hraní je hráči nabídnut pouze „Story mode“, ve kterém jsou jednotlivé levely doplněny monologem samotného telefonu iThing, který vysvětluje kontext právě probíhající úrovně jakožto určitou fází své existence. V „Obscolence mode“, který se otevře po úspěšném dohrání „Story mode“, již komentář chybí a náplní je pouze cyklické opakování jednotlivých levelů tak, jak jsou vyráběny novější a lepší modely telefonu.

V prvním levelu se hráč ocitá v prostředí dolu ve východním Kongu, kde se těží minerály používané při výrobě většiny elektronických zařízení. Hráč v tomto kole ovládá dva avatary, kteří reprezentují samopaly ozbrojené dráby dohlížející na dětské otroky. Pro úspěšné zvládnutí kola musí hráč nutit do práce děti, které odpočívají a nepracují. Cílem je ve stanoveném časovém limitu (jehož průběh je indikován jako „Goal“ na časové ose) probudit dostatečné množství otroků. Toho se dosáhne klikáním na nepracující otroky. Princip časové osy ve spojení s množstvím splněných úkolů se opakuje i ve zbývajících levelech.

V druhém kole se hráč přesunuje do další, neméně kontroverzní, fáze výroby odkazující na firmu Foxconn, která se v minulosti potýkala se sérií sebevražd svých dělníků. Prostředím je objekt továrny na montování elektroniky v Číně, ve kterém se zaměstnanci potýkají se stresem, minimální mzdou, špatnými pracovními podmínkami a dlouhou pracovní dobou. V tomto kole je hráč reprezentován dvojicí postav s plachtou, které se snaží vychytat co nejvíce dělníků skákajících ze střechy továrny. Herní mechanika využívá principu odrazu stejně jako v Pongu. Také zde se dopadající sebevrah odrazí od plachty v  úhlu podle toho, jak blízko dopadne k jejímu středu. Pro zdárnou záchranu je zapotřebí odraženého dělníka chytit ještě podruhé.

V dalším kole se hráč objevuje před obchodem, ke kterému se řítí davy zfanatizovaných zájemců o nový model telefonu v podobné stylizaci pohybu, jako se zoombies bezmyšlenkovitě ženou za mozky. Hráč jako dealer musí uspokojovat poptávku házením telefonů do rukou blížícím se lidem. Opět platí princip, že hráč musí obsloužit určité minimální množství zákazníků v omezeném časovém limitu.

V poslední části hry se hráč ocitá v jedné ze zemí, kde se recyklují staré telefony. Úkolem je ručně roztřídit součástky z pásu jednotlivým pracovníkům, kteří nebezpečný a jedovatý odpad rozmontují na ještě menší části tak, aby se daly znovu použít.

Phone Story nemá konec, při hře v "Obscolence mode" se iThing přes beta, 3G, Max nebo ∞ verze vyvíjí do nekonečna a je na jednotlivém hráči, kdy přestane hrát. Stejně tak je nemožné probíhající hru pozastavit, což lze vnímat jako metaforu na nepřetržitou práci dětských dělníků z prvního levelu či obecně na pracovní podmínky dělníků v asijských továrnách. Samotná motivace přestat hrát může sloužit jako odpověď na otázku, jaké sdělení Phone Story v hráči zanechala. Zda-li se tak stalo například z důvodu stereotypu hry stejně jako stereotypnosti práce asijských dělníků, nebo zda hra zanechala hlubší etické otázky.

Podle několika explicitních znaků, jako je vyobrazení shnilé hrušky v jednom z levelů nebo předpona i- u názvu zařízení, to vypadá, že se jedná o hru namířenou proti firmě Apple, přestože se popsané praktiky týkají i všech ostatních výrobců smartphonů. Domnívám se, že sdělení se dá zevšeobecnit proti všem ostatním výrobcům, nicméně Apple vytváří kolem svých produktů auru dokonalosti a jejich iPhone je ikonickým představitelem chytrých telefonů, proto tvůrci vybrali zrovna tuto firmu.

Hra je jedním z příkladů, jak lze jednoduše za pomocí primitivních herních mechanismů vzbudit v užší skupině hráčů počítačových her zájem o určité téma. Phone Story satiricky reaguje na situace, za které jsou kritizovány nadnárodní společnosti, ale místo systémových řešení, dochází k ignorování lidských práv a k provizorním řešením (problém sebevražd nevyřešila firma Foxconn zlepšením pracovních podmínek, ale instalací sítí do oken nebo motivačními pohovory). K rozšíření určitě přispělo i zablokování aplikace v iTunes Appstore, díky čemuž se hře dostalo potřebné publicity.